Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Rozlišování pachů v mantrailingu I. 9. díl

Další díl oblíbeného seriálu o mantrailingu je tady! Tentokrát se budeme věnovat rozlišování pachů, motivaci a případným problémům, které v souvislosti s tím mohou nastat!


Rozlišování pachů v mantrailingu I. 9. díl
Richard Novotný 21.12.2020 7773x Záchranářská kynologie

Výcvik mantrailingu jde imaginárně rozdělit na činnosti, které se ale samozřejmě vzájemně neustále prolínají. Mimo permanentní posilování motivace, koncentrace a různých variant startů, můžeme napsat, že by mantrailer měl postupně projít a zvládnout čtyři základní etapy výcviku, které si postupně probereme.

Čtyři základní etapy výcviku

  1. Sledování jedné pachové stopy
  2. Rozlišování pachů
  3. Vzruchy a vyrušení
  4. Sledování stáří jednoho pachu.

Krok za krokem

Nejde o to, abychom psa něco učili, ale jde o to, abychom postupně od počátečních firetrailů zvyšovali náročnost jednotlivých cvičení a trailů a sledujeme, jak je pes zvládá vyřešit. Jako u všeho je zkrátka třeba postupovat od nejjednoduššího po nejsložitější. Proto se na začátku pracuje pokud možno v čistém, klidném prostředí lesa, luk, měkkých povrchů, bez velkého vyrušení s pachovým předmětem na pachové stopě. Postupně se přidávají tvrdé povrchy, překážky na trailu a co je zásadní pro práci mantrailera – rozlišování pachů.

U mantrailingu je důležité psa klasicky necvičit, ale postupně mu připravovat situace, které by měl zvládat a samostatně řešit!

Trpělivost a pomalý postup – to je ono

Pes, který zvládne udržet prioritu hledaného pachu, nepřechází na cizí pachy a koncentruje se skutečně pouze na co nejrychlejší nalezení hledané osoby, je na nejlepší cestě stát se skvělým pátračem. Jak jsme psali už v minulých dílech, možná je tady trochu zavádějící slovo výcvik anebo nácvik. U mantrailingu je důležité psa klasicky necvičit, ale postupně mu připravovat situace, které by měl zvládat a samostatně řešit. Pokud ale psovi připravíme podle nás jeden lehčí začátek trailu, a on jej bez problémů sám vyřeší, ještě není vyhráno. Protože se pracuje v různém prostředí, s různými lidmi, za různého počasí, nikdy dopředu nevíme, co může způsobit, že pes skoro stejnou situaci příště nezvládne. Z naší praxe známe spoustu zklamaných psovodů, kteří přijedou na trénink s tím, co všechno už jejich pes doma zvládá a umí a na tréninku pak pes neodejde od pachovky. Trpělivost a pomalý postup jsou velmi důležité. Raději postupovat po pomalých krůčcích, než psovi připravit těžkou situaci, kterou ještě nezvládá. Natěšený psovod pod hrozbou neúspěchu pak znervózní, snaží se silou situaci zvládnout, čímž psa absolutně demotivuje a celá dosavadní práce se zhroutí jak domeček z karet. Je potřeba si neustále opakovat, že mantrailing je o trpělivosti a pomalém a postupném přidávání složitostí které pes s radostí zvládá.

Přidáváme falešný pach

Rozlišování pachů v mantrailingu I. 9. díl

Stejně tak je rozlišování pachů dlouhodobou záležitostí. Máme tady jedno schéma, které je nutné správně pochopit a následně interpretovat do praxe. Doposud měl pes na startu od pachového předmětu k dispozici pouze jeden pach. Určitě nemůžeme tvrdit, že ve volné přírodě, v lese anebo na louce v tu danou dobu, na daném místě žádný jiný pach není, ale při nácviku rozlišování pachů cíleně začneme k pachovce přibližovat nějaký pach falešného figuranta. Psa přivádíme k pachovému předmětu nejprve ve směru odchodu správného kladeče a falešný figurant prochází kolem pachovky například kolmo. V další fázi odchází jak správný kladeč, tak i falešný figurant z jednoho místa, kde leží pachovka a pes se nejprve uvádí opět ve směru postupu správného kladeče a postupně se uvádí tak, aby nakonec došel k pachovému předmětu ve směru odchodu falešného kladeče.

A opět nespěcháme

Rozlišování pachů v mantrailingu I. 9. díl

V této fázi je možné psům k lepšímu pochopení položit pachový předmět před nějakou překážku, kdy se pes musí jednoznačně rozhodnout, kterou pachovou stopu bude sledovat. Klidně to může být strom, neb keř, velký kámen, roh plotu, nebo terénní nerovnost. Psovod pak lépe pozná, jestli pes skutečně pracuje na správné pachové stopě. Postupně se obě dvě pachové stopy od sebe oddalují a pachový předmět leží mezi nimi. V další fázi se pachový předmět postupně pokládá blíž ke stopě falešného figuranta, až se položí přímo do jeho pachové stopy, zatímco hledaný kladeč prochází ve větší vzdálenosti. V konečné fázi by měl pes zvládnout najít správný hledaný pach i tehdy, pokud bude pachový předmět odhozený od obou figurantů tak, že stopa falešného figuranta bude mezi  pachovkou a správným kladečem. Všechny tyto fáze byste si měli umět představit na schématu a na fotografiích.

Pes, který nezvládá různé varianty startů, vlastně končí dřív, než začal!

Variant je mnoho

Rozlišování pachů v mantrailingu I. 9. díl

Napsat to celé šlo do jednoho odstavce, ale sami si pro sebe zkuste představit, kolik možných variant je tady popsáno. Toto nejde zvládnout ani za jeden trénink, ani za jeden měsíc, ale je to činnost na roky. Je to prakticky permanentní postupný nácvik startů za různých podmínek a co je hlavní, pes je musí umět zvládat opakovaně. Proč? Je to jednoduché. Pes, který nezvládá různé varianty startů, vlastně končí dřív, než začal. A to jsme zatím ve fázi rozlišení „pouze“ dvou pachů. Pokračování jsou tři a více pachů až po variantu silně kontaminovaného prostoru. Důležité je, aby pes tuto činnost zvládal opakovaně. To, že jednou zvládne těžký start a příště neodejde od pachového předmětu, pro praxi nic neřeší. Tyto traily se nemusí dělat dlouhé, popřípadě na nich připravovat psovi nějaké další vychytávky. Tady je důležité, aby pes získal jistotu a sebevědomí, že je schopen všechno v pohodě zvládat. Zkrátka, vyřeší se jeden problém a následuje odměna. Samozřejmě, že se čas od času stane, že se pes a psovod s danou situací nevyrovná, ale nemělo by se to stávat často. Stejně, jako u všech dalších činností je nutné, tento nácvik zpočátku připravovat jako Single Blind, tedy psovod NIKDY nesmí vědět, jak se start připravený a kam vede správná stopa. Musí se učit číst z chování svého psa a naučit se mu věřit. Postupně se přechází na variantu Double Blind, kdy se figuranti sami dohodnou, jak start připraví.

Mantrailing je ve své podstatě hrou emocí!

Důležitá je správná motivace

Nemá-li pes vedle motivace a koncentrace i jistotu a trpělivost daný problém vyřešit, pokud psovod neumí ještě dostatečně svého psa přečíst, nastává mnoho variant problémů, které se pak musí následně odstraňovat. Nejčastějším problémem je, že je psovi jedno, který pach sleduje. Sice si čichne do pachovky, ale sleduje první pach, který dostane do nosu. Psi velmi rádi také sledují raději pach známé a nedej bože osoby, kterou navíc miluje. Zkušení psi jsou schopni sice projít kolem pachovky, ale schválně si nečichnou a jdou si sledovat úplně cizí pach, který je zaujal dávno před zahájením vlastní práce. Možná někteří z vás namítnou, že toto jde odstranit tím, že se psovi dává čichnout z igelitového sáčku, který navleču psovi na několik sekund na nos. Vřele nedoporučujeme. Jednak je to pro psa velmi nepříjemné, je to činnost, kterou v podstatě udělá psovod „násilím“ a hlavně, pes dostane do čichových receptorů najednou obrovské množství pachových částic, které neodpovídá malé intenzitě pachů ve volném terénu. Správně motivovaný mantrailer se musí na práci těšit, když vidí pachový předmět, musí se k němu sám aktivně hrnout a sám si určit, jak dlouho si k němu chce čichnout, aby si hledaný pach zapamatoval. Pokud tomu tak není, je něco špatně. Pokud psovod musí nutit psa, aby si do pachovky čichnul, pokud jej opakovaně navádí a pes pachový předmět odmítá, je chyba v počáteční motivaci. Mantrailing je ve své podstatě hrou emocí. Jsou-li emoce správně vyladěné, pes zvládá fantastické věci. Pokud tomu tak není, asi sami víte, jak to dopadá.

Klidně se ptejte!

V žádném případě nejde popsat obrovské množství variant a situací, které mohou nastat. Pokud byste měli k tomuto, nebo jakémukoliv jinému tématu mantrailingu nějaký konkrétní dotaz anebo vlastní zkušenost, napište. Pokusíme se odpovědět. Nepracuji sám, IBHA má již zkušené instruktory, se kterými konkrétní problémy, které se při výcviku mantrailingu vyskytují, neustále diskutujeme.

Víte, že nedávno vyšla parádní knížka od Lubomíra Satory „Základy mantrailingu“? Nelze jinak, než ji doporučit všem, kteří se chtějí mantrailingu skutečně věnovat. Najdete v ní totiž mnoho zajímavých informací, které vám mohou pomoci při výcviku vašeho mantrailera. Napsat si o ni můžete přímo do nakladatelství Grada www.grada.cz.

Foto: archiv Richarda Novotného, yascha design

www.pohresujeme.cz

Kam dál ...