Scifi nebo realita?

Také když se hlásíte na jakoukoliv klubovou výstavu, očekáváte fundovaný posudek od odborníka na dané plemeno? To je samozřejmě logické! Ne tak tomu však bylo v případě border kolií na letošní jarní Klubové výstavě KCHMPP. Co se tam stalo, vám přiblíží tak trochu jiná reportáž…

Tak máme nejen sezónu klíšťat, ale i sezónu výstav v plném proudu a já se po zkušenostech z minulých let jako majitelka a chovatelka border kolií na letošní jarní Klubovou výstavu KCHMPP poslední dubnovou sobotu v Mladé Boleslavi opravdu těšila…

Kdo nás bude posuzovat?

Je pravda, že mě malinko znervózňoval fakt, že tak úplně nevím, kdo z uvedených rozhodčích nás vlastně bude posuzovat, neboť toto záleželo na počtu přihlášených psů, ale zas tak moc jsem to neřešila. A tak jsem se pár dnů před výstavou dočetla, že borderek je přihlášeno šedesát devět. Moc mě to nepřekvapilo, neboť se minulý rok vydatně „urodilo“ a obzvlášť naše třída mladých fen je všude víc než hojně obsazována.  Spíš mě ale rozhodila skutečnost, že se u nás objevila úplně jiná paní rozhodčí, která původně vůbec nebyla nominována. A tak jsem se snažila o této rakouské paní rozhodčí alespoň zjistit nějaké informace. A ouha! Nevěřila jsem svým vlastním očím, když na mě strýček Google chrlil fota a informace, že tato rozhodčí je specialistkou na čivavy, šiperky apod. Poměrně těžce jsem tuto informaci vstřebávala, stále se snažíc přijít na kloub spojitosti pasteveckých plemen s čivavou. Nicméně už se stejně nedalo nic dělat, a tak jsme s přáteli v sobotu ráno vyrazili do Mladé Boleslavi…

…a děj se vůle Boží!

Panovala dobrá nálada, sluníčko krásně svítilo, bylo napečeno, prostě idylka. Ta bohužel netrvala dlouho. Začalo se posuzovat. Jak je známo, každý rozhodčí je v rámci standardu subjektivně nakloněn nějakému typu psa, je vysazen na některé vady a nedostatky více než na druhé a většinou se dá během posuzování prvních dvou tříd odhadnout a odhalit klíč k jeho výběru vítězných jedinců. Tady se nám to, a to jak vystavovatelům, tak i přihlížejícím, bohužel během celého posuzování nepovedlo rozšifrovat. Jediné, co jsme pochopili, bylo, že paní rozhodčí není rozhodně vůbec nakloněna jinému zbarvení než klasické černo-bílé. Po chvíli již bylo jasné, že posuzovatelka očividně po cestě z Rakouska do Čech nestačila dočíst standard border kolie až do konce. Divili jsme se, hodně jsme se divili a mě několikrát problesklo hlavou, že svěřit tuto funkci rozhodčího kterémukoliv přítomnému chovateli by bylo mnohokrát užitečnější a lepší.

Paní rozhodčí prostě střílela od boku!

Někdy se i skoro trefila, jindy byla úplně mimo. Rozhodně propukla vlna nevole ve chvíli, kdy například penalizovala celkem pěknou blue merle fenku známkou dobrá za to, že má vícebarevné oči. Kdyby totiž opravdu dočetla standard plemene až do konce, dozvěděla by se, že u merle zbarvených jedinců, je tato barva očí naprosto v pořádku, stejně jako že v pořádku rozhodně není, když naprosto přehlíží vadu u psů, kteří mají ocasy stočené nahoru jako sibiřský husky. A dalo by se plynule pokračovat… A tak se stalo, že na jiných výstavách velmi úspěšní jedinci odcházeli se známkami velmi dobrá i dobrá.

Vlna nevole propukla ve chvíli, kdy rozhodčí například penalizovala celkem pěknou blue merle fenku známkou dobrá za to, že má vícebarevné oči…

A soutěž o BOJ a BOV jako nebude?

K naprostému „vrcholu“, kdy se vystavovatelé začali již hlasitě bouřit, přispěl kromě této rozhodčí ještě vedoucí kruhu zodpovědný za plynulý chod posuzování podle řádu, protože mu jaksi unikl fakt, že by se mělo ještě soutěžit o nejlepšího mladého jedince a nejlepšího veterána. A tak se tyto soutěže naštěstí díky chovatelům nakonec konaly a společnými silami se vše dotáhlo do „ne zrovna šťastného“, ale konce a všichni si konečně oddychli.

Zklamání bylo obrovské! 

Bohužel v mnoha z nás přetrvával pocit zklamání, zbytečnosti, promarněného dne a vyhozených peněz. Je mi naprosto jasné, že vědět dopředu konečnou nominaci rozhodčího, možná třetina lidí by se vůbec nezúčastnila. Po zkušenostech z minulých let naprosto nechápu zrovna u klubové výstavy, kde je zvykem nominovat jako rozhodčí dost často přímo chovatele plemene ze zahraničí nebo přinejmenším rozhodčí, kteří posuzují alespoň I. skupinu FCI – pastevecké psy, proč nebyl zvolen raději český rozhodčí, který o tomto plemeni něco ví? No, uvidíme, zda se KCHMPP do příště poučí…

Všechno zlé je i k něčemu dobré

Pro mě osobně, to bylo zklamání také, ale na druhou stranu jsem si mohla sama pro sebe prohlédnout odchovy z minulého roku, poklábosit s přáteli a nakonec jít společně vykoupat psy do řeky, domluvit nějaké společné prázdniny a těšit se na druhý den až pojedeme k ovečkám.

Foto: Táňa Smolíková