Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Máte rádi dojemné příběhy se šťastným koncem? Pak tu pro vás jeden takový máme. Indy, roztomilá fenka, se celý svůj život potýkala se separační úzkostí. Potom, co si ji majitel vybral a jel si pro ni až na Slovensko, začal pro oba velmi náročný život plný nepříjemných překvapení. Když se však chce, tak jsou možné i zázraky a naše následující povídání je toho jasným důkazem…
Povyprávíme vám skutečný příběh lásky člověka k psí slečně Indy. Je obdivuhodné, jak snaha milujícího majitele dokáže podpořit takové zvíře k rychlé změně chování. Samozřejmě, když on přesně ví, jak to má udělat. Doporučuji přečíst si článek i vám, milí pejskaři, kteří ještě tento specifický problém nemáte, protože vám mimo jiné odhalí také to, jak ho v životě nezískat.
Cesta Indy začala nemilým střídáním majitelů. Z těchto prvních let svého života si odnesla „šrám” zvaný separační úzkost, se kterým se trápila celý život. Separační úzkost může vzniknout velmi rychle, a mnohdy i neviditelně. Kromě „cíleného“ vedení psa k úzkosti v případě, že je ponechaný o samotě bez možnosti komunikace, někde zavřeného bez povšimnutí nebo v pro něj nepříjemných situacích, kdy nemůže být se svým člověkem. V tomto článku se podíváme na to, jak u pejska naším vhodným a všímavým chováním omezit vznikající nepříjemnosti.
Separační úzkost může vzniknout velmi rychle, a mnohdy i neviditelně!
Může být na fyzické úrovni (od psa např. odcházím, někde ho na chvíli nechám), nebo na emoční úrovni (situace, kdy se pes nebo člověk cítí nepříjemně). Separace se vkrádá do vztahu člověka a pejska úplně zbytečně. Na základě situace, kde vzniklo nedorozumění, může z drobnosti vygradovat až do velkých potíží, jak pro pejska, tak i pro člověka. Dokážete si přestavit, jak zatěžující tento problém pro oba dva může být?
Indy si na začátku života prošla nejspíš velmi náročným emočním zatížením, protože když se dostala k Petrovi (jako třetímu páníčkovi), tak se jí vůbec nedařilo zůstávat doma. Hned od začátku ničila vše, na co přišla – kytky, nábytek, křesla, postel, boty… Odchod do práce byl pro Petra extrémně náročný, protože fenka nechtěla zůstat sama a celou dobu brečela, či hlasitě štěkala. Protože sousedi znali jeho předchozí fenku (odešla za duhový most čtyři měsíce před tím), tak se jim situace zdála podezřelá. Zvuky z bytu byly takové, že měli o Petra obavu a zavolali policii, zda-li ho pes nezakousl. Vše se vysvětlilo. Ale Indy, velikosti přibližně rhodéského ridgebacka, dělala doma takovou spoušť, že si Petr přál jí nějak účinně pomoci. Nechtěl ji dát pryč, protože věděl, že si tento problém ponese s sebou, kamkoliv půjde. Chtěl jí opravdu pomoci se toho zbavit.
Je to zodpovědný majitel psa, který hledal řešení v knížkách, rady u odborníků a zkoušel vše, co mu bylo doporučeno. Vzal si i týdenní dovolenou, aby natrénovali odchody do práce podle informací z publikace o separační úzkosti. Většina lidí mu radila klec nebo druhého psa. Tyto varianty se neukázaly jako vhodné řešení. Petr odvedl Indy na zkoušku ke kamarádovi k psímu kámošovi, kde mohla být celý den ve společnosti pejska. Toto zkoušeli měsíc, kde fenka svoji nespokojenost dávala najevo ničením všeho, co kde našla. Toto bylo nejen finančně velmi zatěžující, ale hodně to i ničilo vztah Petra a jeho kamaráda.
Zmenšit Indy prostor, kde by mohla v době jeho nepřítomnosti být, Petrovi nepřišlo jako dobré řešení. Vědomý člověk totiž ví, že situaci nevyřeší „nálepkou” – je důležité najít důvod pejskova chování. Omezení klecí se může jevit jako vhodná varianta, ale pokud se zvíře necítí dobře v uzavřeném prostoru, tak „zabezpečením“ tímto způsobem pouze zvýší jeho emoční propad a náročnost situace.
Pokud člověk nechává svého psa kdekoliv samotného, měl by mu to nějakým způsobem dát najevo. I tak lze předcházet vzniku separační úzkosti!
Separace, neboli oddělení, je úplně přirozený stav, kdy se dva jedinci jednoduše rozejdou. Ovšem v případě, že jde o majitele se psem a člověk z ničeho nic někam odejde, aniž změnu situace svému čtyřnohému příteli komentuje, tak se pejsek může leknout, že mu páníček odchází a příště už si ho bude pečlivě hlídat. Tento okamžik pro něj může být velmi náročný, a to zvláště tehdy, kdy si člověk třeba v některých momentech ani neuvědomuje, že se to děje. Vznikne úzkost, což je u zvířete jeden z nejnáročnějších stavů, do kterého se pes hlouběji propadá a nedokáže si s tím již sám poradit. Potřebuje svého člověka, aby upravil nedorozumění, které kdysi v minulosti vzniklo (a z čeho vlastně separační úzkost nastala), a postarat se o to, aby pejska dokázal podpořit správně a natolik, že začne pracovat sám se svými emocemi směrem ke zvládnutí pro něj náročné situace.
Úzkost je totiž aktuální nepříjemný prožitek tísně nebo tísnivého napětí na základě určité situace. Je to složitá kombinace emocí zahrnující i strach. Často je doprovázená fyzickými příznaky, jako jsou bušení srdce, pocit nevolnosti nebo další bolesti. Co určitě v této situaci pejskovi nepomůže, je zvýšení náročnosti toho, co po něm chceme. Pokud již náhodou váš pejsek nezvládá nějakou situaci, nikdy ho nevystavujte delšímu zatížení nebo přemíře podnětů, které ho mohou ještě více přetížit. Mohu vám z praxe potvrdit, že 99 % pejsků to nezvládne a jen si způsobíte další trable. Člověk má mnohem méně citlivé pozorování než to, co se „uvnitř” zvířete děje. V těchto situacích je nejdůležitější vidět původní příčinu a vědět, jak s ní přesně pracovat. Potřebujete se naučit vnímat takové momenty v hlubších detailech a „psíma očima”, zvládat ho podpořit vašim vědomým klidným rozpoložením a vytvořit mu zázemí, které považuje za bezpečné.
To se ale lehce řekne a hůř v realitě provede. Co to v praxi znamenalo? Vyzkoušené informace z knížek nepomáhaly úplně vyřešit problém. Dostali se společně na dobu, kdy Indy nevyla čtyři hodiny, ale zbytek doby, než se Petr vrátil z práce svým hlasitým štěkáním rušila sousedy. Situace se nelepšila, jak by si přál. Vracel se domů z práce ve velkém stresu a s obavou, zda-li je fenka v pořádku, protože byla schopná si otevřít i okno ve třetím patře a chtít se dostat z bytu ven. Samozřejmě ihned, jakmile to zjistil, udělal opatření (sundal z okna kliku), aby Indy byla v bezpečí. Vždy vymyslela něco jiného a našel doma spoušť (poškrabané zdi, rozkousaný nábytek). Nikdy ji za to netrestal, ale začínal být bezradný a nevěděl, kde najít řešení.
Petr mě oslovil v zoufalství, že Indy nechce dát pryč, ale jinou možnost nevidí, aby ji situace ještě více neubližovala. Společně jsme strávili tři hodiny, zjistili, co se Indy nedaří, kde je příčina jejích potíží, a našli několik postupných kroků, jak společně pracovat. Indy byla již po prvním setkání klidnější. Petr jednoduše uvedl do praxe věci, které jsme společně odhalili, že je potřeba upravit a situace se otočila o 180 stupňů do daleko větší pohody. Ujasnili jsme si důležité body toho, jak Indy vnímá, co ji tíží a přitěžuje, a naopak co ji podporuje, kdy se cítí bezpečně. Pracovali jsme společně na podpoře emoční i psychické tak, aby vše zvládla mnohem lépe. Již během druhého setkání byl vidět obrovský posun v jejich partnerství, které jsme ještě podpořili metodou k odstranění bloků, které člověk nevnímá, ale pejsek je na ně velmi citlivý a pak se projevují na jeho chování.
S velkou vděčností jsem pak naslouchala Petrově zpětné vazbě o posunu, který společně udělali. Že Indy již je klidnější a během dne si hraje nebo odpočívá. Sousedi si nestěžují, že štěká. Velmi si Petra vážím za to, že to nevzdal. Že hledal způsob, který jim s Indy pomůže k pohodovějšímu životu. Uvědomil si, že je to pro Indy cesta a že potřebuje dávat pozornost tomu, jak se bude dále situace vyvíjet. Dnes již ví i prakticky, co a jak přesně udělat, jak s ní komunikovat, aby své fence pomohl zvládnout vše v pocitu bezpečí.
V podobných případech velmi doporučuji zvážit všechny drobné postupy kupředu a dát pozornost tomu, co se daří, klidně delší dobu, než začnete dělat nějaké další kroky nebo změny!
Tento proces zlepšení je ze začátku pro pejska velmi těžký a také „náchylný” k opětovnému nezvládnutí, pokud mu v procesu nepomůžeme správnými následnými kroky. Pokud již máte nějakou takovouto zkušenost, velmi doporučuji zvážit všechny drobné postupy kupředu a dát pozornost tomu, co se daří, klidně delší dobu, než začnete dělat nějaké další kroky nebo změny. Pokud byste chtěli tento proces urychlit, aniž by to pejsek již zvládal, tak se může stát, že náhlá situace může „zbořit” všechnu vaši předchozí snahu. Pro správné dávkování náročnosti právě pro vašeho pejska a vaše budoucí ještě příjemnější partnerství bez překážek vás ráda provedu cestou zlehčení. Napište nebo volejte na www.pespartak.cz. Ani vy, ani pejsek si nezasloužíte v partnerství žádné nepříjemné pocity.
Nakonec mám pro vás jedno upozornění – separace vzniká všude tam, kde člověk nekomunikuje pro pejska správným způsobem. Např. člověk něco udělá, ale pejskovi neukáže nebo nevysvětlí, jakým způsobem to budou dělat společně. Problém pak vzniká mnohdy na neviditelné emoční úrovni. Je pro každého úplně jiný a pramení z různých důvodů. Nedá se proto zajistit, že jedna metoda nebo technika podpoří každého psa. Společně najdeme cestu k tomu, abyste našli svoji společnou řeč a dokázali fungovat v každodenním životě bez překážek, ale v souladu a harmonii. Vaše partnerství je jedinečné. Každý člověk i každý pejsek potřebuje něco jiného. Proto pro různé překážky, které mezi sebou můžete mít, neexistuje univerzální řešení, ale lze najít ten právě pro vás vhodný způsob, jak vše vrátit do příjemných kolejí pro vás i vašeho pejska. Odhalte, jak omezit překážky, které již vnímáte. Pokuste se odstranit důvody pro budoucí překážky nebo se kvůli svému pejskovi neváhejte naučit umění komunikace, která ho ještě více podpoří. Nečekejte, až něco náročnějšího přijde.
Vaše Michaela & Pes Parťák
Ing. Michaela Drábková, Ph.D.
Foto a ilustrační foto: archiv Michaely Drábkové, Pixabay
Další díl seriálu z pera Míši Drábkové je tady a opět vám přináší pár důležitých ...
Jak na to?Co je nového v deníčku těhotné hovawartky Štěkny? Jak její potomstvo prospívá a jakou nám ...
Jak na to?-->