Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Stopujeme přesně XVII. díl

Našli jste se v některém ze scénářů neúspěšně absolvované zkoušky v našem předchozím dílu? Potom jste na té správné stránce, tentokrát si totiž řekneme, jak z toho ven!


Stopujeme přesně XVII. díl
Katka Houšková 3.2.2020 30370x Pachové práce

V dnešním díle navážeme na naše zkouškové neúspěchy a řekneme si, jakými způsoby se dají tyto neúmyslně způsobené škody napravit. A to proto, aby naše příští zkouška už nebyla pokaženým tréninkem, ale naopak, abychom každou zkouškovou stopu brali jako připravený trénink!

Prioritou je správně idenfitikovat problém

Stopujeme přesně XVII. díl

V první řadě si musíme říct, že v této fázi tréninku neexistuje žádný universální návod, protože každý pes je jiný, jinak myslí, jinak pracuje, jiným způsobem se motivuje a z jiných příčin se demotivuje. Proto budete muset být velmi pozorní a zároveň také kreativní, abyste cíleným tréninkem dokázali vašeho psa opět nastavit na tu správnou vlnu a připravit na další zkoušku.

 

V minulém díle jsme si načrtli možné příčiny a také důsledky vašeho neúspěchu, ale jaké ve skutečnosti jsou, na to budete muset přijít sami. A bez toho, abyste ty příčiny velmi přesně identifikovali, se nepohnete z místa. Pokud si například budete myslet, že příčinou neúspěšné stopy je v absenci pamlsků, budete napravovat víru v pamlsky. Ale je také dost dobře možné, že psovi absence pamlsků vůbec nevadila, ale vadila mu změna prostředí, kdy jste jeli na stopu na nové místo, které v něm vzbuzovalo z nějakého důvodu strach. A proto by se vaše pozornost měla zaměřit především na změnu prostředí.

Na řadě je stopařský deníček! Pokud jste se mu až doteď vyhýbali, nyní se bez statistických údajů už bohužel neobejdete!

Jako první a nejdůležitější úkol tedy budete mít analyzovat vaši zkouškovou stopu a identifikovat problém nebo problémy (může ch být i více současně), které způsobily neúspěch. Váš trénink následně zaměříte především právě na řešení těchto problémů a nápravu konkrétních chyb. A v čase mezi zkouškami si budete muset pečlivě vést statistiku, abyste při příští zkoušce věděli, kde jste udělali chybu, co jste v tréninku podcenili a co se naopak povedlo a váš výkon zlepšilo. Ano, na řadě je stopařský deníček. Pokud jste se mu až doteď vyhýbali, nyní se bez statistických údajů už bohužel neobejdete.

Jak vrátit víru ve vítězství a ztracené sebevědomí?

Stopujeme přesně XVII. díl

Ať už je příčina vašich neúspěchů jakákoliv, v každém případě prvních pár nejbližších tréninkových stop musíte připravit tak, aby končily úspěchem. A to za každou cenu! Na zkoušce si váš pes zažil možná jeden ze svých prvních stopařských neúspěchů, kdy jste odcházeli z pole zklamaní. Takže ať už vaším problémem k řešení budou pamlsky, předměty, délka stopy nebo cokoliv jiného, první pravidlo pro nejbližší tréninkové stopy zní: „Snížit všechna kritéria a přidat na odměnách!“ Vůbec se nemusíte bát zkrátit první stopu na minimum, našlapat klidně jen padesát kroků, pořádně propamlskovat, a hlavně zvolit takové podmínky, které budou pro psa příjemné – tj. ideální klima, ideální nastavení, ideální čas. Aby si váš pes ty první tréninkové stopy po zkoušce opravdu užil. Aby ho bavily, abyste ho měli možnost hodně pochválit, zkrátka – aby taková stopa pro něj byla vítězstvím a aby litoval, že už je konec. Nemůže se stát nic horšího, než že některou z prvních stop po zkoušce připravíte tak, že pes opět neuspěje. Protože jste vybrali příliš těžký terén, protože jste zvolili špatnou motivaci, nebo prostě jen proto, že jste zrovna neměli dobrou náladu. A že opět odejdete z tréninku zklamaní. Taková chyba by se pro vás mohla stát fatální a mohli byste motivaci na stopu potom opravovat opravdu velmi, ale velmi dlouho. Své první tréninky po zkoušce tedy opravdu řádně promyslete a dobře se na ně nalaďte!

První pravidlo pro nejbližší tréninkové stopy zní: „Snížit všechna kritéria a přidat na odměnách!“

Napravujeme krok po kroku…

1. Úvod do soutěžní stopy a její ukončení

Stopujeme přesně XVII. díl

Naučte se vždy a na úplně každé tréninkové stopě podávat hlášení a také se odhlašovat. Pokud máte k dispozici sparing partnera, tím lépe. Snažte se zařídit si společné tréninky tak, abyste vždy měli komu hlášení podat, kdo s vámi celou stopu jako rozhodčí odejde, a komu se následně odhlásíte. Vyvarujte se ale jakýchkoliv debat během stopy, rozhodčí je tam od toho, aby stopu posoudil, ne aby s vámi hovořil. Proto se ani v tréninku nebavíme. Po každé stopě se také odhlaste a naučte psa jednoduchý rituál – stejně jako máme rituál před stopou, je dobré mít ho i po stopě. Tento rituál bude spojený právě s odhlášením, kdy psovi sdělíme, že už je konec stopy a přijde finální odměna. Ta ale nesmí být na poli, musí být vždy mimo. Buď u auta, nebo pokud chodíte pěšky, tak v batůžku, který máte odložený u cesty. Zkrátka mimo tréninkový plac.

 

Možná teď vaše paměť pracuje, a vzpomíná si na začátky stopování, kdy jsme si říkali, že na konci žádná odměna být nesmí. Aby pes vypracovával stopu kvůli každé šlápotě, nikoliv kvůli finální odměně. Toto je ale něco jiného. Je to odměna odložená na konec, která se sledováním stopy nemá vůbec nic společného a kterou si pes bude spojovat právě až s odhlášením. A která způsobí, že i když v budoucnu na zkouškové stopě žádné odměny nebudou, váš pes nebude zklamaný a ani nebude mít pocit prohry, protože již při odhlášení se začne těšit na finální odměnu.

 

Pokud nemáte s kým chodit pravidelně stopovat, podávejte hlášení fiktivní osobě. Udělejte si začátek stopy kousek od nějakého stromu, stohu slámy, zkrátka od nějakého bodu, ke kterému se postavíte a hlášení si odříkáte. Nejde totiž vůbec o nic jiného, než o to, abyste z hlášení udělali zvyk. Aby hlášení bral váš pes – a samozřejmě i vy – jako naprosto běžnou součást stopy, bez které se nezačíná. Aby ho už nikdy na zkoušce nepřekvapilo, ale naopak, aby ho motivovalo a psychicky připravilo na začátek stopy.

Pokud nemáte s kým chodit pravidelně stopovat, podávejte hlášení fiktivní osobě. Udělejte si začátek stopy kousek od nějakého stromu, stohu slámy, zkrátka od nějakého bodu, ke kterému se postavíte a hlášení si odříkáte!

2. Sledování stopy

Stopujeme přesně XVII. díl

Motivace pro sledování stopy utrpěla na zkouškové stopě v každém případě. A utrpí už bohužel vždy, protože pamlsky na zkouškové stopě používat nemůžete. A tady bude vaše práce nejnáročnější. A deníček nejpoužívanější.

 

Na prvních stopách po zkoušce určitě nešetřete na pamlscích a dávejte chvíli pamlsky i do začátku stopy, tedy i do nášlapu. Abyste svému psovi sdělili, že opět bude pracovat za pamlsky. Podle toho, jakým způsobem se bude vyvíjet váš trénink a jak rychle se psovi vrátí ztracená motivace, zase pamlsky v nášlapu opusťte. Následně budete muset velmi pečlivě s pamlsky pracovat. V drtivé většině případů pamlsky v nášlapu nebudou a nebudou ani v začátku stopy. Abychom psa připravovali stále na situaci, že i když pamlsky nejsou na začátku, tak potom přijdou. Jen nikdy nebude vědět kdy. Jednou za čas ale pamlsky do nášlapu nebo do prvních šlápot dejte, aby se nestalo, že začátek stopy bude příliš uspěchaný, a že nášlap váš pes vůbec nebude vypracovávat. Chce to opravdu cit.

Vyvarujte se stereotypů!

Úplně stejným způsobem potom budete pracovat s pamlsky v průběhu stopy. To znamená, že váš rozvrh odměn musí být naprosto nepravidelný, nikoliv však nahodilý. Vždy musíte vědět, kam pamlsky dáváte a proč. A vždy by to mělo být jiné. Vyvarujte se stereotypů! Pokud například budete pracovat na přesném vypracovávání lomů a budete dávat pamlsky před lom a za lom, tak po velmi krátkém čase váš pes pochopí jakým způsobem lom pamlskujete a nenaučí se ho vypracovat, ale naučí se ho hledat podle pamlsků. A to nechceme. Proto pamlskujte vždy jinak, podle potřeby a problému, který budete zrovna řešit. Ale pokaždé jinak. Aby pes poznal dlouhé úseky bez pamlsků a stále věřil, že pamlsky nakonec najde. A aby ho absence pamlsků nijak nedemotivovala a nesnížila jeho nasazení. Jednou pamlskujte hodně, jednou málo. Udělejte celé prázdné úseky a střídejte je s plně propamlskovanými nebo naopak pamlskujte průběžně celou stopu. Někdy dejte na úsek tři pamlsky, někdy třicet. Jen jednou za čas, mělo by to ale být opravdu velmi výjimečně, našlapte úplně prázdnou stopu.

Stopujeme přesně XVII. díl

V úsecích, kde nejsou pamlsky, ale nejsme pasivní! Pokud chceme chodit se psem na soutěže, tak se pomalu musíme přesunout z modelu „CHCI“ do modelu „MUSÍM“. Ano, správná motivace a nasazení bude stále prvořadá, ale už musíme pomalu našeho psa připravovat na situaci, kdy pamlsky ani jiná motivace na stopě nejsou a stejně se musí soustředit na práci a přesně stopovat. A to ho musíme naučit, musí pochopit, že na úsecích bez odměn si nemůže dělat, co chce, ale to, co chcete vy. A proto začneme pomalu a především citlivě pracovat jak se sociální odměnou, tj. slovní pochvalou, tak s korekcemi. Tady bude záležet především na typu psa, jakého máte. Jsou psi, kterým vůbec nevadí nebo je naopak i žádoucí výrazná fyzická korekce, ale jsou také psi, které rozhodí i jemné slovní upozornění. Proto se v začátku omezíme na opravdu lehkou pochvalu, když pes pracuje dobře, případně na jemné slovní upozornění, když správně nepracuje.

Pokud chceme chodit se psem na soutěže, tak se pomalu musíme přesunout z modelu „CHCI“ do modelu  „MUSÍM“!

3. Předměty

Stopujeme přesně XVII. díl

Stejně tak, jako jsme se v bodu č. 1 učili chovat stereotypně až rituálně při hlášení, musíme se naučit tak chovat i na předmětech. Aby naše chování bylo pro psa naprosto čitelné a předvídatelné, abychom ho na zkoušce nerozhodili tím, že se budeme chovat jinak. Ale naopak, aby měl jistotu, že vše probíhá podle plánu a že má čekat na odměnu, případně ji odsunout na konec, ale že pracuje správně a vy jste spokojení. A toho opět docílíme jen pravidelným opakováním našeho chování na předmětech. A tím, že toto chování budete stále opakovat, získáte i vy jistotu a tím značně snížíte svoji nervozitu na zkouškové stopě.

Stopujeme přesně XVII. díl

Tedy jakmile pes označí předmět, nechovejte se jako blázen, ale sekundu nebo dvě si počkejte, potom se vydejte za psem. Postavte se v klidu vedle něho, zvedněte předmět ze země, ukažte ho rozhodčímu (i když tam žádný nebude), potom si ho strčte do kapsy, podívejte se směrem k rozhodčímu, abyste se ujistili, že vás sleduje, potom se sehněte pro stopovací vodítko, uchopte ho do ruky, rovně se postavte, nadechněte se, a vyšlete psa do stopy. Toto se naučte jako rituál. Jen mezi jednotlivými kroky musejí někam přijít pamlsky. A to buď do fáze před odebráním předmětu, po odebrání nebo těsně před tím, než psa vyšlete do stopy. A to samozřejmě podle potřeby, kterou fázi chcete odměňovat. Pokud odměňujete jen označení předmětu, potom odměníte těsně před odebráním nebo po něm. Pokud trénujete klidovou fázi před vysláním do stopy, aby vám pes nevyrážel samovolně, potom odměňujte průběžně, klidně i ve fázi, kdy již máte stopovací vodítko v ruce.

 

Stejně jako musíte mít nepravidelný režim odměňování v průběhu sledování stopy, musíte zavést nepravidelný režim také při odměňování předmětů. Aby se stejně jako při sledování stopy pes učil, že předmět bez odměny není konec světa a neznamená jeho špatnou práci, ale aby se i zde učil posouvat odměnu na konec. Proto někdy odměňte všechny předměty, které na stopě jsou, někdy nechte první dva bez odměny a stejně jako na stopě zcela výjimečně někdy neodměňte ani jeden. Opět podotýkám, že nulová odměna na předmětech by měla být zcela výjimečná! Na předmětech máte tu výhodu, že se o odměnění nebo neodměnění můžete rozhodovat v dané chvíli, to znamená, že můžete odměnit například jen předměty, které pes označil rychle nebo přesně, u méně pěkného označení vůbec odměnit nemusíte. Tím budete psa motivovat k lepším výkonům.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Stopujeme přesně XVII. díl

Vše, co jsme probrali na řádcích výše, ale nebude samo o sobě fungovat, pokud se vaše osobní nastavení bude měnit na zkouškové stopě a pes jednoduše vycítí, že dnes nejde o trénink. Proto musíte věnovat stejnou pozornost jako technické přípravě stopování také vaší psychické přípravě. A té nedosáhnete jinak, než že se do psychicky náročného prostředí budete dostávat a naučíte v něm psa pracovat. A přesvědčíte psa, že i ve chvílích stresu a nervozity mohou přijít odměny, mohou přijít korekce, a že v každém případě vyhraje.

 

Možností se nabízí hned několik…

  1. Přihlaste se na zkoušku, ale předem se domluvte s rozhodčím, že vám zkoušku posoudí, ale nezapíše. A že si v průběhu stopy odměníte/uděláte korekci. Ne každý pořadatel zkoušek nebo rozhodčí s tím ovšem musí nutně souhlasit. Pokud souhlasit budou, zúčastněte se zkoušek od začátku do konce. Ráno jděte na nástup, zúčastněte se kontroly čipu. Chovejte se za všech okolností jako na opravdové zkoušce, jako když o něco jde.
  2.  Pokud se setkáte s odmítavým přístupem ze strany rozhodčího, ale s vstřícným přístupem ze strany pořadatele, tak se ke zkouškám jen přidejte. Využijte atmosféry a většího počtu zúčastněných a našlapte si svoji stopu někde vedle, na terénu, který pořadatel nevyužije, a po skončení zkouškových stop požádejte kohokoliv ze zúčastněných, aby šel s vámi jako rozhodčí. Odměňte si, udělejte si korekce podle potřeby.
  3.  Uspořádejte si zkoušky na zkoušku. Domluvte se na cvičáku a uspořádejte si zkoušky jenom jako. Rozhodčího si vyberte z vlastních řad, ideálně někoho, kdo se umí jako rozhodčí chovat. Udělejte si nástup, kontrolu čipů, postupujte jako na zkoušce. Předem se domluvte, kdo bude co dělat a navzájem si stopy obodujte. Pokud si takovou akci vyhlásíte jako klubovou soutěž, například s předem stanoveným počtem povolených odměn, tím lépe. Dostaví se nejen nervozita, ale také adrenalin. I když si řeknete, že o nic nejde, není to pravda – každý chce vyhrát, i na soutěži, ve které o nic nejde.

Jak pracovat na vlastní psychice?

  • Přihlaste se na zkoušku bez zápisu.
  • Udělejte si trénink vedle zkoušek.
  • Uspořádejte si zkoušky na zkoušku.
  • Choďte na tréninky hromadně.
  • Pozvěte si trenéra nebo rozhodčího.
  1. Dělejte si společné tréninky v co největším počtu osob. Nejde jen o to chodit na stopu s rozhodčím, ale také o počet aut a čas na stopách strávený. Divili byste se, jak rychle dovede pes odhadnout, že dnes jsme tu jen dvě auta, přijeli jsme a za dvacet minut jdeme zvedat, tak to asi nebude zkouška…
  2.  Zvěte si na trénink nějakou kapacitu. Nemusí to být zrovna rozhodčí, i když je to lepší, ale stačí jakýkoliv člověk, před kterým máte přirozený respekt. Pokud se vás domluví šest, aby s vámi strávil pěkné odpoledne na stopách nějaký známý trenér, tak vám dá nejen cenné rady, ale ještě do vašich řad vnese nervozitu a trochu toho adrenalinu.

Zkrátka celá vaše práce se od nynějška ponese v duchu neustálého obelhávání psa, kdy se ho snažíme přesvědčit, že nehraje roli, jestli jsme na zkoušce nebo na tréninku, ale vždy mohou přijít odměny i korekce. A to až do doby, než pes úplně přestane vnímat rozdíl mezi soutěží a tréninkem.

 

Foto:  Miloš Brázdil, MOT-foto video

http://www.katcinasmecka.cz/

http://www.mot-video.sk

Kam dál ...