Čtyřnozí četníci

Ne, nejedná se o chybu tisku. Pod tímto titulem se budete moci na našich stránkách seznamovat s povídkami z knih odborníka na historii četnictva, duchovního otce úspěšného televizního seriálu Četnické humoresky a autora řady knih četnických příběhů Michala Dlouhého. Vzhledem k našehu zaměření se bude jednat výhradně o povídky týkající se čtyřnohých pomocníků četnictva - služebních psů. V povídkách popisujících skutečné případy se dozvíte i řadu informací o kynologii u četnictva na našem území, která prošla velmi zajímavým vývojem a položila základy současné policejní kynologie. Na úvod rozhodně neuškodí několik faktografických údajů od samotného autora začínajícího seriálu:

Ačkoliv k prvním případům využití čichových schopností psů v boji se zločinem došlo na území bývalého Československa v rámci četnictva již za monarchie, zabránil systematickému využívání psů v policejních službách vznik světové války.

Již v prvních letech po vzniku samostatného československého státu však vyvstala potřeba vycvičených psů. K používání psů v bezpečnostní službě docházelo zejména na venkově, tudíž u československého četnictva, jehož správa, z důvodu nedostatku erárních policejních psů povolovala na základě výnosu ministerstva vnitra č. 34.178/13 ze dne 11. května 1921 mužstvu držení a výcvik vlastních policejních psů. Použití vlastního policejního psa k výkonu bezpečnostní služby bylo vázáno na povolení, které bylo vydáváno pouze čistokrevným policejním plemenům (německý ovčák, dobrman, airedalle-terrier) a to pouze psům, kteří se spolu se svým vůdcem podrobili odborné zkoušce před zvláštní komisí.

Od počátku roku 1923 byly v Nových Hradech v Čechách četnickou správou pořádány 10 týdenní kursy pro výcvik policejních psů a ministerstvo vnitra stanovilo výnosem č. 27.500/13 ze dne 9. května 1923 směrnici pro používání policejních psů ve službě. Pro používání služebních psů byla stanovena zásada, že časový úsek mezi vznikem stopy a nasazením psa neměl být větší než 50 hodin a stopy měly být ochráněny před znehodnocením zvědavci.

                   Účastníci II. kursu v Nových Hradech - 1923

Služební psi byli přidělováni na četnické stanice, kde bylo nejpříznivější železniční spojení a kde to nejvíce vyžadovaly bezpečnostní poměry. Rozhodnutí o tom činil zemský četnický velitel spolu se zemským politickým úřadem, přitom byla dodržována zásada, aby v jednom soudním okrese byla pouze jedna četnická stanice se služebním psem. Při pátrání v širším okruhu, např. po lupičských bandách, bylo doporučováno použití všech dosažitelných vůdců se služebními psy.

Za účelem zkvalitnění přípravy služebních psů byl v roce 1925 zřízen v Pyšelích u Prahy Ústav pro výcvik a chov služebních psů četnictva, ve kterém byl zajišťován odborný chov a výcvik služebních psů a zaškolování jejich vůdců nejen pro potřeby četnictva, ale i státních policejních úřadů, finanční stráže a orgánů ochrany Československých státních drah. Jednalo se o 12 týdenní a od roku 1933 10 týdenní kursy a 5 týdenní redresurní kursy. Služební psi používaní k pachové práci v pátrací službě museli se svými vůdci absolvovat výcvik zakončený odbornou zkouškou, která spočívala ve vypracování alespoň půl hodiny staré stopy dlouhé 400 m, klikaté, na jednom místě v pravém úhlu zalomené, na níž byl jeden předmět.

Od roku 1928, kdy byly zřízeny četnické pátrací stanice, byli vůdci služebních psů se svými svěřenci zařazováni na četnické stanice v jejich sídle a služba jim byla upravena tak, aby byli co nejdříve k dispozici pátrací stanici, přitom nebylo rozhodující, zdali jde o psa erárního či soukromého, záleželo však na tom, zdali absolvoval výcvik a odborné zkoušky. Výnosem ministerstva vnitra č. 38.241/13 ze dne 27. června 1929 byl vůdce se služebním psem zahrnut do systemizovaného stavu četnické pátrací stanice. Jednalo se o opatření navazující na přičlenění Ústavu pro výcvik a chov služebních psů četnictva v Pyšelích k Ústřednímu četnickému pátracímu oddělení v Praze. Kromě toho však byly zachovány dosavadní četnické stanice se služebním psem a podle potřeby byly zřizovány i nové.

Služební pes byl chápán jako pomocný prostředek ke zjišťování totožnosti. Označení osoby služebním psem však bylo pouze podpůrným důkazem, který nebyl důvodem k zatčení, k domovní či osobní prohlídce, ale pouze upozorněním četníka, že označená osoba může mít vztah k místu činu či jeho okolí. Případné podezření osoby muselo být doloženo jinými materiálními indiciemi. Kromě toho sloužili služební psi k vyhledávání předmětů majících vztah k místu činu či jeho pachateli. Výslednost použití jednotlivých služebních psů byla pololetně vyhodnocována.

                                  Pátrací hlídka se služebním psem

Kromě služebních psů používaných k pachovým pracím byli u četnictva používáni také ochranní psi sloužící pouze k ochraně svého vůdce. Byli chováni a používáni zejména v pohraničí, v nepřístupných lesnatých, málo zalidněných oblastech a v noční době, kde to vyžadovala veřejná bezpečnost a bezpečnost službu konajících četníků. Plemeno psa nebylo rozhodující, záleželo na vlastnostech psa, aby zajistil bezpečnost svého vůdce prohledáváním zakrytého terénu a nepřehledných míst a ochránil ho před útoky jiných osob. Z výše uvedeného důvodu bylo doporučováno používat stejných plemen psů, jako byli psi služební. Základním požadavkem byla naprostá poslušnost a ovladatelnost psa, aby se dal za každé situace bezpečně a spolehlivě odvolat a ovládat. Povolení k vodění ochranných psů do služby uděloval vždy velitel stanice a to pouze psům, kteří byli přezkoušení za přítomnosti velitele četnického oddělení.

Četník vykonávající činnost vůdce služebního psa musel být doprovázen ještě dalším četníkem. Přitom byl ozbrojen pistolí a bodlem. Vykonával-li však obchůzkovou službu s ochranným psem musel být podle okolností vyzbrojen karabinou a šavlí nebo pistolí a šavlí.

Používání služebních a ochranných psů k zákrokům proti osobám nebylo podrobněji upraveno zvláštními předpisy, vycházelo se z podmínek pro použití zbraně. Před použitím psa měla být osoba, proti níž byl zákrok veden, upozorněna na možné následky s tím spojené.

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého STOLETÍ ČETNICKÉ KRIMINALISTIKY, vydané nakladatelstvím Svět křídel. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.