Bordeauxská doga

Krátký výtah z historie

Bordeauxská doga patří mezi nejstarší francouzská plemena; pravděpodobně pochází ze psů západních Alanů, zejména těch, o nichž se ve 14. století zmiňuje Gaston Phébus (nebo Fébus), hrabě z Foix, ve své „Knize o lovu", že: „drží svoji kořist lépe, než dokážou tři chrti". Výraz "doga" pochází z konce14. století. V polovině 19. století byly starověké dogy již stěží známé mimo Aquitanii. Používaly se k lovu velké zvěře, jako jsou divočáci, k zápasům (často podle pevně stanovených pravidel), k hlídání domů a stád a jako pomocníci řezníků. V roce 1863 se v pařížském parku Jardin d'Acclimatation konala první francouzská výstava psů. Bordeauxské dogy na ní byly předvedeny pod jejich současným názvem. Existovaly různé typy: toulouský typ, pařížský typ a bordeauxský typ, které daly vzniknout dnešní bordeauxské doze.

Během dvou Světových válek plemeno utrpělo natolik, že bylo po II. Světové válce ohroženo vyhynutím; nového začátku se dočkalo v šedesátých letech 20. století.

1. standard („Znaky skutečných dog") v díle: Le Dogue de Bordeaux, Pierre Megnin,1896.

2. standard v díle: Etude critique du Dogue de Bordeaux, J. Kunstler, 1910.

3. standard od Raymonda Triqueta ve spolupráci s MVDr.Mauricem Luquetem, 1971.

4. standard upravený podle modelu ze zasedání F.C.I. v Jeruzalému Raymondem Triquetem ve spolupráci s Philippem Sérouilem, prezidentem "Société des Amateurs de Dogues de Bordeaux" a s jejím výborem, 1993.

Zpřesnění byla přidána Raymondem Triquetem (čestným prezidentem SADB), Sylviane Tompouskyovou (prezidentkou SADB) a Philippem Sérouilem (členem výboru SADB) v roce 2007.

Celkový vzhled

• Typický brachycefalický moloss s konkávními liniemi. Bordeauxská doga je značně silný pes s velmi svalnatým tělem, přesto má harmonický celkový vzhled. Je spíše nižší, vzdálenost prsní kosti od země je o něco menší než hloubka hrudníku. Podsaditý, svalnatý a impozantní pes, vzbuzující velký respekt.

Důležité proporce

• Délka těla měřená od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu přesahuje kohoutkovou výšku v poměru 11 : 10.
• Hloubka hrudníku je více než polovina výšky v kohoutku.
• Maximální délka čenichu se rovná třetině délky celé hlavy.
• Minimální délka čenichu se rovná jedné čtvrtině délky celé hlavy.
• U psů, samců, se obvod lebky přibližně rovná výšce v kohoutku.

Povaha a temperament

• Jako původní bojový pes má bordeauxská doga vlohy pro hlídání, které provádí s ostražitostí a velkou odvahou, avšak bez agresivity. Je dobrý společník, ke svému pánovi velmi přítulný a láskyplný. Klidný, vyrovnaný pes s vysokým prahem vzrušivosti. Pes-samec má obvykle dominantní povahu.

Hlava

• Mohutná, hranatá, široká, poměrně krátká a při pohledu shora a zepředu lichoběžníková. Podélné osy lebky a hřbetu nosu se směrem kupředu sbíhají. Hlava je na každé straně čelní rýhy zbrázděná symetrickými vráskami. Tyto hluboké záhyby vrásek se mění podle toho, zda je pes v pozoru či ne. Typická je vráska, která se táhne od vnitřního koutku oka ke koutku tlamy. Pokud existuje vráska běžící od vnějšího koutku oka ke koutku tlamy nebo k laloku, měla by být málo patrná.

Mozkovna

• Lebka
  Psi:
  obvod lebky měřený v jejím nejširším místě, odpovídá přibližně kohoutkové výšce.
  Feny:
  obvod lebky může být o něco menší.
• Objem a tvar lebky jsou tvořené silně vyvinutými spánkovými kostmi, nadočnicovými a jařmovými oblouky a šířkou dolní čelisti. Temeno hlavy je mírně klenuté. Čelní rýha je hluboká, směrem k týlu se zmenšuje. Čelo dominuje obličeji, ale příliš nevyčnívá. Nicméně je spíše širší než vysoké.
• Stop:
  Velmi výrazný, se hřbetem nosu tvoří téměř pravý úhel (95 – 110°). 

Obličejová partie:

• Nosní houba:
  Široká, dobře otevřené nozdry, dobře pigmentovaná, barva odpovídá barvě masky. Zvednutá nosní houba („pršáček") je povolená, nesmí však být vmáčknutá do obličeje.
• Čenich:
  Silný, široký, hluboký, ale ne masitý pod očima, relativně krátký; horní linie lehce prohnutá s přiměřeně zřetelnými vráskami. Ke špičce nosu se čenich téměř nezužuje; při pohledu shora je v podstatě čtvercový. S rovinou temene hlavy tvoří hřbet nosu směrem vzhůru velmi tupý úhel. Když je hlava držená vodorovně, nachází se tupý, široký a hluboký konec čenichu na kolmici, spuštěné z nosní houby. Obvod čenichu je zhruba 2/3 obvodu hlavy. Jeho délka se pohybuje mezi třetinou a čtvrtinou celkové délky hlavy, měřené od nosní houby k týlnímu hrbolu. Dosažení těchto mezních hodnot (nejvýše jedné třetiny a nejméně jedné čtvrtiny celkové délky hlavy) je sice přípustné, avšak není žádoucí. Ideální délka čenichu je mezi uvedenými hranicemi.
• Čelisti:
  Silné, široké. Předkus (předkus je typický pro plemeno). Zadní strana dolních řezáků stojí bez dotyku před přední stranou horních řezáků. Dolní čelist je zakřivená směrem nahoru. Brada je dobře vyjádřená a nesmí ani přehnaně přesahovat horní pysk, ani jím nesmí být zakrytá.
• Zuby:
  Silné, zvláště špičáky. Dolní špičáky jsou posazené daleko od sebe a mírně zahnuté. Řezáky jsou dobře posazené, především v dolní čelisti, kde tvoří téměř přímou řadu.
• Pysky:
  Horní pysk masitý, lehce svěšený, volný. Při pohledu z boku je dolní okraj pysku zaoblený. Horní pysk překrývá po stranách dolní čelist. Vpředu se okraj horního pysku dotýká dolního pysku, pak po obou stranách klesá dolů a tvoří (při pohledu zepředu) široké obrácené "V".
• Líce:
  Výrazné díky velmi silně vyvinutým žvýkacím svalům.
• Oči:
  Oválné, posazené daleko od sebe. Vzdálenost mezi oběma vnitřními očními koutky odpovídá zhruba dvojnásobku délky jednoho oka (oční štěrbiny). Upřímný výraz. Třetí víčko nesmí být vidět.            
• Barva:
  oříšková až tmavě hnědá u psů s černou maskou; světlejší zbarvení očí je přípustné, ale ne žádoucí, u psů s hnědou maskou nebo bez masky.
• Uši:
  Poměrně malé, poněkud tmavší barvy než ostatní srst. Nasazení ucha: u kořene se mírně zvedá, pak je klopené, ale ne těžce visící. Je-li pes pozorný, přiléhá vnitřní hrana ucha k líci. Špička ucha je mírně zaoblená; nesmí sahat dále než k oku. Uši jsou nasazené poměrně vysoko, v úrovni temene hlavy, jejíž šířku ještě zdůrazňují.

Krk

• Velmi silný, svalnatý, téměř válcový. Dostatek volné pružné kůže. Průměrný obvod krku odpovídá téměř obvodu hlavy. Od hlavy je lehce ohnutý krk oddělený mírně vyznačenou příčnou rýhou. Z profilu je horní linie krku lehce klenutá. Dobře vyjádřený lalok začíná v úrovni hrdla, tvoří záhyby až k hrudníku, aniž by přehnaně visel. Krk, v nasazení velmi široký, přechází plynule do plecí.

Trup

• Horní linie:
  Pevná.
• Kohoutek:
  Dobře patrný.
• Hřbet:
  Široký a svalnatý.
• Bedra:
  Široká. Spíše kratší a pevná.
• Záď:
  Mírně skloněná ke kořeni ocasu.
• Hrudník:
  Mohutný, dlouhý, hluboký, široký, dosahuje pod lokty. Široké, silné předhrudí jehož spodní linie je směrem dolů klenutá. Žebra dobře klenutá, ale ne sudovitá. Obvod hrudníku musí být o 25 až 35 cm větší než kohoutková výška.
• Spodní linie a břicho:
  Stoupá v plynulém oblouku od hlubokého hrudníku k přiměřeně vtaženému, pevnému břichu; břicho není ani prověšené, ani příliš vtažené.

Ocas

• U kořene velmi silný. Jeho špička přednostně dosahuje ke hleznu, ale nepřesahuje ho. Nízko nesený, bez zálomku nebo zakřivení, pružný. V klidu svěšený; je-li pes v akci, zvedá se ocas z této polohy o 90° až 120°, aniž by byl nesený nad hřbetem nebo stočený.

Končetiny

Hrudní končetiny

• Celkový vzhled:
  Silná stavba kostí, končetiny velmi svalnaté.
• Plece:
  Silné, výrazné osvalení. Lopatka středně šikmá (sklon k vodorovné linii asi 45°). Úhel mezi lopatkou a nadloktím je o něco větší než 90°.
• Nadloktí:
  Velmi svalnaté.
• Lokty:
  Leží v ose trupu, nejsou ani příliš těsně přilehlé k hrudníku, ani vybočené.
• Předloktí:
  Při pohledu zepředu rovné, nebo od loktů mírně vbočené ke střední linii těla, především u psů s velmi širokým hrudníkem. Při pohledu z boku svislé.
• Nadprstí:
  Silné. Při pohledu z boku mírně šikmé. Při pohledu zepředu někdy mírně vybočené, aby se tak vyrovnalo menší vbočení předloktí.
• Přední tlapky:
  Silné. Prsty sevřené, drápy zahnuté a silné, polštářky dobře vyvinuté a pružné. Přes svou váhu má bordeauxská doga dobrý postoj na pevných prstech.

Pánevní končetiny

• Celkový vzhled:
  Masivní končetiny se silnými kostmi; dobře zaúhlené. Při pohledu zezadu rovnoběžné a svislé; působí dojmem síly, třebaže nejsou pánevní končetiny tak široce postavené, jako hrudní končetiny.
• Stehna:
  Silně vyvinutá a objemná s výraznými svaly.
• Kolena:
  Rovnoběžná s podélnou osou těla nebo mírně vybočená.
• Bérce:
  Relativně krátké, svalnaté, poměrně strmé.
• Hlezna:
  Suchá; přiměřeně otevřená.
• Nárty:
  Krátké, silné, bez paspárků.
• Zadní tlapky:
  Poněkud delší než přední, prsty sevřené.

Chody / pohyb

• Na molossa dosti pružné chody. Při chůzi je pohyb volný a pružný, nízko nad zemí. Především v klusu, což je pohyb, kterému se dává přednost, dobrý posun pánevních končetin a prostorné vykročení hrudních končetin. Pokud pes zrychlí klus, sníží se hlava, horní linie se sklání kupředu a hrudní končetiny se ve snaze dosáhnout dál pohybují blíže k podélné ose těla. Krátký cval s poměrně vysokou akcí. Na krátkou vzdálenost je pes schopný dosahovat velké rychlosti, při které se sníží k zemi.

Kůže

• Silná a dostatečně volná, bez nadměrných vrásek.

Osrstění

• Srst:
  Hladká, krátká a na dotek měkká.
• Barva:
  Jednobarevná ve všech odstínech žluté od mahagonové až po izabelovou. Žádoucí je dobrá pigmentace. Malé bílé odznaky na hrudi a prstech jsou přípustné.
• Maska:
• Černá maska:
  Maska je často jen menší; nesmí dosahovat až na lebku. Může se objevit lehké černé stínování na lebce, uších, krku a hřbetu. Nosní houba je černá.
• Hnědá maska:
  (dříve: „červená“ nebo „hnědožlutá") Nosní houba je hnědá; okraje víček a pysků jsou rovněž hnědé. Může se vyskytnout neinvazivní hnědé stínování: každý chlup má žlutohnědou či pískovou část a hnědou část. V takovém případě mají šikmé partie těla světlejší zbarvení.
• Bez masky:
• Srst je plavá:
  kůže se zdá být červená (dříve označováno jako „červená maska"). Nosní houba je načervenalá.

Výška a hmotnost

• Výška musí více či méně odpovídat obvodu lebky.
• Kohoutková výška:     
  Psi:
  60 až 68 cm
  Feny:
  58 až 66 cm
• Odchylka 1 cm dolů a 2 cm nahoru se toleruje.
• Hmotnost:      
  Psi:
  nejméně 50 kg
  Feny:
  nejméně 45 kg
• Feny: Shodné znaky, ale méně výrazné.

Vady

• Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků by měla být považovaná za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa. 

Vážné vady

• Hlava příliš malá nebo přehnaně objemná.
• Přehnaně buldočí typ: Plochá lebka, čenich kratší než čtvrtina celkové délky hlavy.
• Objemná vráska za nosní houbou. Výrazné vrásky na hlavě.
• Výrazná boční odchylka dolní čelisti.
• Řezáky trvale viditelné při zavřené tlamě. Velmi malé řezáky, nepravidelně postavené.
• Klenutý hřbet.
• Ocasní obratle srostlé, ale ne vybočené.
• Vbočené přední tlapky (i mírně).
• Příliš vybočené přední tlapky.
• Plochá stehna.
• Příliš otevřený hlezenní kloub – strmé zaúhlení.
• Příliš zaúhlená hlezna, předstojný postoj pánevních končetin.
• Kravský nebo sudovitý postoj pánevních končetin.
• Toporný chod nebo silně kolébavý pohyb pánevních končetin.
• Dušnost, chroptění.
• Bílá srst na špičce ocasu nebo na přední straně končetin – hrudních nad zápěstí, pánevních nad hlezna – či bílá bez přerušení od předhrudí až k hrdlu.

Vylučující vady

• Agresivita či přílišná plachost.
• Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.
• Dlouhá, úzká hlava s nedostatečně vyjádřeným stopem, s čenichem delším než třetina celkové délky hlavy (nedostatek typu).
• Čenich rovnoběžný s temenem hlavy či klabonosost (římský nos).
• Zkřížené čelisti.
• Chybějící předkus.
• Špičáky trvale viditelné při zavřené tlamě.
• Jazyk trvale visící ze zavřené tlamy.
• Modré oči; vypoulené oči.
• Srostlý ocas a vyhnutý do strany nebo zakřivený (vývrtkovitě nebo stočený).
• Bezocasost.
• Křivé hrudní končetiny (jako barokní židlička), prošlápnutá nadprstí.
• Hlezenní kloub otevřený směrem dozadu (obrácené hlezno).
• Bílá srst na hlavě nebo trupu, jakákoliv jiná barva srsti než plavá (stínovaná nebo ne) a zejména žíhaná či čokoládově hnědá (každý chlup je celý hnědý).
• Identifikovatelný defekt omezující pohyb, vědomí nebo aktivitu psa.

Poznámka:

• Psi - samci musí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.
• Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti v chovu.