Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Slovenský kopov v Čechách očima poradce chovu

Slovenský kopov je sice slovenským národním plemenem, ale vyšlechtěno bylo ještě za dob Československa. Proto i v České republice jsou kopovové velmi rozšířenými a oblíbenými pomocníky v lovecké kynologii. A na to, jak si vedou u nás, jsme se zeptali poradce chovu Klubu slovenského kopova, pana Libora Beníčka.


Slovenský kopov v Čechách očima poradce chovu
Katka Houšková 24.6.2021 4259x Rozhovory o plemeni

Těžko bychom hledali v české kotlině člověka, který je spjatý s chovem slovenského kopova déle, než je pan Libor Beníček. Poradce chovu Klubu slovenského kopova v České republice a majitel chovatelské stanice z Libeníčku, který za svoji působnost v chovatelské oblasti přivedl na svět patnáct vrhů tohoto slovenského loveckého plemene. 

Pane Beníčku, jsem velice ráda, že jste si na mě našel trochu času a doufám, že se nám společně podaří trochu rozšířit obzory našich čtenářů v oblasti lovecké kynologie. Tenkrát jste byl u toho, když se 24. dubna roku 1988 vBratislavě, tedy ještě za Československa, sešla ustanovující konference Klubu chovatelů slovenských kopovůa vy jste byl zvolený do jeho výboru. Od té doby už uběhlo hodně vody, jak na ty časy vzpomínáte? 

Do roku 1988 byli všichni honiči sdruženi do klubu honičů/duričov, který působil na federální úrovni se sídlem na Slovensku. Celkem bylo v tomto klubu zastoupeno cca osmdesát dva plemen honičů. Největší, co do počtu jedinců, bylo zastoupení slovenského kopova a byl přirozený zájem ze slovenské strany utvořit samostatný klub slovenského plemene, které bylo uznáno jako národní plemeno. Zprvu byl i ze strany některých členů SPZ (Slovenského poľovníckeho zväzu) kladen odpor na osamostatnění slovenského plemene, ale nakonec se to podařilo a v roce 1988 byl v Bratislavě ustaven samostatný klub slovenského kopova, rovněž na federální úrovni. Bylo to hlavně zásluhou houževnatosti a vytrvalosti o prosazení vlastního klubu většiny členů prvního výboru Klubu slovenského kopova, který byl zvolen 24. dubna v Bratislavě. 

Poznámka: Ve federálním klubu duričů jsem již působil spolu s panem Fenclem a pak jsme přešli do nového, samostatného Klubu slovenského kopova. 

Za Českou republiku jsem byl zvolen do výboru já, Vlastimil Fencl (ten již delší dobu slovenské kopovy nechová a nějak na ně zanevřel) a Josef Havelka. Ten je v současné době již jen čestným členem klubu. V té době to byl velký úspěch a vytvořila se skvělá parta chovatelů slovenského kopova, která měla velký zájem o zkvalitnění chovu a obětovala pro to spoustu volného času a nemalé finanční prostředky. Mám na toto období jen hezké vzpomínky. 

Slovenský kopov je temperamentním plemenem, které slouží hlavně k lovu černé zvěře! 

Slovenský kopov v Čechách očima poradce chovu

Chová celá rodina”  tak nějak by mohl znít váš slogan. Jak je to vlastně s vašimi chovatelskými stanicemi a opravdu se všichni doma věnujete kynologii?  

Slovenské kopovy chovám od roku 1981 a postupně jsem do jejich chovu zapojil syna Ing. Libora Beníčka mladšího, dceru Bc. Barboru Čepkovou, zetě Jana Čepka a nevěstu Ing. Annu Beníčkovou.  Jednu dobu bylo v rodině i přes deset kopovů.  Já vlastním chovatelskou stanici z Libeníčka a syn má chovatelskou stanici z Černého Hůšťa. Syn v současné době zastává v klubu funkci hlavního výcvikáře. 

Kdy se narodil váš vlastní první vrh a kam se od té doby váš chov posunul?  

První štěňata jsem měl již v roce 1984. Pak jsem chvíli vlastnil jen psy a časem jsem se vrátil zase k fenám. Jedinci odchovaní z chovatelské stanice z Libeníčka získali několik ocenění na výstavách (CAC, KV, BOB) a také z výkonu CACT. Rovněž reprezentovali náš klub na soutěžích i v zahraničí. 

Chov slovenského kopova má svou historii v Československu, po rozdělení federace byl v ČR založen samostatný klub. Jak si aktuálně stojí český chov proti tomu slovenskému? Je velmi odlišný? Máme se v Čechách co učit, nebo nás společná historie vede stejným směrem? 

Slovenský kopov v Čechách očima poradce chovu

V roce 1993, po rozdělení republiky, byl v létě založen samostatný Kub slovenského kopova v České republice. A to je mnoho let, za tu dobu se toho hodně změnilo a plemeno prošlo zajímavými změnami. Mám takový pocit, že moje odpověď by byla delší, než byste si přála. Nezasloužilo by si takové téma samostatný článek?

Na téma historie a vývoje českého Klubu slovenského kopova si budeme povídat zase další čtvrtek.

Jak široká je chovná základna v ČR? Kolik máme aktuálně chovných jedinců (psů a fen) a kolik se průměrně ročně odchová štěňat? 

Od rozdělení federace, kdy se roční počty odchovů pohybovaly kolem třiceti až čtyřiceti štěňat, jsme se úspěšně posunuli a aktuálně dosahujeme roční přírůstky až sto dvacet zapsaných slovenských kopovů. Chovná základna není úzká, v České republice máme aktuálně šedesát jedna chovných fen. Nicméně ne všichni chovatelé se nakonec rozhodnou na svých fenách vyvést vrh. 

Patří slovenský kopov mezi hojně využívaná plemena v ČR, a pokud ne, tak proč? Je rozdíl v honitbě, v druzích zvěře? 

Slovenský kopov v Čechách očima poradce chovu

Počty slovenských kopovů  jsou zhruba na úrovni alpského jezevčíkovitého brakýře. Jsou to dvě nejvíce používaná plemena na lov černé zvěře. V poslední době se začínají používat i jiná plemena honičů, ti ale nesplňují podmínku zákona, že pes pro tento účel lovu musí mít maximální výšku 55 cm v kohoutku. 

Výhodou slovenského kopova oproti podobně ostatním velkým honičům je větší výška a vytrvalost, což se projevuje hlavně při větší sněhové pokrývce! 

Je kopov vhodně nahraditelný jiným loveckým plemenem? Jaká je jeho podobnost s jiným středními honiči a v čem jsou jeho přednosti? 

Slovenský kopov spolu s alpským jezevčíkovitým brakýřem je nejčastěji využíván k lovu černé zvěře na společných lovech. Výhodou slovenského kopova je větší výška a vytrvalost, což se projevuje hlavně při větší sněhové pokrývce. 

Česká republika je prý jednou z mála zemí, která nemá svého „vlastního” honiče. Proč je tomu tak?  

Slovenský kopov v Čechách očima poradce chovu

Je skutečnost, že naše republika nemá svého vlastního honiče a není mi známo, že se o to někdy v minulosti pokoušela. Dle vyprávění (neověřených) se říká, že alpský jezevčíkovitý brakýř pochází původně z Krkonoš a Rakušané jej odtamtud přivezli domů, a pak z něj udělali své národní plemeno. Nedokážu posoudit, kterým směrem by se mělo uznání našeho honiče ubírat. Poslední pokus na Slovensku s tatranským honičem se prozatím moc nedaří realizovat. Každé narozené štěně je prozatím „originál“. 

Řadu plemen negativně ovlivnila reklama. Myslíte si, že i kopov se může dočkat podobného rozmachu špatným (nebo nevhodným) směrem, nebo že jde o plemeno natolik jednostranně využitelné a specifické, že si zachová své příznivce pouze v řadách „praktických” kynologů? 

Co se týká negativní reklamy, tak nás hodně poškozuje a ovlivňuje potenciální zájemce o chov kopova. Ti, kteří nikdy kopovy nechovali a šíří o nich zvěsti, že když kopova vypustíte, tak pohoní tři až čtyři honitby, je nesmysl.  Pokud nemá vůdce zvládnutého psa na poslušnosti a neumí s ním pracovat, tak je to úplně jedno, jaké plemeno to je. Ano, kopov je temperamentním plemenem, které slouží hlavně k lovu černé zvěře. A proto při jejím nahánění u ní dokáže vydržet i několik hodin. Další jeho předností je velmi dobrá schopnost dosledu postřelené spárkaté zvěře, a to hlavně černé. Chovatelé se musí ale vyvarovat dosledů srnčí zvěře, a to hlavně s mladými psy. Jeden stržený postřelený srnec psem přináší pak do budoucna obrovský problém. Je totiž velmi těžké odnaučit psa nahánět srnčí zvěř. 

Moje další otázka přímo souvisí s tou předchozí. Mohl by vůbec být kopov považován za psa do běžné rodiny, kde bude plnit funkci společníka a parťáka na nedělní procházky nebo například na agility? 

Běžně vyžívají chovatelé kopova jako společníka a parťáka na vycházky a do společnosti. Vždy ale záleží, jakou mentalitu ten který pes má, a zda je ochoten ve větší společnosti tolerovat svoje okolí. U dominantních jedinců, kteří jsou fixování na svého pána, to bývá problém, protože si ho chrání. 

Slovensko jako země původu pořádá řadu soutěží určených přímo pro kopovy. Konají se takové soutěže také v ČR? Mám na mysli akce typu Memoriál Andreja Renča nebo Tatranský pohár? 

Co se týká soutěží u nás, tak individuální zkoušky honičů jsou speciální zkoušky jen pro slovenské kopovy, absolvování v I. ceně je podmínkou pro chovnost. Dále pořádáme jeden rok národní soutěž a jeden rok mezinárodní soutěž. Klub také pořádá dvoje klubové BZH (barvářské zkoušky honičů) se zadáním titulu CACT. Každýmrokem pořádáme klubovou výstavu. Její absolvování je rovněž podmínkou pro chovnost. Dále každý druhý až třetí rok pořádáme Evropskou výstavu Slovenských kopovů. 

Pokud bychom srovnali chovné podmínky v ČR s podmínkami na Slovensku, jaké jsou největší rozdíly? 

Hlavním rozdílem mezi podmínkami pro uznání chovnosti u nás a na Slovesnku je výběr do chovu, který Slovenský klub pořádá. Dále je to vyšetření na DKK.  

Uvažuje se do budoucna o povinném vyšetření DKK také v ČR? 

Slovenský kopov v Čechách očima poradce chovu

V současné době u nás hledáme způsob, jak provést výběr do chovu a zkoušíme jeho různé varianty. Je to jen otázkou času tento výběr do chovu zařadit jako podmínku. Co se týká DKK, tak jsme v minulosti zkoušeli i tuto variantu jako podmínku uznání do chovu, ale po třech letech jsme toto vyšetření dočasně opustili s tím, že se k této podmínce pro chovnost zase vrátíme.  

Jako velké plus pro další vývoj slovenského kopova považuji zavedení povinného vyšetření na DNA. Pro ČR a Slovensko nám výsledky zpracovává jedna laboratoř a zároveň nám hlídá i výsledky, zda je všechno v pořádku. Postupně se k nám chtějí připojit i další evropské kluby. 

Množství chovatelských klubů a chovů napříč plemeny se potýká s množením psů bez PP. Vnímáte to jako velký problém i u kopovů? 

Ono to přímo souvisí i s množení psů bez PP, nebo úmyslné zapisování štěňat na PP od jiných fen. Tento nešvar byl v minulosti dosti rozšířen jak u nás, tak i na Slovensku. Náš poradce má možnost provést odběr DNA přímo u chovné feny před odběrem štěňat, což má určitě také preventivní účinek. 

Všeobecné množení slovenských kopovů bez průkazu původu nám velmi vadí, ale pokud to není člen klubu, nebo nemá chovatelskou stanici, tak prakticky nic nezmůžeme. V minulosti se nám stalo, že jsme byli na takového chovatele upozorněni a když žádal o přijetí do klubu, tak nebyl přijat. Pokud bude existovat poptávka po takových jedincích, tak bude i jejich nabídka. 

Je o české kopovy zájem v zahraničí, považují se za dobrý „exportní artikl?” Nebo se v zahraničí používají spíše francouzští nebo němečtí honiči? 

Každý rok vyvezou naši chovatelé cca deset procent odchovaných štěňat do zahraničí, o naše štěňata je tam velký zájem. Ale každý stát se většinou snaží propagovat to svoje národní plemeno a podmínky pro využití honičů má nastavené jinak (viz maximální výška psa). 

Děkuji za příjemný rozhovor a přeji Vám, aby se dařilo chov českých slovenských kopovů stále vést směrem kupředu, a aby se vaše chovatelské cíle naplnily. 

 

Katka Houšková 

http://www.slovenskykopov.cz/ 

Foto: Libor Beníček, chovatelská stanice z Libeníčka 

Kam dál ...