Čtyřnozí četníci 1 – O nedůstojném psím plemeni

Odjakživa bylo četníkovi jdoucímu do služby Instrukcí služební pro c. k. četnictvo mimo mnoha jiného zakázáno: psy s sebou voditi…

Odjakživa bylo četníkovi jdoucímu do služby Instrukcí služební pro c. k. četnictvo mimo mnoha jiného zakázáno: psy s sebou voditi…

                                            § 10 Instrukce služební pro c.k. četnictvo

V roce 1897 vyšetřující soudce ze Štýrského Hradce dr. Hans Gross, zakladatel moderní kriminalistiky napsal, že dobře vycvičený pes, doprovázející četníka byl by pro něho výbornou pomocí a nazval jej "psem doprovodným". Předpokladem použití doprovodného psa měl být jeho výcvik v tom směru, aby neštěkal a tím neprozradil přítomnost svého pána, ale aby jej pouze bručením upozornil na hrozící nebezpečí, dále aby naprosto uposlechl pokynů svého pána, zejména, aby zůstal čekat tam, kde mu jeho pán poručí. Toto byla reakce na tehdy panující názor, že se nehodí brát psa do místností úřadů. Dalším požadavkem byla schopnost psa za každých okolností a odevšad se vrátit na četnickou stanici se vzkazem nebo pro pomoc a jako poslední vlastnost požadoval schopnost psa hledat úmyslně schované nebo ztracené věci či zavražděné osoby.

I přes výslovný zákaz vodění psů do služby v roce 1908 v rámci své dovolené navštívil nadporučík Rotter v německém Saarbrückenu kurs pro výcvik služebních psů pruského četnictva. Po návratu do svého tehdejšího působiště na Kladno, kde působil coby velitel četnického oddělení, si z vlastních prostředků zakoupil dva vhodné psy – párek německých ovčáků, které pojmenoval Vlk a Vlčka a začal je cvičit podle zkušeností získaných při pozorování zmíněného kursu v Prusku.

Již v roce 1910 byli, na popud, tehdy již rytmistra, Rottera, s povolením c. k. ministerstva zeměbrany, zařazeni na četnických stanicích v Ostravě, Karvíně a Fryštátě 3 policejní psi v majetku jejich vůdců, kteří byli k tomuto účelu řádně vycvičeni. Vzápětí nato se četnické správě hromadily požadavky ostatních zemských četnických velitelství, aby i u nich byli na zkoušku povoleni policejní psi.

Ještě v témže roce bylo vídeňským ministerstvem zeměbrany na popud četnického inspektora rozhodnuto, aby všichni psi, kteří byli četnictvem používáni, mohli být bráni do služby, byly povoleny státní příspěvky na udržování psů a některým četnickým důstojníkům bylo povoleno pěstovat policejní psy.

Na podzim roku 1910 se podařilo četnické hlídce z četnické stanice v Hodoníně ve stejnojmenném politickém okrese ve složení četník Arnošt Vašák a četník Augustin Kostka pomocí policejního psa vypátrat pachatele pojišťovací vraždy v Hodoníně jistého Tomana.

Před porotou u krajského trestního soudu v Uherském Hradišti vůdce policejního psa četník Arnošt Vašák, zřejmě díky své nezkušenosti v roli vůdce policejního psa, nedokázal porotě objasnit podstatu stopovací činnosti psa, což poněkud zkomplikovalo proces.

Dalším, takřka nepřekonatelným problémem bylo, že pragmatický soudní rada uherskohradištského krajského soudu dr. Antonín Nawratil, vnímal plemeno policejního psa, který vystopoval vraha Tomana, jako plemeno nedůstojné c. k. státní správy. Neboť malá velikost policejního psa mohla dáti, dle jeho názoru, příčinu k nepříznivému posuzování, či dokonce k posměchu se strany obecenstva, jak má na mysli § 10 Instrukce služební pro c.k. četnictvo.

                                        Četníci Vašák a Kostka se psem

V zájmu předejít napříště komplikacím v roce 1911 vydal rytmistr Rotter svoji první směrnici pro užívání služebních psů pro rakouské četnictvo Výcvik a použití služebních psů, která obsahovala první pokyny k výcviku psa s požadavky na vlastnosti a schopnosti, které musí vycvičený pes mít před zařazením do služby. Uvedená směrnice obsahovala i ustanovení, jak si má četník - vůdce "služebního" psa počínati před soudem.

                         Rotterova směrnice vydaná v německém jazyce 

A od té doby používali četníci na našem území výhradně čistokrevných psů plemen: německý ovčák, dobrmannský pinč a airedale-terrier. Postupem času k nim přibyla i další vhodná plemena jako je knírač, boxer rottweiler a tatranští a karpatští ovčáci (čuvači a komondoři).

 Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnické pohádky pro dospělé, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha byla vydána v tištěné i elektronické podobě a je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.