Čtyřnozí četníci 20 – Neomylný Gróf

Dnešní díl čtyřnohých četníků nás zavede zpět do roku 1928, kdy byla málem poškozena pověst služebního psa Grófa, kterému se říkalo „Neomylný“. Co se tenkrát událo v Solci u Kněžmostu a jak skvěle pracoval služební německý ovčák Gróf, se dozvíte v následujícím příběhu.

Úvodní foto: Četník s německým ovčákem

Současně se zřízením četnických pátracích stanic bylo četnickou správou rozhodnuto, že na četnickou stanici v sídle pátrací stanice bude zařazen vůdce služebního psa se služebním psem a jeho služba měla být upravena tak, aby byl vždy k dispozici podle potřeb pátrací stanice.

Z uvedeného důvodu byl na četnickou stanici v Mladé Boleslavi zařazen strážmistr František Lískovec se služebním psem Grófem. Německý ovčák Gróf se svým pánem nedávno absolvoval „psí univerzitu“ v Ústavu pro chov a výcviku služebních psů četnictva v Pyšelích a stal se doslova postrachem všech lumpů v obvodu mladoboleslavské pátrací stanice. Mezi zločinci se o Grófovi vyprávěly doslova legendy. Napomohly tomu novinové články o jeho úspěšném vystopování několika pachatelů. Rovněž mezi četníky byla Grófovi přičítána neomylnost.

V listopadu 1928 došlo v Solci u Kněžmostu ke krádeži vloupáním do statku vdovy Švarcové, při kterém bylo odcizeno 8 pytlů pšenice připravené k jarnímu setí. O případu byla vyrozuměna Četnická stanice Kněžmost, jejíž velitel vrchní strážmistr Jan Pleticha vyžádal  mladoboleslavskou pátračku o vyslání služebního psa.

Na místě činu vrchní strážmistr Pleticha s podřízeným strážmistrem Adolfem Kunertem zjistili, že plechem pobité dveře sýpky jsou vypáčeny a obilí na jarní setí je pryč. Četníci odehnali seběhnuvší se zvědavce, aby neponičili v písčité půdě zřetelné stopy patřící určitě pachatelům činu před příjezdem služebního psa.

Hlídka pátrací stanice se služebním psem v postranním vozíku

Po chvíli do obce dorazil „bedar“, motorové kolo Praga BD s postranním vozíkem, v němž seděl obávaný Gróf.  Služební pes byl uveden na stopu a tuto neomylně a rychle sledoval až ke vrátkům domku kostelníka Beránka. Vrchnímu strážmistrovi Pletichovi bylo divné, že by s činem měl cosi společného kostelník. Jako vysvětlení mu posloužilo, když se pohledná vdova se zarděním přiznala, že včerejšího dne u ní kostelník byl na návštěvě. Shání jí totiž ženicha. To panu vrchnímu znalému místních poměrů stačilo. Věděl o kostelníkovi, že dohazuje vdavekchtivým paničkám ženichy a mládencům děvčata.

Vůdce služebního psa tedy učinil další pokus a opětovně uvedl Grófa na stopu pachatelů vloupání. Gróf však stejně jako v prvém případě šel po stopě až ke kostelníkovým vrátkům. Strážmistr Lískovec se nemohl smířit s neúspěchem svého svěřence. Tentokrát odjížděla pátračka s nepořízenou.

Kněžmostští četníci alespoň provedli domovní prohlídku u místní známé firmy, domkáře Burdy, ale nic u něho nenašli.

Toho večera navštívil Burda místní hostinec a pil více než bylo zdrávo. Hostinský ho chtěl vypakovat z výčepu, ale Burda se nedal. Pojednou kdosi pronesl jak je to možné, že Burda pije vždy, když se v obci stane krádež. A sousedé dávali za pravdu. Poté co ukradli chalupníkovi Jiřínkovi tele byl Burda, jak zákon káže! A před měsícem když zmizelo staré Mazačové prase taky…

Výslech zadrženého

Nato se Burda rozohnil a začal vykřikovat, že zatímco kostelník je označen četnickým psem jako pachatel, u něho četníci obracejí dům vzhůru nohama. U kostelníka ať hledají! Kostelník Beránek však seděl u sousedního stolu a rovněž měl vypito své. Uchopil Burdu za límec a vyhodil jej ven z hospody.

Co čert nechtěl, přistál Burda v blátě u nohou četnického strážmistra Františka Fikara, kterého při obchůzce k hostinci přilákal nebývalý hluk, a jemu Burda vše za tepla vyklopil.

Za přítomnosti obecního starosty byla u kostelníka provedena domovní prohlídka, při níž bylo nalezeno ukradené obilí. Jak bylo vyšetřováním zjištěno, krádeže v obci páchali kostelník s Burdou. Kostelník Beránek pod rouškou své dohazovačské živnosti obcházel usedlosti a obhlížel, co by se dalo kde ukrást. Na loupeživé výpravy se poté vydával v noci spolu s Burdou.

Tentokráte nebyl ani tak důležitý počet objasněných krádeží jako to, že pověst o neomylnosti služebního psa Grófa zůstala neposkvrněna.