Odešel za duhový most. A co teď?

U každého pejskaře dříve či později přijde moc smutný den, kdy jej jeho milovaný čtyřnohý kamarád opustí a bude muset řešit další nezbytné kroky. Možná jste už na to také mysleli a v hlavě se vám rojí spousta s tím souvisejících otázek. Co tedy můžeme a co naopak ne?

Možná nás to již ani nepřekvapí, ale u nás nejde nic snadno a už vůbec ne bez celé řady vyhlášek. A jedna z nich specifikuje i to, zda smíme, či nesmíme pohřbít svého psa na vlastním pozemku. Pojďme si ji tedy nyní společně trochu rozebrat a dozvědět se jak správně v tomto případě postupovat.

Možností kam se psem po jeho skonu je v současné době opravdu mnoho. Ta nejznámější pro ty, kteří mají vlastní pozemky, je celkem jednoduchá. Prostě svému psíkovi udělají někde na zahrádce vlastní hrobeček. Na místě, kde to mají rádi sami, a kde to měl rád i on. Je to ale vůbec možné a v souladu s předpisy?

Co je psáno, to je dáno...

Doslova a do písmene stanovené podmínky pro pohřbení vašeho psa (tzv. kadáveru) se mohou zdát opravdu náročné a je jen málo těch, kteří mají možnost je kompletně splnit. Zkraťme to na ty nejdůležitější body z vyhlášky 82/2014 Sb.:

• Místo, kam pejska uložíme, nesmí kontaminovat vodní zdroj a musí od něj být vzdáleno nejméně 200 metrů.
• Dalších 100 metrů od místa odpočinku by neměla stát žádná stavba určená pro bydlení či rodinnou rekreaci, pozemní komunikace. Existuje však výjimka, kterou tvoří pozemní komunikace.
• A nejmenší vzdálenost hrobečku od sousedícího pozemku je 50 metrů.

Jak by měl vypadat „hrobeček“ vašeho psa?

Vykopání „hrobečku“ pro našeho miláčka není nic snadného. Ale v zásadě je to, co se týče vyhlášky, tím nejsnadnějším úkonem. Velikost výkopu musí odpovídat velikosti těla ukládaného zvířete v zájmovém chovu. O žádných číslech se zde tedy nezmiňuje. Ale... Jsou zde jiná pravidla! Pokud chcete pejska uložit do země v nějakém obalu (rakvičce), musí být z takového materiálu, který nebude poškozovat životní prostředí. Zvíře je pak nutné ošetřit nehašeným vápnem nebo jiným vhodným prostředkem a až poté jej můžete zasypat. Předpis uvádí, že to musí být zkypřená zemina ve výši nejméně 50 cm. do úrovně terénu. (Pro zajímavost: Pokud budete pohřbívat zvíře ze zájmového chovu, jehož váha je 100 kg, pak jej musíte zasypat zeminou v minimální výšce 100 cm.)

A co dál?

Každé takovéto místo posledního odpočinku pejska (či zvířete v zájmovém chovu) musí být řádně označeno datem uložení. Jak má takové označení vypadat, vyhláška neuvádí a tak věřme, že náhrobek s datem úmrtí bude bohatě stačit. No, a pak zde máme poslední důležitou věc – zajistit místo proti vniknutí jiným zvířetem dovnitř. Celou vyhlášku naleznete na:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2014-82

Co dělat, když nemám možnost si pejska sám pohřbít?

I v takovém případě se nabízí několik možností. Jednou z nich je nechat pejska důstojně zpopelnit a popel pak vložit do pěkné urničky. Tu si můžete nechat kdekoliv, dokonce i pohřbít na zahradě, aniž byste museli plnit výše zmiňované podmínky. Avšak myslete na to, že v tom případě je potřeba vybrat ekologickou, bio rozkladatelnou urnu, která se sama v zemi rozloží.

Existuje ještě jedna možnost

Posledním a asi ne zrovna nejlepším řešením je nechat pejska na veterině a využít asanační služby, kterou vám zařídí veterinární lékař. Co se pak s vaším psem děje? Je uložen do veterinárního boxu a jeho tělo je pak odvezeno do asanačního ústavu, kde probíhá hromadné spalování společně s ostatními zvířaty včetně hospodářských zvířat.

Závěrem

Ačkoliv to nepřejeme vůbec nikomu, i toto je součástí našich životů. Doufáme jen tedy, že nic podobného nebudete nucení řešit v nebližší době a s vašimi miláčky si užijete ještě mnoho krásných společných let.

Iveta Panýrková

Foto: redakce