Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Australský ovčák není pes pro každého!

S koncem měsíce vám přinášíme poslední rozhovor k portrétu plemene australský ovčák. Tentokrát jsme si popovídali s dlouholetou a zkušenou chovatelkou Martinou Hodkovou, majitelkou chovatelské stanice Diandra, která byla první, kdo přivezl toto úžasné plemeno do České republiky.


Australský ovčák není pes pro každého!
Marie Trauškeová 30.3.2023 8746x Rozhovory o plemeni

Australský ovčák je líbivý a velmi inteligentní pes, přesto to není pes vhodný pro kohokoliv. To, proč tomu tak je a co můžeme u australských ovčáků snadno podcenit, jsem podrobně rozebírala se sympatickou Martinou Hodkovou. Ta nás také v rozhovoru seznámí se svou čtyřnohou smečkou a historií svého chovu.

Rozhovor je na přání autorky bez jazykových a redakčních úprav.

Martino, co Vás přivedlo k australským ovčákům?

Kdysi dávno, ještě v době kdy se agility v jeho začátcích běhalo jen ve dvou velikostních kategoriích, jsem ke své šeltii chtěla dalšího psa do druhé kategorie. A při hledání vhodného plemene jsem narazila na plemeno „podobné“ border collii, která mi z různých důvodů úplně nevyhovovala, a tím byl právě australský ovčák. V Čechách v té době naprosto neznámé plemeno a ani příliš známé v Evropě a navíc v té době ani nebylo uznané FCI, jen velmi čerstvě uznané AKC.

Vašima rukama už prošlo mnoho jedinců. Jak vzpomínáte na své zakladatele a první fenku, kterou jste dovezla do ČR?

Prvním australským ovčákem, kterého jsem dovezla, byla Andra (Ch. Vore‘s CRAZY CASSANDRA, * 1994). Andra byla bohužel velmi typickým produktem množitelů. V Plemenné knize ČMKU dostala číslo 1. Dovezla jsem ji v době, kdy Internet byl u nás ještě v plenkách a přístup k němu měl málokdo. Alespoň já ho v té době ještě neměla. Dnes to zní legračně, ale tenkrát jsem vedla korespondenci pouze faxem. Také jsem udělala spoustu začátečnických chyb, nekladla jsem ty správné otázky, jaké se klást mají, a nechala jsem se unést nadšením, že se mi podařilo sehnat vysněné štěně, a v bláhové víře, že přeci chovatel nebude tak zlý, že by mi prodal „špatné“ štěně, když ví, že to bude první zástupce tohoto plemene v zemi, a nepošle do takové dálky nevhodné štěně. Jak jsem byla naivní L. Bohužel jsem až časem pochopila, jak se věci mají. Andra měla velmi těžkou dysplazii kyčelních kloubů s artrózou již od raného věku, což ji bohužel omezovalo v nějakém větším sportování. Ani co se týká vzhledu a hlavně povahy, také nebyla úplně typickou představitelkou plemene.

Díky Andře jsem ale začala získávat první kontakty a seznamovat se s dalšími chovateli a majiteli australských ovčáků nejen tady v Evropě, ale také v USA. I díky rozvoji Internetu to bylo o něco snazší. Navštívila jsem spoustu akcí pořádaných pro australské ovčáky tady v Evropě. Celou dobu jsem se snažila nasávat informace o plemeni a všemu kolem něj, jak to jen šlo, a prohlížet si samozřejmě i všechny psy, které jsem na akcích potkala.

Rozhodla jsem se, že to tak lehce s tímhle plemenem nevzdám a začala se rozhlížet po australském ovčákovi č. 2.

Tentokrát jsem chtěla psa, protože jsem hledala psa hlavně na sport (agility), a moje první šeltie byl pes a mně se zdálo, že se mi s ním pracovalo daleko lépe než s fenou.

Moje volba nakonec padla na chovatelskou stanici Imagineer v Ohiu, v USA. Jela jsem tam osobně s tím, že pokud se mi na vybraném štěněti nebo chovatelské stanici nebude něco zdát, klidně se domů vrátím s prázdnou. Měla jsem na vybranou mezi Rickym a jeho červeným bratrem Rushem. Nakonec jsem si vybrala Rickyho se kterým jsem se před Vánoci 1998 vrátila do ČR.

Ricky (JCh. Multi Ch. Kl.Ch. (krásy i práce) Vet.Ch. A3Ch. a. Imagineer NOW OR NEVER JS-E RS-E GS-O DNA-VP, * 1998) mi ukázal, že jsem se ve svém výběru plemene nezmýlila. Věnovali jsme se spolu především agility, kde jsme získali titul A3 Champion, párkrát jsem ho vzala k ovcím (pasení se v ČR teprve tak nějak rozjíždělo, ale hlavně pro BOC), vlohy určitě měl a moc ho to bavilo, ale chtělo to pravidelný trénink a k tomu jsme bohužel v té době neměli příležitost. Také jsme celkem úspěšně závodili v coursingu. I na výstavy jsme si našli čas a Ricky se stal Championem celkem pěti zemí. V soutěži Champion Championů vyhrál FCI skupinu I. Získal i mnoho dalších titulů. Také jsem ho v jeho jedenácti letech využila ve svém chovu.

Když byly Rickymu asi dva roky a dokazoval mi, že australský ovčák je to správné plemeno, které chci, aby mě doprovázelo životem, začala jsem se přeci jen rozhlížet po feně, na které bych založila svůj chov. To bylo někdy kolem roku 2000.

Na internetu jsem strávila stovky a stovky hodin prohlížením webových stránek různých chovatelských stanic v USA. První rok, abych získala alespoň nějaký přehled a ujasnila si, co přesně hledám, a v dalším roce jsem prohlížela a zkoumala všechny možné a nemožné vrhy, co se v USA narodily, a žádný mne nezaujal. Troufnu si říct, že jsem toho roku získala opravdu dobrý přehled o většině vrhů, které se ve Spojených státech v té době narodily, a byla o nich zmínka někde na Internetu. Až jsem jednoho dne narazila na vrh v chovatelské stanici Lost Creek v Novém Mexiku, štěňatům už v té době bylo cca čtyři, pět týdnů. Už když jsem ten vrh poprvé uviděla a prohlédla si rodokmen, věděla jsem, že je to, co hledám. Měla jsem štěstí, že mnou vyhlédnutá fenka byla ještě volná.

A tak do mého života začátkem roku 2003 vstoupila zakladatelka mého chovu JCh. Multi.Ch. Kl.Ch. GrandCh. VetCh. s. a. Lost Creek DIANDRA TRACY, A3 AX AXJ CGC GS-O JS-E-OP RS-E (* 2002). Trey byla velmi úspěšná na výstavách, i ona se stala Championkou pěti zemí. Získala ta nejvyšší ocenění na Klubových výstavách od rozhodčích specialistů na plemeno. Věnovaly jsme se spolu samozřejmě také agility a občas i coursingu. S ní jsem si také splnila svůj tehdejší největší sen, a to zúčastnit se ASCA Nationals v USA. Nakonec jsme se tam vypravily dokonce třikrát a k tomu jsme si přidaly i nějaké ty AKC akce, kde jsme se zúčastnily nejen výstav, ale také samozřejmě soutěžily i v agility, kde jsme dosáhly na tituly AX a AXJ. O našich výpravách za oceán se dočtete na mém webu. Odchovala tři vrhy a její štěňata byla úspěšná nejen na výstavách, ale také v mnoha sportech. Jsou mezi nimi jak Championi krásy, tak Klubový Championi práce v několika disciplínách.

Pokud se o nějakého psa zajímám a je jedno z jakého důvodu, první, na co se dívám, je rodokmen!

Odkud tito psi pocházeli? A jak bylo náročné je získat?

Viz výše

Podle čeho si své psy vlastně vybíráte?

Pokud se o nějakého psa zajímám a je jedno z jakého důvodu, první, na co se dívám, je rodokmen. Každý pes si v sobě nese to, co zdědil od předků. Něco ovlivní majitel, prostředí apod., ale genetickou výbavu si nese od nich.

Kolik máte aktuálně australáčků a můžete nám je ve zkratce představit?

Počet psů je v našem domě momentálně, mírně řečeno, velmi proměnlivý. Moje stálá smečka čítá čtyři feny. Famy (Claim To Fame Diandra GS-O JS-E RS-O, LA2), téměř dvanáctiletá dcera Trey z jejího posledního vrhu, kterou jsem si nechávala s myšlenkou výstav a také jsme se spolu věnovaly agility (A2), matka vrhu E Diandra.

Osmiletá Dafina (Kl.Ch. práce z. a. ATCh. Delilah Diandra, CD RNX RAX RE), se kterou se věnuji hlavně agility (ATCh., A3) a pasení (IHT2-TS) a okrajově Rally Obedience (RO2, RE) a velmi malinko Obedience (CD). Dafina se kromě toho s mojí kamarádkou věnuje záchranařině (mimo jiné ZTV3, ZZP3, 3. místo na MR SZBK) a složily spolu také nějaké „obecné“ zkoušky typu BH nebo ZPU1 a také stopařskou zkoušku. Celkem má Dafina na svém kontě 47 zkoušek v šesti různých disciplínách (ve dvou z nich na té nejvyšší úrovni a v dalších dvou se do té nejvyšší letos podíváme). Odchovala dva vrhy, vrh G a vrh Ch.

Čtyřletá Gwen (Fortunately Yours Diandra GS-N, JS-N), se kterou se věnujeme agility a pasení (IHT1-TS). Bohužel její „pracovní“ kariéru dost zbrzdil COVID. Matka aktuálního vrhu I.

Devítiměsíční Jess, dcera Dafiny a její malá kopie, zatím poznává svět, ale v plánu máme jak jinak :-), agility a pasení.

Ještě mám doma téměř dvouletou Emmu (JCh. Have In Mind Diandra), vnučku Famy, pro kterou stále marně hledám toho správného spolumajitele. S Emmou mám v plánu hlavně výstavy. Loni jsme jich zvládly více než patnáct a Emma je držitelkou titulu Junior Champion Rakouska, získala třeba i tituly CACIB nebo BOS.

Každopádně v tuto chvíli mě nejvíce zaměstnávají štěňátka z vrhu Gwen narozeného koncem loňského roku, který byl velmi početný. Jedná se o pracovní spojení, a tak je trochu těžší najít pro všechna štěňátka ty správné páníčky. Proto jsem také na začátku zmiňovala ten proměnlivý počet, protože občas nějaké odejde do nového domova, ale pořád jich tu pár mám a je třeba se jim intenzivně věnovat a seznamovat je se světem, než se pro ně ten správný páníček najde.

Celkem má moje fenka Dafina na svém kontě 47 zkoušek v šesti různých disciplínách!

Líbí se mi, že u Vás mají stálé místo i psi, kteří z nějakého důvodu nejsou vhodní do chovu. V mnoha stanicích napříč plemeny tomu tak, bohužel, není...

Co vám na to mám odpovědět? Moji psi jsou a vždy byli především parťáci, kteří mne provázejí životem, parťáci, se kterými se chci věnovat různým sportům a díky kterým se opravdu nenudím. Přivedla jsem je do svého života a tím převzala zodpovědnost za jejich život a blaho. Pokud uznám, že by eventuálně vhodní do chovu byli, je to super, ale když se to nepovede, neznamená to, že je pošlu „o dům dál“, pořád jsou to hlavně kamarádi a parťáci. Stejně tak většinu vrhů, které jsem odchovala, byly vrhy především pro mě, kdy jsem si chtěla nechat štěně nebo si ho chci nechat později.

Jak byste popsala povahu tohoto plemene? A mění se nějak v průběhu života?

V první řadě bych chtěla říct, že si nemyslím, že je to plemeno vhodné pro úplné začátečníky, a to právě pro jeho povahové vlastnosti. Bohužel mě v tom utvrzují i dotazy nových majitelů, které vídám v různých diskusích na facebooku a nejen tam.

Zcela jistě je to úžasné plemeno, ale také není vhodné pro každého.

Je velmi inteligentní, což právě může začátečníkovi přivodit určité problémy, protože se snadno učí, ale samozřejmě nejrychleji ty špatné věci, a dokáže být velmi vynalézavý. Měl by mít velkou tzv. „will to please“, tedy touhu udělat, co vám na očích vidí. Přijde mi, že australský ovčák pracuje především pro svého majitele, a s tím souvisí i vysoká loajalita ke „své“ rodině a s tím bývá spojená i rezervovanost. Bohužel lidé často nechápou, co přesně rezervovanost vůči cizím znamená a zaměňují ji třeba za bázlivost nebo třeba i špatnou socializaci. Mimochodem socializace je u tohoto plemene velmi důležitá. V prvním roce života je opravdu třeba mu ukázat svět a brát ho na různá místa, vystavovat ho různým situacím (samozřejmě úměrně věku). Toto plemeno by mělo mít vysoký drive do práce, ale také tzv. on/off. Mělo by dobře rozlišovat, kdy se od něj očekává práce/výkon a kdy má v klidu odpočívat. Další typickou vlastností je hlídání, tedy standardem zmiňované hlídací instinkty.

Další z vlastností, která může začátečníkovi způsobit problémy, protože tato vlastnost se většinou objevuje až v pozdějším věku, kdy jedinec mentálně dospěje. Je naprosto normální, že štěně miluje celý svět a všechny lidi v něm, ale jak jedinec psychicky dospívá, mohou se začít, pro někoho velmi nečekaně, objevovat právě tyto sklony. Když se pes v parku najednou rozhodne hlídat okolí lavičky, na které už chvíli sedíte, může to přivodit problém. Někdy se to může začít zvrhávat v něco, čemu říkáme „zdrojaření“, a opět je pro začátečníka těžké známky takového začínajícího chování odhalit a zavčasu s nimi začít správně pracovat.

A ještě bych chtěla dodat, že nejdůležitější vlastností majitele australského ovčáka je důslednost, protože australský ovčák má tendenci celý život zkoušet, zda by se jakákoliv již nastavená hranice nedala třeba o kousek posunout v jeho prospěch :-).

Toto plemeno by mělo dobře rozlišovat, kdy se od něj očekává práce/výkon a kdy má v klidu odpočívat!

Všimla jsem si, že Vaši australáčci jsou úspěšní nejen na výstavách, ale i ve sportu. Co vše spolu podnikáte?

Jak jsem již zmiňovala v předešlých odpovědích, věnuji se především agility, a to vlastně již od doby, kdy se tento sport v České republice objevil. S mým prvním šeltiákem jsme se v roce 1992 zúčastnili vůbec prvního Mistrovství republiky, které se u nás konalo. Myslím, že to byl první závod agility na našem území. A od té doby mě tento sport nikdy nepřestal bavit a věnovala jsem se mu snad se všemi svými psy.

Druhou disciplínou, které se se svými psy věnuji, je pasení.

Ve výčtu složených zkoušek jsou například i zkratky, jako CD, RAX, RE, RNX, JS-E-OP. Vysvětlila byste našim čtenářům, o co jde?

Většina těchto zkratek jsou „tituly“ nebo chcete-li zkoušky, které může získat pes de facto jakéhokoliv plemene, nejen australský ovčák. ASCA soutěže jsou otevřeny pro všechna plemena, jen pro pasení existuje seznam plemen, která se mohou zúčastnit.

CD je první stupeň Obedience, nicméně tuto zkratku pro Obedience používá i AKC.

RAX, RE, RNX

Rally (Obedience) Advance, Rally Excellent, Rally Novice – Advance, Excellent, Novice jsou úrovně/stupně. Většina ASCA disciplín má tři úrovně, ale v Rally jsou úrovně čtyři. Tou nejvyšší je Masters. Pro získání každého titulu je potřeba získat třikrát tzv kvalifikační skóre zvané „Q“ (od dvou různých rozhodčích), což znamená min 170 bodů z 200 možných. Tzn. pro zisk titulu je nutné absolvovat min. tři závody se ziskem alespoň 170 bodů.

Pokud je za titulem písmeno X, znamená to, že pes získal tento titul pomocí tzv „X“ kvalifikačního skóre, což v praxi znamená, že v každém z oněch tří závodů získal min 195 bodů.

JS-E-OP je z agility. V AKC i ASCA se soutěží ve třech „disciplínách“. Jumpingy, Openy (tam zvané Regular) a Gamblery. A v každé zvlášť se udělují tituly. V Regular potřebuje získat třikrát Q, v Jump a Gambleru dva.

„S“ znamená standard. Další variantou je „J“ jako Junior, tzn, že handler je junior, nebo „V“, což znamená veterán. V tomto případě jde o věk psa a v této kategorii pes soutěží o jednu velikost níž.

„E“ je třída/úroveň – Elite, Open, Novice. Neptejte se mě, proč v některých disciplínách je nejvyšší třída nazývaná Advanced a někde zase Elite.

„OP“ znamená „Outstanding Performance“ a znamená to, že daný pes v té konkrétní kategorii získal po splnění základního titulu další body (Q). Různé disciplíny a úrovně mají různý počet bodů pro dosažení tohoto titulu. Ale pokud pes získá titul OP v úrovni Elite ve všech třech disciplínách, dosáhne na titul ATCh. (Agility Trial Champion), kterého dosáhla nejen Dafina, ale také její matka.

Popsala byste nám dnešní hlavní využití tohoto plemene?

Dnešní využití se bohužel velmi odchyluje od toho původního. Původně to byl inteligentní, samostatný, pracovní ovčácký pes se silným ovčáckým a také ochranářským instinktem, rezervovaný k cizím lidem, vytrvalý a neúnavný pomocník svého pána. Dnes je australský ovčák „společenským“ psem rodinného typu a jeho původní povahové vlastnosti dost vzaly za své, a pokud se občas projeví, pak si s tím spousta lidí neví rady.

Jak vnímáte stávající chov australských ovčáků v České republice?

Omlouvám se, ale tuhle otázku nechci zodpovídat, protože moje odpověď by se mnohým asi nelíbila. Byla jsem poradcem chovu pro plemeno australský ovčák cca patnáct let a viděla a zažila jsem ledacos.

Dělají chovatelé běžně i nepovinná zdravotní vyšetření? Co vše obvykle nechávají testovat?

To je otázka na každého konkrétního chovatele, nemohu mluvit za ně. V mé chovatelské stanici je to samozřejmostí, držím se myšlenky, že psi by měli být především zdraví a typičtí představitelé plemene, ideálně s povahovými rysy odpovídajícími standardu plemene.

Ve Vaší chovatelské stanici Diandra jste odchovala mnoho kvalitních štěňat. Prozradila byste nám, jak postupujete, když vybíráte rodičovský pár a kolik času tomu věnujete?

V první řadě musím být přesvědčená, že využití dané feny bude pro plemeno přínosem. Poté zvažuji přednosti feny stejně tak jako její zápory, žádný pes není dokonalý. Beru v potaz nejen fenu samotnou, ale také její široké příbuzenstvo. Nakonec si stanovuji chovatelský cíl, jednak co bych chtěla u potomstva té dané feny zlepšit s ohledem na ni samotnou a druhak k čemu má takový vrh být vlastně „dobrý“.

V současné době je tohle ta jednodušší část, protože chovám na fenách, které jsem sama odchovala, takže je to druhá či třetí generace mého vlastního chovu a je pro mě zcela samozřejmé, že jsem v kontaktu se všemi svými odchovy a často i s vnoučaty či pravnoučaty, takže sleduji jejich vývoj průběžně.

Těžší část je potom vybrat toho správného krycího psa, který by mohl být schopen vhodně doplnit hlavně zápory dané feny a splnit i cíle pro ten konkrétní vrh. Takže hodně dlouho se rozhlížím a z toho vznikne jakýsi první seznam potencionálních kandidátů rozšířený třeba i o jedince, kteří mne v minulosti z nějakého důvodu zaujali. Pak je dále prověřuji, nejen je, ale i jejich sourozence, rodiče, prarodiče a také si dohledávám informace o sourozencích rodičů a prarodičů. U všech se snažím dohledat i případné potomstvo. Nakonec se chci s nejzajímavějšími kandidáty osobně setkat, abych je viděla naživo a mohla si udělat obrázek nejen o jejich vzhledu, povaze, ale třeba je chci vidět i pracovat.

Několikrát jsem si dovezla i sperma z USA, a pokud jsem neměla možnost se s daným jedincem setkat osobně, požádám někoho, jehož názoru si vážím, aby mi daného jedince „zkontroloval“.

Jaké jsou australandy matky a jak dlouho si štěňátka u sebe necháváte?

Všechny moje feny se o svoje štěňata vzorně staraly, a to i ta, která se na cizí štěňata nedívala zrovna vlídně, a měla jsem v tomto směru trošku obavy, byla skvělou matkou. Dokonce bych řekla, že k tomu přistupovala ze všech mých fen skoro nejlépe.

Štěňata odcházejí do nových domovů v osmi týdnech věku. Ale ta, která v tomto věku ještě majitele nemají, si tu samozřejmě nechám tak dlouho, dokud se pro ně ten správný majitel nenajde, a je jedno, jak dlouho to bude trvat. „Nezbavuji“ se štěňat jenom proto, že už na to mají věk. Znamená to daleko více práce, obzvlášť když jich tu mám více, ale snažím se, aby se mnou poznávali svět úplně stejně jako u nového majitele.

Co by měl podle Vás splňovat ideální zájemce o štěně z Vaší chovatelské stanice?

Nekladu na zájemce o má štěňata nějaké speciální požadavky. Nemám ve smlouvách žádné podmínky o tom, kolik výstav musí se štěnětem absolvovat či kolik zkoušek musí složit. Hledám pohodové a zodpovědné lidi, kteří si uvědomují, co je australský ovčák zač, a jejichž představy toto plemeno a hlavně moje štěně může reálně splnit, a kteří ho také mohou zvládnout. Zájemce samozřejmě vybírám také s ohledem na konkrétní spojení. Nebudu nabízet Emmu někomu, kdo má v plánu se psem pracovat na vrcholové úrovni, a stejně tak jsem odmítla zájemce, kteří chtěli štěně z mého aktuálního pracovního vrhu na výstavy.

Jaký máte názor na kupírování ocásků u štěňat? Mnoho chovatelských stanic to dělá automaticky.

Svoje vrhy nekupíruji ze zcela jednoduchých důvodů. Jednak se v mé chovatelské stanici štěňata nezadávají po narození a také nechci limitovat ani sebe, ani svoje štěňata kupírováním, protože ve spoustě zemí je již kupírování více či méně zakázáno.

Hodí se australský ovčák i do smečky jiných plemen? Jak vůbec obvykle vychází s ostatními psy?

Osobně mám zkušenosti jen ze soužití australský ovčák a šeltie a mohu říct, že výsledkem bylo, že se moje šeltie chovala jako australák. Hlavně převzala jejich trochu drsnější způsob, jakým si australáci hrají, a ostatní šeltie si s ní tímto způsobem hrát nechtěly :-). Moje odchovy žijí ve společnosti různých plemen a nikdy jsem nezaznamenala žádné problémy spojené s jejich plemennou příslušností.

Holky, které mám v současné době doma, se s ostatními psy pozdraví, ale nějaký zásadní kontakt většinou nevyhledávají nebo o něj nestojí. Kluci mohou být někdy dominantnější k jiným samcům.

Co považujete za největší přednosti a zápory tohoto plemene?

Rozhodně to není plemeno pro každého, i když je za něj vydáváno, a bohužel je pro svůj líbivý vzhled čím dál více vyhledáváno. Z toho plynou i všechny typické problémy tzv. populárních plemen.

Martino, děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů i radosti s Vaší smečkou!

 

Text: Marie Trauškeová
Foto: archiv Martiny Hodkové, Ivan Růžička, Jiří Křivánek, Makura, Aneta Zábranská, Jan Kadlec, Kristýna Matoušková, Ing. Iva Baráková (úvodní foto)

Doporučujeme z našeho e-shopu
MERCH eCanis
Novinka
Interiérová klec pro psa

Krásná interiérová klec nabízí nejen místo k odpočinku pro vašeho psa, ale je i vkusným doplňkem dovnitř každého bytu, či domu. Její vrchní desku lze využít jako odkládací stolek na dekorace, či potřeby po vašeho čtyřnohého parťáka.

ZB000796
od 6 650
MERCH eCanis
Novinka
Plastová kartička Můj pes je sám doma!

Plastová kartička ve velikosti platební karty do peněženky pro případ nouze, pokud by váš pes zůstal doma sám. Na zadní straně je opatřena kontaktmíni údaji.

Skladem
ZB000505
59
Novinka
Sušené krůtí krky

Křupavý pamlsek s vysokým obsahem vápníku a hodnotných bílkovin. Blahodárně působí na kosti a srst.

ZB000462
od 22
Novinka
Sušené hovězí plíce

Vhodné pro obézní psy díky nízkému obsahu tuku. Jsou křehké a měkké a tak jsou skvělým pamlskem pro štěňata, starší psy, ale také pro psy, kteří mají problémy s chrupem. Prospívá rovnováze hladiny žaludečních šťáv. 

ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce

Dietní pamlsek s vysokým obsahem bílkovin. Vhodné zejména pro psy s nadváhou. Hodí se také pro staré psy, kteří mají problémy se zuby.

ZB000453
od 26
Novinka
Obojek SOFTY
Obojek SOFTY
Vyberte barvu

Odolný perforovaný ručně vyráběný obojek Softy je navržen k maximálnímu pohodlí vašeho psa. Objektivně lehký a vzdušný materiál, který ovšem neztrácí svou pevnost a odolnost.

ZB000096
od 0
Lanové vodítko EASY LONG - TWIST | MINI

Kvalitní, ručně vyráběné vodítko s originálním posuvným systémem umožní zkracování a prodlužování vodítka v celé délce snadným pohybem několika prsty.

ZB000299
od 539
Kam dál ...



-->