Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Bavilo vás úvodní povídání o málo známých laekenoisech a chtěli byste se dozvědět i něco dalšího o chovu, výcviku nebo zdraví? A seděl by vám pes s ne tak náročnou údržbou srsti? Pak tu pro vás máme další rozhovor, ve kterém se o tom všem bude hovořit!


U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Eva Kaninová měla už dávno jasno v tom, že by chtěla chovat plemeno hrubosrsté, ale ne tak tvrdohlavé jako je třeba teriér, a se kterým lze také provozovat nějaké kynologické sporty a aktivity. A okouzlil ji právě málopočetný, ale člověku velmi oddaný belgický ovčák laekenois. Pojďme se tedy společně vypravit na návštěvu do chovatelské stanice Bella Regio…

 

Evičko, na úvod bych vám moc ráda položila svou oblíbenou otázku, tedy kdy a jak se u vás probudila láska ke psům? 

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Láska ke psům se ve mně probudila již v dětství. Už jako malá holka jsem běhala za každým psem, kterého jsem venku potkala, ale bohužel rodiče mi žádného nechtěli dovolit, tak teď jsem si to bohatě vynahradila a mám rovnou tři psy (dva laekenoise a jednoho Jack Russell Teriér).

 

Momentálně jste chovatelkou, jestli mohu použít to slovo, poměrně vzácného typu belgického ovčáka, a to laekenoise.  Čím vás tito kudrnáči tak zaujali?

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

První, co mě na nich zaujalo, byla jejich srst. Věděla jsem totiž, že chci rozhodně hrubosrsté plemeno. Dále jsem hledala něco jiného než teriéra (v té době jsem doma měla dva JRT), prostě nějaké plemeno, které nebude tak tvrdohlavé a bude se s ním dobře pracovat. O laekenoisech jsem věděla už dlouho, a tak když přišel ten správný čas, jednoho jsem si po dlouhém hledání prostě pořídila.

Mohla byste nám nyní blíže představit své laekenoise?

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Mám nyní dva – fenku Arsu Baranelu a jejího syna Alfa Bella Regio. Arsa je vlastně můj první pes, se kterým jsem se začala více věnovat výcviku a učit sebe a ji a také zkoušet, co všechno nás bude bavit a čemu všemu se dá společně věnovat.

Alf nám v uvozovkách zůstal doma. Neplánovala jsem to, chtěla jsem si, až bude Arsa starší, nechat další fenu, ale tak nějak Alf hned nenašel toho správného páníčka a pak jsem ho už prostě nedala. V tuto chvíli je to takový starší puberťák. Je strašně kontaktní a to, co dělá jeho máma, dělá on také.

 

Co všechno tedy se svými psy provozujete za aktivity a jakého úspěchu si nejvíce vážíte?

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Děláme toho opravdu hodně. Nejdřív jsem si s Arsou prošla klasicky poslušnost, stopu a obrany. Mezitím jsme se věnovaly pasení oveček a záchranářskému výcviku. Za úspěch asi považuji každou naši složenou zkoušku, jsou to pro mě vždycky nervy a rozhodím tak sebe i své psy. Alf ten se tak nějak veze na vlně mámy, co dělá ona, dělá on také. Prošla jsem si s ním nějakými základními kurzy poslušnosti, ale u něj vede dogdancing. V DD je poslušnost také obsažená, ale při tom nás baví asi víc. Tady zase naopak Arsa začala dělat DD společně s Alfem. Pak jsou tu samozřejmě i úspěchy na výstavách, asi nejvíc FMBB, kdy se Arsa stala Světovým vítězem mladých a o čtyři roky později má na svém kontě tento titul ve psech i Alf a jeho sestra Agueda.

 

Jste tedy opravdu akční. Záchranařina, tanec se psem, pasení oveček – to je tolik aktivit, jak se to vůbec vše dá zvládnout a co z toho vás těší asi nejvíce? Na psy se neptám, protože ty už podle fotek baví určitě vše…

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

V tuto chvíli se opravdu naplno věnujeme záchranařině a dogdancingu. Bohužel v jednom okamžiku přišel zlom, kdy už to časově prostě nešlo, tak  jsem zůstala u toho, co nás všechny baví ze všeho nejvíc. Na jaře, když byly najednou zrušeny všechny tréninky, mi kamarádka půjčila terénní koloběžku a já jsem zjistila, že pro Alfa je scooterjöring tou úplně nejlepší věcí, která ho navíc strašně baví. Tahá výborně, nepolevuje a samozřejmě pak beru i Arsu. Chtěli jsme zkusit podzimní závody, ale bohužel všechny, na které jsem se přihlásila, nám zrušili, tak třeba na jaře se to konečně povede. A zvládnout se to dá, když máte manžela, který vás podpoří a pomůže.

 

Již jsme zmínili, že plemeno také chováte. Co tedy považujete za svůj největší chovatelský úspěch?

 

Medaile a ceny jsou sice fajn, ale pro mě je prostě vrcholem úspěchu to, že jsem všem štěňátkům našla ty nejlepší domovy. Samozřejmě jako chovatel jsem moc ráda, když mají úspěchy jak na výstavách, tak i po pracovní stránce.  

 

Laekenois je velice kontaktní, svou rodinu miluje a je na ni fakt hodně fixovaný!

 

Ano, ano, vybrat ten správný domov to je moc důležité. Jaká vlastně máte kritéria pro výběr těch „nej“ páníčků pro svá štěňátka?

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Hodně vysoká. Možná i právě proto mám Alfa doma, ale prostě si nemyslím, že by laekenois byl psem jen tak na zahradu, natož do kotce. Jsou velice kontaktní, svou rodinu milují a jsou na ni fakt hodně fixovaní. Takže kritéria byla jasná, co nejvíce kontaktu s páníčkem a rovněž to musí být někdo akční, kdo jim dopřeje hodně pohybu a zaměstná hlavu. Také všichni zájemci nejdříve přijeli na návštěvu a až po vzájemných sympatiích si později ode mne odváželi štěně. Se všemi jsem v kontaktu, protože u mě to tím, že někomu předám štěně, určitě nekončí. Možná i tím, že jich je tak málo, je komunita laekenois taková jedna velká psí rodina.

 

Kritéria pro výběr páníčků pro má štěňátka mám nastavená hodně vysoko. A možná právě proto mi doma zůstal Alf!

 

Když jsme nyní zabrousily na téma chovu, zajímalo by mne, jak vybíráte pro své feny ženichy? Ona ta základna u nás asi není moc široká, že? Dá se vůbec zjistit, kolik asi psů je v ČR?

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Kdysi jsem to počítala a myslím, že je to cca dvacet psů. Ženich musel být nepříbuzný, mít správnou hustou a hrubou srst, vyrovnanou povahu a bydlet nejlépe v Evropě. Ona základna moc velká není, tak jsem si s výběrem vždy nechala poradit od zkušenější zahraniční chovatelky a byl z toho výlet za úžasným psem do Švýcarska.

 

Asi budu nyní znít hodně hloupě, ale opravdu belgičáky nechovám. Nejčastěji se potkávám s maliňáky, protože se věnuji sportovnímu výcviku. A vím, že ve vrhu maliňáků se může narodit i tervík. To mě trochu zmátlo. Jak je to v tomto ohledu u laekenoisů?

 

U laekenoisů se může narodit pouze laekenois. Občas se kvůli rozšíření genetické základny kryje laekenois fena malinois psem, ale to musí být předem povoleno klubem

 

Ta jejich kudrnatá srst je opravdu zvláštní. Je nějak náročná na úpravu?

 

Laekenois takřka nelíná. Jen jedenkrát až dvakrát do roka, když začíná srst pouštět, tak se trimuje. Někdo si tuto úpravu provádí sám, jiný majitel ji raději svěří do rukou odborníků a chodí se psem do salonu.

 

Nejznámějším představitelem belgických ovčáků je bezesporu maliňák, který je doslova vhodný pro sportovní výcvik. Jak si s ním, co se pracovních předpokladů týče, zadá právě laekenois?

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Laekenois je podle mého názoru trochu klidnější a také jemnější než malina. Umí velmi dobře spolupracovat se psovodem, ale přitom mají dost samostatnosti. Pracují za každého počasí a možná je to spíš mnou, ale takový ten dril jim úplně nevyhovuje. Jedna moje fena šla do rodiny právě k maliňačce, tam vám to určitě zodpoví nejlépe její majitel pan Horáček, kterému teď u vás také vyšel rozhovor.

 

Pokud vám utekl rozhovor o laekenois s Vítem Horáčkem, tak si jej můžete přečíst zde:
S laekenoisem je to tak trochu jiný svět!
S laekenoisem je to tak trochu jiný svět!

Víte, jak vypadá málopočetný belgický ovčák laekenois? Pak věřte, že si ho na ulici bez ...

Rozhovory o plemeniMéně známá či málopočetná plemena

Proč si myslíte, že je plemeno tak málopočetné? A platí to jen u nás v Čechách nebo je to celosvětově?

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Určitě to není líbivý pes. Možná někoho odrazuje ta jejich srst, a že se musí jednou za čas trimovat, v čemž zas já vidím strašnou výhodu. Málo je jich určitě i celosvětově a každý, kdo si ode mne bral štěně, chtěl prostě laekenoise a žádného jiného psa. Důvodem byla hlavně jeho všestranná povaha a tak trochu bubákovský vzhled. Navíc je to ještě „nezkažené plemeno“, můžete s ním jednak vyhrávat na výstavách, ale při tom s vámi bude i hezky pracovat.  

 

S laekenoisem můžete jednak vyhrávat na výstavách, ale při tom s vámi bude i hezky pracovat!  

 

Jak si stojí po zdravotní stránce a co vše musí splňovat pro zařazení do chovu?

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Myslím si, že po zdravotní stránce si stojí moc dobře. Průměrný věk je asi podobný jako u ostatních belgických ovčáků, udává se 12-14 let, ale vím že i 16 let není problém. Pro zařazení do chovu je potřeba splněná základní bonitace, absolvování RTG vyšetření na dysplasii kyčelních kloubů (DKK) s výsledkem max. 2/2, RTG vyšetření na dysplasii loketních kloubů (DLK) s výsledkem max.  2/2 a DNA profil, kde se pomocí DNA ověří paternita - matka a otec a zanese se údaj o jedinci. Máme tak přesnou totožnost psa.

 

Pro koho se podle vás tito psi hodí? A jak na socializaci?

 

U laekenois jsme taková jedna velká psí rodina!

Hodí se pro každého, kdo se mu bude věnovat. Pro někoho může být laekenois v rodině jako společník, který s ním procestuje půlku Evropy, nebo je výborným parťákem tomu, kdo nehledá psa, který bude běžet přesně jako hodinky, ale bude mít plně oddaného parťáka, který pro něj udělá cokoliv. Socializace  je tím nejdůležitějším. Je třeba brát psa všude s sebou, seznamovat ho se vším, co se dá.  Já mám psy v první řadě jako parťáky, kteří s námi všude cestují a ten výcvik je jen doplňkem pro zábavu a prostředkem, jak je unavit a zaměstnat, aby byli celkově spokojení.

 

Je čas ukončit toto krásné povídání. A poprosím vás o nějaké přání pro belgičáky do budoucna… 

 

Aby i nadále zůstali takoví, jací jsou.   

Děkuji vám za rozhovor

 

Foto: archiv Evy Kaninové

www.bellaregio.cz

Kam dál ...