Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Zaujal vás australský ovčák a rádi byste o něm nasbírali všechny dostupné informace? Zajímá vás například, na co vše se australský ovčák hodí, na co si dát pozor při jeho výcviku a jak jeho chov vnímá tuzemská chovatelka? Pak si nenechte ujít tento poučný rozhovor.


S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!
Marie Trauškeová 7.3.2023 2107x Rozhovory o plemeni

S australským ovčákem se můžete věnovat řadě kynologických disciplín. Radka Jindráková (CHS z Brzáneckých vinohradů) jich se svými australáky vyzkoušela již celou řadu a pověděla nám, jaké jsou její zkušenosti nejen s výcvikem tohoto plemene, ale i s jeho chovem.

Radko, pokud se nepletu, tak jste začínala sportovně cvičit s hovawarty. Co vás vedlo k pořízení australského ovčáka?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Já jsem vlastně začínala s německými ovčáky. Tehdy mi bylo deset let a bylo to ještě v době Svazarmu. Hovawarti k nám přišli mnohem později. To už jsem byla vdaná, měla malé děti, opravovali jsme domek, a tak nebylo tolik času navštěvovat cvičák. Hovawart byl jako rodinný pes a hlídač skvělou volbou a jako bonus se i s ním dalo alespoň rekreačně cvičit. Po nějaké době jsme se začali věnovat tehdy začínajícímu dogtrekkingu. Když se rozhodla závodit i mladší dcera, bylo jasné, že musíme naši smečku ještě rozšířit. V té době byli doma tři hovawarti a my tedy hledali trochu menší plemeno, které mělo být hodně aktivní a kromě dogtrekkingu mělo zvládat i klasický výcvik. Po dlouhém vybírání padla volba na australského ovčáka.

Dají se tato dvě plemena srovnávat? A které je vám osobně bližší a proč?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Co mají obě plemena společné, je určitě silná vazba na rodinu. Nejspokojenější jsou, když mají všechny své lidi stále na očích. Co se týká výcviku, tak u našich hovawartů byla rozhodně potřeba mnohem větší motivace než u australáků. Šli mnohem rychleji do útlumu a rozhodně je nebavilo určitý cvik několikrát za sebou opakovat. Australáci jdou nadšeně a bez váhání do jakékoliv aktivity, kterou si člověk vymyslí a cvičí s obrovským nasazením libovolně dlouhou dobu. Spíš se musí naučit odpočívat, než že by se museli do výkonů hecovat. Takže mně osobně se mnohem lépe cvičí s australáky, ale třeba dogtrekking více seděl hovawartům. Vzdycky mně přišlo, že australáci se na dogtrekkingu trošku nudí.

Australáci jdou nadšeně a bez váhání do jakékoliv aktivity, kterou si člověk vymyslí a cvičí s obrovským nasazením libovolně dlouhou dobu!

Jak vzpomínáte na svoji první australskou fenku?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Moje první fenka se jmenovala Wicky. Musím přiznat, že začátky nebyly jednoduché. Byla to velmi dominantní fena a první rok jsme trošku bojovaly, kdo z nás bude šéfovat. Ale postupně jsme se čím dál tím víc sehrávaly a já měla jasno, že jiného psa, než australského ovčáka už nechci. S Wickou jsem vyzkoušela téměř všechno. Přestože na všechny nové aktivity jsem si jí připravovala doma, jen podle videí na internetu, Wicka mě vždy podržela a nestalo se nám, že bychom na zkoušce neuspěly. Jak šel čas, byly jsme vzájemně natolik sehrané, že fungovala snad už jen na myšlenku. I když měla samozřejmě svoje chyby, byl to takový ten osudový pes, na kterého se nezapomíná a není dne, kdy bych si na ni nevzpomněla.

A postupně se vám smečka rozrostla...


S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Láska k australákům zasáhla i manžela, a protože se jeho hovawartce Bee blížil desátý rok a operované koleno po přetrženém vazu začínalo po závodech občas zlobit, rozrostli jsme se po roce o další blacktrikolorní fenku. Endží byla úplně jiná než Wicky. Absolutně bezproblémový pes, milující všechny lidi a zvířata, a tak trochu šprt. To, co jsem si já u Wicky musela vybojovat, měl manžel téměř zadarmo. Ale přesto bych Wicky nevyměnila, protože ona byla prostě osobnost. Z našeho prvního vrhu zůstala doma zcela neplánovaně red merle Majla. Byla to láska na první pohled, jak z mojí strany, tak ze strany Majly. Majlanka mě od mala všude následovala jako můj stín. Na výcvik si ji zabral manžel, což byla ale trochu chyba. Ona si vybrala jako paničku mě a s ním v mé přítomnosti nechtěla pracovat. Pokud jsme společně vyjeli na nějaké závody nebo zkoušky, musela jsem se vždy nepozorovaně vytratit a schovat. Majlanka byla oproti Wicky a Endží mnohem klidnější a byla poměrně hodně rezervovaná k cizím lidem. V této sestavě jsme fungovali asi pět let. Potom nám smečka začala stárnout, s některými hovawarty jsme se museli rozloučit, a tak k nám přibyl další australák, tentokrát pes Hemingway. Hemiho si manžel pořizoval s jasnou představou, že to bude pes na pasení. Původně jsme chtěli importovat psa z pracovní linie z Rakouska, ale ze spojení, která se nám líbila, nám bohužel chovatelé nechtěli štěně nechat. A tak jsme se nakonec rozhodli pro český vrh, kde oba rodiče byli šampioni pasení. No, a nejmladší členkou smečky je blue merle Biggi, kterou jsem si před šesti lety dovezla z Německa. Myslela jsem si, jak už mě u australáka nemůže nic překvapit, jak už mám jasno, kde všude jsem udělala chyby a s Biggi půjde všechno samo. Ale Biggi mě přesvědčila o naprostém opaku. Byla tak jiná oproti těm předchozím, taková neřízená střela, na kterou neplatilo nic z toho, co jsem už znala. Vrátila mě hodně rychle nohama na zem a já s ní začínala zase úplně od nuly, jako naprostý začátečník. Ale stálo to za to, vyrostl z ní skvělý pes, se kterým je radost pracovat.

Naše nejmladší fena mě hodně rychle vrátila nohama na zem a já s ní začínala zase úplně od nuly, jako naprostý začátečník.

Se psy se věnujete řadě disciplín. Řekla byste našim čtenářům jakým, a jak vašim australákům jdou?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

S Wicky jsem trénovala nejvíce sportovku (stopa, poslušnost, obrana). Vynikala hlavně v obraně, kterou nadevše milovala. Neměla ale vůbec problém přepnout třeba na záchranařinu, kterou jsme si také několikrát vyzkoušely. Na stopách jsme měly bohužel dost problém, ale myslím, že to byla hlavně moje chyba. Znala jsem jen svazarmovské stopy a přesné stopování nedokázala Wicky naučit. Postupně jsme spolu dělaly i nové druhy výcviku, jako jsou obedience, nosework a takovou pomyslnou tečkou bylo rally obedience, které jsme si vyjely složit do Německa. Celkem se nám podařilo složit sedmnáct zkoušek.

Majlanka se věnovala tomu samému co její máma, ale přidala k tomu ještě pasení, kde se jí podařilo složit zkoušku IHT2. Tím, že byla klidnější, byla hodně šikovná na pachové práce jako je nosework nebo vyhledávání předmětů s lidským pachem. Majle jsem na důchod naplánovala ještě základní dogdancingové zkoušky a myslela jsem, že přidáme i nějakou další noseworkovu. Přestože jí bylo téměř jedenáct let, byla stále v plné síle a kondici a já jí chtěla dopřát aktivity, aby si vedle mlaďochů nepřipadala nepotřebná. Bohužel osud nám to už nedopřál a Majlanka nám v létě zcela nečekaně zemřela na zánět plic.

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Hemingway se přesně tak, jak bylo původně v plánu, věnuje s manželem hlavně pasení. Má složené i nějaké základní zkoušky poslušnosti, ale pasení je u něj prioritou.

S Biggi jsem chtěla vyzkoušet sportovku, hlavně obrany, po kterých se mi stýskalo. Ale Biggi se narodila pro pasení. Je opravdu velmi šikovná a hlavně, když vidí ovce, přestává pro ni existovat okolní svět. Takže i když to nebylo původně vůbec v plánu, půjčuji ji manželovi a dopřávám jí tak to, co ji nejvíc baví. Letos se jí podařilo v IHT2 získat třikrát za sebou první místo, na třech různých místech, od třech různých rozhodčích, ze tří různých zemí. Podzimní sezónu už odzávodila v IHT3. Ukončila ji prvním místem na mistrovství kelpií a korgi, které bylo nakonec otevřeno i pro ostatní plemena a vypásla si tak svůj první titul CACT.  Na podzim si zkusila i pasení podle ASCA na ovcích a kachnách a já doufám, že se nám v budoucnu podaří vyjet na nějakou ASCA akci do zahraničí. Jsem na ni i manžela opravdu pyšná. Já si s Biggi pro radost cvičím to samé, co s dříve s Majlou – poslušnost, nosework, obedience, dogdancing a rally obedience.

Vypadá to, že jsou vhodní téměř pro cokoliv...

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Australáky baví opravdu všechno a do všeho jdou naplno. Jsou velmi rychlí, obratní, dobře ovladatelní, občas trochu rychleji konají, než myslí, anebo si vymyslí u provedení cviků svoji vlastní variantu. Ale to je to, co mě na nich baví. Jako největší mínus vidím jejich zvukové projevy. Dost často bývají uštěkaní a když někteří vyloženě neštěkají, tak vyluzují různé zvuky jako je mručení, pískání, kňučení, což je u některých sportů poměrně velkým problémem. Naše odchovy můžete potkat na závodech a zkouškách agility, dogdancingu, sportovního výcviku (stopa, poslušnost, obrana), noseworku, záchranařině, dog pulleru, canicrossu, obedience, pasení, rally obedience, dog biatlonu, coursingu, dotrekkingu i na překážkových závodech typu Extreme dog race.

Australáky baví opravdu všechno a do všeho jdou naplno!

Mají australští ovčáci stále pevné vlohy pro pasení nebo záleží na linii, ze které jedinec pochází?

Bohužel ne každý australský ovčák vlohu pro pasení má. Existují ale vyloženě pracovní linie, kde jsou cíleně po generace upevňované vlohy pro práci s ovcemi a dobytkem. Pokud chce někdo australáka primárně na pasení, určitě bych doporučila zaměřit se na štěňata z těchto linií. Občas se šikovný ausík objeví i v lini výstavní, ale není jich mnoho.

Jak se obvykle australský ovčák u ovcí chová? Je radost s ním spolupracovat?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

S většinou australských ovčáků to ze začátku nebývá u ovcí úplně jednoduché. Jsou poměrně splašení, hodně z nich má tendenci si občas štípnout nebo pokud je na ně vyvíjen velký tlak, tak přestávají pracovat. Ale pokud tam vloha je a člověk vytrvá, po nějaké době jim to sepne a potom se s nimi pracuje dobře. V každém případě by měl pes mít výbornou poslušnost, potom jde výcvik rychle dopředu.

Jaké postupy se vám nejvíc osvědčily při práci s tímto plemenem, ať už cvičíte cokoliv?

Australský ovčák je velmi snadno motivovatelný jak na pamlsky, tak i na hračky. Navíc má velkou chuť se učit a vyhovět svému pánovi. Já trénuji nové cviky a přesnost na pamlsky a míček mám jako hlavní odměnu úplně na konci tréninku, nebo když potřebuji někam dostat rychlost.

Kromě výcviku se věnujete také chovu. Podle jakých měřítek sestavujete chovné páry?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Při sestavování chovného páru je pro mě nejdůležitější zdraví a povaha. Je potřeba si zjistit informace nejen o samotném psovi, ale také o jeho potomcích, sourozencích a jejich potomcích. Jen tak člověk získá trochu ucelený obrázek. Přiznám se, že u exteriéru jsem ochotna u některých nedostatků přimhouřit oko. Samozřejmě že ideální je, že to, co není dokonalé u feny, vykrývá pes a naopak, ale ne vždy to úplně jde. Snažím se hledat psy, kteří v ČR ještě nemají moc potomků, nejsem zastáncem toho, aby jeden pes, i když sebekvalitnější, nakryl půlku republiky. Proto pokud to jde, kryji v zahraničí. Tituly z výstav a složené zkoušky jsou jen takovým příjemným bonusem, ale rozhodně nejsou pro mě hlavním kritériem.

Při sestavování chovného páru je pro mě nejdůležitější zdraví a povaha!

Vaše odchovy jsou též úspěšné. Na které jejich úspěchy jste jako chovatelka opravdu pyšná?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Tohle je dost zapeklitá otázka. Já mám obrovskou radost z úplně každé i sebelehčí zkoušky, kterou se mým odchovům podaří složit. Pro začínajícího psovoda je třeba i ZOP výzvou a stojí ho hodně úsilí na ni psa připravit. Já si toho opravdu cením a jsem vděčná všem svým majitelům, kteří se snaží něco dělat. A je úplně jedno, kolik toho zatím dokázali. Ale když bych měla jmenovat výsledky, které opravdu hodně zahřály u srdce, tak by to určitě byly výsledky v dogpulleru u fenky Hoopla the Mutt, která se v pouhých dvou letech stala mistrem ČR v kategorii Running Maxi, mistrem Evropy v kategorii Round maxi a vicemistrem Evropy v kategorii Mix Maxi.

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

V canicrossu mne těší výsledky psa Damarina, který třikrát vyhrál Šampionát AUO, na mistrovství ČR vybojoval jednou 1. a jednou 3. místo a nominoval se i na ME, kde se umístil jako pátý. Pyšná jsem i na fenku Cute Princess, která dokázala se svou majitelkou složit neuvěřitelných 41 zkoušek z výkonu, z čehož pět zkoušek je nejvyššího třetího stupně, na psa Falesco Montiano, který má složené čtyři vrcholové zkoušky z poslušnosti a nyní se připravuje na další zkoušky z obran a na fenku Donnafugata Angheli, která ačkoliv má handicapovanou majitelku, vyběhala v agility titul A3 šampion a společně se svou sestrou Diamond Shiraz, která se pyšní stejným titulem, se dvakrát staly mistry KCHBO v agility v kategorii družstev.

Na svých stránkách máte informaci, že další štěňata plánujete tento rok s tím, že to bude nejspíš poslední vrh. Prozradila byste nám, proč poslední?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Je tam to slovo nejspíš, takže úplně definitivní rozhodnutí to není, ale opravdu nad tím poslední dobou hodně přemýšlím. Chovatelství je krásná i když náročná záliba a mě to opravdu hodně baví. Pozorovat, jak se z malých bezbranných kuliček pomalu stávají psí osobnosti, to neomrzí nikdy. Už tolikrát jsem to zažila a stejně mě to nepřestane fascinovat. Pomalu je seznamovat s okolním světem a pečlivě připravovat na odchod do nových domovů, to je vlastně takové poslání. Nevadí mi ani to okolo, co s chovem také souvisí. Třeba sedět spoustu dní a nocí u PC a vybírat a prověřovat budoucího otce vrhu. Komunikovat se zájemci, vyzpovídat je, donekonečna odpovídat na otázky a informovat je o tom, co si myslím, že by měli vědět dříve, než se pro štěně od nás rozhodnou. Po odběru řešit s majiteli větší či menší problémy s výchovou, výživou, veterinární péčí. Radovat se s nimi, když se něco povede nebo být po ruce jako podpora, když něco nejde podle jejich představ. Ale čím jsem starší a čím víc jsem toho zažila, tím víc si umím představit, co vše se může během březosti, porodu a odchovu štěňat stát. A tím větší strach o ty svoje „holky“ mám. A protože já si feny nepořizuji prioritně na chov, ale především jako členy rodiny, tak se mi stále častěji honí v hlavě, jestli mám to riziko ještě podstupovat.

Jaké jsou australandy mámy a kolik obvykle mají štěňat?

Australandy jsou skvělé mámy a vzorně se o štěňata starají až úplně do konce. V průměru mají šest až osm štěňat, ale objevují se samozřejmě i vrhy málopočetné i vrhy nad deset štěňat.

Protože cílem mého chovu je odchovávat zdravá štěňata s předpoklady pro sport a výcvik, hledám zájemce, kteří se tomuto chtějí věnovat!

Podle čeho vybíráte nové páníčky svým štěňatům? A hlásí se vám i lidé, kteří mají o australácích zkreslené představy? Jaké například?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Vybrat ty správné páníčky je hodně těžké. Tím, že nemám žádný velký chov, je pro mě každé štěně jedinečné a rozhodně ho nedám každému, kdo se ozve. Protože cílem mého chovu je odchovávat zdravá štěňata s předpoklady pro sport a výcvik, hledám zájemce, kteří se tomuto chtějí věnovat. Netrvám na tom, že nový majitel musí mít už nějaké zkušenosti s kynologií, i když je to samozřejmě plus, stačí mi, že to má v hlavě srovnané, nechá si poradit a chce se zdokonalovat. Přiznám se, že velkou roli hrají i vzájemné sympatie. Zájemce mi musí lidsky sednout, musí se mi s ním dobře komunikovat. Se všemi totiž zůstávám v trvalém kontaktu po celý život štěněte. Mohou se na mě kdykoliv obrátit, ať už něco potřebují nebo i když si chtějí jenom popovídat. Já vždycky říkám, že nehledám nové majitele pro naše štěňata, ale nové přátele, kterým svěřím jedno naše štěně do péče.
Většina zájemců je díky internetu dobře informovaná o potřebách australského ovčáka, ale občas mě něco překvapí. Například, když měl zájemce představu, že když australský ovčák patří mezi nejinteligentnější plemena, tak že se nemusí vychovávat ani cvičit a všechno umí sám od sebe. Anebo druhý extrém, kdy si zase rodina myslela, že australák musí denně naběhat alespoň 30 km a k tomu ještě absolvovat nějaký intenzivní výcvik a jen tak může být šťastný.

Vždycky říkám, že nehledám nové majitele pro naše štěňata, ale nové přátele, kterým svěřím jedno naše štěně do péče!

Je časté, že lidé při poptávce o štěně preferují určitou barvu? Jak na to reagujete?

Bývá to poměrně dost časté. Mně osobně to tak úplně nevadí, pokud to není jediné kritérium, které ten člověk při výběru štěněte má.

Jak toto plemeno vychází s cizími psy a zvířaty? A jak se chová k ostatním lidem?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Většina australáků vychází s ostatními psy i zvířaty bez problémů. U společných procházek je někdy problém v tom, že australáci mají trošku drsné hry, a ne každý pes to ustojí. Naši psi mají třeba jen pár vyvolených kamarádů, se kterými společně běhají a hrají si a jinak o kontakt s cizími psy nemají moc zájem. Možná je to i tím, že bydlíme na vesnici a ven chodíme většinu roku sami. Z ostatních zvířat máme doma králíky, ovce a slepice a třeba Biggi vyloženě miluje, když může asistovat u krmení a pomáhat s ošetřováním a manipulací. Ostatní ze smečky nemají tendenci pomáhat, ale zvířat si nevšímají, berou je jako součást naší rodiny. Co se týká chování k cizím lidem, tak tam je to hodně o povaze konkrétního jedince. Jsou australáci, kteří bez rozdílu milují všechny lidi a radostně každého vítají. Ale jsou jedinci, kteří jsou ze začátku vůči cizím zdrženliví tak, jak to mají ve standardu. Nejsou bázliví ani agresivní, ale prostě nestojí o nějaký bližší kontakt a mazlení. My máme doma obě varianty.

Mají rádi děti? Je to vhodný pes do rodiny?

Myslím, že obecně by se dalo říct, že australák je rodinný pes a pokud jsou správně nastavena pravidla pro něj, ale i pro děti, tak nebývá se soužitím problém. Ale samozřejmě to neplatí úplně o každém jedinci. A také dost často bývá rozdíl chování k dětem vlastním, které pes zná a k dětem cizím. Takže stejně tak jako u chování vůči cizím dospělým je to prostě individuální.

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít budoucí majitel australského ovčáka?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Budoucí majitel by měl být určitě aktivní a vyrovnaný člověk, který bude mít dostatek času na zabavení svého psa. Měl by umět nastavit pravidla a být důsledný. Australský ovčák je citlivé plemeno se silnou vazbou na rodinu, ale zároveň dokáže být i velmi vynalézavý a dokáže zneužít každou slabinu svého páníčka ve svůj prospěch. A protože ausíci jsou takoví kašpárci, ne nadarmo se jim přezdívá tralaláci, měl by mít majitel i smysl pro humor, protože s ausíkem se určitě nudit nebude.

Jistě máte letos v plánu další zkoušky i závody. Svěřila byste se nám, na co se chystáte?

S „tralalákem“ se určitě nudit nebudete!

Pro letošní rok bylo hlavním cílem nominovat se s Biggi a Hemíkem na mistrovství ČR v pasení a nějak slušně se umístit. Bohužel má Biggi už přes měsíc zpožděné hárání, takže jí uteče celá jarní a větší část letní sezóny a tím pravděpodobně nestihne vybojovat potřebný počet bodů na nominaci. Snad se tedy zadaří alespoň Hemíkovi. Já bych se s ní chtěla věnovat hlavně rally obedience, ale určitě se pokusíme zdolat i zbývající dvě jedničkové zkoušky z dogdancingu a snad přidáme i nějakou zkoušku ze sportovky a noseworku.

Děkuji vám za milý a poučný rozhovor a přeji vám, aby se všechny plány vyplnily!

 

Text: Marie Trauškeová

Foto: Radka Jindráková, Alžběta Trefilová, Iveta Soukupová, Luděk Podstatný, Petr Šutek, Miloš Albrecht, Monika Bystrianská, Eva Boušková, Tomáš Čaba, Michal Lebeda, Martina Točínová, Ilona Machová

Doporučujeme z našeho e-shopu
MERCH eCanis
Novinka
Interiérová klec pro psa

Krásná interiérová klec nabízí nejen místo k odpočinku pro vašeho psa, ale je i vkusným doplňkem dovnitř každého bytu, či domu. Její vrchní desku lze využít jako odkládací stolek na dekorace, či potřeby po vašeho čtyřnohého parťáka.

ZB000796
od 6 650
MERCH eCanis
Novinka
Plastová kartička Můj pes je sám doma!

Plastová kartička ve velikosti platební karty do peněženky pro případ nouze, pokud by váš pes zůstal doma sám. Na zadní straně je opatřena kontaktmíni údaji.

Skladem
ZB000505
59
Novinka
Sušené krůtí krky

Křupavý pamlsek s vysokým obsahem vápníku a hodnotných bílkovin. Blahodárně působí na kosti a srst.

ZB000462
od 22
Novinka
Sušené hovězí plíce

Vhodné pro obézní psy díky nízkému obsahu tuku. Jsou křehké a měkké a tak jsou skvělým pamlskem pro štěňata, starší psy, ale také pro psy, kteří mají problémy s chrupem. Prospívá rovnováze hladiny žaludečních šťáv. 

ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce

Dietní pamlsek s vysokým obsahem bílkovin. Vhodné zejména pro psy s nadváhou. Hodí se také pro staré psy, kteří mají problémy se zuby.

ZB000453
od 26
Novinka
Obojek SOFTY
Obojek SOFTY
Vyberte barvu

Odolný perforovaný ručně vyráběný obojek Softy je navržen k maximálnímu pohodlí vašeho psa. Objektivně lehký a vzdušný materiál, který ovšem neztrácí svou pevnost a odolnost.

ZB000096
od 0
Lanové vodítko EASY LONG - TWIST | MINI

Kvalitní, ručně vyráběné vodítko s originálním posuvným systémem umožní zkracování a prodlužování vodítka v celé délce snadným pohybem několika prsty.

ZB000299
od 539
Kam dál ...



-->