Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, že daleko přirozeněji a bez různých „zatížení“ prostředím a okolnostmi vysílá své signály směrem k okolí malé dítě než my dospělí? A souhlasíte s tím, že i základem spokojeného soužití se psem je právě ta přirozená a srozumitelná komunikace z naší strany? Tak právě o tom všem je další díl našeho seriálu.
Jak u psa poznáš, že ti nerozumí? U psa se to, že ti nerozumí, projevuje neposlušnosti. Někdy to vypadá, jakoby tě neslyšel. V lidské komunikaci nedorozumění vytváří překážku v budoucí komunikaci. Velice často i neviditelný počátek budoucí hádky. Neporozumění si navzájem je prvním krokem k budoucímu problému. Zkusme si to tedy společně objasnit…
Když nejasnost nebo neporozumění nekomunikujeme, nezeptáme se nebo jej neodhalíme, tak ono pak přetrvává („sedí” v nás). Protože něčemu nerozumíme, tak na dané věci máme pořád pozornost. Nemusíme si to ani uvědomovat (vím o tom, že něco nevím). Může být totiž i jen skryté v podvědomí (nevím o tom, že něco nevím, ale ovlivňuje to moje konání).
To, že nekomunikace a pozornost uváznutá v minulosti je původem problému, to věřím, že jste měli možnost si již všichni vyzkoušet. V mezilidských vztazích funguje velmi dobře. I když většinou s nepříjemným výsledkem, pokud člověk není schopen komunikovat věci, které vytváří neporozumění včas. Teď si asi říkáte, proč se o tom zmiňuji, když se zaměřujeme na vztah se psem. Toto totiž s malým dítětem a psem funguje pro člověka násobně náročněji. Pokud dítě nebo pes něčemu nerozumí, tak to dávají najevo většinou různými neposlušnostmi a zlobením. Pojďme si v tomto článku ukázat pár postřehů, které vašeho psa podpoří ke zlepšení reakcí na vaší komunikaci.
Naše slova jsou sice stejná, ale jejich význam pro každého z nás je jiný. Podstata naší rozdílnosti je vidět na každém kroku. A v komunikaci se psem je to stejné…
Slovo komunikace pochází z latinského „communicare“ = společně něco sdílet, činit něco společným. Můžeme ji chápat i jako přenos informace mezi dvěma jedinci. Mnohdy nefunguje, protože po cestě od jednoho k druhému naráží na spoustu překážek, které nedokáže překonat. Co tím přesně myslím? Stalo se vám někdy, že jste něco řekli a druhý účastník vašeho rozhovoru (ať je jím dítě, dospělý, pes nebo kdokoliv jiný) tu informaci vůbec nezachytil? Většinou to vypadá, jako že ji neslyší, nereaguje na ni nebo si ji nepamatuje. Tato situace nastává z velmi mnoha důvodů.
Na to, aby komunikace fungovala, je pro každý vztah velmi nápomocné umět vidět a vnímat i svět svého parťáka!
Na to, aby komunikace fungovala, je pro každý vztah velmi nápomocné umět vidět a vnímat i svět svého parťáka. Takto se mnohdy vyhneme nedorozuměním, překážkám, problémům i bojům. Mnohdy velmi pomáhá respekt k jeho „realitě“ a také umění jej podpořit ve chvílích, kdy se mu nedaří vše tak, jak bychom si my představovali.
Když se narodí dítě nebo pejsek, vždy jsou to bytosti velmi čisté, láskyplné a rozdávající radost. Jejich komunikace je jednoduchá a velmi jasná. Ví přesně, kdo jsou, umí své potřeby, radosti i věci, které se jim nelíbí, komunikovat bez „masek“ (přetvářek) dospělého člověka, manipulace, vypočítavosti či kombinatorického myšlení, kterým chtějí získat pro sebe výhody. Jejich sdělení není znehodnoceno způsobem učení a projevu, který člověk získá později, jakmile začne používat slova a zařadí se do společensky daných norem a pravidel.
Když jsem byla malá, vždy jsem měla pocit, že jsme se my lidé, moudré bytosti pocházející z přírody, od přírody a od našeho přirozeného základu velmi odklonili. Uzavřeli se do prostoru plného betonu a začali jsme se přizpůsobovat svému okolí, místům i danému způsobu života. Na své životní cestě jsem „potkala“ příběh jednoho Afričana, který popsal pradávné „stvoření” slova. Tento pro někoho možná sci-fi příběh podává svědectví o tom, že člověk žil kdysi v přírodě v souladu. Uměl se dorozumět se zvířaty na telepatické úrovni. Na planetu Zemi však dorazil někdo z Vesmíru a protože chtěl lidi začít ovládat, dal jim dárkem slovo. Člověk byl velmi šťastný, že může používat v komunikaci slova. Brzy však zjistil, že si se zvířaty již nerozumí. Tento příběh mě velmi oslovil. Pro mě vysvětluje to, že každý máme schopnost si s druhým porozumět. A to ať již slova k dispozici máme nebo ne. Všichni máme dar vnitřního porozumění, který někdo více a někdo méně umí rozpoznat a použít pro naše vztahy či komunikaci.
Tento příběh krásně zapadal do mého „nechápání”, jak je možné, že když používáme slova, tak si vlastně mnohdy ani nemůžeme rozumět. To jste si, troufám si říci, potvrdili i v našem počátečním testu s černou kostkou. Dnes již víme, že pochopením podstaty (tajemství/umění) komunikace a toho, co se mezi dvěma jedinci odehrává, si velmi dokážeme ulehčit cestu k jednoduššímu a šťastnějšímu životu.
Pro mě bylo již od malička jednodušší „číst” v hlubší komunikaci s pejsky. Lidská komunikace pro mě byla velmi nejasná. Studováním toho, co se v situaci děje, se mi potvrdilo, že zásadním rozdílem v komunikaci je přirozenost. Pes žije v právě probíhajícím momentu, tady a teď. Když se raduje, tak se raduje a tu radost s námi v daném okamžiku také sdílí. Stejně tak jako malé dítě. V našem rychlém světě se jen málo z nás dokáže zastavit v přítomném okamžiku a být plně teď a tady. Dávat plnou pozornost situaci, ve které se nacházíme nebo plně naslouchat svému parťákovi při rozhovoru. Naše plná pozornost v přítomném okamžiku se zkrátila na minimum, ne-li se vytratila úplně. Na našich vztazích i spokojenosti se velmi odráží to, že jsme jaksi převálcováni minulostí, rychlostí dnešní doby i starostmi o budoucnost. Jak je milé a příjemné se umět zastavit. Zastavit a prožít přítomný okamžik. Velkými „léčiteli” tohoto našeho neduhu jsou pes i dítě - bytosti, které rozumí svému parťákovi na úrovni vnitřního nacítění. Stejně tak, jak jsme to všichni měli společné před „zavedením” slova. Tito naši učitelé nám ukazují cestu, jak se vrátit k přirozenosti, jasnější komunikaci a hlavně ke vzájemnému porozumění. Proto je tak milujeme. Nabíjí nás pozitivní energií a doplňují její nedostatek v našem životě. Naše vztahy i rodiny podporují sdílením štěstí a rozdáváním nepodmíněné lásky.
Pokud jste během čtení tohoto článku poznali, že máte neporozumění, které si přejete odstranit, ráda vás oba uvidím na víkendovce na téma „Omezení stresu v soužití s psím parťákem” v termínu 27. – 29. 10. 2023. Podrobnosti o akci a přihlášení najdete na https://form.simpleshop.cz/Rxq7/.
Ing. Michaela Drábková, Ph.D.
Foto a ilustrační foto: archiv Michaely Drábkové, Pixabay
Také se vám například při sledování dogdancingu moc líbí figury s využitím ...
OstatníFrancouzský buldoček a agility? Proč nakonec ne! Když je majitel rozumný a pes má elán a k ...
Rozhovory o plemeni-->