Novofundlanďan byl láskou na první pomuchlání!

Když se řekne pes, také vám okamžitě naskočí obrázek statného chlupatého zvířete s dobráckou povahou a úzkou vazbou na rodinu? Pak jste si nejspíš tajně vysnili novofundlanďana, který všechno toto splňuje na sto procent. Pojďte se tedy o tomto představiteli II. skupiny FCI dozvědět ještě něco navíc…

Sympatická Michaela Urbánková si novofundlandské psy vyhlédla už jako malá holčička kdysi dávno na kynologickém cvičišti. Svůj sen si ale splnila až o řadu let později. V současné době se téměř třicet let aktivně věnuje chovu (CHS Canadian Beardog) a má řadu zkušeností z výstav u nás i v zahraničí. Společně jsme rozebíraly nejen soužití s tímto báječným plemenem, ale například i genetiku barev nebo tolik potřebné zdraví. A to není vše.

V naší rodině se pes vyskytoval odjakživa. Coby osmiletá, ambiciózní cvičitelka jsem, k velké nelibosti našeho tehdejšího psa - postarší dámě jezevčíka, docházela na cvičák v Sedlčanech. Kromě mě tam samozřejmě chodili majitelé psů, kteří se kynologii a cvičení věnovali zcela vážně. Jeden z nich, policista, sám velký, vodil dva chlupaté černé obry. Tehdy byl novofundlandský pes zařazen mezi služební plemena. Byla to láska na první pomuchlání. Od té doby jsem věděla, že jednou bude tento nádherný medvídek můj, rodiče byli samozřejmě úplně jiného názoru. A tak nastala fáze toužení.

První moje fenka byla importem z Moskvy, s tou jsem navštívila svou první výstavu v Brně, kde posuzoval pan Jiří Janda. Tehdy se mi to moc nepodařilo, fena Tinka byla spíše na mazlení, ale dostala jsem od něj doporučení na tehdejší poradkyni chovu paní Bělu Sochorovou, neskutečnou dámu, která stála u počátku chovu NF u nás. Byla to velká osobnost i pro chovatele kavalírů. Zasvětila mě velmi rychle do chovu. V roce 1995 jsem si přivezla svou první později chovnou fenu Veronu ze Zámku Lešná. A tak jsem tomuto plemeni propadla úplně.

Cannon Bear´s Count To Ten - Lolla

Novofundlanďan není pro každého. Je jen pro silné povahy, které se nezhroutí z prvního poslintání a chlupů takřka všude. Ale vážně… Je to pes s obrovským srdcem a doslova by se přerazil, jen aby vám udělal radost, povinnosti však dělá, až sám vyhodnotí, že už se mu chce. Miluje děti, rodinu, lidi. Ano, svou mohutností budí respekt, ale pokud je vše v pořádku a má správné vedení, je to mírumilovný obr, prostě kamarád. Náročný je na výživu v prvních dvou letech růstu, pak se to ustálí a také musím zmínit péči o srst. Jeho využití je velmi široké. V klasické kynologii, v záchranné sféře, ve vodní záchraně i ve vyhledávání jak lidí, tak i předmětů, a také v canisterapii...

Ano, v současné době mám šestiletou Janis Joplin Canadian Beardog a dvouletou Lynn For Me Again Canadian Beardog. Jedná se o matku s dcerou. Janis je akční, závislačka na celé naší rodině, miluje dobré jídlo, vodu a kocoura Jimi Hendrixe. Vodu miluje, je skutečně dobrou plavkyní. Její dvouletá dcera Lynn je jedním slovem ADHD v pubertě. Její neplechy jsou už teď legendární, vodu má ráda, ale na nějaké velké plavání ji moc neužije, zato prohnat každou kočku v dohledu, na to je mistr. Obě milují lidi, hlavně děti a také malé psy, speciálně plemeno kavalír. Obě za sebou mají docela velké výstavní úspěchy u nás i v zahraničí. Však také jejich dánská maminka a babička předala to nejlepší, co mohla.

Svého času jsem měla doma čtyři NF, bylo to hodně náročné na čas i péči. Tím myslím pravidelnou péči o srst, která je povinná, protože pokud vynecháte delší dobu tzv. údržby, nadřete se opravdu moc, abyste dala vše do pořádku. Výhodu máte pouze, když je srst kvalitní, tam to jde lépe. Bylo ale opravdu zajímavé pozorovat život té smečky. Všichni spolu vycházeli dobře, hlavně při vybílení slepičího kurníku a králíkáren, to byla spolupráce, kterou by jim i vlci záviděli.  Samozřejmě byly i situace, kterým jsem raději předcházela, jako krmení, kdy se musí hlídat, aby byl každý tam, kde má, procházky, kdy musíte vidět dříve cokoliv, co běží, protože pak smečku nezastavíte. Neměla jsem vyhrocené situace, které jsou mezi fenami známé, snad jen, když jedna z nich byla o hodně starší, tam jsem musela dávat větší pozor u krmení.

Ano, barvy se míchají, já se ale už delší dobu snažím držet si jen černou linii, dělám i DNA testy. Černobílou vlohu umí vyhodnotit nejlépe v Kanadě, ostatní barvy se dělají i u nás např. v laboratoři Genomia. Měla jsem dva vrhy, kde jsem cíleně kryla černobílým psem, protože jsem měla fenu s vlohou pro tuto barvu. Narodila se dvě černobílá štěňata a tři černá s vlohou. U nás máme poměrně dost hnědých i černobílých NF, ovšem ne vždy dobře vybarvené, těžko se pak pozná, zda je to černobílý pes nebo pes s velkými znaky. Má to své zákonitosti.

Barevných variant je víc. U nás standard toleruje černou barvu, černou se znaky, černobílou a hnědou. V Americe ještě šedou barvu. Bohužel nerozumným křížením vznikají i nežádoucí barvy.

Lolla se štěňaty

Právě mnohdy neznalost průkazu původu vlastního psa, kdy chovatel neví přesně, co se u potomků vyskytuje, způsobí občas překvapení. V každém případě musí mít oba rodiče vlohu pro nějakou z barev. Pokud ji má pouze jeden, neprojeví se to. To znamená, že pokud černou matku bez vlohy pro černobílou barvu nakryjete černobílým psem, budou všechna štěňata černá, pravděpodobně zdědí čb vlohu. Pokud s tím chovatel nepracuje dál, použije neuváženě další barvu nebo vlohu, může se dočkat různých nemilých překvapení, jako jsou hnědobílá, šedobílá, melírování u čb nebo příliš velké znakování u černé barvy. Genetika je zkrátka nevyzpytatelná.

Genetické testy na barevné vlohy je možné dělat už u štěněte, s tím se jedinec narodí. Nejvhodnější doba je po odstavu štěňat. Jak jsem již uvedla, dříve jsem posílala vzorky k vyhodnocení do Kanady, kde umí černobílou barvu, jinak cystinurii, tedy vlohy pro další barvy, vyhodnocuje i Genomia u nás.

Je to trochu nadnesené. Ta blána spočívá ve zvětšené, delší kožní řase mezi prsty, právě pro lepší záběr ve vodě nebo na sněhu. Má své výhody i nevýhody. Výhody ve vodě, nevýhody v tom, že se umí v létě zapařit a nevítané osiny tam mají větší pole působnosti.

Jako každé obří plemeno trápí novofundlanďany mimo jiné problémy s klouby, predispozici pro dysplazii. Do chovu máme povinné vyšetření loktů a kyčlí na dysplazii, vyšetření cystinurie a nově vyšetření srdce. Myslím, že vyšetření srdce, aby mělo význam, by se mělo opakovat, ale to už je na každém chovateli. Smysl dává vyšetření ramen, je to opravdu těžký pes.

Fed Cup 2019

Dříve jsme nebyli příliš konkurence schopní na výstavách v zahraničí. Měli jsme poměrně úzkou základnu, která byla sice poměrně zdravá, oproti zahraničí, ale exteriéry nám utekly. Myslím, že se to již změnilo. Proto si moc vážím dobrých výsledků v mezinárodní konkurenci. Obecně exteriérově kvalitní chov, dle mého názoru byl a je v severských státech, v Dánsku a v Norsku. Hodně jsme vzhlíželi k Americe, kde byl pro nás jiný typ, dnes ho již díky krytí a importům máme i u nás. Nese to s sebou samozřejmě i svá úskalí. Jednu dobu se začali objevovat až lymfatické typy, trochu jiné povahy neochotné pracovat, ale myslím, že to pomalu ustupuje. Ve snaze být rychle konkurenceschopní se nám objevují jiné vady, např. vysoko nesený ocas, otevřené oči a pysky. Ale v každém chovu se stále něco řeší.

Seal Copve´s Helene

Já sama jsem po české feně, ve své době jistě kvalitní a zdravé, která odchovala štěňata, která dělala radost svým majitelům, sáhla do zahraničí a doslova jsem si vyčekala (4 roky) fenu s čb vlohou Seal Cove´s Helene z Norska na kterou spousta lidí nezapomene pro její mohutnost a hlavně nádhernou povahu a následně úžasnou Lollu (Cannon Bear´s Count To Ten) z Dánska, která uspěla na italské speciální výstavě Gold Cup Sat a pro mě zůstane nenahraditelnou. Na nich je vlastně postavený celý můj další chov. Člověk musí být sebekritický, jinak se neposune dál.

Putovní pohár Fed Cup

Za svůj úspěch považuji každého zdravého odchovaného jedince, to je opravdu to, co je důležité, a také to, že má milující majitele. Pokud k tomu přibudou úspěchy na výstavách nebo v jiném oboru, je to jen třešničkou na dortu, která potěší, a pak víte, že to má smysl. Měla jsem psa, který létal se svým majitelem záchranářem vrtulníkem, to je pro mě pocta.

Můj největší výstavní úspěch, který jen těžko překonám, bylo vítězství na dvoudenní speciální výstavě XIII. ročníku Fed Cup, která se pořádá ve spolupráci s kluby ze čtyř zemí, tehdy v Rakousku a moje fena Janis Joplin Canadian Beardog zvítězila v silné konkurenci, dokonce jako první fena.

Moc přeji těmto něžným obrům mnoho lásky, zdravého rozumu v chovu, férovosti na výstavách a hlavně spoustu náručí, které si bez nějakých těch chlupů či slin neumí svůj život představit.

Moc děkuji za krásné povídání.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Michaely Urbánkové

https://canadian-beardog.cz