Český strakatý pes

Stručný historický přehled:

Plemeno bylo vyšlechtěno v 50. letech 20. století panem Františkem Horákem pro laboratorní účely. Cílem šlechtění byl jednotný ráz psa s důrazem na klidnou, mírnou povahu, vysokou plodnost, nenáročného na péči, s vhodnou tělesnou stavbou, velikostí a osrstěním. Výchozí pár zvířat byl neznámého původu - fena podobná německému ovčákovi a pes podobný hladkosrstému foxteriérovi. K jejich potomkům byl ve třetí generaci přikřížen německý krátkosrstý ohař. V roce 1960 bylo plemeno pod názvem Horákův laboratorní pes oficiálně zaregistrováno. V 80. letech 20. století přestalo být využíváno pro výzkum a pod názvem český strakatý pes byla zbylá zvířata předána chovatelské veřejnosti. Následoval útlum chovu a kvůli nedostatku chovných zvířat a vysoké vzájemné příbuznosti bylo postupně do chovu využito několik jedinců neznámého původu s odpovídajícím exteriérem a jeden malý münsterlandský ohař.

Celkový vzhled:

• Středně velký tříbarevný strakatý pes s harmonickou a nepříliš těžkou stavbou těla, vyvážených proporcí, mírně obdélníkového rámce s klopenýma ušima, pevné konstituce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti.

Důležité proporce:

• Index formátu těla:
  délka trupu tvoří 110-120 % výšky v kohoutku
• Index výšky:
  hloubka hrudníku tvoří 50 % výšky v kohoutku
• Index délky hlavy:
  délka hlavy tvoří 40 % kohoutkové výšky

Chování a povaha:

• Přátelský k lidem i zvířatům, aktivní, vytrvalý, všestranný sportovní a společenský pes.
• Bystře sleduje okolí, dobrý hlídač, ne však agresivní.

Hlava:

• Lehká, suchá, mírně klínovitá s nevýrazným stopem.
• Délka hlavy odpovídá přibližně 2/5 kohoutkové výšky.
• Mozkovna plochá, čenichová partie stejně dlouhá jako mozkovna.
• Hřbet nosu je rovný.
• Čenichová partie nepůsobí jako zašpičatělá, pysky těsně přiléhají k čelisti. Nosní houba u černo-žluto-bílých jedinců černá, u hnědo-žluto-bílých hnědá, vždy dobře pigmentovaná, lehce vystupující před přední okraj pysků.
• Kůže na hlavě jemná, bez vrásek, krátce osrstěná i u dlouhosrstých jedinců.
• Hlava by měla na první pohled odpovídat pohlaví jedince – u feny jemnější, u psa robustnější.

Čelisti/chrup:

• Skus pravidelný nůžkový, v obou čelistech musí být po šesti řezácích a dvou špičácích.
• Zuby silné, dobře vyvinuté, postavené kolmo v čelistech.
• Pro plemeno je charakteristické chybění některých premolárů a molárů, což se nepokládá za vylučující vadu.
• Plnochrupost je předností.

Oči:

• Tmavohnědé u černo-žluto-bílých jedinců, světlejší u hnědo-žluto-bílých jedinců, tvar mandlový, nejsou vypoulené, víčka pigmentovaná, dobře přiléhající.
• Těžká víčka jsou vadná.

Uši:

• Dopředu klopené ve tvaru V, přiléhající těsně ke skráním a poměrně malé, natažené dosahují svojí špičkou k ústnímu koutku.
• Ohbí ucha je těsně nad úrovní temene.

Krk:

• Nepříliš dlouhý, šikmo nesený, zužující se směrem k hlavě, přiměřeně silný, s volnější kůží na hrdle, která však nesmí tvořit výrazný lalok.

Hřbet:

• Rovný, pevný s vyjádřeným kohoutkem, směrem dozadu mírně se svažující.

Bedra:

• Spíše delší, rovná.

Záď:

• Rovná nebo mírně spáditá, nikoliv přestavěná.

Hrudník:

• Dobře vytvářený, ale ne přehnaně hluboký, prostorný, ne však sudovitý.
• Při pohledu shora se hrudník mírně zužuje směrem k zádi.
• Hloubka hrudníku je větší než jeho šířka.
• Vzdálenost od  lokte ke kohoutku je stejná, jako vzdálenost od země k lokti.

Spodní linie a břicho:

• Dolní okraj hrudníku dosahuje k loketním kloubům.
• Břicho pevné, vtažené.

Ocas:

• Nepříliš vysoko nasazený, zužující se do špičky.
• Natažený dosahuje nejméně ke hlezennímu kloubu.
• Nesen ve tvaru šavle i nad úrovní hřbetu, zakroucení nad hřbetem je povoleno, zakroucení do strany není žádoucí.
• Osrstění ocasu odpovídá celkovému typu osrstění jedince.

Hrudní končetiny:

• Dobře úhlené, paralelní, středně silné kosti.
• Lokty směřují rovně dozadu, přiléhají k tělu, nejsou vbočené, ani vybočené.
• Předloktí je při pohledu  z kterékoliv strany rovné, s dobře vyvinutým suchým svalstvem. 

Pánevní končetiny:

• Paralelní, dobře úhlené se středně silnou kostrou, přiměřeně osvalené.
• Při pohledu zezadu jsou rovné.
• Nárt je pevný.

Tlapky:

• Ne příliš velké, spíše kočičí s dobře klenutými prsty a silnými drápy.
• Pigmentace drápů není podmínkou.

Pohyb:

• Čilý, prostorný, plynulý, elegantní. Velmi vydatný a vytrvalý.
• Přirozeným pohybem je nízký klus s diagonálním posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu.
• Chod je lehký, pružný a prostorný.

Osrstění:

• Dvě varianty srsti:
  krátká a dlouhá. Krátká srst je patrová, s podsadou patrnou především v zimě. Na spodní straně krku, zadní straně stehen a spodku ocasu je srst mírně delší, avšak přilehlá, stejně jako po celém těle. Dlouhá srst je jen nepatrně zvlněná, rovněž s podsadou, splývající. Kratší je na hlavě a přední straně končetin, naopak výrazně delší je okolo uší, na krku tvoří mírný límec, na prsou, hrudníku a břiše splývá. Na hrudních končetinách tvoří praporce, na pánevních kalhoty. Rovněž je vyvinut praporec na ocase. Žádné z uvedených variant není dávána přednost, obě jsou rovnocenné.
• Tzv. přechodný typ srstí :
  výskyt výrazně delší srsti na zadní straně stehen a delší odstávající srsti na spodině ocasu u některých jinak krátkosrstých jedinců není důvodem k penalizaci.

Zbarvení:

• Vždy trikolorní, vyskytují se dva základní typy zbarvení: černožlutobílé a hnědožlutobílé. Černožlutobílý jedinec má černý nos, tmavé oko, hnědožlutobílý má játrový nos a světlejší oko. Žádné z těchto dvou variant není dávána přednost, obě jsou rovnocenné.
• Základní zbarvení je tmavé (černé/hnědé) se žlutými znaky, vždy v kombinaci s bílou. Ideální poměr mezi pigmentovanou a nepigmentovanou plochou těla je 1 : 1. Bílé plochy musí být tečkovány v oblasti žluté barvy žlutě, v oblasti černé/hnědé barvy černě/hnědě. Velikost nebo hustota teček není rozhodující, ale tečkované plochy by neměly vytvářet dojem melírovaného zbarvení (roan).

Kohoutková výška:

• Psi: 45-53 cm
• Feny: 43-51 cm

Vady:

• Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutno považovat za vadu, jejíž posouzení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.
• Penalizovány by měly být zejména tyto vady:
• Špatný tělesný formát, strmý, sbíhavý nebo rozbíhavý postoj, klenutá bedra, přestavěná záď, nedostatečně prostorné chody, nedostatečné osvalení, nadváha, nevyjádřený pohlavní výraz, výrazný lalok na krku.
• Nedostatečná sytost pigmentace, chybějící žlutá kresba na hlavě, hlava zcela černá, světlé oko, nesprávně nesené nebo tvarované ucho, klabonos, zub(y) navíc, mírně nepravidelný skus, klešťový skus.
• Příliš krátká srst, chybějící podsada, kadeřavá nebo odstávající srst.

Vylučující vady:

• Jakékoliv výrazné odchylky od standardu; zejména vady plemenného typu, předkus, podkus, výrazně nepravidelný skus, chybějící řezák(y) a nebo špičák(y), odchylka o více než 2 centimetry pod nebo nad dané rozmezí kohoutkové výšky, absence tříbarevného zbarvení, hrubá srst s vousem, kryptorchismus, bojácnost, agresivita, zálomek či jiná deformace na ocasu.

Poznámka:

• Psi musejí vykazovat dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, která jsou plně sestouplá v šourku.
• Zvířata, která zjevně vykazují fyzické či psychické abnormality, musí být diskvalifikována.