Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Bordeauxská doga

Český názevBordeauxská doga
Původní názevDogue de Bordeaux
Zkratka plemeneBX
Číslo standardu116
FCI skupinaII. - Pinčové a knírači
Velikostvelký (nad 61 cm)
Druh srstikrátká
Vhodnostpro začátečníky
Umístěnído bytu
Využitíklidné procházky

Standard

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:

Bordeauxská doga patří mezi nejstarší francouzská plemena; pravděpodobně pochází ze psů západních Alanů, zejména těch, o nichž se ve 14. století zmiňuje Gaston Phébus (nebo Fébus), hrabě z Foix, ve své „Knize o lovu", že: „drží svoji kořist lépe, než dokážou tři chrti". Výraz "doga" pochází z konce14. století. V polovině 19. století byly starověké dogy již stěží známé mimo Aquitanii. Používaly se k lovu velké zvěře, jako jsou divočáci, k zápasům (často podle pevně stanovených pravidel), k hlídání domů a stád a jako pomocníci řezníků. V roce 1863 se v pařížském parku Jardin d'Acclimatation konala první francouzská výstava psů. Bordeauxské dogy na ní byly předvedeny pod jejich současným názvem. Existovaly různé typy: toulouský typ, pařížský typ a bordeauxský typ, které daly vzniknout dnešní bordeauxské doze.

Během dvou Světových válek plemeno utrpělo natolik, že bylo po II. Světové válce ohroženo vyhynutím; nového začátku se dočkalo v šedesátých letech 20. století.

1. standard („Znaky skutečných dog") v díle: Le Dogue de Bordeaux, Pierre Megnin,1896.

2. standard v díle: Etude critique du Dogue de Bordeaux, J. Kunstler, 1910.

3. standard od Raymonda Triqueta ve spolupráci s MVDr.Mauricem Luquetem, 1971.

4. standard upravený podle modelu ze zasedání F.C.I. v Jeruzalému Raymondem Triquetem ve spolupráci s Philippem Sérouilem, prezidentem "Société des Amateurs de Dogues de Bordeaux" a s jejím výborem, 1993.

Zpřesnění byla přidána Raymondem Triquetem (čestným prezidentem SADB), Sylviane Tompouskyovou (prezidentkou SADB) a Philippem Sérouilem (členem výboru SADB) v roce 2007.

CELKOVÝ VZHLED :

  • Typický brachycefalický moloss s konkávními liniemi. Bordeauxská doga je značně silný pes s velmi svalnatým tělem, přesto má harmonický celkový vzhled. Je spíše nižší, vzdálenost prsní kosti od země je o něco menší než hloubka hrudníku. Podsaditý, svalnatý a impozantní pes, vzbuzující velký respekt.
              

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

  • Délka těla měřená od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu přesahuje kohoutkovou výšku v poměru 11 : 10.
  • Hloubka hrudníku je více než polovina výšky v kohoutku.
  • Maximální délka čenichu se rovná třetině délky celé hlavy.
  • Minimální délka čenichu se rovná jedné čtvrtině délky celé hlavy.
  • U psů, samců, se obvod lebky přibližně rovná výšce v kohoutku.

POVAHA / TEMPERAMENT:

  • Jako původní bojový pes má bordeauxská doga vlohy pro hlídání, které provádí s ostražitostí a velkou odvahou, avšak bez agresivity. Je dobrý společník, ke svému pánovi velmi přítulný a láskyplný. Klidný, vyrovnaný pes s vysokým prahem vzrušivosti. Pes-samec má obvykle dominantní povahu.

HLAVA:

  • Mohutná, hranatá, široká, poměrně krátká a při pohledu shora a zepředu lichoběžníková. Podélné osy lebky a hřbetu nosu se směrem kupředu sbíhají. Hlava je na každé straně čelní rýhy zbrázděná symetrickými vráskami. Tyto hluboké záhyby vrásek se mění podle toho, zda je pes v pozoru či ne. Typická je vráska, která se táhne od vnitřního koutku oka ke koutku tlamy. Pokud existuje vráska běžící od vnějšího koutku oka ke koutku tlamy nebo k laloku, měla by být málo patrná.

MOZKOVNA:

  • Lebka
    Psi: obvod lebky měřený v jejím nejširším místě, odpovídá přibližně kohoutkové výšce.
    Feny: obvod lebky může být o něco menší.
  • Objem a tvar lebky jsou tvořené silně vyvinutými spánkovými kostmi, nadočnicovými a jařmovými oblouky a šířkou dolní čelisti. Temeno hlavy je mírně klenuté. Čelní rýha je hluboká, směrem k týlu se zmenšuje. Čelo dominuje obličeji, ale příliš nevyčnívá. Nicméně je spíše širší než vysoké.
  • Stop:
    Velmi výrazný, se hřbetem nosu tvoří téměř pravý úhel (95 – 110°). 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

  • Nosní houba:
    Široká, dobře otevřené nozdry, dobře pigmentovaná, barva odpovídá barvě masky. Zvednutá nosní houba („pršáček") je povolená, nesmí však být vmáčknutá do obličeje.
  • Čenich:
    Silný, široký, hluboký, ale ne masitý pod očima, relativně krátký; horní linie lehce prohnutá s přiměřeně zřetelnými vráskami. Ke špičce nosu se čenich téměř nezužuje; při pohledu shora je v podstatě čtvercový. S rovinou temene hlavy tvoří hřbet nosu směrem vzhůru velmi tupý úhel. Když je hlava držená vodorovně, nachází se tupý, široký a hluboký konec čenichu na kolmici, spuštěné z nosní houby. Obvod čenichu je zhruba 2/3 obvodu hlavy. Jeho délka se pohybuje mezi třetinou a čtvrtinou celkové délky hlavy, měřené od nosní houby k týlnímu hrbolu. Dosažení těchto mezních hodnot (nejvýše jedné třetiny a nejméně jedné čtvrtiny celkové délky hlavy) je sice přípustné, avšak není žádoucí. Ideální délka čenichu je mezi uvedenými hranicemi.
  • Čelisti:
    Silné, široké. Předkus (předkus je typický pro plemeno). Zadní strana dolních řezáků stojí bez dotyku před přední stranou horních řezáků. Dolní čelist je zakřivená směrem nahoru. Brada je dobře vyjádřená a nesmí ani přehnaně přesahovat horní pysk, ani jím nesmí být zakrytá.
  • Zuby:
    Silné, zvláště špičáky. Dolní špičáky jsou posazené daleko od sebe a mírně zahnuté. Řezáky jsou dobře posazené, především v dolní čelisti, kde tvoří téměř přímou řadu.
  • Pysky:
    Horní pysk masitý, lehce svěšený, volný. Při pohledu z boku je dolní okraj pysku zaoblený. Horní pysk překrývá po stranách dolní čelist. Vpředu se okraj horního pysku dotýká dolního pysku, pak po obou stranách klesá dolů a tvoří (při pohledu zepředu) široké obrácené "V".
  • Líce:
    Výrazné díky velmi silně vyvinutým žvýkacím svalům.
  • Oči:
    Oválné, posazené daleko od sebe. Vzdálenost mezi oběma vnitřními očními koutky odpovídá zhruba dvojnásobku délky jednoho oka (oční štěrbiny). Upřímný výraz. Třetí víčko nesmí být vidět.            
  • Barva:
    oříšková až tmavě hnědá u psů s černou maskou; světlejší zbarvení očí je přípustné, ale ne žádoucí, u psů s hnědou maskou nebo bez masky.
  • Uši:
    Poměrně malé, poněkud tmavší barvy než ostatní srst. Nasazení ucha: u kořene se mírně zvedá, pak je klopené, ale ne těžce visící. Je-li pes pozorný, přiléhá vnitřní hrana ucha k líci. Špička ucha je mírně zaoblená; nesmí sahat dále než k oku. Uši jsou nasazené poměrně vysoko, v úrovni temene hlavy, jejíž šířku ještě zdůrazňují.

KRK:

  • Velmi silný, svalnatý, téměř válcový. Dostatek volné pružné kůže. Průměrný obvod krku odpovídá téměř obvodu hlavy. Od hlavy je lehce ohnutý krk oddělený mírně vyznačenou příčnou rýhou. Z profilu je horní linie krku lehce klenutá. Dobře vyjádřený lalok začíná v úrovni hrdla, tvoří záhyby až k hrudníku, aniž by přehnaně visel. Krk, v nasazení velmi široký, přechází plynule do plecí.

TRUP:

  • Horní linie:
    Pevná.
  • Kohoutek:
    Dobře patrný.
  • Hřbet:
    Široký a svalnatý.
  • Bedra:
    Široká. Spíše kratší a pevná.
  • Záď:
    Mírně skloněná ke kořeni ocasu.
  • Hrudník:
    Mohutný, dlouhý, hluboký, široký, dosahuje pod lokty. Široké, silné předhrudí jehož spodní linie je směrem dolů klenutá. Žebra dobře klenutá, ale ne sudovitá. Obvod hrudníku musí být o 25 až 35 cm větší než kohoutková výška.
  • Spodní linie a břicho:
    Stoupá v plynulém oblouku od hlubokého hrudníku k přiměřeně vtaženému, pevnému břichu; břicho není ani prověšené, ani příliš vtažené.

OCAS:

  • U kořene velmi silný. Jeho špička přednostně dosahuje ke hleznu, ale nepřesahuje ho. Nízko nesený, bez zálomku nebo zakřivení, pružný. V klidu svěšený; je-li pes v akci, zvedá se ocas z této polohy o 90° až 120°, aniž by byl nesený nad hřbetem nebo stočený.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:

  • Celkový vzhled:
    Silná stavba kostí, končetiny velmi svalnaté.
  • Plece:
    Silné, výrazné osvalení. Lopatka středně šikmá (sklon k vodorovné linii asi 45°). Úhel mezi lopatkou a nadloktím je o něco větší než 90°.
  • Nadloktí:
    Velmi svalnaté.
  • Lokty:
    Leží v ose trupu, nejsou ani příliš těsně přilehlé k hrudníku, ani vybočené.
  • Předloktí:
    Při pohledu zepředu rovné, nebo od loktů mírně vbočené ke střední linii těla, především u psů s velmi širokým hrudníkem. Při pohledu z boku svislé.
  • Nadprstí:
    Silné. Při pohledu z boku mírně šikmé. Při pohledu zepředu někdy mírně vybočené, aby se tak vyrovnalo menší vbočení předloktí.
  • Přední tlapky:
    Silné. Prsty sevřené, drápy zahnuté a silné, polštářky dobře vyvinuté a pružné. Přes svou váhu má bordeauxská doga dobrý postoj na pevných prstech.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

  • Celkový vzhled:
    Masivní končetiny se silnými kostmi; dobře zaúhlené. Při pohledu zezadu rovnoběžné a svislé; působí dojmem síly, třebaže nejsou pánevní končetiny tak široce postavené, jako hrudní končetiny.
  • Stehna:
    Silně vyvinutá a objemná s výraznými svaly.
  • Kolena:
    Rovnoběžná s podélnou osou těla nebo mírně vybočená.
  • Bérce:
    Relativně krátké, svalnaté, poměrně strmé.
  • Hlezna:
    Suchá; přiměřeně otevřená.
  • Nárty:
    Krátké, silné, bez paspárků.
  • Zadní tlapky:
    Poněkud delší než přední, prsty sevřené.

CHODY / POHYB:

  • Na molossa dosti pružné chody. Při chůzi je pohyb volný a pružný, nízko nad zemí. Především v klusu, což je pohyb, kterému se dává přednost, dobrý posun pánevních končetin a prostorné vykročení hrudních končetin. Pokud pes zrychlí klus, sníží se hlava, horní linie se sklání kupředu a hrudní končetiny se ve snaze dosáhnout dál pohybují blíže k podélné ose těla. Krátký cval s poměrně vysokou akcí. Na krátkou vzdálenost je pes schopný dosahovat velké rychlosti, při které se sníží k zemi.

KŮŽE: 

  • Silná a dostatečně volná, bez nadměrných vrásek.

OSRSTĚNÍ:

  • Srst:
    Hladká, krátká a na dotek měkká.
  • Barva:
    Jednobarevná ve všech odstínech žluté od mahagonové až po izabelovou. Žádoucí je dobrá pigmentace. Malé bílé odznaky na hrudi a prstech jsou přípustné.
  • Maska:
  • Černá maska:
    Maska je často jen menší; nesmí dosahovat až na lebku. Může se objevit lehké černé stínování na lebce, uších, krku a hřbetu. Nosní houba je černá.
  • Hnědá maska:
    (dříve: „červená“ nebo „hnědožlutá") Nosní houba je hnědá; okraje víček a pysků jsou rovněž hnědé. Může se vyskytnout neinvazivní hnědé stínování: každý chlup má žlutohnědou či pískovou část a hnědou část. V takovém případě mají šikmé partie těla světlejší zbarvení.
  • Bez masky:
  • Srst je plavá:
    kůže se zdá být červená (dříve označováno jako „červená maska"). Nosní houba je načervenalá.

VÝŠKA A HMOTNOST:  

  • Výška musí více či méně odpovídat obvodu lebky.
  • Kohoutková výška:     
    Psi:     60 až 68 cm
    Feny:  58 až 66 cm
  • Odchylka 1 cm dolů a 2 cm nahoru se toleruje.
  • Hmotnost:      
    Psi:      nejméně 50 kg
    Feny:   nejméně 45 kg
  • Feny: Shodné znaky, ale méně výrazné.

VADY:

  • Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků by měla být považovaná za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa. 

VÁŽNÉ VADY:

  • Hlava příliš malá nebo přehnaně objemná.
  • Přehnaně buldočí typ: Plochá lebka, čenich kratší než čtvrtina celkové délky hlavy.
  • Objemná vráska za nosní houbou. Výrazné vrásky na hlavě.
  • Výrazná boční odchylka dolní čelisti.
  • Řezáky trvale viditelné při zavřené tlamě. Velmi malé řezáky, nepravidelně postavené.
  • Klenutý hřbet.
  • Ocasní obratle srostlé, ale ne vybočené.
  • Vbočené přední tlapky (i mírně).
  • Příliš vybočené přední tlapky.
  • Plochá stehna.
  • Příliš otevřený hlezenní kloub – strmé zaúhlení.
  • Příliš zaúhlená hlezna, předstojný postoj pánevních končetin.
  • Kravský nebo sudovitý postoj pánevních končetin.
  • Toporný chod nebo silně kolébavý pohyb pánevních končetin.
  • Dušnost, chroptění.
  • Bílá srst na špičce ocasu nebo na přední straně končetin – hrudních nad zápěstí, pánevních nad hlezna – či bílá bez přerušení od předhrudí až k hrdlu.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

  • Agresivita či přílišná plachost.
  • Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.
  • Dlouhá, úzká hlava s nedostatečně vyjádřeným stopem, s čenichem delším než třetina celkové délky hlavy (nedostatek typu).
  • Čenich rovnoběžný s temenem hlavy či klabonosost (římský nos).
  • Zkřížené čelisti.
  • Chybějící předkus.
  • Špičáky trvale viditelné při zavřené tlamě.
  • Jazyk trvale visící ze zavřené tlamy.
  • Modré oči; vypoulené oči.
  • Srostlý ocas a vyhnutý do strany nebo zakřivený (vývrtkovitě nebo stočený).
  • Bezocasost.
  • Křivé hrudní končetiny (jako barokní židlička), prošlápnutá nadprstí.
  • Hlezenní kloub otevřený směrem dozadu (obrácené hlezno).
  • Bílá srst na hlavě nebo trupu, jakákoliv jiná barva srsti než plavá (stínovaná nebo ne) a zejména žíhaná či čokoládově hnědá (každý chlup je celý hnědý).
  • Identifikovatelný defekt omezující pohyb, vědomí nebo aktivitu psa.

Pozn.: 

  • Psi - samci musí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.
  • Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti v chovu.

 

 

 

 

Kalendář akcí