Pohled Dr. Helmuta Raisera na pudy, které lze použít u nácviku obran

Baví vás obrany nebo v této disciplíně tak trochu tápete? Obrany jsou důležitou součástí výcviku psa. Ne každý rozumí tomu, oč přesně jde. Proto vám dnes přinášíme překlad článku, který pojednává o základních pudech a jejich využití při nácviku obran.

Lovecký pud, obranný pud, bojový pud, atd. to jsou všechno fráze často se vyskytující v moderním tréninku obran. Slýcháte je na seminářích, čtete o nich v článcích, ale jen zřídkakdy se lidé shodnou na definici těchto pudů. Je to již přes dvacet let, co Dr. Helmut Raiser způsobil doslova revoluci v tréninku obran, když identifikoval vrozené pudy a jak tyto pudy rozvíjet v jednotlivých fázích tréninku. Nepojmenoval jen tyto pudy, ale spojil léta praxe a vědeckých výzkumů klinických studií takových behaviorálních gigantů jako byli Brunner, Hediger, Lorenz, Mostu a Trummler. A to vše tak, aby na vědeckém základu identifikovali jednotlivé pudy a jak zapadají do tréninku obran. Nyní pojďme shrnout tyto pudy z jeho známé knihy Der Schutzhund (Dr. Helmut Raiser).

Lovecký pud

Lovecký pud je součástí potravinového pudu. U divokých zvířat lovecký pud určuje lovecké a usmrcovací techniky. Štvaní, uchopení, kousání, strhávání a otřásání jsou jedny z nejdůležitějších technik, pokud se budeme bavit o tréninku obran. S cílem stimulovat tyto vrozené techniky u psa však musíme mít na paměti, jak se chová kořist, když je lovena. Kořist je neustále v pohybu, kořist zdrhá vždy od psa = panický útěk. A právě toto chování kořisti spouští štvaní, uchopení, kousání, strhávání a otřásání kořistí k smrti. Lovecký pud je vrozený a je cvičitelný, to znamená, že může být buď posilován, nebo oslabován. Lovecký pud je taktéž unavitelný, což znamená, že pes může dojít do bodu, kdy již necítí motivaci k lovu.

Obranný pud

Obranný pud je součástí agresivního chování psa a často se objevuje ve spojitosti s dalšími okruhy chování. Vrčení, upřený pohled (ztuhnutí) a kousání jsou typické pro projevy tohoto chování. Obranné chování je vždy spuštěno hrozbou, ať si jí všimnete nebo ne, nebo otevřenou agresí. Cílem tohoto chování je se vždy vyhnout tomu, co psa ohrožuje. Obranné chování se může projevovat při obraně kořisti, obraněštěňat, obraněúzemí či obraně sebe sama (pud sebezáchovy). Pud je však ukojen vždy, když dojde k vyhýbavému chování agresora (ústup). Obranné chování nepodléhá únavě, takže toto chování se může kdykoliv aktivovat. Přesto všechno by mělo být toto chování v kombinaci s dalšími okruhy chování součástí repertoáru každého psa obranáře. Mimo to je tento pud zodpovědný za reaktivitu (strachová agresivita), když je organismus ve stresu či se cítí ohrožen. Velkým nebezpečím v práci se psem s obraným pudem je ten, že na ten samý podnět může vyvolat obranné chování, ale také vyhýbavé chování. To, které z těchto chování se spustí, záleží na mnoha faktorech, jako jsou sebevědomí a temperament psa, životní zkušenosti psa, věk a vyspělost psa, prostředí (domácí nebo cizí), vzdálenost mezi protivníky či přítomnost dalších vnějších vlivů (kořist, další pes, štěňata). 

Agresivní pud

Agresivní chování se skládá jak z reaktivní agrese (obrana), tak z aktivní agrese (sociální agrese). Ze všech různých teorií, které známe, nám ještě žádná nedala přesnou odpověď a důkaz, že existuje či neexistuje vrozená spontánní agresivita. Tři hlavní teorie, odkud agrese pochází, jsou:

• agrese je naučená
• agrese je vytvořená z negativní zkušenosti
• agrese je vrozená

Pravdou však pravděpodobně je, že agrese pochází z kombinace všech tří procesů. Výzkum taktéž podporuje všechny tři teorie. Pro naše účely se však méně soustřeďme na to, odkud agresivita pochází, ale naopak více se soustřeďme na to, co ji spouští, co je jejím cílem a jaký je její biologický význam. Spouštěč pro reaktivní agresivitu (obrannou) je již popsán v předchozím odstavci. Tak pojďme tedy na aktivní agresivitu. Ta je vždy vnitrodruhová, je to sociální agrese a jejím výsledkem je souboj z důvodu teritoria, jídla, jiného psa atd. Vnitrodruhová agresivita je vždy spouštěna rivalem a nesociálním chováním. Cílem tohoto chování je vyhýbavá reakce či submise rivala. Biologický význam této agrese je udržení smečky na daném teritoriu, kde se vyskytují zdroje jako potrava a další, za účelem co nejefektivnějšího chodu smečky o dané velikosti z hlediska přežití a další reprodukce. Z tohoto důvodu se tvoří i hierarchická postavení. U zvířat, která žijí v hierarchické sociální společnosti, se sociální dovednosti vyvinuly právě ze sociální agrese, která limituje negativní výsledky této agrese mezi jedinci a naopak zvyšuje četnost pozitivních výsledků sdružujících se na vrčení, dominanci, submisi, rituály a další nefyzické konflikty. Sociální agrese se tedy u zvířat vyvinula právě proto, aby se jedinci ve smečce nepozabíjeli, ale naopak dokázali spolu vyjít a zajistili si tak efektivní fungování smečky.

Agrese se zvyšuje, jak zvíře zraje a také ze zkušeností. Taktéž ale může být zvyšována či snižována tréninkem, či okolními vnějšími vlivy jako například bolestí. Dalšími faktory jsou prostředí a úroveň hormonů. Jsou dva faktory spouštění agrese, na které musí figurant myslet a musí se jich vyvarovat:

• osobní známost psa blokuje agresi
• pasivní přijetí této agrese vede k nejistotě psa

Negativní stránkou agresivity v tréninku je, že velmi snižuje kapacitu psa k učení.

Bojový pud

Zde opět ještě nebyla zodpovězena otázka, zda bojový pud existuje zcela nezávisle. Řada odborníků se domnívá, že musí existovat. Bojový pud je oxymoron (protimluv). Kombinuje slovo jako pud, které odkazuje na vrozenou vlastnost sloužící k ochraně života či druhu, se slovem boj, který odkazuje na fyzický boj. Pud pro boj je tedy vnitřní motivace, která vede zvíře do potencionálně nebezpečné situace. I sociální agrese (ritualizovaný nefyzický konflikt) je mnohem častější než skutečný fyzický boj mezi psy se zraněním. Nicméně tento argument dejme nyní stranou, protože bojový pud je užitečný termín popisující chování psa. Chceme vidět psa, který rád bojuje s figurantem. Ale pouze pes, který se necítí, že s figurantem bojuje o svůj život, si může boj s figurantem užívat. Přesto se domnívám (Raiser), že bojový pud je rozšířením loveckého pudu. 

 Jaké kvality tedy utváří dobrý bojový pud – myšleno spontánně. Praxe ukazuje, že psi, kteří primárně pracují na obranném pudu, mají nízký bojový pud. To jsou psi, kteří nespolehlivě pracují, pokud není stimulováno obranné chování, ale velmi dobře pracují, pokud se cítí ohroženi. Touha k boji je nedílnou součástí bojového pudu. Ze zkušenosti vím, že všichni psi, kteří měli výrazný lovecký pud, měli zároveň i výrazný bojový pud. Lovecká touha je vášeň, která nezpůsobuje stres. Nicméně lovecký pud není sám o sobě roven bojovému pudu, bojový pud může být taktéž použit v obranném chování. Základní částí bojového pudu je aktivní část agresivního pudu – sociální agresivity. Z tohoto důvodu musí pes vidět figuranta jako rivala. Objektem souboje může být mnoho věcí: může to být kořist (tedy zde se vztahujeme k loveckému pudu) nebo to může být sociální postavení, které velmi dobře funguje u dominantních psů. K podpoře bojového pudu musíme tedy posilovat lovecký pud, budovat obranný pud a posilovat agresi tím, že budeme učit psa, že může porazit figuranta. Z tohoto by mělo být zcela jasné, že bojový pud nelze rozvinout do potřebných kvalit u rok starého psa.

Rozhovor převzat z www.schutzhund-training.net
Přeložil: Ing. Martin Laco
Jazyková úprava: redakce eCanis

Článek je jedna věc a praxe věc druhá, proto bychom opravdu chtěli upozornit či doporučit následující. Vy, kteří byste chtěli začít používat tyto techniky, tak je nezbytně nutné, abyste se zúčastnili například seminářů a pochopili veškeré souvislosti a to nejlépe od těch, kteří použití těchto technik dovedli k dokonalosti.