Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Stopujeme přesně XIV. díl

Tak jste se rozhodli! Den „D“ je tady a vás čeká první ostrá stopa. Jste nervózní? To je normální, ale pro váš klid si tedy připomeneme, co s sebou, jak to celé bude probíhat, na co si dát pozor a co smíte, a co naopak raději nedělat. Tak pojďme na to!


Stopujeme přesně XIV. díl
Katka Houšková 25.12.2018 14367x Pachové práce

Plynule pokračujeme tam, kde jsme minule skončili. Jdeme na to! Čeká vás první náročný úkol – našlapat si stopu. Až ve stopách pokročíte a budete chodit na stopy cizí, potom vám ubyde jedna část stresu, a to je strach z toho, že to našlapete špatně a na stopu se vydáte bezstarostně. Ale teď je to pořád ještě na vás! A na dobrém položení stopy také závisí váš výsledek. Na co je třeba dát si pozor?

Hygiena až v poslední řadě

Já vím, že chcete (zejména ženy) dobře vypadat a na zkouškách se cítit dobře. Pokud ale jdeme na stopu, lepší službu než čistě vyprané výcvikové kalhoty s vůní Lenoru, nablýskané holínky a chanel číslo 5 vám tentokrát udělají den staré ponožky, smradlavé botky a použité oblečení. Na pafrém rovnou zapomeňte. Jde opravdu především o váš přirozený pach, který váš pes rád vyhledává a učiní tak i nyní! Nemusíte mu to ztěžovat a znepříjemňovat.

Výbava

Co musíte mít bezpomínečně nutně s sebou? Stopovací vodítko, řetízkový obojek, nášlapnou tabulku, předměty a ideálně odměny – které samozřejmě nebudete (a nesmíte!!!) mít s sebou v kapse, ale takové, které si připravíte u auta, kde psa odměníte ihned po vyhodnocení vašeho výkonu.

Předměty

Stopujeme přesně XIV. díl

O předmětech jsme si už povídali hodně včetně toho, jaký je vhodný (a především povolený) tvar a materiál. Před zkouškou si vždy  zkontrolujte, zda jste vybavení vhodnými předměty. Na zkoušky podle NZŘ jsou předepsané jiné předměty než na zkoušky podle IPO (IGP). Často před zkouškou požaduje rozhodčí, abyste mu předměty ukázali. Pokud budete mít předměty špatné, máte první problém – nejen že si rychle budete muset opatřit předměty cizí, které nestihnete napachovat, ale hlavně už budete ve stresu. Když jsme u vhodného napachování, tak předměty určitě zvolte nějaké starší a hlavně vaše, které jsou opravdu dobře napachované. Ačkoliv vypachování předmětů a používání nových předmětů z nezvyklých materiálů považuji za velmi důležité, začneme se tomu věnovat až při tréninku cizích stop. Prozatím se chystáme na naši první zkouškovou stopu a chceme našemu psovi připravit co nejlepší podmínky. Takže si předměty nezapomeňte hned ráno zasunout do oděvu, ideálně přímo někam na holé tělo.

Tvar, délka stopy a uložení předmětů

Tvary stopy jsou předem dané zkušebním řádem, ale z těch si rozhodčí může vybrat a následně přizpůsobit požadovaný tvar terénu, který budete mít k dispozici. Předem je tedy nutné se informovat u rozhodčího nebo vedoucího stop, jakým způsobem a odkud a kam se bude stopa šlapat. Kolik kroků, kterým směrem lomit, na kterém úseku budou předměty a někteří rozhodčí také předem upozorňují, jak si ideálně položenou stopu představují. Tedy jak má být dlouhý krok, co všechno budou a co už nebudou při pokládání stopy tolerovat a další pro vás potřebné informace.

Orientace v terénu

Stopujeme přesně XIV. díl

To bude pro vás klíčové. Ještě před tím, než začnete pokládat stopu, si dobře prohlédněte terén a připravte si scénář. Tedy předběžně si řekněte, kterým směrem vyrazíte (na jaký cílový bod), ve kterých místech cca budete lomit, aby to nebylo zrovna v místě, kde bude nějaký složitý terén (koleje od traktoru, bodláky, maliní…) a abyste se při vypracování neztratili a uměni lom najít. Někteří rozhodčí položení stopy velí (hlásí vám, kdy máte lomit a kdy položit předmět). Tím vám na jednu stranu do jisté míry odpadá odpovědnost, na druhou stranu také přicházíte o jistou benevolenci při hledání orientačních bodů. Pokud se s tímto případem setkáte, nebuďte ve stresu. Pokud vám rozhodčí zavelí „lom“, tak to určitě neznamená, že se musíte zlomit v místě, kde právě stojíte, nekoukat ani doprava ani doleva a slepě vyrazit na druhý úsek. V takovém případě máte během několika kroků ten lom udělat. Tj. v klidu se zorientovat, otočit, najít si v terénu orientační bod a začít šlapat další úsek. Stejné je to s položením předmětu. Nemusíte ho vyhodit z kapsy a letět dál, ale v klidu se zastavte, vyndejte předmět, uložte ho do stopy, a potom teprve pokračujte.

Vliv nášlapu

V naší úplně první lekci jsme šlapali pachový čtverec a říkali jsme si, že ho nakonec zmenšíme tak, že se z něj stane nášlap. A věřte nebo ne, na nášlapu se ve finále rozhoduje o vašem úspěchu či neúspěchu. Už v minulých dílech jsem to opakovaně zmiňovala, že vypracování nášlapu je důležité. Nejen, že za nedostatečné vypracování nášlapu ztratíte první body ještě dříve, než rozmotáte stopovačku, ale pokud pes nášlap odflákne, je velmi pravděpodobné, že to bude mít vliv na celkový výkon. Na vlastních stopách to sice nebývá tak fatální jako na stopách cizích, ale i přesto – na nášlapu pes bezpodmínečně musí nasumovat pach kladeče (ten váš už zná), ztotožnit se s terénem, a teprve potom by měl vyrazit do stopy – s tím, že v paměti má to, co na nášlapu načichal. A aby mohl pes dobře nášlap vypracovat, vy ho musíte dobře položit! Ano, vím že jste ve stresu a ten vás pohání kupředu, abyste to už měli za sebou. Ale vyržte! Až vám rozhodčí řekne, že můžete začít, tak vejděte do terénu (dostatečně daleko od cesty a publika), najděte si vhodné místo, zapíchněte nášlapnou tabulku vedle své levé nohy, a stůjte. Zkušební řád nám říká, jak dlouho můžeme na nášlapu setrvat, a vy to zkuste co nejdéle. Neměli byste vyšlapat čtvereček, ale můžete si tam postát, trošku si „podupat,“ vybrat si zatím orientační bod v terénu, na který budete směřovat stopu, a až napočítáte do šedesáti (nebo na pokyn rozhodčího), vyražte. 

Délka a síla kroku

Stopujeme přesně XIV. díl

Většinou před každou zkouškou vám rozhodčí řekne, jak si představuje délku kroku. Ano, zkušební řád nám přesně udává, jak běžný krok vypadá. Ale s přihlédnutím k úrovni zkoušky vám většinou na těch jednodušších rozhodčí povolí dělat kroky o trochu kratší, abychom si hned na první ostré stopě něco nepokazili. Síla kroku je také velmi důležitá, tedy abych byla přesná, je to vlastně rychlost vaší chůze. Čím bude chůze pomalejší, tím víc pachu v každé šlápotě zůstane. Co je ještě akceptovatelná rychlost a co už vám rozhodčí určitě nepovolí, se těžko vysvětluje na papíře. Měli byste kráčet přirozeně. A to neznamená ani sprint, ani houbařský krok „co noha nohu mine.“ Ale přirozená vycházková chůze, kdy nikam nespěcháte, ale zároveň hodláte dojít stopu ještě dnes. Pozor si také dávejte na to, jakým způsobem budete kroky pokládat. Doporučuji vám vzít si boty s takovou podrážkou, která co nejvíce poruší terén, nikoliv s podrážkou hladkou. Protože na porušený terén vlastně psa od začátku trénujeme. A kroky nepokládejte „naplacato,“ ale snažte se jít přes patu, abyste po sobě zanechali v terénu co nejkvalitnější otisk, ve kterém se váš pach bude dobře držet. Co je ale podstatné – pokládejte stopu vždy tak, jak to děláte v tréninku. Ano, trochu jistě psovi pomůžete, abyste sami byli víc v klidu, ale snažte se, aby ta pomoc byla minimální. Protože tím, že mu položíte stopu jinak, než je v tréninku zvyklý, ho můžete hodně rozhodit a nakonec se taková pomoc může obrátit proti vám. Nejednou jsem viděla na zkoušce psovoda, který zvýrazňoval lomy takovým způsobem, že pes, když došel na lom, byl v koncích. Chvíli falešně značil předmět (pro velké množství pachu) a potom stopu už nedokončil. A kromě toho, že tím psovi nemusíte vůbec pomoc,t ale spíš uškodit, měli byste se především chovat sportovně. Takže malá pomoc ano, velká pomoc nikoliv. Už kvůli pravidlům, soupeřům, a vlastnímu dobrému pocitu, nepodvádějte! Každý chce získat co nejvíce bodů, ale vážit si budete pouze těch bodů, které jste získali spravedlivě.

Vypracování stopy

Tady už si neřekneme nic moc nového, ale připomeneme si, jak celá stopa probíhá. A opět si řekneme, že tento scénář musíme umět a znát nazpaměť. Protože nepředvídatelných situací, které budeme muset na stopě řešit, se může stát celá řada a my musíme být připravení ty standardní zvládat s absolutní jistotou a bez stresu, abychom i ty nestandardní nějak dokázali řešit. Je to stejné jako při řízení auta. Před křižovatkou nemůžete přemýšlet o tom, kdo má přednost, to prostě musíte vědět, abyste se mohli věnovat takové situaci, kdy to neví někdo z dalších účastníků silničního provozu.

Jdeme na to!

Stopujeme přesně XIV. díl

Tak hurá, první zkoušková stopa je tady. Nemusím asi říkat, že si vyvenčíte psa, ale raději to připomenu, i když je to jasné. Předem si připravte roztaženou stopovačku, abyste nemuseli rozvazovat uzle před rozhodčím. Připněte si psa a udělejte si běžný rituál (ideálně s předmětem, s krmením…). To vše časujte cca pět minut před tím, než bude čas na zvednutí stopy (měli byste přesně vědět, v kolik hodin máte stopu zvedat). Potom vezměte psa, připravte si ho do základní pozice (případně si naposled odměňte a vyprázdněte kapsy od pamlsků) a vyražte směrem k rozhodčímu. Podáte hlášení, rozhodčí vás vyzve k tomu, abyste začali, a dál už je to všechno na vás. Až budete připravení, už nemusíte na nic čekat, ale začít. Žádný stres!

Zastavte se minimálně metr (ale raději dva) před nášlapem, upravte si naposledy psa a vedení, narovnejte se a s povelem vyšlete psa do stopy. Držte stopovačku, a potom postupujte přesně tak, jak jste zvyklí v tréninku – nedělejte změny. Pokud chodíte v tréninku na prověšeném vodítku, potom ho nechte prověšené i teď. Osobně zastávám ten názor, že psovod by měl mít se psem stále kontakt a raději nechávám stopovačku v lehkém napětí – kdy mám lepší přehled o tom, zda pes skutečně stopuje, zda ví, že je ve stopě, a sám mně přesvědčí, kudy stopa vede. A pes má zároveň pocit, že je pod kontrolou. Pokud také chodíte na mírně napnutém vodítko, dávejte si pozor, abyste to nepřehnali a psa vodítkem neovlivňovali. Jednak to může mít vliv na vaše bodové hodocení, jednak by pes takové nechtěné cuknutí vodítkem mohl vyhodnotit jako korekci a vyrušili byste ho v práci. Pokud je pes ve stopě, nechte natáhnout stopovačku a potom (bez jakýchkoliv dalších signálů od rozhodčího nebo pro rozhodčího) vykročte za ním.

Pochvala na stopě

Stopujeme přesně XIV. díl

Teď už je to na psovi a v ideálním případě dojde až k předmětu bez větší karambolů a vy jen budete kontrolovat práci. Psa byste sice na stopě ovlivňovat neměli, ale přece jen se najde pár situací, kde to bude třeba nebo vhodné. První případ ovlivňování je pochvala. Nesmíte chválit za to, že pes označil předmět (dokud ho neukážete) a nesmíte chválit ani za vypracování lomu. To by mohlo být bráno jako velké ovlivňování. Ale je to vaše první ostrá stopa a bylo by fajn, abyste jí oba dokončili s dobrým pocitem. Takže když někde na stopě nastane situace, že se pes ztratí a bude řešit nějaký problém, jakmile se do stopy sám vrátí, měli byste ho pochválit. Pochválit za to, že byl tak šikovný, že tu těžkou situaci vyřešil sám. Může se vám to stát, když bude foukat silnější vítr, v místě, kde ráno běhaly srny, na křížení s kolejemi od traktoru…. takových situací může opravdu několik nastat. Nebojte se pochválit a raději ztratit bod, ale ocenit snahu, která byla korunována úspěchem a podpořit psa. Stejně byste měli psa chválit, pokud vidíte, že to jde ztuha, že se snaží, ale že mu to moc nejde. Aby vůbec byl schopen stopu dokončit. Protože nedokončená stopa je obrovskou demotivací do další práce pro vás oba.

Korekce na stopě

Ovlivňování korekcí je diskutabilní. Kromě toho, že ho zkušební řád nepovoluje, je třeba se zamyslet nad tím, zda by to vůbec bylo vhodné. Na jedné straně si říkáte: „Tak co mám dělat, když vidím, jak pes mizí z lomu, kde měl zahnout doleva?“ Na straně druhé se zeptám já: „A jste si opravdu tak jistí, že právě v tomto místě byl lom?“ Ano, několikrát jsem byla svědkem toho, kdy psovod přesně věděl, kde má lom, a když ho pes přešel, tak ho lehce vodítkem upozonil. Pes si sám potom lom vyhledal. Ale několikrát jsem byla i svědkem toho (na mojí vlastní stopě, přiznávám…), že psovod ovlivňoval psa na špatném místě. Tedy byla jsem stoprocentně přesvědčená, že pes je na lomu a nebylo tomu tak. Nejenže jsem si vysloužila stržené body za ovlivňování, ale také další stržené body, protože jsem psovi přerušila a narušila práci, kterou by bez mé „pomoci“ vykonal spolehlivě a bez ztráty kytičky. Věřte mi, že váš pes ví většinou daleko lépe než vy, kde přesně ta stopa je.

Hurá, předmět!

Stopujeme přesně XIV. díl

Pokud pes pěkně vypracoval první lom, v druhém úseku by měl označit předmět. Opět – je zakázáno ho ovlivňovat, i když ten předmět z dálky uvidíte. Pes by ho měl označit sám z vlastní vůle. Jakmile se tak stane, musíte dát najevo rozhodčímu, že pes je u předmětu a to tak, že položíte vodítko na zem a vykročíte směrem ke psu. Samozřejmě, že budete nadšení, že pes leží (případě zaujímá jakoukoliv jinou polohu), ale přesto kroťte své emoce. Abyste nevyrazili ke psovi s takovou razancí, že se lekne a uteče. Běžte normálním, ale svižným krokem, aby dlouho nečekal. U psa se zastavte, podívejte na rozhodčího, měl by vám dát signál, že předmět vidí, a že ho můžete zvednout. Nezvedejte předmět bez pokynu rozhodčího! Buď před tím a nebo po ukázání předmětu psa pochvalte. Nejásejte, aby nevyskočil metr vysoko, chvalte klidně, ale dejte do pochvaly opravdu hodně emocí, aby si byl jistý, že jeho práci oceňujete a že se mu vyplatí v tom pokračovat. Vezměte do ruky stopovačku a s povelem vyšlete psa, aby pokračoval ve stopě. Stále stojíte vedle psa, nestoupáte si za něj.Opět nezapomeňte, že stejně jako na nášlapu stojíte na místě a čekáte, až se napne stopovačka a teprve potom vykročíte do stopy za psem. Podle toho, na kterou jste se přihlásili zkoušku, budete ještě zvedat nějaké další předměty, nebo už půjdete za druhým lomem až do cíle. Každopádně, až zvednete poslední předmět, pochválíte, potom posadíte psa a s povelem jdete k rozhodčímu se odhlásit. Ohlásíte ukončení práce a měli byste ukázat všechny předměty, které jste na stopě našli. Rozhodčí vám poděkuje, vyhodnotí vaši práci a udělí vám body. Máte infarkt??? Divila bych se, kdyby ne! V lepším případě to tedy máte za sebou, v horším případě ovšem průběh tak hladký nebyl.

Co se vám všechno může na stopě přihodit a jak postupovat?

Stopujeme přesně XIV. díl

Zvěř – váš pes nemusí být až tak náruživý lovec, aby ho na stopě vyrušila zvěř. V horším případě je velmi náruživý, a vy máte problém. Pokud se jedná jen o vyrušení, kdy pes zvedne hlavu a kouká za utíkající srnou, tak počkejte, až bude srna dostatečně daleko, než aby ho rušila, zopakujte povel do stopy a pokračujte v práci. Důraz povelu nechám na vás – u psa, který není až tak výrazný stopař, doporučuji použít povel jemný a motivující (veselý), u psa který stopuje stabilně a ještě navíc i trochu rád loví, použijte povel důrazný. Ovšem pouze tak důrazný, jak nám dovoluje zkušební řád, pokud budete na psa řvát, budete diskvalifikováni. Pokud je váš pes lovec, potom opravdu pevně přidržte stopovačku, abyste kromě nesplněné zkoušky ještě nehledali další dva dny psa a nemuseli řešit, že dalším kolegům ze cvičáku překřížil i jejich stopy.

Zamotané stopovací vodítko – to je častý problém, pokud se vám pes trochu motá na lomu nebo v jiném úseky stopy, často se zamotá do vodítka, většinou se mu obtočí kolem zadní nohy. Není dovoleno, abyste si psa kdekoliv jinde než u předmětu šli rozmotat, pokud je schopen pokračovat v práci. Takže povolte vodítko, abyste ho za tu zadní nohu netrhali (to by mohl přestat pracovat) a dojděte až k předmětu, kde si psa před dalším vysláním do stopy rozmotáte. Pokud by se náhodou stalo, že pes bude tak zamotaný, že nebude moct chodit, po dohodě s rozhodčím ho samozřejmě rozmotejte ihned. Jinak pokud jste pilně trénovali takové situace ve čtvercích, jedna zamotaná noha nemůže vašeho psa nijak rozhodit a měl by bez problému pokračovat v práci.

Rušivé vlivy obecně – pokud něco vašeho psa na stopě vyruší, zvedne hlavu a přestane pracovat, nemusíte nutně ihned používat povel. Velmi často se jedná o vyrušení drobné, kdy po zjištění, že o nic nejde, začne pes sám opět stopovat. Pokud se ale taková vyrušení opakují a vy necháte psa, aby se zaobíral kde čím, může se tato nepozornost časem prohlubovat a budete mít problém. V takovém případě je nutné povel použít a v dalším tréninku toto řešit.

Neřešitelný problém – může se stát, že pes na stopě dojde do bodu, který nebude umět sám vyřešit. U mladých a nevyčuchaných psů jsou to často vyjeté koleje, které neumějí přejít a najít si stopu nebo výrazné křížení od zvěře, kde je hodně atraktivních pachů a ty psa zmatou. Pokud je pes lehkomyslník, který si i v běžném životě „díky“ vaší nedůslednosti dělá, co chce, tak v takovém místě většinou ze stopy sejde a je mu to jedno. To je třeba řešit v tréninku a vrátit se i ve výchově o krok zpět. Ale pokud je pes poctivec, který vám chce udělat radost, může se na takovém místě zaseknout a nebude umět situaci vyřešit. Než ho v tom nechat „vykoupat“ a způsobit mu hned na první stopě slušné trauma z neúspěchu, bude lepší ho přes komplikované místo navést a pomoct mu. V tuto chvíli samozřejmě za cenu nesplněné zkoušky, ale s výhledem motivace a lepší práce v budoucnu.

To jsou takové základní problémy, které vás mohou na stopě potkat. Za svou kynologickou praxi jsem se setkala se spoustou jiných, mnohdy až kuriózních, ale to si necháme na nějaké další díly.

Ztráta motivace

Stopujeme přesně XIV. díl

Ještě v závěru bych ráda zmínila důležitou věc – a tou je několikrát zmiňovaná ztráta motivace. Tomu, jak napravit škody způsobené na zkoušce se budeme věnovat v příštím dílu, ale určitě je třeba ještě jednou zdůraznit, že na zkouškovou stopu byste měli vyrazit skutečně až ve chvíli, kdy jste připravení. Protože nedokončená stopa je pro psa obrovskou demotivací a zejména pro mladého psa, se kterým máte třeba i nějaké plány do budoucna, může mít fatální následky. Spěchejte opravdu pomalu!

Tak co, přátelé, stopaři… za kolik bodů to bylo? Budeme rádi, když nám napíšete vaše zkušenosti z první zkouškové stopy! Pokud si to nebudete přát, nebudou samozřejmě zveřejněny…

www.katcinasmecka.cz
Foto: Roman Rakovan, archiv HwK ČR

Kam dál ...