Veterinární poradna – Pomoc, můj pes se drbe!

Víte, že kožní problémy hojně nezaměstnávají jen humánní lékaře, ale i jejich kolegy veterináře? S jedním z nich se „pere“ i fenka naší čtenářky, a tak se obrátila o radu k MVDr. Lucii Veselé. A co jí paní doktorka odpověděla, se dozvíte na následujících řádcích.

Dotaz: Ráda bych využila vaši veterinární poradnu a poprosila paní doktorku o radu. Mám tři a půl letou fenu flat coated retrívra a necelé dva roky řešíme, že se naše Cora drbe a nadměrně olizuje. Řekla bych, že se střídají období, kdy to není tak hrozné s obdobími, kdy se škrábe urputněji. Vnější parazity (blechy) jsme vyloučili. Na klíšťata a blechy používáme spot-on přípravky, letos to byla schválně jiná značka než loni. Zároveň jsme nechávali dělat i u specialisty dermatologa stěry na svrab, demodex a podobná „nadělení“. Anální žlázky přeplněné nemá. Měnili jsme i různě stravu (BARF, kvalitní granule, různé doplňky na srst a kůži, zklidňující přípravky) a zkoušeli vyřazovat potraviny způsobující alergie (např. kuře). V tuto chvíli plánujeme ještě krevní odběry.  Zajímalo by mne tedy, které všechny parametry bychom měli nechat zkontrolovat a také zda vás nenapadá ještě některá další možná příčina těchto obtíží.

Fena je celkově vitální, žravá, stolici má normální. V průběhu loňského horkého léta před háráním poměrně vylínala, ale jinak má kožich krásný a lesklý a na první pohled není vidět žádný problém. Rozhrne-li se srst v místech, která ji momentálně „nezaměstnávají“, kůže vypadá normálně zdravě. Cora si nejvíce okusuje a olizuje všechny tlapky a to až do dvou třetin výšky a také jednu část zhruba uprostřed ocasu. V těchto místech má už srst prořídlou (zejména z vnitřní části) a jsou na ní vidět drobné ranky nebo stroupky. Snažíme se to dezinfikovat a ošetřovat různými přírodními přípravky, kůže se vždy zklidní, zahojí a za pár dní to začne znovu nebo se začne okusovat někde jinde (v tuto chvíli třeba na zádi). Co se drbání týče, tak to se nejvíce děje pod bradou a také mezi hrudními končetinami, či tzv. pod paždím. Venku na zahradě se pak jakoby vytírá v trávě, hlavně bradu. Poslední věc, která nás napadá jako možná příčina, je ještě změnit prací prášek za nějaký přírodní, či velmi šetrný (existuje-li) a prát její pelíšky a deky v něm.

Už jsme opravdu zoufalí a rádi bychom jí pomohli. Navíc je fenka chovná a výhledově plánujeme štěňátka, to ale musí být v pořádku. Poradila byste nám?    

Dermatologické potíže jsou jedny z nejkomplexnějších a nejvleklejších ve veterinární medicíně. Více než kde jinde nám chybí odpovědi pacienta na zásadní otázky, jako kdy to začalo? Kdy se to zhoršuje/zlepšuje? Jaké pocity máte – svědění, bolest, bodání atd.  V souvislosti s tím si majitel úplného počátku problémů nemusí všimnout a vznik i první projevy onemocnění špatně datuje i popisuje. Proto je tento problém pro internetovou poradnu nevhodný a měl by být komplexně řešen s veterinárním dermatologem. Zde v poradně mohu uvést jen některé obecné zásady řešení dermatologických potíží, z nichž už jste některé absolvovali.

1. Majitel by se měl důkladně zamyslet nad tím, kdy projevy onemocnění začaly. Důležitá je souvislost se změnami prostředí, krmení, vnějších antiparazitik, léčiv, prostředků používaných v domácnosti k úklidu a praní, u fen také časová souvislost s prvním háráním (puberta). Je důležité si uvědomit, že prvotní příznaky mohly být slabé a postupně se zhoršují, některé příznaky jsou pak druhotně způsobené samotným zvířetem (automutilace – sebepoškozování škrábáním, olizováním, vykusováním srsti apod.).
2. Jestliže je příznakem svědivost (pes se drbe, tře o předměty, okusuje), vždy je potřeba provést důkladnou a soustavnou antiparazitární léčbu i přes negativní nález parazitů. Dermatologové dnes rádi využívají antiparazitika ve formě tablet, aby nedocházelo k žádnému kontaktu s kůží, kterou mohou spot on přípravky, obojky nebo spreje dráždit kvůli přítomnosti adjuvans zajišťujících prostup účinné látky do kůže.
3. Ze všech kožních změn nebo oblastí zájmu zvířete nechat udělat vyšetření – stěry, seškraby, kultivace nebo i biopsii (dle závažnosti nálezů, o hloubce vyšetření vždy rozhoduje lékař). Někdy je třeba udělat tato vyšetření opakovaně, než se podaří stanovit diagnózu.
4. Je vhodné udělat kompletní vyšetření krve (hematologie, biochemie, endokrinologický profil) k vyloučení jiného onemocnění, které se může do kůže pouze promítat nebo probíhat souběžně a léčbu kožního problému komplikovat.
5. Pokud existuje podezření na potravinovou alergii, nejlepší možností diagnostiky je eliminační dieta. To znamená najít krmivo, které obsahuje pouze jeden zdroj bílkovin a jeden zdroj sacharidů a to takové, které do té doby zvíře nemělo ve stravě vůbec zastoupené. Důležité je, aby nebyly potenciální alergeny schovány do jiných položek – např. kuřecí tuk může obsahovat stopové zbytky bílkoviny, různé obilné moučky jsou stále obilí atd.
   K eliminační dietě jsou nejvhodnější komerční veterinární hypoalergenní diety – jednak proto, že jsou opravdu svou skladbou určené pro (potenciální) alergiky, ale také mají v továrnách svou samostatnou výrobní linku (když na stejné lince dělají jeden den kuřecí granule a druhý den jehněčí, nikdy nelze stroj vyčistit natolik, aby se do jehněčích granulí nedostaly stopy kuřecího masa, a to už pro alergika může být dost na vyvolání alergické reakce). Druhou variantou u veterinárních diet je hydrolyzace bílkoviny na extra krátké řetězce aminokyselin, které dle výzkumů jsou tak malé, že je imunitní systém přestane jako alergen rozpoznávat (ve složení uvedeny např. jako „hydrolyzovaný kuřecí protein“).
   K této dietě se nesmí minimálně šest týdnů přidávat jakákoli jiná potrava – ať už ve formě zbytků od stolu nebo pamlsků. Po uklidnění klinických příznaků se začíná zkoušet nějaký jeden druh bílkoviny nebo sacharidu, který přidáte do krmné dávky (např. hovězí maso). Pokud se během týdne neobjeví žádné příznaky zhoršení, můžete tuto složku označit za bezpečnou. Pokud se reakce objeví, vrátíte se zpět pouze k dietě a po uklidnění kliniky můžete zkoušet zase něco jiného. Ale vždy jen jednu novou složku!
6. Další možností je testování alergenů potravy z krve. Pacientovi se odebere krev a v laboratoři hledají protilátky proti nejčastějším alergenům potravy (kuřecí, hovězí, jehněčí, ryby, rýže, pšenice, oves, kukuřice, sója atd.). Zjištěným potenciálním alergenům se pak vyhýbáme při hledání vhodného krmiva. V tomto směru nejsou veterináři jednotní, někteří používají krevní testy jako pomocnou metodu, jiní toto testování zcela zavrhují. Nicméně platí, že u jedinců, kde „nic nepomáhá“, je zlatým standardem pro vyloučení potravinové alergie striktní eliminační dieta (bod 5).
7. Pokud existuje sezónní výskyt potíží v souvislosti s ročním obdobím, můžeme předpokládat vliv pylů, plísní, roztočů či parazitů. Pro diagnostiku konkrétních alergenů máme možnost testovat protilátky v krvi nebo provést intradermální test, kdy se malé množství alergenu aplikuje do kůže a pak se vyhodnocuje stupeň reakce.
8. U některých fen dochází ke zhoršení příznaků v souvislosti s pohlavním cyklem – v období říje a po ní probíhá celá řada hormonálních změn, které mohou zhoršovat průběh původního onemocnění.

Jak postupovat?

Terapie se pak odvíjí od nálezů z výše uvedených vyšetření. U alergie na krmivo je vhodné dodržovat vyzkoušenou hypoalergenní dietu. U alergie na léčiva, antiparazitika či jiné látky se jim důsledně vyhýbat. Po zjištění konkrétních alergenů vnějšího prostředí lze nechat v některých laboratořích připravit tzv. desenzibilizační vakcínu a jejím používáním postupně otupit reakci organismu na alergen tak, jak to známe z humánní medicíny. Pro reakce na alergeny, které nelze eliminovat, existují různé léky tlumící alergickou reakci organismu – zde je nutné zvážit přínosy a rizika daného léčiva ve vztahu ke zdraví/životu pacienta. U fen, u kterých dochází při říji ke zhoršení klinických příznaků, je doporučena kastrace.

Co říci závěrem?

Vzhledem k tomu, že jsou alergie projevem špatně fungujícího imunitního systému a dispozice k takovýmto problémům jsou dědičné, je nanejvýš nevhodné a neetické zařazení zvířete s alergií do další reprodukce. Ano, nikdo vám to nemůže zakázat, ani chovatelské kluby a jejich směrnice o tom nehovoří... Ale je na zodpovědnosti každého chovatele, aby jeho odchovy měly maximální potenciál nejen k odpovídajícímu exteriéru, povaze a pracovním schopnostem, ale také aby byly zdravé a dlouhověké.

www.vetallia.cz

Foto: © Vetallia, s.r.o.

Ilustrační fotografie psů: archiv Andrey Řezníčkové