Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

První stopa v mantrailingu…

Láká vás mantrailing? A chtěli byste to také zkusit a nevíte jak začít? Se štěňátkem i s dospělým psem se pracuje velmi podobně. A pamatujte, že nikdy není pozdě! Nakonec podrobnosti se můžete dočíst na následujících řádcích…


První stopa v mantrailingu…
Richard Novotný 27.5.2020 8861x Záchranářská kynologie

Motivace, koncentrace, jistota, škola hrou a od nejjednoduššího ke složitějšímu. Takto končil poslední článek a tyto zásady vás budou provázet celým výcvikem mantrailingu. Je úplně jedno, jestli začínáme s úplně malým štěnětem, nebo se starším psem, celým cyklem si musí projít všichni bez rozdílu věku, plemene a pohlaví.

Motivátorem je hlavně kladeč!

Na začátku je potřeba vysvětlit psovi jednoduchý postup, který je pořád stejný, pouze se s postupujícím tréninkem zvyšuje složitost trailu.

„Tady si k něčemu čichni, pak to sleduj, a pokud najdeš, dostaneš za to velkou odměnu!“

Aby to pes pochopil, veškerou motivaci na sebe musí vzít za začátku kladeč stopy. Psa na prvních trailech, které se označují jako „Fire traily“, neboli „horké stopy“, motivuje kladeč. Před připraveným psem v postroji, popřípadě na stopovačce, stojí kladeč, v jedné ruce má, pokud možno, větší pachový předmět a v druhé ruce oblíbený pamlsek. Motivuje a dráždí psa a až je jeho pozornost plně upoutána na kladeče, pokládá asi 1,5 m od psa pachový předmět a odbíhá na vzdálenost kolem 20 – 30 metrů. Tam si klekne. Psovod se poté pomalu se psem pohybuje k pachovému předmětu a až je hlava psa nad pachovkou, dává startovací povel a vypouští psa. Pes může běhat jak na stopovačce, tak i na volno. Vůbec nevadí, když za sebou potáhne třeba i vodítko. Zvyká si tak na to, že bude za sebou na trailu vláčet psovoda.

Od jednoduššího ke složitějšímu…

Správně motivovaný pes by si měl sám najít pachový předmět, měl by aktivně přiběhnout ke kladeči, od kterého dostane velkou a zaslouženou odměnu.  Když se to podaří, je dobré to samé zopakovat ještě jednou. Takovou krátkou dvojstopičku může štěně absolvovat maximálně třikrát za den. Mezi jednotlivými cvičeními je potřeba dbát na odpočinek psa, ideálně ve své kenele, nebo v autě, na které je zvyklý. Tyto „Fire traily“ na viděnou, kdy pes vidí po celou dobu kladeče, slouží skutečně pouze k tomu, aby zvíře pochopilo, co se po něm chce. Někdy stačí třeba dvakrát opakovat tento cvik a může se pokročit o krok dál. Jakmile vše probíhá v pořádku, postupně se kladeč začne schovávat. Pes může vidět směr, kam kladeč odbíhá, ale neměl by vidět, kde se schovává. Složitost cvičení se postupně zvyšuje podle toho, jak pes reaguje. Pokud všechno v pohodě zvládá, prodlužujeme délku trailu, měníme jeho tvar, postupně kladeč běží do oblouku, pak třeba do tvaru písmene „S“, schovává se za keře, za stromy, jednou vlevo, poté vpravo. Jak délka, tak i směr by se měly neustále měnit. S jistotou jde říct, pokud se kladeč schová třikrát doleva, počtvrté ho pes bude hledat opět vlevo.

Pozor na zvěř a další pachy!

Aby se pes naučil dobře a plně soustředit na práci, je dobré tyto první traily provádět na klidném místě, bez dalších lidí, bez jakýchkoliv vyrušení zvukem, pohybem, světlem, technikou, lidmi, dalšími zvířaty. Povrch by měl být vždycky měkký, tedy tráva, nebo les. Opět bychom měli dbát na co nejlepší podmínky tak, aby psa nic kolem nevyrušovalo. Dalším doporučením je, aby pes vždycky vypracoval další trail na pachově čistém povrchu, tedy tam, kde se kladeč ještě nepohyboval. Vyrušením pro psa jsou totiž i další pachy, které se na trailu nachází, a na které pes může reagovat. Jak v lese, tak i na louce se mohla pohybovat zvířata a pokud by na ně pes reagoval, je dobré změnit lokalitu.

Začátek práce není vůbec o stopování, ale o rozvoji motivace a koncentrace!

Je to hra emocí…

Zdá se to být všechno velmi jednoduché, ale můžou nastat různé situace, na které je potřeba reagovat. Nejprve několik rad, kterých by se měli všichni psovodi držet.

Začátek práce není vůbec o stopování, ale o rozvoji motivace a koncentrace. Psi každý pach sledují automaticky, to se nemusí učit, je to jejich přirozeností. Obecně lze říct, že mantrailing je ve své podstatě hra emocí. Je potřeba si uvědomit, že dobře motivovaný pes, který ví, co má hledat, si správnou osobu vždycky najde. Jak pes nemotivovaný, tak i přemotivovaný není schopen se adekvátně soustředit a pachovou stopu nedokáže soustředěně sledovat. Chtělo by se možná napsat, že pes dělá nějakou chybu. Držte se ale pravidla, že on chyby nedělá, ale dělá je psovod, který neodhadl, jakou složitost pes zvládne. Pokud je pes nemotivovaný, nebo bojácný, je dobré před zahájením práce odstranit negativní emoce, které v něm jak kladeč, tak i daná situace vyvolává. Většinou stačí, když se pes s kladečem seznámí, projdou se spolu, pohrají si, pes od něj dostane nějaký pamlsek tak, aby mezi nimi vznikl pozitivní vztah a odbouraly se strachy, které může mít.

Nedoporučuje se, aby pes hledal svého psovoda. V mantrailingu se vlastní stopy nevyužívají!

Mantrailing jako terapie

Naopak psa lehce „přetáčivého“ nesmí kladeč aktivně dráždit, ale spíše jej musí na startu zklidnit. Někdy pomůže, když je zvíře před stopou na chvíli odložené. Způsobů, jak dosáhnout optimální hranice „pracovní“ emoce je mnoho a každý dobrý trenér, instruktor, i psovod si najde právě ten, který bude jeho psu nejvíce vyhovovat.

Pokud je pes nedůvěřivý, bojácný, nesocializovaný, klidně může nejprve hledat jemu známé, nebo oblíbené osoby. Nedoporučujeme, aby pes hledal svého psovoda. V mantrailingu se vlastní stopy nevyužívají. Jednak je potřeba, aby na konci každé stopy byla hledaná osoba a pro postupnou tvorbu mantrailingového týmu, není dobré, aby psa vedla jiná osoba. Mantrailing můžeme považovat také za určitou formu terapie, kdy psi, kteří mají nějaký takový problém, díky tomu, že pracují samostatně, mají čas se vyrovnat s danou situací podle sebe, nejsou závislí na povelech psovoda, vypracování stopy si řeší po svém, tak jim postupně roste sebevědomí a tyto fobie se časem vytrácí.

Každý MT tým je originál!

Tvorba mantrailingového týmu vždycky vychází z individuálních vlastností a schopností jak psa, tak i psovoda. Neexistuje standard, který uvádí, jak má MT tým vypadat. Jeho jediným hodnotícím kritériem je nalezení, nebo nenalezení hledané osoby. Proto je důležitý individuální přístup ke každému psovi a psovodovi.

Povely si volíme sami

Nemáme žádné pravidlo, jak má vypadat „startovací povel“. Výběr vhodného slova je pouze na psovodovi. Slovo by mělo být krátké, jednoduché a pes by ho měl slyšet pouze za situace, kdy si čichá k pachovému předmětu. Jedinou výjimkou je slovo „Hledej“. Bytostně toto slovo nedoporučujeme. Je to totiž první slovo, které z psovoda vystřelí, když se dostane MT tým do nesnází. Je sice pravdou, že na začátku výcviku se startovací povel teprve zapracovává do mozku psa, ale poté, co je správně povel vtisknutý, pes ví, že v případě, že uslyší tento povel, má sledovat právě ten pach, který má teď v nose. Představme si třeba, že se pes na trailu začichá do myší díry a mohlo by se stát, pokud by psovod toto slovo použil například jako povzbuzení, že to pro psa bude znamenat povel ke sledování myšího pachu.

Pachovka neboli pachový předmět

Pachový předmět by měl být na začátku co největší. Pokud vycházíme z teorie, že individuální pach je plyn, který vzniká rozkladem konkrétní organické hmoty, je pach určitě i kolem pachového předmětu. Navíc by se měl první trail uskutečnit v čistém, nezapachovaném prostředí, kde je dostatek pachových částic i ve vzduchu. Proto pes většinou nad pachovkou pouze skloní hlavu, registruje, že na zemi něco leží, ale víc ho pachovka nezajímá. Nutit psa, aby si poctivě čichnul, vede pouze ke ztrátě motivace. Veškerý pohyb před a nad pachovkou by měl být plynulý, bez cukání se psem, zbytečnou manipulací a je lepší psa pustit za kladečem bez sumování, než se s ním nad pachovkou trápit.

Nejlepší formou, jak rozvíjet počáteční motivaci, je pracovat na volno! Ale…

Psi můžou tyto první traily běhat i na volno. Pokud psovod nemá obavy, že mu pes uteče, nebo jej natolik silně zaujme jiný pach, že by z trailu sešel, je to nejlepší forma, jak rozvíjet počáteční motivaci. Pes, i když z pachové stopy seběhne, má snahu si ji znovu najít a od hledané osoby dostat odměnu. Trpělivost psovoda je tady podmínkou. Psi můžou běhat i na stopovačce, ale ta by měla sloužit jenom jako jistota psovoda a neměl by s ní nijak manipulovat. Klidně pes může za sebou táhnout krátké vodítko. Zvyká si tak na to, že za sebou bude v budoucnu na stopovačce vláčet psovoda.

Začátky jsou důležité

Kladeč začne se získáváním pozornosti a navázáním kontaktu se psem teprve tehdy, až je psovod plně připraven a správně drží psa. U štěňat je dobré držet je jednou rukou na hrudi, a druhou přidržovat tak, aby štěně nemělo možnost se otáčet a poskakovat. V tomto okamžiku se už pes nesmí dostat do přímého kontaktu s kladečem. Kontakt může být až na konci, po doběhnutí ke kladeči.

Psovod by neměl psa na těchto prvních stopách ovlivňovat a vodit. Mohlo by se stát, že si pes na pomoc od psovoda velmi rychle zvykne a bude ji v budoucnu vyžadovat.

Odměna musí být TOP!

Na konci při nálezu odměňuje psa nejprve kladeč. On je tím, kterého měl hledat, to je ta odměna, se kterou si může pohrát, od které dostane pamlsek, nebo se kterou se může pomazlit. Odměna by měla být takzvaně TOP. Tedy to nejlepší, co má pes právě nejraději. Žraví psi by měli dostávat pamlsek, který jim nejvíc chutná a měli by ho dostávat pouze při nalezení osoby a nikdy jindy. Pro hravé psy to může být míček, hadr, přetahovalo, pešek, pro některé je největší pochvalou pomazlení. Může se stát, že se TOP odměna mění podle nálady, věku a momentální dispozice psa. Na to by měl psovod reagovat. Délku odměny je šikovné příliš nezkracovat. Dokud si pes chce vychutnávat sladkou odměnu za nalezení kladeče, měl by ji dostávat. Jakmile si přestane hrát s kladečem, měl by chválení převzít psovod. Je potřeba dávat pozor na to, aby odměna byla neustále spojená s kladným výsledkem práce na trailu. Pokud si například mezi odměnou kladeče pes najde čerstvou stopu srny, na kterou se zaměří a poté teprve dostane odměnu od psovoda, spojí si ji se sledováním pachu srny a máme zaděláno na velký problém.

Co říci závěrem?

Tyto odbíhané traily by neměli psovodi dělat příliš dlouho, některým psům stačí víkend, některým týden, maximálně dva. Jakmile pes pochopí princip: čichnu si, pak to sleduju a na konci za to dostanu odměnu, přechází se do fáze, kdy by se pes měl naučit sám odcházet od pachového předmětu, aniž by viděl kladeče. O tom, ale až příště.

 

Foto: archiv Richarda Novotného

Kam dál ...