Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Ač je již prosinec a naše myšlenky jsou plné vanilkových rohlíčků, hořících věnců či dárků, nedalo nám to však vrátit se o nějaký ten měsíc zpět a vyzpovídat letošního Mistra ZVV3 Vladimíra Šejstala. A co nám na sebe prozradil?
Letošním Mistrem ZVV3 se stala vlkošedá fenka Atari Cato Bohemia Vladimíra Šejstala, který je pravým matadorem české kynologie. Na mistrovství ZVV3 startoval již počtrnácté a to je pořádná porce zkušeností a umu. Nemohli jsme si tedy nechat ujít takovou příležitost a pana Šejstala vyzpovídat.
Kynologii jsem začal dělat náhodou. Přítel naší rodiny k nám přivezl půlroční štěně psa, které jeho sousedovi zardousilo několik slepic a kachen. Štěně u nás zůstalo a asi po roce mě kamarád přemluvil, abych s ním začal chodit na cvičák, to mi bylo dvacet dva let. Pes byl celočerný kříženec černé feny německého ovčáka a černé kolie, jmenoval se Armen. Já nic neuměl, Armen také ne, tak jsme se doplňovali a za rok jsme měli ZVV3. Byl to „Pan pes“ a zemřel, když mu bylo patnáct let. V roce 1992 jsem si koupil fenu německého ovčáka s PP Daru z Hradní věže a od roku 1994 jsem s ní pravidelně jezdil na mistrovství ČR ZVV3, byl jsem třikrát vicemistr a dvakrát na 3. místě. Zároveň jsem s ní závodil i dle zkušebního řádu IPO, ale bylo to na ní už moc náročné a umisťovali jsme se až kolem patnáctého místa. Od Dary jsem si pak nechal štěně, Cedru, ale ta měla bohužel těžký úraz levé nohy, nemohl jsem s ní cvičit vrcholově, udělali jsme tedy pouze tři zkoušky a měl ji pak už jen jako „mazlíka“ na zahradě. Když jí bylo deset let, tak mě kluci ze cvičáku přemlouvali, ať si vezmu štěně, protože věděli, že už chci skončit. Nechal jsem se přemluvit a vzal si štěně, fenu NO Atari Cato Bohemia. Závodit jsem už nechtěl, ale když jsem viděl tu její chuť pracovat a talent,který měla, tak jsem opět začal cvičit vrcholově.
Atari mám od štěněte, takže šest a půl roku, je to vyrovnaná a pracovitá fena. Je přátelská, miluje vnuky, se kterými vyrůstala. Nejsilnější, ale i její nejoblíbenější disciplínou je obrana.
Začínal jsem dělat „nároďák“ a mám ho raději než IPO. Dnes je ZVV lehčí, než-li tomu bylo před pár lety, tenkrát se mu říkalo „pětistovák“, byla tu těžší obrana na dva figuranty a dvě stopy. Ale i přesto je ZVV3 vrcholem sportovní kynologie a jde tu nejen o talent a pracovitost psa, ale i psovoda a o jejich vzájemný vztah. Je-li chyba na jedné či druhé straně, končí to nezdarem a chyby se pak jen velmi těžko a dlouho napravují.
Každý chce vyhrát, a pokud se to povede, je to naprostá bomba! Když pak hrají státní hymnu a vy stojíte na nejvyšším stupínku, tak emoce procházejí celým tělem jako mrazení.
Každý závodník sleduje své soupeře a počítá body. Letos byla perfektní účast, plno nových závodníků a dobrých závodníků. Před třemi roky nás bylo jen dvacet.
Závod je rozložen na dva dny, po vylosování čísel nás rozdělili na dvě skupiny, kdy jedna jela na stopy a druhá cvičila poslušnost a obranu. Já jsem první den jel na stopy a druhý den jsem se soustředil na svůj výkon. Výkony soupeřů tedy nemohu hodnotit objektivně, neboť jsem jich plno neviděl. Ale zaujalo mě více psů, kteří byli dobří. Bohužel, když jim pak jedna disciplína třeba nevyšla, už se to těžko dohánělo.
Poslušnost se skládá z deseti disciplín a třeba jedna nebo dvě jsou pro psa horší, vy se na ně soustředíte a on vám zkazí tu, kterou máte dokonalou. Pes i psovod nejsou roboti, tak emoce a nervy sehrávají ve výkonech velkou roli.
Dnes je těžké trénovat zástěny na hřišti, nepustí vás tam. Louky a pole jsou soukromé, pokud tedy máte nějaký prostor, je omezený a zástěny jsou blízko. Někteří psi pak nedokáží naučenou krátkou vzdálenost na prostorném hřišti přehodnotit a zvládnout.
Před pár lety to vypadalo, že se NZŘ zruší. Bylo málo psů a začala se vyžadovat přesnost jako v IPO. Psovodi a lidé, kteří se kolem výcviku psů pohybují, s sebou přivádějí diváky a přeci jen ten úžasný vztah psovoda se psem je něco nádherného a když pak přihlížející vidí ten koncert na place, tak je to láká a chtějí to alespoň zkusit. Určitě je dobře, že jde nároďák nahoru!
Když někdo složí ZVV3, tak určitě ví, kolik času ho to stálo, je za tím neuvěřitelná dřina a důslednost ve výcviku. A pokud se už dostane tak daleko, měl by zkusit dostat se na republiku. Ta odměna v podobě účasti na MČR nebo dokonce vítězství MČR za tu dřinu stojí.
Celkem jsem se tohoto mistrovství zúčastnil jedenáctkrát, sedmkrát s DAROU a zatím čtyřikrát s ATARI. z
Rozhodně zdraví, a to nejen sobě, ale i psům a psovodům.
Jak jsem již uvedl, zdraví jak psům, tak i psovodům a hlavně, aby to nevzdávali. Pejskařina je nádherná.
Foto: E. Šejstalová
4x MČR (2x mistr ČR, 1x vicemistr,
1x 7. místo), 3x Oblastní vítěz KV kraje,
titul Šampion práce
Pozorujete u svého psa v tréninku i běžném životě někdy stres? Všímáte si, jaký má vliv ...
Rozhovory o výcvikuZlatý retrívr a záchranařina? No, jasně! To je další velmi vhodnou a zábavnou aktivitou pro ...
Rozhovory o plemeniRozhovory o výcvikuZáchranářská kynologie-->