Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Život s kanaánským psem…

Každé plemeno má svá specifika, své kouzlo a své vrtochy. Ale s kanaánským psem to není jen tak. Každý by si tuto ,,šílenost,, - tedy pořízení takového plemene-měl pořádně rozmyslet. Myslíte si, že to nemůže být tak těžké? Tak schválně…?


Život s kanaánským psem…

Proč jste se rozhodla právě pro kannaánce?

My se s manželem celoživotně zajímáme o Izrael, židovství a vše související. Čteme server Eretz a právě zde jsme natrefili na reportáž manželů Hniličkových o tomto plemeni. Jak mají doma fenečku, dovezenou z Francie, a jak se byli podívat na divoce žijící kanaánce v Negevské poušti. Když se narodila štěňátka, též jsme se zde o nich dočetli. Nejsme profi kynologové, ani úplní amatéři, i když jsme pejsky doma oba měli. Nikoliv však psa s PP. Oba jsme se ve štěňatech zhlédli a toto plemeno nás velmi zaujalo. Začali jsme se o ně tedy zajímat.

Vy jste majitelkou fenky Avy (Ava od Dvou cedrů), která je narozena v úplně prvním vrhu v České republice a to 11. října 2012. Představte nám Avu. A řekněte nám něco málo i o tom prvním vrhu.

Naše Ava je přesně prostřední narozené štěňátko ve vrhu 7 kluků a holek kanaánského psa, prvního vrhu u nás v ČR.

Maminku Chanyah de Solemel si manželé Hniličkovi přivezli z Francie v 8 týdnech jejího věku. Stala se např. World junior champion, C.I.B, Grand šampion ČR, Český šampion, Klubový šampion. I když v ČR kanaánští psi v malém počtu už byli, co se týče propagace plemene, vystavování, registrace, registrace chovné stanice od Dvou cedrů (byla založena výhradně pro chov tohoto plemene) a další si museli manželé Hniličkovi prošlapat. A tím i nám všem dalším. Například rozhodčí toto primitivní plemeno neznali, jeho plachost považovali za nedostatečnou socializaci atd.

Jelikož kanaánci mentálně dospívají až kolem 3 let, manželé Hniličkovi se rozhodli pro svůj vrh tohoto vzácného psa až v 5ti letech věku Chanyah. Též pečlivě vybrali otce štěňátek Chakede de Solemel, z chovné stanice ve Francii, který žije u chovatelky v Polsku (C.I.B, Juniorský šampion Ruska a Litvy, Šampion ČR, Ruska, Ukrajiny, Litvy, Lotyšska, Běloruska….) Tam také proběhlo nakrytí.

Narodila se tak Angie, Axel, Aviv, Ava, Adiha, Areesha a Abibi. Angie žije v ČR a je matkou dvou vrhů, Axel žije v Norsku a je otcem několika vrhů, Aviv v Bulharsku, Adiha žije v Polsku, Areesha žije ve Švýcarsku a Abibi v ČR.

Opět se vrátím k našemu příběhu. My jsme až po dlouhých devíti měsících od jejich narození došli k rozhodnutí, že bychom si kanaánce opravdu domů pořídili. Zahledali jsme na internetu víceméně náhodně a hle! Manželé Hniličkovi mají stále fenku Avu! Ještě stále ji nabízejí! Zkusili jsme štěstí a zavolali. Náhoda tomu chtěla, že jsme právě projížděli kolem Krušovic na víkendovou akci a tak jsme si hned domluvili návštěvu. Ava i maminka nás uvítaly vyceněnými zuby a hlasitým štěkotem. Nic přátelského! Po pozvání do domu jsme pochopili, že kanaánci velmi hlídají, varují, ale vůbec nejsou primárně útoční. Prostě nás očichaly a smířily se s naší přítomností, když páníčkové usoudili, že nás přijmou. Ava se schovala do nejtemnějšího kouta sedačky a nic ji nemohlo vylákat ven. Teď už vše chápu jinak, tehdy jsem nechápala… Povídali jsme si o kanaáncích, Izraeli a všem možném. Nakonec paní Hniličková rozhodla, že půjdeme i s pejsky na zahradu, ať je vidíme i jinak. Hned jsem si všimla, jak je zahrada krásná, nerozhrabaná, upravená. Obě psí holky hned šly také a na piškoty přišly i k nám. Maminka Chanyah se první osmělila a od manžela si vzala. Nakonec i Ava a i ode mne! Dokonce se obě opatrně nechaly i pohladit. Moc jako zázrak mi to nepřišlo, ale dnes již chápu. Ava si nás vybrala! My jeli domů a plni dojmů jsme se rozhodli… Chceme Avičku a moc. Vzápětí volala paní Hniličková, že o Avu má zájem ještě jeden pán ze Srbska, ale že to, co viděli je téměř přesvědčilo. Že je to neskutečné, že k nám Ava šla a dokonce od nás jedla a nechala se pohladit. Že už si ji chtěli nechat, že je nejodtažitější ze všech štěňátek a má v sobě nejvíc z divokých předků. A tak vůbec nechápou, že se takto zachovala. Já pak měla ještě operaci kolene, a tak Avička ještě skoro měsíc byla s maminkou. Manželé Hniličkovi byli skvělí, posílali fotky a učili Avu na berle. Se slzami v očích nám ji 6. 8. 2013 přivezli. A Ava se tak stala naším členem rodiny, hlídačem, který je plný lásky a nikdy nezklame. I když tak pozdě, přeci si na nás zvykla a přijala po čase plně naši smečku i s králíčkem a křečky atd., ale též nikdy nezapomněla na maminku Chanyah a manžele Hniličkovy. S těmi jsme se velmi spřátelili a našli v nich skvělé pomocníky a rádce. Prostě chovatelé, kteří vedou nové majitele stále. Ava je stále miluje a maminku vždy vítá, olizuje a hraje si s ní, jako když byla štěňátko. Vždy je to velmi dojemné setkání. Tak to je náš příběh…

Nyní bude mít pokračování. Avin bratr Axel je dědečkem Iris z chovatelské stanice Chanco ve Švédsku, která se narodila 17. 5. 2017 a jíž se 19. 7. 2017 staneme novými majiteli a přivezeme si tak dalšího kanaánce do ČR. Jsme si vědomi, že existuje jistá, i když výrazně menší, příbuznost s kanaánskými psy v ČR. Ale naší snahou do budoucna je založit novou rodovou linii a pokračovat tak ve snaze o seriózní chov, o který se snažili manželé Hniličkovi ve své chovné stanici Od Dvou cedrů.

Jak jsem uvedla výše, první vrh kanaánských psů se uskutečnil  11. října 2012 ze spojení  Chanyah de Solemel a Chakede de Solemel. Jak se za těch pár let chov kanaánských psů rozvinul?

Na tuto otázku se dá říci jednoznačně… chov kanaánského psa v ČR se díky jedné nejmenované chovatelce a její chovatelské stanici (budeme ji nazývat paní X) dostal do slepé uličky. Sestra Avy, Angie od Dvou cedrů, se dostala k této chovatelce, která dle mého názoru za chovem kanaánského psa viděla spíše ekonomický prospěch, než snahu o seriózní chov. Její první vrh kanaánského psa je degradován naprosto neuváženým výběrem otce.  Rodová linie otce Angie se v rodokmenu štěňat objevuje dvakrát! V případě jejího druhého vrhu je opět problematický otec. Jeho rodová linie má známý počátek v Jordánsku, což s biblickou zemí Kanaán a Negevskou pouští nemá nic společného. Přestože paní X byla v roce 2015 na mezinárodní konferenci v Izraeli, kde shodou okolností jedna z přednášek byla právě o této rodové linii, ale ona tento fakt zcela ignorovala. Dalším velkým problémem je to, že většina nových jedinců (konkrétně 14) je v Praze a okolí u důkladně neprověřených majitelů, kteří byli nedostatečně informováni o specifických vlastnostech a chování kanaánského psa a paní X byli naprosto nedostatečně dále vedeni. Bylo také ignorováno všeobecně uznávané pravidlo, že by většina nově narozených štěňat měla být exportována mimo ČR, aby se omezilo příbuzenské křížení.

Za několik posledních let bylo dovezeno několik kanaánských psů z okolních zemí. Bohužel i tady je dost velká příbuznost se psy, kteří se narodili v ČR. Další chov kanaánského psa v ČR je možný jen za předpokladu, že bude dovezena fena kanaánského psa, která vykazuje minimální příbuznost se stávajícím chovem v ČR, nebo takovým bude otec budoucích štěňátek.  A prodej nebude následně proveden jen do ČR.

Jak vypadá jeho česká historie a kolik je asi kanaánských psů v ČR dnes?

O historii jsme se zmínili již v odpovědích na předchozí otázky. Chanyah de Solemel je oficiálně první registrovaný kanaánský pes v ČR. Již před ní byla do ČR dovezena minimálně jedna fena (Jindra Berounová a její Sára). Prvním známým dovezeným kanaánským psem je Dolev de Solemel (Eva Šlapáková a Jan Kašpar), který však byl registrován až v roce 2014. Další fenu  Samorodok Vivu  dovezla Jana Vovsová z chovné stanice v Polsku.V současné době můžeme odhadovat, že v ČR je okolo 30 jedinců kanaánského psa, z toho je 25 registrovaných.

Kanaánský pes je, jak já říkám, pes velmi zvláštní, nehodí se pro úplně každého. Pro koho tedy podle Vás je toto plemeno vhodné?

Pro lidi, kteří mohou a jsou schopni mu dát lásku a bezpečí. A též s ním mohou být většinu dne. Panelák rozhodně  vhodný není. Též pro lidi, kteří budou respektovat jeho původ a přirozenost a budou ho chránit a bránit, ne mu přikazovat a lámat ho. Též by měl být tam, kde nevadí štěkot a je možnost chodit na vycházky do přírody i na volno. Ava má zahradu, ale denně chodíme 3 km okruh louka, les, kde je volně. Ale ode mě se nikdy nevzdaluje. Kanaánec může být s malými dětmi i zvířátky, je to jeho smečka a respektuje přirozenou hierarchii. Pokud se necítí odstrčen a naopak se cítí být milován, oplácí. Ava není vůbec žárlivá. Jiné pejsky mohu mazlit jak chci, o dětech ani nemluvě. A je to outdoorový pes. Miluje rodinné výlety, ideálně do skal, kde seskočí i ze 4m skály. V přírodě se neztratí, vždy se vrátí. Největší nebezpečí jsou auta. Bohužel má tendence honit zvěř, která je v pohybu a utíká. Ava se dokonce vrhla i za kancem. Naštěstí se vždy vrátila v pořádku.

S čím by měl být člověk seznámen, než si kanaánského psa pořídí?

V prvé řadě si nový zájemce o toto plemeno musí důkladně prostudovat dostupnou tištěnou literaturu. Proč tištěnou? Bohužel jsme zjistili, že informace o kanaánském psu, které jsou na internetu, jsou plné polopravd a neověřených informací. Dokonce i některá starší, česky psaná literatura, v řadě bodů obsahuje naprosto nesmyslné informace. Poté by si měl se svým svědomím vyjasnit, zda do tak „šíleného“ projektu, jako je chov kanaánského psa, chce opravdu jít. Toto je myšleno velice vážně. Za posledních několik měsíců víme o několika nezvládnutých chovech kanaánského psa v ČR i na Slovensku, kteří pocházejí z chovné stanice paní X, která spíš myslela na ekonomický prospěch, než na výběr vhodného majitele.

Jsou příznivci kanaánců nějak ve spojení? Mám na mysli třeba srazy, či facebookové stránky a podobně.

Nejvýznamnějším místem výměny informací jsou dvě FB skupiny: Canaan Dogs a Canaan Dog’s breeders, owners  and friends. Zde se setkávají chovatelé a majitelé kanaánského psa z celého světa. Velice aktivní jsou majitelé a chovatelé z Velké Británie, USA a Skandinávie. Je až s podivem, na jaké vědecké bázi tam probíhá chov kanaánského psa. V Evropě jsou pravidelně pořádány semináře, kterých se jako jediní zástupci majitelů a chovatelů z ČR účastníme. Velice zajímavá jsou i setkání se zahraničními chovateli na mezinárodních výstavách. Takže v tuto chvíli se osobně známe s řadou chovatelů a majitelů kanaánského psa po celém světě. Jen pro zajímavost, manžel má jako svého koníčka radioamatérství, a i mezi radioamatéry jsou chovatelé kanaánského psa.

Co se s kanaáncem dá dělat za aktivity a je vhodný například do rodiny s dětmi?

První, co si musí člověk uvědomit, že kanaánský pes je neskutečně inteligentní plemeno. Je to dáno tím, že tisíciletí nenechává do svého vývoje člověka nějak významně zasahovat. Bohužel jeho inteligence má i jedno významné omezení, různé aktivity nelze realizovat v dlouhém časovém úseku, nejlepší jsou aktivity, kde můžeme využít jeho vrozených schopností. Jako příklad můžu uvést činnosti, které jsme s naší Avou zkoušeli tento rok na semináři v Itálii. První byla agility, což je doménou hyperaktivních plemen jako je borderkolie. Zkusili jsme s Avou několikrát proběhnout jednoduchou trať pro agility s docela zajímavým výsledkem. První kolo jsme šli s vodítkem, kdy jsme Avě ukazovali, co má dělat. Druhé kolo bylo opět s vodítkem, ale už bez ukazování. Třetí kolo bylo bez vodítka. A to bez pamlsků, jen za pochvalu.

Další zajímavou aktivitou bylo vyhledávání osob. Viděli jsme ukázku, jakým způsobem se pohybuje kanaánský pes, který je několik let na tuto aktivitu cvičen. Docela jsme měli obavy, jak bude Ava reagovat na něco, co jsme po ní nikdy nechtěli. Výsledek byl překvapující, Ava to zvládla naprosto perfektně. Co nás fascinovalo, a nejen nás, byla neuvěřitelná rychlost, s jakou se při hledání dokázala pohybovat a hlavně jakým způsobem dokázala měnit strategii hledání. Ztrátu stopy řešila rychlým návratem na jí poslední známé místo, kde ještě stopa byla a opět velice rychlým postupem po znovu nalezené stopě pokračovala dál. Dokázali bychom si představit kanaánského psa v roli záchranářského psa. Bohužel v ČR asi není nikdo, kdo by byl schopen skloubit jeho výcvik s požadovaným výsledkem. Ale v Izraeli se k tomuto účelu toto plemeno hojně využívá. 

Sami jsme si zkusili vyhledávání i po návratu ze semináře a opět byl výsledek fascinující. Ta rychlost hledání byla ohromující.

Na základě našich zkušeností můžeme konstatovat, že kanaánský pes je za určitých okolností schopen většiny aktivit, které jsou v kynologii známé. Jen je třeba mít na paměti, že při nich využívá svoje emoční schopnosti a jejich použití ho velice rychle psychicky vyčerpá.

Jak nejlépe štěně tohoto plemene socializovat a na co si dát pozor?

Jak už jsme uvedli, Ava k nám přišla až v 10ti měsících věku, takže budu psát naši zkušenost. Byli lidé, kteří si mysleli, že ji do týdne vrátíme. Naše rodina se skládala z třináctileté dcery, mně (žena středního věku), manžela, křečků a zakrslého králíčka. Máme střední zahradu a já pracuji z domova.

První, co je asi potřeba si uvědomit, že pejsek je z vývojového a zeměpisného hlediska u nás "cizí", přirozená je mu poušť, stáda a beduíni. To má prostě v sobě a je to všude znát. Takže město, hluk, auta, dům nejsou pro něj přirozené. Na vše si pomalu zvyká, bojí se, leká se. Je třeba ho chránit před okolím a dávat mu jistoty. Jako malému dítěti. Stalo se mi například, že se Ava natolik bála mých běžek v ruce, že málem skončila na druhé straně pod autem. Před auty kanaánec kličkuje jako zajíc, je nevyzpytatelný.

Takže se nám osvědčilo toto. Velká láska, žádný cvičák. Na pamlsky Ava nikdy nebyla, neaportuje a hračky nemá. Hrála si jen s kameny. I když někteří kanaánci to dělají. Ona poslouchá z lásky k nám, chce nám udělat radost. Nezlomili jsme ji výcvikem, my si ji získali. Vodítko jsme jí 14 dní nemohli nasadit, utíkala před námi, bála se. Dvakrát nám zpočátku utekla. Jednou před popeláři a jednou průvan bouchl dveřmi. Vždy jsme ji po několika hodinách našli v přírodě. Věděla, kde bydlí, ale bála se hluku města. A to bydlíme na kraji obce! Pak zjistila, že s námi se nemusí bát, že ji milujeme, že ji ochráníme a nic se jí nestane. Na oplátku ona hlídá vzorně náš dům a zahradu – svoje teritorium. Hodně štěká a pouští hrůzu. Mimo zahradu však je krotká a neagresivní.

Takže myslím, že je důležité provádět socializaci láskou a všude je brát s sebou, jako mimino. Není vlezlá, ale chce být se svou smečkou. Miluje i křečky, i když na poli myš klidně chytí a králíčka ochraňovala i u veterináře.

Je něco, co zde o kanaánském psu ještě nepadlo?

  • K cizím lidem je kanaánec silně nedůvěřivý, a to i k návštěvám v domě, štěká a má tendence své nové „ovce“ lehkým chňapáním za lýtko poslat pryč.
  • Na výletě spočítá účastníky, jde vzadu a opozdilce nahání do houfu. Hlavně pak děti.
  • Jezdíme s ní všude, na kolo, na vodu, na běžky i sjezdovky, na dovolenou.
  • Všude najde vodu.
  • Od cizího nežere.
  • S cizím člověkem na vodítku nepůjde.
  • Má výbornou paměť.
  • Je citlivá na vztahy a nepohodu v rodině.
  • Nenutí se k mazlení, chce být jen nablízku a se smečkou, ale když není zbytí, vydrží celý den doma, smutná, zaspí to.
  • Miluje svoji klec, nebo místo pod stolem, pod postelí, jistotu a klid, jako v noře či jeskyni v Negevu.
  • Miluje písek, ráda se chladí ve vodě, plave, miluje sníh :D
  • K jiným psům je nevyzpytatelná, s některými si hraje, na jiné štěká, vrčí, jiné mine. Je potřeba sledovat první reakce a být opatrný. Na výstavě psů ji jiní psi nezajímají. Maximálně si čichne.
  • Je to zdravý bezúdržbový pes, srst mění 2x do roka asi 3 týdny, o drápky se stará sama.

Musíme se také trošku pochlubit. I když rozhodčí je pro Avu cizí člověk a dotyky či ukazování zubů je pro ni největší utrpení, svým páníčkům vybojovala za 3 roky titul Klubového šampiona, šampiona ČMKÚ, Českého šampiona a Českého grand šampiona. Bojujeme o psa roku 2017 a splněno má C.I.B  šampiona FCI (vlastní 12 x CACIB ze 3 různých zemí za 3 roky). Na Euro Dog Show v Bruselu získala titul res. CAC a res. CACIB. Je jediným zástupcem tohoto plemene v ČR, kterého můžete pravidelně potkat na výstavách.  Pokud nevíte, že je na výstavě, díky jejímu nenápadnému chování ji ani nezaregistrujete.

O kanaáských psech by se dalo mluvit dost dlouho. Stále by se něco našlo. Fascinující u kanaánců je jejich láska a oddanost. Tady by asi mohli vyprávět majitelé kanaánců z Izraele. Asi nejlépe to dokázala popsat Genie Maister ve své písni „Poppy Fields“ https://genie-master.bandcamp.com/track/poppy-fields. Text, který u písně je, stojí za přeložení a po jeho pochopení člověk ví, jak fascinující plemeno kanaánský pes je.

Děkuji Vám za rozhovor.

Foto: D. Prouzová

 

Kam dál ...