Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Lvíčci pro mě byli láskou na první pohled!

Zalíbil se vám lvíček a zajímaly by vás další podrobnosti týkající se jeho držení a soužití s ním? Co třeba jeho vztah k ostatním cizím psům, či jiným zvířatům venku na procházce? A tipněte si, zda ho bez problému odvoláte, když zahlédne prchajícího zajíce… Co myslíte?


Lvíčci pro mě byli láskou na první pohled!

Láska ke lvíčkům sálá z každého slova Markéty Sklenářové, která je přes dvacet let chová, ale především s nimi sdílí společnou domácnost a veškerý volný čas a hlavně si doslova užívá jejich báječnou přátelskou povahu. A právě o běžném životě s tímto malým milým společenským plemenem jsme si spolu moc pěkně popovídaly

Markéto, proč jste se rozhodla právě pro lvíčky a co vás na tomto plemeni tak okouzlilo?

Lvíčci pro mě byli láskou na první pohled. Když jsem si před lety dělala kurz na stříhání psů u paní Ing. Ekrové v Hradci Králové, viděla jsem je tam poprvé. Do té doby jsem ani nevěděla, že takové plemeno vůbec existuje. Okouzlil mě jejich zajímavý vzhled a střih do tvaru lva. Po celou dobu kurzu, který trval tři týdny, jsem poznávala jejich úžasnou, nekonfliktní a přátelskou povahu. V tu chvíli jsem si řekla, že bych si lvíčka ráda pořídila. Měla jsem to štěstí, že paní Ing. Ekrová už je doma měla a také je chovala. Spolu jsme se domluvily, že až budou mít štěňátka, tak bych si u nich moc ráda jedno vybrala.

Kolik těchto malých úžasňáků máte momentálně po svém boku a mohla byste nás s nimi blíže seznámit?

Lvíčci pro mě byli láskou na první pohled!

Dnes už mám doma celkem tři lvíčky. Z chovatelské stanice Noblesa Aura, kterou dohromady vlastní paní Ing. Ekrová s paní Pavlíčkovou, jsem si koupila svoje dvě lví holčičky. Jedné z nich je dnes již dvanáct let, jmenuje se Leylla a během svého života získala titul Interšampion. I v tomto věku je stále plná života, hraje si a nikdo by jí tolik netipoval. Druhá členka naší smečky se jmenuje Grace, které je skoro sedm let. Grace je mým odchovem a zároveň dcerou mé nejstarší lví holčičky Leylly. Jako třetí bych vám ráda představila naši nejmladší, která se jmenuje Diah a je jí teprve dva a půl roku. Je to zatím psí slečna, která má výstavní kariéru ještě před sebou, ale už nyní je junior šampionkou a v srpnu zdárně splnila podmínky pro udělení titulu Český šampion krásy.

Jak se vlastně tito psi navzájem snáší ve smečce a jsou všeobecně třeba i vůči cizím hafanům venku nekonfliktní nebo je tomu spíš naopak?

Naše holky mezi sebou nemají žádný problém, jsou to parťačky. Všeobecně jsou to psi přátelští ke všem ostatním pejskům, které potkáváme na našich dlouhých procházkách. Jsou velice hraví, a proto si s každým hned porozumí. Vyjdou bez problému s kterýmkoliv jiným zvířetem, jako například s andulkou, želvou nebo dokonce i s malým křečkem. Jsou to prostě vítací miláčci, a těší se na jakoukoliv návštěvu, která přijde k nám domů. Jsou schopni sedět našim hostům na klíně třeba celý večer, a pokud je hladí, tak jsou nejspokojenější a šťastní. Kolikrát mi přijde, že se klidně nechají hladit až do úplného vyhlazení.

Lvíčci jsou velice aktivní, ale na druhou stranu klidně dokáží proležet celý den na gauči!

Čemu všemu se se svými nádhernými pejsky vlastně věnujete a co vás baví asi nejvíc?

Věnuji jim veškerý svůj volný čas, ať už na společných procházkách v přírodě nebo třeba na výstavách. Avšak ze všeho nejradši je pozoruji při pobytu v přírodě, kde si hrají, lítají a je na nich vidět, jak jsou ti moji miláčci šťastní a užívají si to. Jsou velice aktivní, ale na druhou stranu se mnou klidně dokáží proležet celý den na gauči. Všechny si polehají pěkně vedle mě nebo i na mě, a já nemám šanci se ani zvednout. Nemám srdce na to je vzbudit. To mým holčičkám přeci nemohu udělat.

Může být lvíček v rodině spokojený i jako jedináček nebo je lepší pořídit mu čtyřnohého parťáka?

Myslím si, že lvíček je nejvíce spokojený a šťastný, když u sebe má svého dvounohého parťáka. Avšak není problém, aby chvíli vydržel i sám. Musíme si ale všichni uvědomit, že by bylo pro něho velké utrpení, pokud by si někdo myslel, že ho může nechat celý den samotného. Sama jsem proto velice ráda, že mám doma fenky hned tři. V 16. století byl lvíček vyšlechtěn jako společenské plemeno a doprovod šlechty, a proto mu samota nedělá dobře. Je to starobylé vzácné plemeno.

Říkala jste mi, že moc ráda chodíte na procházky do přírody. Naše čtenáře bude tedy určitě zajímat, jak to má toto plemeno se zvěří nebo třeba s kočkami, na které jistě čas od času někde narazíte?

Jak jsem již uvedla o pár řádků výše, lvíček je velmi přátelským plemenem a snese se s každým zvířetem. Pokud náhodou při našich procházkách narazíme na nějakou stopu divoké zvěře, samozřejmě jsou zvědaví, avšak není problém je uplatit dobrůtkami a bez problému se nechají odvolat.

Přes dvacet let se věnujete chovu, co tedy při sestavování chovných párů preferujete především?

Ano, lvíčkům se opravdu věnuji již přes dvacet let, ale mám se stále co učit. Chtěla bych zmínit ohromnou pomoc ze strany mých chovatelek paní Pavlíčkové a Ing. Ekrové, které jsou pro mě velkou oporou v chovu. Vzhledem k tomu, že s nimi spolupracuji a vlastním jejich odchovy, tak se v podstatě řídím podle jejich chovného plánu, aby se toto plemeno mohlo dále více zdokonalovat.

Lvíček se dožívá patnácti až sedmnácti let a je po celý svůj život zdravý!

Každé plemeno má nějakou svoji „Achillovu patu“, kde ji hledat u lvíčků, nebo co by bylo podle vás dobré ještě celkově zlepšit?

Lvíček žádnou Achillovu patu nemá. Aspoň já jsem za těch dvacet let na žádnou nepřišla. Je to pes, který není zatížený žádnými zdravotními problémy, a tudíž je po celý svůj život zdravý. Dožívá se velmi vysokého věku, a to cca patnácti až sedmnácti let. A ani tento věk na nich není na první pohled zcela patrný. Sama se snažím jim ho ještě prodloužit, a proto jsem se před více jak deseti lety rozhodla, že své miláčky budu krmit jen kvalitní potravou. Z tohoto důvodu jsem jim začala dávat syrové maso, takzvaný BARF. Tento typ stravy je totiž přirozený nejen pro lvíčka, ale i pro jakékoliv jiné plemeno.

Jaké máte sama nároky na zájemce o štěně z vaší chovatelské stanice? Co musí takový člověk splnit a komu byste naopak pejska nikdy nesvěřila?

Preferuji určitě osobní kontakt. A to zejména z toho důvodu, že bych ty lidi ráda poznala, popovídala si s nimi a hlavně zjistila, jakou mají představu o péči o štěňátko. Chci vědět, kde žijí a do jakých podmínek bych svoje „děti“, jak já je nazývám, svěřila, aby se měly dobře. Vždycky jsem velice ráda, když mám informace a trvalý kontakt s novými páníčky. Nikdy bych nedala štěňátko do rukou člověka, který na ně nebude mít celý den čas a bude ho nechávat pořád samotné, a v žádném případě bych je nesvěřila lidem, kteří si myslí, že lvíček patří pouze ven na zahradu.

Plemeno je pořád u nás velmi málopočetné a tudíž je asi škoda, aby většina odchovů končila tzv. „jen“ na gauči. Snažíte se tedy nové majitele alespoň trochu přimět nebo motivovat k nějaké činnosti, co se chovu týče?

Je škoda, že u nás o lvíčky není až zas takový zájem, ale dle mého názoru je to způsobeno zejména neznalostí tohoto plemene. Pro mě je vždy nejdůležitější, aby se lvíček měl v nové rodině dobře, byl šťastný a žil plnohodnotný psí život, klidně i jen na gauči.

Pořádá Lvíček klub ČR pro své členy kromě výstav i nějaká společenská setkání, či jiné akce? A kam by se případně zájemci o plemeno mohli, samozřejmě pokud epidemiologická situace dovolí, přijet třeba příští rok za vámi podívat?

Jsme hodně malý klub, spíš taková malá rodina. Náš klub má málo členů, ale doufám, že se v dalších letech rozroste i o členy nové. V budoucnu bychom chtěli zorganizovat nějaké akce, ale nyní se scházíme jen na klubových výstavách. Na příští rok jsou naplánované dvě klubové výstavy. Jedna z nich se uskuteční na jaře, a to 1. května 2021 a druhá se bude konat na podzim, konkrétně 16. října 2021, obě budou probíhat na výstavišti v Mladé Boleslavi společně s málopočetnými plemeny. Už se moc těším a popřípadě velice ráda poznám nové lidi, které toto plemeno zaujalo.

Když už jste zmínila ty výstavy, povězte mi, přibližně jak velká konkurence se u nás sejde například na klubové výstavě a jak je tomu pro srovnání v okolních státech? A kam jezdíte sama nejraději?

Bohužel na výstavách se nás moc nesejde. Na klubových výstavách to není jiné. Zato v severních státech je lvíček opravdu populárním plemenem, někdy se tam sejde i třicet až čtyřicet jedinců. Já sama moc ráda jezdím na naše tuzemské výstavy. Z okolních států jsem však navštívila Polsko, Slovensko, ale lákají mě i Rakousko a Maďarsko. Avšak nyní musíme počkat, až se situace po celé Evropě zlepší.

Co byste na závěr vzkázala lidem, kteří třeba po přečtení našeho rozhovoru začnou o tomto plemeni vážně uvažovat?

Každý by si měl pořádně rozmyslet, jestli se dokáže lvíčkovi věnovat po celý jeho život tak, jak si to toto plemeno zaslouží.

Moc vám děkuji za rozhovor.

 

Foto:     archiv Markéty Sklenářové

Kam dál ...