Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Vlk či pes, toť otázka.

Jak se na tyto psy dívají jejich majitelé? A jsou to psi nebo vlci, která z krve převládá v těle těchto vlčáků? Názory majitelů a chovatelů československého a saarloosova vlčáka si přečtete v tomto článku, který připravujeme.


Vlk či pes, toť otázka.
17.6.2017 5017x Rozhovory o plemeni

Anketa československý vlčák vs. saarloosův vlčák

 

  • Proč jste si vybrali zrovna toto plemeno?
  • Jaký Vy vidíte rozdíl mezi plemeny československý vlčák a saarloosův vlčák?
  • Představte nám Vašeho psa a popište jeho povahu.

 

Tereza Dohnalová – československý vlčák

  1. Pro jejich nezávislou povahu, inteligenci a úzký vztah ke své smečce.
  2. ČSV je více temperamentní a sebevědomí. Víc otevřený k cizím lidem, méně se bojí. Ale za to jsou více dominantní.
  3. Moje již třetí fena ČSV se jmenuje Cirilla. Je to ukázkový představitel svého plemene. Velmi inteligentní, nesnáší samotu. Miluje svou smečku. Je velmi kontaktní k lidem. A typicky nesnášenlivá k jiným fenám. Je to milující matka. A pro mě prostě naprosto dokonalá.

Marie Tichá – saarloosův vlčák

  1. Původně jsem chtěla ČSV, kvůli vlčímu vzhledu. Pak jsem zjistila, že existuje ještě jiné vlčí plemeno, větší a více přírodnější a že má více barevných variant – vyhrálo a mým snem byl jednou hnědý SAV.
  2.  Hlavní rozdíl – lenost a vlčí hrdost. Dle mých zkušeností je ČSV pes pro člověka, který chce psa vlčího vzhledu, ale pořád psa, kterého lze vycvičit a pracovat s ním. SAV je stále hrdý, uchovává si svůj názor, nepodvolí se a vztah funguje na základě respektu. A jsou neuvěřitelně líní a přizpůsobiví.
  3.  Vlastním dvouletého hnědého SAV. Bydlím s ním v Praze.  Je to typický představitel plemene podle všech charakteristik, které všude najdete. Agga je neskutečně extrémně tvrdohlavý a ještě jednou tvrdohlavý. Nic není tvrdohlavějšího! Inteligentní, ne jako pudl, borderka nebo ovčák. Přemýšlí nad životními situacemi a sám je vyhodnocuje a sám se rozhoduje. Baví se životem, ze všeho si dělá legraci, z lidí, psů, situací....vztah s ním funguje na bázi respektu k jeho volnomyšlenkářské povaze. Člověk musí brát v potaz, že všechno je legrace a nebrat situace příliš vážně. V opačném případě ztrácíte veškerou kontrolu. Agga postrádá saarloosí plachost, je vyrovnaný, extrovertní a v Praze funguje líp než jakýkoliv jiný pes. Tramvaj, autobus, metro, vlak, auto – nemá problém s jediným dopravním prostředkem. Miluje lidi, miluje psy, nesnáší hádky a rvačky. Říkám o něm, že je pacifista a diplomat. Nenechá se jen tak vyprovokovat. Je to parťák, není to stroj. Mohu s ním kamkoliv a kdykoliv, vždy bude se mnou. Stručně řečeno – žít se SAV je hrozně těžký, mají svůj názor a nemění ho, ale zároveň není nic lepšího, co by člověk mohl mít doma.

Martina Schulhofová – saarloosův vlčák

  1.  Od dětství miluji vlky a tak jsem se už jako malá zamilovala do československého vlčáka. Začala jsme se zajímat o plemena s vlčí krví a objevila jsem i saarloosova vlčáka. Dlouho jsme přemýšlela, která z povah se ke mně hodí víc. Saarloos zvítězil díky své citlivé a jemné povaze. Chtěla jsem psa, který bude mít svou hlavu, ale zároveň bude věrný své smečce. Pořízením prvního saarloose jsem si splnila svůj největší sen.
  2. Rozdílů mezi těmito plemeny vidím dost. Co se týče cvičitelnosti, tam rozhodně vítězí československý vlčák. Saarloos, když něco dělat nechce, nehnete s ním ani tankem. Samozřejmě se najdou i výjimky, jeden z mých psů cvičí velmi rád a za pamlsek udělá cokoliv. Saarloos je vůči cizím lidem rozhodně bázlivější a odtažitější než československý vlčák, ale také to hodně závisí na socializaci. Saarloosové se z mé zkušenosti snáší lépe se stejným pohlavím, než českoslovenští vlčáci. Mám dva samce, kteří od sebe nejsou věkově ani rok a vychází spolu úžasně. U československého si to neumím úplně představit. Samozřejmě jsou tu pak vzhledové rozdíly. Výška a mohutnost, jiná délka uší, obličejová maska a tvar hlavy.
  3. Saarloose mám dva. Jsou povahově naprosto odlišní. Starší Arno Samael Elenya Narmo (Samíček) je tříletý pes s typickou saarloosí povahou. Je velmi něžný a miluje svou smečku. Vůči cizím lidem je odtažitý, ale po delším kontaktu se nechá i pomazlit. Umí být opravdu tvrdohlavý, a když nechce něco dělat, nepřesvědčíte ho. Mladší člen smečky Agron Ragnar Rosenwolf (Agronek), je dvouletý pes, který miluje mazlení a je mu jedno jestli ho mazlí páníčci nebo náhodný chodec. Na saarloose je velmi kontaktní s cizími lidmi. Velmi rád cvičí, za odměnu udělá cokoliv. Je to pořádný hromotluk. Je mu jedno, když z radosti převrátí skříň nebo umačká páníčka. Jeden bez druhého nemůžou být. Nikdy bych už jiné plemeno nechtěla.

Vlastimil Klik – československý vlčák

  1. Kromě vzhledu i určitě cvičící předpoklady a hlavně fyzická forma srovnatelná s psy jako husky nebo malamut – prostě na delší turistické cesty.
  2. Z těch psů, co znám, je SAV spíše jemnější, i ve hrách. CSV mi přijde (jsem ovlivněn svým) spíše razantnější a ráznější (tím rozhodně nemyslím agresivní).
  3. Můj pes se jmenuje Abetzi Hawk-Eye Anwar – povahově k lidem spíš vstřícnější, ale vybírá si, s kým se spřátelí. Ke psům funguje dost striktně smečkově a dominantně –s mladými psy a fenami žádný problém, nad psy se snaží dominovat.

Iveta Hajlichová – československý vlčák

  1. Celkem dlouho jsme se rozhodovali mezi NO, BŠO a právě ČSV. Nakonec jsme se rozhodli pro ČSV, přestože jsme na toto plemeno slyšeli i četli spoustu negativ. Učaroval nám hlavně jejich vzhled ale i povaha, která třeba mně nesmírně vyhovuje. ČSV je nespoutaný živel, který ale zároveň umí naprosto oddaně milovat svou rodinu a pokud s vámi spolupracuje, je to vždy proto, že sám chce. Vztah mezi ČSV a člověkem je založen hlavně na vzájemné důvěře a náklonnosti, než na dokazování si, kdo je pánem. Pokud se budete muset u ČSV snažit být pánem, nikdy jím nebudete. ČSV vás musí přirozeně respektovat a milovat, pak s vámi půjde i na kraj světa. Velmi dobře poznají, co si kde mohou dovolit. A přestože poměrně bez problému spolupracují i s cizími lidmi a dají se celkem dobře "uplatit" za kus jídla, vždy bude na prvním místě jejich rodina.
  2. Pokud se budeme bavit o povahových rozdílech, tak bych řekla, že pro mě je SAV více "vlkem". Má zachovanou větší nedůvěru v cizí lidi. Většinu ČSV můžete přivést prakticky kamkoli a ke komukoli a bude se chovat suverénně. Bude mít přehled nad situací, bude projevovat zvědavost, nebude mít problém s cizími lidmi. ČSV jsou dnes poměrně univerzální psi, kteří se hodí jak pro sport, výcvik tak i jako skvělí společníci. SAV jsou pro mě psem jednoho pána. Spíše vhodní pro roli věrného společníka.
  3. Můj ČSV se jmenuje Cyrio z Molu Es. Jsou mu necelé 4 roky. Už od štěněte je velmi zvídavý, nebojácný, suverénní. Zároveň je ale velmi fixován na svou rodinu. Pokud s ním jdu třeba v lese, nemusím se bát, že uteče za zvěří. Ne že by byl tak skvěle vycvičen, ale prostě vím, že se od své "smečky" nevzdálí. Jeho povahu bych popsala jako jemnou, nikdy neměl tendence si něco dokazovat, ani v období puberty. Je to velmi snadno ovladatelný pes. Vztah k cizím lidem má velmi kladný, je na něm vidět, že si pozornost lidí užívá. Jako většina představitelů plemene zrovna nevyhledává přítomnost cizích samců. S těmi si od té doby, co dospěl, nehraje. Cizí fenky naopak miluje a velmi rád vůči nim zaujímá submisivní roli a dovolí jim opravdu cokoli.

Semerádová – saarloosův vlčák

  1. Proč jsem si vybrala tohle plemeno? No, dá se říct, že u nás to byla čistě náhoda, že jsme přišli na SAV.. První impulz pořídit si tohohle vlčího kamaráda nastal úplně náhodou, když jsem si prohlížela fotky psích plemen a na první pohled mě zaujal SAV...a protože jsme zrovna hledali parťáka pro našeho milovaného chlupáče (máme ještě bílého švýcarského ovčáka), začali jsme přemýšlet, jestli by SAV nebyl ten pravý. Plemeno jsem moc neznala, a tak jsem si o něm našla nějaké info na stránkách chovatelských stanic. Ani jejich popis charakteru SAV nás neodradil (i když se všude dočtete jak je to strašně tvrdohlavé plemeno) a tak jsme hledali, jak a kde se dá takové SAV štěňátko sehnat. Narazili jsme na stránku chovatelské stanice Rosenwolf, která zrovna plánovala štěňátka. Paní chovatelce jsem napsala a ta si hned vyžádala osobní kontakt, aby věděla komu by případné štěňátko dávala. Pak už to šlo všechno hrozně rychle. Ještě celkem střízliví jsme se jeli podívat do Hostivic u Prahy, ale když jsme viděli fenky od Janči (majitelky CHS Rosenwolf), bylo už jasno. Ailin (maminka našeho tehdy budoucího štěňátka) byla úžasná. Oproti tomu, jak se o SAV čeká a píše, jak jsou bázliví, ona je pravý opak. Doteď je to nejmazlivější a nejkrásnější fena, co jsem kdy viděla.
  2. Rozdíl mezi ČSV a SAV? Já osobně to asi moc neposoudím, protože s ČSV moc zkušeností nemám. Pár známých je má, ale vždycky mi tato plemena přišla jako nebe a dudy..už jen vzhledově mi přijde, že CSV mají daleko protáhlejší čumák a více se podobají skutečnému vlkovi, zato SAV mi přijdou spíše ovčákovití . Taky mi ČSV přišli vždy daleko divočejší než SAV. Vždy, když jsme spolu venčili, tak CSV lítali a kousali jak blázni a náš saarloosek jen udiveně koukal a nechápal co se děje. ČSV jsou určitě lepší pro výcvik, protože tvrdohlavost SAV nic nikdy nepřekoná, i když jsou určitě i výjimky.
  3. A k samotné povaze našeho saarlooska..předem bych chtěla říct, že ať si člověk přečte o SAV cokoliv, nic ho nepřipraví na příchod štěněte saarlooska. Můžete si přečíst jak jsou tvrdohlaví, jak doma ničí nebo třeba jak dokáži byt bázliví a stejně nakonec budete koukat s otevřenou pusou. A já si troufám říct, ze v případě SAV to funguje spis, že vy si zvykáte na něj, než on na vás. Když mu ale dáte šanci, stane se z něj perfektní parťak pro život. Když jsme si našeho saarlooska Setha přivezli domu, byli jsme plni nadšení, že máme doma krásné roztomile štěňátko a náš BSO konečně správného parťáka. První dny se saarlooskem byly ale opravdu náročné. Těžko se to popisuje někomu, kdo SAV nikdy nemel, ale jak jsme psala výš, nic vás na to opravdu nepřipraví. Ano, to, že vám štěňátko doma občas něco zničí se da čekat. Da se čekat i to, že zezačátku nebude ovládat svoje potřeby a občas doma budete muset něco uklidit nebo vyhodit. I to, že to opravdu nebude tak poslušný pejsek jak jste si představovali (i když všude čtete jak jsou tvrdohlaví, porad tajně doufáte, že ten vás bude ten jiny a bude vás poslouchat alespoň v určitých mezích). Když vám malý saarloosek zdevastuje pul bytu, každou noc vás budí okusováním různých věcí, protože se nudí a nechce se mu spát. Když vám začne čůrat do postele nebo když vám brečí u postele, abyste s nim šli ven a vy vyběhnete ve tři ráno jen v noční kosili na zahradu a rázem zjistíte, že si z vás jen děla srandu, protože si chce a nemůžete ho dostat zpátky do bytu, protože on proste chce byt venku. Musíte mít opravdu neskutečnou trpělivost. První týdny byli opravdu peklem a celou tu dobu jsem si říkala, jestli jsme se opravdu se saarlooskem neunáhlili. Snažíte se mu dat to nejlepší a on vám každým dnem ukazuje hlavně to jak vás má na háku. Říkat něco třicetkrát je jako mluvit do dubu, zvýšit hlas nepomáhá a na pamlsky (alespoň ten náš) proste, nereaguje. Takže se vlastně jen snažíte, aby vás bral alespoň trochu na vědomí. Nám se povedlo tohoto docílit asi po dvou týdnech. Zni to asi trochu zvláštně, ale když mě poprvé Seth poslechl, naučil se první povely a začal reagovat na zvýšení hlasu, že tohle teda nesmí, málem jsem se rozbrečela radosti. Hodně rychle jsme zjistili, že po zlem to proste nejde, protože jakmile náš Seth ví, že se na něj zlobíme, nepřijde k vám ani, když se budete stavět na hlavu.

    Další super na nervy jdoucí vlastnost je ničeni. Oni saarloosci jsou v ničeni přebornici. Náš Seth už má na kontě pěkných par rozbitých prasátek. On si člověk říká, ale co, vždyť je normální, ze štěně něco zničí. Nebo to, co chci, aby přežilo, schovám a bude klid. No takhle to úplně nefunguje. Ano, můžete většinu věci schovat a ano verte, že pokud něco cenného neschováte, tak se vám musí na tom saarloosek pěkně pomstít. Ale nikdy se nedá schovat úplně všechno. Nikdy by mě nenapadlo, že se nás Seth pustí do lednice. Nebo, že si doma začne zapínat sporák. Nebo, že si jen tak vytáhne koš s prádlem a začne trhat knoflíky, rukávy a všechno, co ho napadne. Ale vždycky si musíte uvědomit, že to je jen a jen vaše vina, protože vy jste ho nechali doma samotného a nemůžete mu vyčítat, že se nudí a snaží se si najit zábavu. Bohužel saarloosci jsou na lampárny hrozne vynalézaví..

Co se týče bázlivosti, my jsme se této vlastnosti docela vyhnuli. Jo, je pravda, že určitá bázlivost tam je, ale oproti našim saarloosim kamarádům, kteří si k sobe nepustí cizího člověka ani na metr, natož nedej bože, aby na ně někdo sáhnul, jsme na tom dobře. Náš Seth si k sobě pustí téměř každou osobu ženského pohlaví, je to prostě pes a ten má rad hlavně ženy. Proč by se taky nechal drbat od chlapů. Chlapa si k sobe pustí tak po čtyřech hodinách přemlouváni, a to ještě jen některého, který se mu libí. Je to takový náš hrdina, vždy když se mu někdo nelibí, tak štěká ob dvě místnosti a nepřiblížil by se i kdyby šlo o život, protože kdo uteče, ten přece vyhraje. Myslim si, ale že kdyby šlo o naši bezpečnost, určitě by to nenechal jen tak. Nemá rad neznáme věci, ty hned ohlašuje hlasitým štěkotem a k smrti se bojí aut. Trvalo měsíce než jsme mohli projit kolem cesty, protože auta jsou další hrozba.

Jako většina SAV i náš saarloosek nesnáší auto. A to opravdu hodně. Po půl roce vození jsme docílili alespoň toho, že nezvrací a nepokadil se. Doteď ale neskutečně slinta a člověk by se div neuprosil, aby do auta šel dobrovolně, i když jezdíme jen na procházky.

Ohledně poslušnosti a povelu. SAV vůbec nejsou hloupí a jakýkoliv povel se naučí během chvíle, ale opravdu se jim musí chtít. Pokud zrovna nemají náladu, absolutně nemate šanci s nimi hnout. Hrozně dlouho jsem mnoha lidem neuměla vysvětlit, ze náš saarloosek Seth slyší na svoje jméno, jen proste nereaguje, když se mu nechce. Někdy je ta ignorance taková, že ani neotočí hlavu, natož, aby k vám přisel. Proto, když s ním kamkoliv jdeme, vždycky musím mít plnou kapsu pamlsku a hlavně byt rychlejší a pohotovější než on, chytit ho v případě, že by se rozhodl mě opět ignorovat. Rozhodne to, ale není pes, kterého byste měli mít uvázaného pořad na vodítku, samozřejmě, že i on potřebuje nějaký pohyb a volnost. My naštěstí navíc máme tu výhodu, že se náš saarloosek drží našeho bělouše, kterého bezmezně miluje a který na rozdíl od něj nemá takovéto tvrdohlavé chvíle. Ale samozřejmě má náš Seth i dny kdy poslechne na slovo, to byste ho nejradši umačkali láskou, někdy si říkám, jestli to neděla schválně, protože kdyby poslouchal pořad, nejste z toho tak strašně nadšeni a pokud je nějaká vlastnost pro SAV víc než typická tak je to určíte vyčůranost. Žádný pes to s vámi neumí tolik jako on. On přesně ví, kdy za vámi přijít a pomazlit se (a saarloosci se mazlí opravdu intenzivně, úplně se k vám vtisknou), abyste mu úplně všechno odpustili. Náš Seth vždycky přijde a ať jsme na něj naštvaní jakkoliv, tak moc dobře ví jak si to u nás zase vyžehlit. Stačí párkrát přijít, šťouchnout do nás tlapičkou, položit hlavičku na klín a udělat smutné oči a i ten nejotrlejší za chvíli všechno odpustí a už ho drbe za ušima.

Ano, určitě to není plemeno pro každého, a pokud patříte k lidem, kteří chtějí mít svého psa perfektně vychovaného, doma pořad čisto a uklizeno, určitě zvažte jestli je zrovna saarloos to pravé ořechové. Ale pokud dokážete byt trpělivý a dokážete se se saarlooskem sžít, najdete v něm nejlepšího parťáka pro život a tohoto nejmazlanějšího vlka pod sluncem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kam dál ...