S australskou kelpií se nikdy nudit nebudete!

Chtěli byste se blíže seznámit s doslova legendárním psem z australského vnitrozemí, který je tvrdý, pracovitý, neúnavný a někdy i tak trochu bláznivý? Řeč je o australské kelpii, o plemeni, které miluje lidi a dokáže okouzlit během několika vteřin. Nevěříte?

V roce 2019 jsme oslavili neuvěřitelných sto padesát let od pravděpodobného prvopočátku vzniku plemene australská kelpie. Ten se dá datovat k památnému okamžiku, kdy v roce 1869 Jack Gleeson neváhal a po dlouhém naléhání vyměnil svého koně za fenku jménem Kelpie. Až natolik věřil v její výjimečnost. A byla to právě ona, podle níž bylo pojmenováno nově vznikající australské plemeno, které je stejně jedinečné a osobité jako krajina a lidé, ze které pochází a která ji po několik desítek let utvářela.

Překrásná a tajemná historie...

Kelpie pochází ze skotské pracovní kolie přivezené do Austrálie prvními skotskými přistěhovalci, kteří si své psy brali z Evropy s sebou. Prvopočátky chovu byly zcela živelné a docházelo v podstatě ke spojování vynikajících pracovních psů úspěšných na triálech, a to bez ohledu na jejich vzhled, ovšem s hlavním důrazem na vlohy a povahu. Proto lze vysledovat určité rozlišnosti v daných liniích. Celá historie tohoto plemene je na jednu stranu velmi poutavá, avšak také poněkud tajemná a mnohdy člověk ani neodhadne, kdy se skutečnost mísí s legendou a zase naopak.

Pracovní versus výstavní linie

V současné době najdeme v chovu kelpie dvě od sebe odlišné linie (pracovní a výstavní). Pracovní kelpie (tzv. working kelpie) je původní a byla chována výhradně pro své pastevecké schopnosti. Tyto kelpie mívají pálení okolo očí, na nose, na lících, na spodní straně krku a hrudi, na nohách z vnitřní strany stehen a na spodní straně ocasu. Jejich srst je kratší a hlava má odlišný tvar.

Výstavní kelpie (tzv. show kelpie) jsou šlechtěné především na exteriér a bývají jednobarevné. Mají zpravidla mohutnější tělo a kratší nohy. V zemi původu nebo i ve Francii pečlivě rozlišují výstavní a pracovní linie. Výstavní kelpie v Austrálii jsou registrovány u ANKC (Australian National Kennel Council - http://ankc.org.au/) chovatelským klubem a pracovní kelpie se pak zapisují do registru WKC (Working kelpien Council of Australien - http://www.wkc.org.au/).

V ČR se kelpie nerozlišuje na pracovní nebo výstavní a všechny mají v průkazu původu zapsán název australská kelpie. Několik jedinců je vedeno v registru, to znamená, že nejsou známí všichni jejich předci a tito jedinci nemohou získat titul Interšampion. Kelpie v registru sice mohou na výstavy, ale protože není přesně známý jejich původ, se zařazováním do chovu musíme být opatrní.

Sami Australané poukazují na to, že toto rozdělení není žádoucí a kelpie byla na počátku jen jedna a měla by tak zůstat i do budoucna, protože dříve byli všichni jedinci úspěšní jak pracovně na trialech, tak byli i výstavními šampiony. Jako příklad uvádějí legendárního psa Coila v barvě blue and tan, který nejenže dokázal i po zranění vyhrát trial „na třech nohách“, ale byl úspěšný i výstavně a od něj se dá mapovat dilute gen v populaci australské kelpie.

Guy Hill, autor knihy The Dogs that Made Australia, která popisuje historii kelpie, je i zakladatelem a hlavním administrátorem skupiny  Kelpie Community Worldwide, kde je hlavní myšlenkou poukázat na historii kelpie a spojit stejně smýšlející majitele plemene. Prosazuje základní pravidlo, že byť došlo k rozdělení a specializaci kelpie, tak ale stále je to kelpie a jsou nepřípustné jakékoliv diskuze o tom, kdo je lepší a kdo horší, protože i ve work liniích najdeme skvělé rodinné společníky a stejně tak v show liniích můžeme najít výjimečné pracovní psy. Tato myšlenka je ještě více platná právě v ČR s ohledem na historii a vývoj plemene, kdy původní odchovy v sobě v různé míře prolínají obě tyto linie.

Můžeme říci, že oproti jiným plemenům si současná kelpie stále drží vzhled těch původních. Objevují se a lze se setkat i s extrémy, ať směrem sportovním nebo výstavním, které se mohou výrazně lišit, avšak většina kelpií si stále drží vzhled zakladatelů plemene.

Ach ty barvy!

Existují i lidé, kteří krátkozrace rozlišují kelpie podle barvy, a to bez větší znalosti předků, kdy barvě jako modrá nebo fawn automaticky přisuzují výstavní původ. Tuto teorii zcela nabourává právě legendární pes Coil, který byl barvy modré s pálením. Díky databázi http://pedigree.meringa.se/ je možné vysledovat u kelpií s dilute genem (modrou a fawn barvou) linii až k tomuto skvělému psu, kde není shoda jen v barvě, ale i ve vzhledu. Tato databáze, kterou vybudovala Švédka Maria Dahlberg, aktuálně obsahuje neuvěřitelných 45 000 záznamů kelpií z celého světa a je skvělým přehledem i o zdravotních, výstavních a sportovních výsledcích.

Podíváme-li se v této souvislosti blíže na možné barvy australské kelpie, nalezneme jich sedm schválených dle FCI. Jsou to černá, čokoládově hnědá, červená, kouřově modrá, fawn, černá s pálením a červená s pálením. Existují kelpie s nádechem tan na končetinách a v obličeji, nazývaným anglicky shading /shadow, což v překladu znamená stín. Oproti kelpii s takzvaně pravým stínem tedy tan (pálením), která si nese i tan gen, kelpie s „pálením“ pouze na nohách pravděpodobně mají predispozici pouze pro světlejší odstín hnědé. Cream, Blue and tan (kouřově modrá s pálením) a fawn and tan (fawn s pálením) patří mezi další tři možné barvy tohoto plemene, ale ještě nebyly uznány (standardem FCI – pozn. překladatele), byť se v plemeni vyskytují od počátku. V tomto směru není pálení jako pálení a byť se to málo ví, existuje i několik variant délky srsti, a to od úplně krátké (smooth), se střední délkou (short) nebo až po dlouhou (long coated), což záleží na linii, ze které dané zvíře právě pochází. Skvěle je to vidět v galerii fotografií, kterou v roce 2008 začala vytvářet Švédka Sofia Olsson https://www.kelpiegallery.se/ a k dnešnímu dni zde najdeme 914 kelpií (fotografie hlavy a postoje). Je v ní možné vyhledávat podle zbarvení a Sofia vysvětluje nejen genetiku barev, ale ukazuje i možné délky srsti, což jsou věci málo známé.

Barvy kelpie – černá, hnědá, fawn a modrá (zdroj: archiv CHS Cleverly Crazy – foto Jana Pospíšilová)

Kde se vzala v Čechách...?

Do Čech byla první kelpie dovezena na konci devadesátých let Jiřím Tancerem z Českých Budějovic. Šlo o fenku červené barvy Eurowenban Ltl Aussie Red, nar. 11. 5. 1998 a byla importována přímo z Austrálie. Jako další to byl hnědý pes s pálením Tyianna Eraks,  nar. 26. 11. 2001, který byl přivezen z Ruska. V dubnu 2003 se z tohoto spojení narodil první vrh kelpií v ČR v chovatelské stanici Xapatán.

Vzhledem k tomu, že se narodily jen samé fenky, spojení bylo ještě jednou opakováno.

Eurowenban Ltl Aussie Red a Tyianna Eraks se tak stali zakladateli chovu australských kelpií v Čechách. Z Maďarska pak byla dovezena v roce 2003 další chovná černopálená fena Árkosligeti Magic Eyes Bumerang, (ZVOP), nar. 31. 5. 2003. Rok 2005 se stal velmi významným v dalším pokračování v chovu. Hnědopálený pes  Tyianna Eraks nakryl černopálenou fenku Árkosligeti Magic Eyes Bumerang a hnědou fenku Tinu Belatar´s, (o. Wingo´s Wire, černý s pálením; m. Walkabout Moose, červená), nar. 21. 12. 2001, která byla do ČR zapůjčena a odchovala zde jeden vrh.

V roce 2005 byly do ČR dovezeny další kelpie!

1) z Maďarska (původem z USA) žlutočervený/team  pes Cactus Belatar´s, (o. Farnham’s Champ, červený s pálením; m. Belatar’s Cyber Dot, černá s pálením) nar. 8. 1. 2005
2) hnědopálený pes Árkosligeti Magic Eyes Dingo, (o. Bonet Xapatán, hnědý s pálením; m. Belatar´s Tanami, červená s pálením), nar. 25. 9. 2005; úhyn 11/2008, ZOP, ZPU 1, FLY 19
3) z Austrálie fawn pes (jméno není nikde uvedeno) a čokoládově hnědá fena Wingdari Outback Dust, (o. Wingdari Shearers Clancy, černý; m. Bekaa Dawn Tilldusk, čokoládová), narozená 11. 3. 2005
4) z Finska černý pes Royal Coctail Jumper Black (o. Royal Coctail Navy-blue Fox; m. Callicoma Serenade, čokoládová), nar. 18. 8. 2005; ZVOP, AD

Kelpie se dále vyvíjela, takže tu nyní máme všechny barevné rázy. Objevily se další chovatelské stanice a majitelé začali více a úspěšněji  pronikat do různých kynologických sportů, a to od nejpopulárnějšího agility a pasení přes dogdancing, frisbee, flyball, canicross, obedience atd. až po klasickou sportovní kynologii, a ani zde se rozhodně neztratí. Poslední aktuální vrh se narodil se zápisovým číslem 576 (ke dni vydání tohoto článku – pozn. red.).

(zdroj: archiv CHS Cleverly Crazy – foto Jana Pospíšilová)

Je pro každou srandu...

Kelpii nelze vychovávat a cvičit drilem s nekonečným stereotypním opakováním toho samého, tedy metodami na mnoha cvičácích dodnes bohužel praktikovanými.

Kdo má doma více kelpinek, potvrdí, že každá je jedinečnou osobností s bezmeznou láskou a oddaností k tomu svému dvounožci (tedy k vám), až se někdy může stát, že ostatní lidi úplně přehlíží. Bohužel to pak může zavdávat příčinu ke vzniku domněnky o jejich přílišné plachosti, nervozitě či snad dokonce extrémní bojácnosti. Kelpie má být od přírody ostražitá a k cizím spíše rezervovanější. Miluje však běh a akci.

(zdroj: archiv CHS Cleverly Crazy – foto Martina Kalábová a Petra Srbková)

Ne každý chovatel je fér!

U nás se můžeme bohužel setkat i s poněkud liknavějším přístupem některých „chovatelů“ k této problematice a tak je možné u nás potkat i jedince s ne zcela standardní povahou. Tyto negativní zkušenosti ovšem vrhají stín na plemeno jako celek a vytvářejí tak zkreslený názor: „Kelpie je hyperaktivní, nevychovaný a nevychovatelný magor, který není použitelný k žádnému sportu kromě pasení!“

Jak si tedy správně vybrat štěně kelpie?

Bohužel se stává, že preference  vynikajících povahových vlastností ustoupí rozličným individuálním zájmům „chovatele“. Je pak velmi smutné a bolestné slyšet věty typu: „Nevěděla jsem, že kelpie je tak milý a přátelský pes“, které jsou bohužel negativním výsledkem krátkodobých a účelových cílů některých „chovatelů“.  Z tohoto důvodu nelze budoucím majitelům kelpinky doporučit nic jiného, než aby v první řadě pečlivě a zodpovědně zvážili výběr chovatele, který nenávratně a nesmazatelně ovlivní prvních osm týdnů jejich budoucího štěňátka, a ty jsou pro jeho budoucí vývoj rozhodující. Rozhodně lze doporučit osobní návštěvu chovatelské stanice, při které se můžete osobně seznámit s rodiči a získat tak o nich cenné informace. Přiznejme si, že každá kelpinka je trochu jiná a hodí se více či méně k jinému temperamentu majitele a k aktivitám, kterým se bude chtít s budoucím štěnětem věnovat. Pokud nenaleznete požadované vlastnosti odpovídající vašim představám u rodičů, nelze je čekat ani u jejich potomků! Kelpie je plemenem dlouhověkým a jen pečlivý výběr chovatele, rodičů a následně i vašeho vysněného štěňátka spolu s důslednou, nikoliv však tvrdou výchovou vám může zaručit budoucích bezmála třináct až patnáct spokojených let s vaším psím parťákem, právě s tou vaší vysněnou australskou kelpií.

Kdo ji jednou pozná, už nechce jinak...

Pro ně je zkrátka ten jejich člověk středem vesmíru, kolem něhož se vše točí a trpí, když nemůže svůj život sdílet s ním. Kelpie totiž není psem do kotce ani na hlídání objektů, kde člověka vidí jen při krmení omezenou dobu (denně jednu hodinu a méně). Velmi naléhavě na toto upozorňují australští chovatelé, protože mají negativní zkušenosti s držením kelpie bez kontaktu s lidmi, které se pak dle jejich zkušeností projevují psychickými poruchami a změnou povahy, která zcela neodpovídá plemeni. Naprosto něco jiného je uvyknout kelpinku nějakému pravidelnému režimu, který je spojený s odchodem do zaměstnání a kdy ví, že po příchodu přijde procházka a pak stráví zbytek dne v naší společnosti, takže tento čas využívají k odpočinku. Je to přemýšlivý, chytrý pes toužící po neustálé pozornosti. Především je to ale přítel s obrovským smyslem pro humor (ten  by měli vlastnit i majitelé, aby mohli s nadhledem strávit všechny ty jejich lumpárny), se kterým se nebudete NIKDY nudit a který vám každý den připraví něco nového, zajímavého a přinutí vás přemýšlet a být aktivní.

(zdroj: archiv CHS Cleverly Crazy – foto majitel a Jana Pospíšilová)

Velmi rychle chápe nové věci a hodně toho odkoukává od ostatních, takže máme spoustu věcí jednodušších, co se výcviku týče. Pokud se jedná o lumpárny, ty se učí na první našlápnutí. Nevyhledává konflikty, ale nenechá si nic líbit. Pokud ji zabavíte a dáte denně prostor vybít si energii, nebudete o ní doma vědět, protože si najde svoje místečko a po očku vás bude sledovat, abyste jí nikam neutekli. Pokud ne, budete mít co uklízet, protože se zabaví sama. Kde jste vy, je i ona. Zbožňuje vodu v jakékoliv podobě, což může být problémem v zimě, takže je třeba ji hlídat! Pokusí se být paličatá a dělat si věci po svém, takže nezbývá než důsledně trvat na tom, co chcete vy. Miluje lidi. Zbožňuje děti. Na chvilku se jí schováte do špajzky a ona vás vítá, jako by vás týden neviděla.

 (zdroj: archiv CHS Cleverly Crazy – foto Lukáš Sedláček)

V podstatě je to veselý vítací pes, kterého je občas problém udržet nohama na zemi!

Foto: autoři uvedeni u fotografií