Peruánský naháč je sportovec, hlídač i společník!

Zajímají vás opravdu nevšední a exotická plemena? Pak si opravdu smlsnete! Celý měsíc se totiž budeme věnovat peruánským naháčům! Pojďme se tedy blíže seznámit s tímto jihoamerickým národním pokladem…

V zemi původu má peruánský naháč velmi pestrou historii. Často sloužil jako předloha nejrůznějším umělcům, což napříč staletími dokumentují dobové sošky i nejrůznější vyobrazení. Plemeno sloužilo jako vynikající hlídač, ale i společník a často byl pak pes spolu se svým majitelem pochováván i do společného hrobu. V současnosti je to především pes společenský, prima parťák pro nejrůznější sporty a vzhledem k absenci srsti se hodí i k alergikům.

Co nám říká historie chovu u nás?

První naháči zapsaní v roce 1981 v naší plemenné knize pocházeli ze ZOO Berlín a patřili k plemeni peruánský naháč. Jednalo se o sourozence Balduina a Bisutinu a do tehdejšího Československa je importovala MUDr. Jitka Pacltová. V její chovatelské stanici se také narodily první dva vrhy naháčů. První štěňata přišla na svět v březnu roku 1981, druhý vrh se narodil o tři roky později. Téhož roku byl do PK zapsán další importovaný pejsek. MUDr. Eva Kolínská dovezla nepříbuzného pejska a tím tyto dvě dámy položily pomyslný základní kámen dnes v Evropě snad nejúspěšnějšího chovu tohoto zajímavého a impozantního plemene.

V roce 1987 přicestovaly do CHS Juratelo paní Marty Povolné z Kuby dvě fenky, které však do chovu nezasáhly. O rok později přišel první „boom“ – ve třech vrzích se narodilo celkem jedenáct štěňat. Peruánský naháč byl stále málopočetným plemenem s velmi úzkou genetickou základnou, při sestavování rodičovských párů se nepříliš hledělo na příslušnost potencionálních rodičů k velikostním rázům. Každý import či zahraniční krytí měl velkou cenu pro rozšíření genetické základny.

Peruánští naháči se začali více objevovat na výstavách, kde budili zcela zaslouženě nemalou pozornost. Chovatele jiných plemen i nekynologickou veřejnost zaujala jejich na omak velmi příjemná teplá kůže i to, že se nahým rodičům mohou vedle nahých štěňátek narodit i potomci osrstění.

Peruánští naháči se pomalu dostávali do zorného pole chovatelů a vystavovatelů. Od roku 2013 mohou být za určitých podmínek do chovu zařazeni i osrstění jedinci. Peruánští naháči byli původně chováni v rámci klubu Chovatelů čivav a naháčů. V roce 1999 vznikl samostatný klub pro plemena čínský chocholatý pes a peruánský naháč – Klub chovatelů naháčů.

Historie chovu peruánských naháčů

Jste také fandové dob dávno minulých a rádi se seznámíte s historií chovu jednotlivých ...

Historie chovu

Poznáte ho na první pohled

Celkově jde o elegantního a štíhlého psa, jehož vzhled vyjadřuje rychlost, sílu a harmonii; u peruánských naháčů existují tři velikostní rázy: malý – od 25 cm do 40 cm; střední – od 40 cm do 50 cm a velký – od 50 cm do 65 cm, měřeno vždy v kohoutku.

Kůže na celém povrchu těla má být hladká a pružná. Na hlavě a kolem očí a na lících se mohou tvořit oblé, téměř soustředné linie. Bylo zjištěno, že vnitřní i vnější teplota těchto psů odpovídá přesně teplotě jiných plemen; chybějící osrstění způsobuje okamžité a přímé vydávání tepla, přičemž u osrstěných psů se teplo odvádí prostřednictvím srsti přirozeným oběhem vzduchu. Aby pes odpovídal svému názvu „naháč“, musí mu srst chybět; zbytky srsti na hlavě a na koncích končetin a ocasu a několik málo chlupů na hřbetě se povoluje. Barva kůže může být od černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní čerň, modročernou, všechny odstíny šedé, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechny tyto barvy mohou být jednobarevné nebo se mohou vyskytovat s růžově zbarveným skvrnami kdekoliv na těle.

Osrstěná varianta musí mít hladkou, krátkou a přiléhavou srst. Osrstění může být jakékoliv barvy nebo kombinace barev.

Oči mají bystrý a inteligentní výraz; musí být střední velikosti, lehce mandlového tvaru, nesmí ležet příliš hluboko v očních jamkách, ani nesmí vystupovat; musí být uloženy normálně a stejnoměrně, to znamená, že nesmí být příliš uloženy blízko u sebe, ani příliš daleko od sebe; barva se může lišit počínaje černou přes všechny odstíny hnědé až po žlutou; barva musí ladit s barvou kůže; obě oči vždy musí být stejné barvy. Barva očních víček dosahuje od černé po růžovou u psů se světlou obličejovou částí hlavy; světlé barvy a růžová jsou přípustné, ale nejsou žádoucí.

Je-li vzbuzena pozornost psa, musí být uši vzpřímené; v klidu jsou naproti tomu složeny dozadu; uši jsou středně dlouhé; v nasazení jsou uši široké a ke konci se postupně zužují a vybíhají téměř do špičky. Nasazení ucha začíná v horní oblasti lebeční a poté vede stranou a končí šikmo; jsou-li uši postaveny, tvoří osy uší proměnlivý úhel o velikosti zhruba devadesát stupňů.

Další zvláštností je téměř vždy neúplný chrup. Ve vrhu se mohou narodit nahá i osrstěná štěňata. Statistika uvádí poměr 2:1. Ale jsou vrhy, kde se narodila jen osrstěná štěňata.

Co od něj můžeme čekat?

Je to pes ušlechtilé povahy a velmi oddaný své rodině; vůči cizím rezervovaný; je živý, ostražitý a je to dobrý hlídač. Je vhodný pro všechny psí sporty – agility, coursing, tanec se psy nebo flyball. Někteří jedinci mají složeny i zkoušky poslušnosti. Tento pejsek se využívá i v  canisterapii. Peruánský naháč má svou hlavu, proto musí být člověk při výchově a výcviku trpělivý. Dril jako u jiných plemen však použít nelze.

Z důvodu absence srsti jsou to psi vhodní pro alergiky, ale nejlépe je si případnou alergii u některého z chovatelů vyzkoušet. Vzhledem ke své povaze je pro peruána každá změna majitele velmi náročná, i když existují i výjimky.

Je to plemeno, které se hodí pouze do bytu, v žádném případě nepatří do kotce. Peruánští naháči jsou zdravým plemenem a od přírody nejsou choulostiví, jak by si mohl někdo myslet. Obleček se používá jen při extrémní nepřízni počasí!

Kůže není tak choulostivá!

Péče o kůži není náročná, jak by se mohl někdo domnívat. Kůže je hodně tuhá, ale zároveň elastická. Případná poranění se rychle hojí. Naháči se koupou dle potřeby, rozhodně není nutné každodenní koupání.  Po vykoupání se natřou pleťovým mlékem. Může se použít i čisté sádlo nebo lékařská vazelína. Většinou sám majitel odhadne, co jeho pejskovi nejlépe vyhovuje. Co je vhodné pro jednoho, nemusí vyhovovat druhému. Je to stejné, jako při ošetření kůže u lidí. Tak jako u nich se i u peruánského naháče v období puberty (věk 4 – 8 měsíců) může objevit akné. Při lehčí formě stačí použít „lidské přípravky“, při těžší formě je lepší navštívit veterináře, který doporučí speciální prostředky. Někdy je vhodné i změnit krmení.

Kůže mění barvu podle ročního období, v zimě jsou naháčci světlejší, na jaře se začínají opalovat. V létě je kůže nejtmavší. S věkem pejsků se začínají na kůži objevovat stařecké skvrnky. Mohou se objevit i různé bradavičky.

A co zdraví?

Každý jedinec zařazený do chovu musí před bonitací absolvovat vyšetření u očního specialisty na dědičné oční vady. Toto vyšetření je potřeba provádět každé dva roky nebo nejpozději před krytím (krycí pes) nebo před žádostí o vystavení krycího listu (fena).

Průměrný věk se oficiálně neuvádí – moji psi se dožili čtrnácti, patnácti, osmi a třinácti let. V současné době mám doma čtyř, třinácti a sedmnáctiletou fenu. Plemeno je celkově zdravé, ale ovšem i zde se mohou vyskytnout jedinci se zdravotními  problémy.

Současný chov

Chov peruánského naháče u nás zastřešuje Klub chovatelů naháčů ČR, o. z.

Na webových stránkách (http://www.klubchovatelunahacu.cz/) návštěvníci najdou informace o nakrytých fenách, narozených štěňatech a také seznam chovatelských stanic.

Dále je zde bonitační řád, kde jsou uvedené veškeré podmínky pro uchovnění peruánského naháče a také seznam akcí pořádaných klubem. Poradcem chovu je nyní paní Jarmila Jurová.

Co se děje za hranicemi?

V současné době se plemeno chová téměř ve všech státech Evropy. Poslední dobou bylo dovezeno i relativně hodně jedinců ze země původu, tedy z Peru. Bohužel jsou to převážně jedinci z jedné chovatelské stanice. Zahraniční chovatelé mají zájem i odchovy z České republiky.

Foto: archiv Ivany Růžičkové

http://peruanoprag.com/