Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Střední pudl je prostě parťák!

Souhlasíte, že pudlíci jsou nádherní a skvělí psi? Dnes už se s nimi nesetkáváme tak často, avšak když je potkáme a jsou krásně upravení, vždy se za nimi otočíme – přiznejme si to. Pokud se o toto plemeno zajímáte, anebo se třeba chystáte stát se chovatelem, pak je tento rozhovor jak stvořený pro vás, protože chovatelství to je hromada dřiny a odříkání. Ostatně přesvědčte se sami…


Střední pudl je prostě parťák!

Povídání s chovateli je něco, co mě doopravdy naplňuje. Dává mi to mnoho úžasných příležitostí seznámit se se skvělými lidmi a například se od nich i něco naučit, či obdivovat jejich obrovskou lásku a úctu ke svým psům. Tak jak to je například v případě sympatické Nadi Klírové, která nám představí svůj chov středních černých a bílých pudlů.

Naďo, já jsem už v úvodu prozradila, že jste chovatelkou středních bílých a černých pudlů. Mohla byste nám prozradit, jak u vás to vše začalo?

Musím být stručná? To bude těžké. Už jako malé dítě jsem rodičům dělala trochu starosti. Bydleli jsme na malé vesnici a já jsem si půjčovala psy od sousedů a vodila si je domů. Nakonec se rodiče rozhodli, že už na to nemají nervy a koupili mi štěně. Fenku středního bílého pudla z tehdy vyhlášené chovatelské stanice paní Vlasty Čiperové. Fenka se jmenovala Iliria z Portorose a v dospělosti byla prvním pudlím mezinárodním šampionem krásy z českého chovu. K Ilince časem přibyla ještě střední stříbrná fenka od stejné chovatelky Terry z Portorose. Když nás holky opustily, už jsem studovala střední školu. Byla jsem pak dlouho bez psího kamaráda, ačkoli můj otec byl rozhodčím a funkcionářem Klubu chovatelů pudlů. Rodiče už nikdy nechtěli zažít loučení s milovaným psem a mému nátlaku vzdorovali a vzdorovali. Asi ve třetím ročníku vysoké jsem měla takové buřičské období. Se školou jsem chtěla skončit, postavit se na vlastní nohy, vydělávat. Otec se mě tehdy neprozřetelně zeptal, co bych si přála k promocím. To ovšem neměl dělat. Rázem byly zaječí úmysly ty tam a já si přála k promoci štěně středního bílého pudla. No, a promoce byly a štěně také. Zakladatelka chovu v mojí chovatelské stanici se jmenovala Julischka vom Elfenberg

Vaše chovatelská stanice má velice neobvyklý název – Arcanus Iliria. Co to vlastně znamená?

Když jsem vybírala název svojí chovatelské stanice, ani na chvíli jsem neváhala. Bude se jmenovat ILIRIA. Bohužel na FCI byla tato chovatelská stanice již registrována, takže jsem musela něco přidat. Moje kamarádka tehdy přišla s nápadem přidat slůvko Arcanus. To prý znamená v řečtině tajemný…

Proč jste si vybrala zrovna tyto dvě barevné variety?

Bílou barvu de facto vybrala moje maminka. Když se řešilo, jaké štěně mi jako dítěti pořídí, moje mamka, která velice dbá na pořádek, rozhodla, že pes musí být bílý a pudl prostě proto, že nelíná a tudíž nemusíte neustále uklízet chlupy. Černá přišla až mnohem později a může za to prostě nedostatek bílých středních pudlů. Potřebovala jsem oživit krevní linie svého chovu a nenašla jsem bílého psa v kvalitě adekvátní kvalitě mých fen. Protože křížení barev bílá x černá je přípustné, použila jsem ke krytí čistokrevně černého psa. Všechna narozená štěňata byla černá a já teď dál pokračuji v chovu na této linii.

Bílá a černá barva jsou barvy náročné. Každá má své, ale pokud se nedrží určitá pravidla může srst měnit barvu, zreznout a podobně. To se ale u vašich psů nevidí. Vy je máte opravdu krásně v barvě. Jak to děláte?

Já se zaměřuji hlavně na chov bílé barvy. Naši černoušci jsou vlastně potomky bílých. Čistota a kvalita barvy je samozřejmě i otázkou genetických vloh. Ale i tu sebelepší vlohu můžete špatnou péčí zlikvidovat a důslednou péči vyzdvihnout. Já se o srst svých psů maximálně starám i proto, že po náročném pracovním dni je to pro mne úžasný relax. Taková canisterapie.

Bílý pudl je typický tím, že je opravdu silnou osobností!

Pojďme k vašim psům. Kolik jich v současné době máte a povězte nám o nich něco?

Teď momentálně máme docela početnou smečku a také tak trochu geriatrický ústav. Máme doma pudloše veterány od osmi do patnácti let a pak tu mladší generaci. Starší veteráni od třinácti do patnácti si lebedí na zaslouženém odpočinku. Mladší veteráni se pořád ještě vystavují a musím se pochlubit, že jsou stále úspěšní. Feny střední generace se teď chystají na své mateřské povinnosti a pak mám tři mladé „coviďáky“, kteří zase čekají, až budou moci vyrazit na výstavy. Jinak bílý pudl je typický tím, že je opravdu silnou osobností. U nás je to přesně tak. Mám takové psy ráda. Užívám si to. Všem našim pudlům s výjimkou „covidových“ dětí, které jsou příliš mladé, se podařilo dosáhnout nejvyššího titulu „Mezinárodní šampion krásy“.

Jak náročný je střední pudl na výchovu a socializaci? Zvládne to třeba i začátečník nebo odrostlejší dítě?

Pudl je velice inteligentním plemenem. Při správném vedení a při „práci hrou“ ho opravdu dokáže vychovat i odrostlejší dítě. Střední pudlové jsou většinou velcí pohodáři a naštěstí svojí výškou nesvádějí majitele k přespřílišnému rozmazlování, neustálému nošení na ruce a podobně. Střední pudl je prostě parťák. Je méně náročný na údržbu než velký pudl a přitom je to stále pes.

Věnujete se vy osobně se svými psy mimo vystavování také nějakému psímu sportu?

Ha, ha, ha… Teď to bude vypadat, že jsem lenoch. No, tak trochu jsem. Ne, sportovním aktivitám se se svými psy nevěnuji. Upřímně řečeno i kdybych chtěla, tak bych to nezvládla. Mám časově náročné zaměstnání a hodně mě zaměstnává i moje smečka. Jen těžko bych psychicky zvládala mít doma psy nevyčesané a neupravené.

Viděla jsem fotografii vaší velké poličky plné trofejí. Které si ceníte nejvíce?

Nezapomenutelný zážitek a tudíž trofej nejcennější je vítězství mého Ovidia na mezinárodní výstavě DuoCACIB Brno, kde v roce 2018 získal titul nejlepšího psa výstavy z více než 4500 psů všech plemen. To je něco, co člověk asi zažije jen jednou v životě. I když musím říct, že Ovidiova dcera Turandot a jeho syn Unique Kiss, kráčí ve šlépějích svého otce. Ale takhle prestižní výstavu ještě nevyhráli.

Každý pes je pro svého majitele samozřejmě jedinečnou osobností a každý je naprostým originálem, ale… Kdybyste si však měla vybrat jen jednoho jediného, který prošel vaším životem a nesmazatelně se vám do něj zapsal, který by to byl?

Omlouvám se, ale to nedokážu. Miluju je naprosto všechny a vážím si každého, který prošel mým životem. Každý mi přinesl spoustu radosti, i když třeba „neboural“ výstavy. Ne, jednoho opravdu vybrat nemůžu. Z pohledu pudlí veřejnosti patří k legendám naší chovatelské stanice Cloelia, vicesvětová vítězka ze světové výstavy ve Valencii v roce 1992, určitě velkým pojmem je Lucrétia, Ovidius, Turandot. Svoje první trofeje začíná sbírat i náš Unique Kiss.

Vzpomínáte ještě na svůj první vrh? A kolik od té doby, jak se říká, uplynulo vody v potoce? Změnila jste své nároky na chov?

Svůj první vrh si samozřejmě pamatuji. Narodil se 8.1.1988. Takže vody uplynulo opravdu hodně, byť jsem stále ještě neskončila první abecedu. Jsem ale pyšná, protože procento úspěšnosti mojí chovatelské stanice je opravdu docela vysoké. Myslím, že stále rostou moje nároky na kvalitu psů, které pro svoje feny vybírám. Bohužel v poslední době se dostávám do slepé uličky. Kvalita pudlů trochu stagnuje a já jsem náročná. A mluvím-li o kvalitě, nemám na mysli jen exteriér psa, ale hlavně povahu a zdraví. Jsem ochotná pro získání, v mém měřítku, kvalitního psa hodně obětovat. Otec mého Ovidia třeba pochází z USA. Jeho majitelé žijí v Madridu, kam jsem cestu na krytí absolvovala autem. Nechtěla jsem stresovat fenu v letadle. Majitelé tohoto psa šest let monitorovali moji chovatelskou práci, než souhlasili s použitím jejich plemeníka pro můj chov. Myslím, že jsem jediným chovatelem v Evropě, komu tohoto psa pro chov poskytli. Jinak ho využívali jen pro svoji renomovanou chovatelskou stanici. Před časem jsem dovezla pro oživení linií fenu z Finska.

Pudlíci jsou nádherní. Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou jeho pořízení. Ale doslova mě děsí náročnost péče o srst. Jak to je?

No, záleží na tom, kam směřujete. Jestli chcete psa, který bude slavit úspěchy na výstavách, pak skutečně nedílnou součástí exteriéru a celkového dojmu je perfektní pěstěná srst. Pokud chcete parťáka do lesa, pro sport, pro turistiku, pak zvolíte kratší úpravu srsti a samozřejmě údržba je pak méně náročná.

A co střihy? Je jich opravdu hodně. Máte nějaký svůj oblíbený?

Ano, střihů je opravdu hodně. Ne každý pudl ale může mít kterýkoli střih. Bohužel, ne vždy si to majitelé uvědomují. Já osobně mám velice ráda baby střih pro výstavní psy a nově uznaný terier střih pro pudly-parťáky. Teď ale plánuji v tomto střihu vystavovat svého čerstvého veterána. Velice krásný a vznosný je kontinentální střih, ale v tom se může prezentovat opravdu jen pes dokonalý v anatomii.

PUDL je plemenem, v němž si každý může najít to svoje!

Pamatuji na dobu, kdy u nás ve městě bylo opravdu hodně pudlíků. Myslím, že nyní už je tak často nevidíme. Čím si myslíte, že to je?

Tak jako vše i plemena psů podléhají módě. Jsem velice ráda, že v poslední době nastává velká renesance toho úžasného plemene. PUDL je totiž plemenem, v němž si každý může najít to svoje. Je to způsobeno nejen jejich inteligencí a skvělou povahou (zejména u středních), ale i tím, jak je toto plemeno variabilní. Vezměte v úvahu, že pudla si můžete pořídit v pěti různých barvách a ve výšce od 23 do 62 cm v kohoutku. Když k tomu připočtete, že může být upraven v šesti různých střizích, pak ta variabilita je opravdu úžasná.

Naďo, já vám velice děkuji za krásný rozhovor a na závěr se musím zeptat. Máte nějaké přání či nesplněné sny spojené s vašimi psy?

Moc bych si přála, aby psi z mého chovu byli stále zdraví a dlouhověcí, jako zatím jsou, a aby se kvalita mého chovu stále posouvala kupředu. Není to nesplnitelný sen, ale je náročný na realizaci. Pokud bych měla mluvit o nesplnitelném snu, pak bych si přála, aby mne moji psi nikdy neopouštěli.

Děkuji za rozhovor

Iveta Panýrková

Foto: Naďa Klírová

www.arcanus-iliria.cz

Kam dál ...