S mopsy je život hned veselejší!

Baví vás ta vykulená očka, veselá povaha a krásný vrásčitý obličej mopsů? Zvažujete, že by se zrovna příslušník tohoto všetečného plemene stal vaším rodinným přítelem? Pak si nenechte ujít první rozhovor ze série o mopsech, které vám budeme během února přinášet!

Sympatická Věra Plachá kouzlu mopsů propadla již v roce 1998, tenkrát si však pořídila, jak se říká, „jen“ kamaráda bez jakýchkoliv výstavních či chovatelských ambicí. Jenže člověk míní a život mění a tak vše nakonec dopadlo úplně jinak. Paní Věra se s námi podělila nejen o svou cestu s tímto malým – velkým plemenem, ale také o své chovatelské zkušenosti.

Prvním mopsem v naší rodině byla černá Rutinka (Ruth Inter Kontrast) – nechovná fenka s velkým bílým znakem ve tvaru hvězdičky. Pořídili jsme si ji s úmyslem nechovat, nejezdit na výstavy, mít jen rodinného mazlíka. Pak ale následoval béžový kamarád Amareto Inter Kontrast – Nik. Zkusmo jsme v roce 2001 vyjeli na jednu výstavu a on tam vyhrál. To byl začátek naší výstavní éry. Pak přišla doba Kájova (Kay Dog-Lome), což byl nejkrásnější černý pes ve své době. K tomu už jsme si cíleně pořídili černou fenku Riušku (Gloria Pibaro). Spolu s Kájou se stali rodiči prvních odchovaných štěňátek v naší chovatelské stanici Bard. Postupně do našeho života přicházeli, ale i odcházeli další mopsíci. Všechny jsme dochovali až do konce. Nejstarší byl Nikouš, který nás opustil, když mu bylo šestnáct a půl roku.

V současné době naši psí smečku tvoří čtyři mopsové: Nejstarší je béžová Tifany Bard, které říkáme Fanynko. V březnu jí bude pět let. Výstavy jí moc nebavily, tak jsme jí potom, co získala titul Český junior šampion, už nechali doma. Je to taková šmejdilka, při krmení je vždycky mezi prvními a hrozně ráda se mazlí. 

Druhým členem je černá Barbara – Barunka, která k nám přicestovala z Ukrajiny. V dubnu oslaví páté narozeniny. Je to naše černá perla – kam na výstavě vkročila, tam uspěla. Jedním z největších úspěchů, tedy kromě splnění podmínek pro přiznání šampionátů, byl titul nejlepší mops klubové výstavy MK ČR udělený zahraničním rozhodčím. Ze všech našich mopsů je to  největší závislák  – neustále ji mám v patách a jak si sednu, hned je buď na klíně, nebo alespoň přitisknutá vedle mě.

Třetí fenkou je černá Fantasia Flash of Joy – Sisi, které budou v červenci tři roky a před dvěma lety absolvovala dlouhou cestu k nám až z Ruska. Nejmladší fenka na výstavách získala hodně krásných umístění, dokonce dosáhla titulu Klubový šampion MK ČR. Je nejhlasitější, každý pohyb doma musí komentovat a každou návštěvu intenzivně vítá.

Jediným klukem ve smečce je černý Nathan Ringelmann Haus – Toník, kterému budou v srpnu čtyři roky. Před dvěma lety jsme si pro něho jeli až do Německa. Je krásným představitelem plemene mops. Na výstavách měl úspěch, je kromě Grand šampiona ČR i Klubovým šampionem MK ČR. Hlídá si své fenky a spolu se Sisi dělá největší lotroviny. Jeho největším nepřítelem je pes v televizní reklamě – toho se pokouší vždy, když se na obrazovce objeví, ulovit.

Všichni mopsíci spolu velmi dobře vychází. Občas si vyjasní své pozice, ale vždy pouze hlasitým projevem, nikdy se mezi nimi neobjeví agresivita.

Z mé zkušenosti mohu konstatovat, že mopsi netrpí nějakou závažnou chorobou. Nejčastější problém mívají s očima, a to vzhledem k tomu, že je mají dost velké a občas i vykulené. Pak může dojít k poškrábání nebo podobnému poranění. Majitelé mopsů to vědí a dávají si na jejich očka pozor. Velká mediální pozornost bývá věnovaná nemoci PDE – nekrotizující encefalida mozku. Zdá se mi to trochu přehnané, za dobu co chovám, vím o jen dvou nebo třech případech, kde bylo toto onemocnění prokazatelně potvrzené. Většina chovatelů ale přesto své mopse testuje, a do dalšího chovu používá jedince, kteří nemají genetický předpoklad, že by tuto nemoc mohli přenášet. Existuje ještě řada dalších genetických vyšetření, které mohou chovatelé provádět, je to na jejich uvážení. Za dvacet čtyři let, co chováme mopsíky, jsme většinou léčili normální klasické choroby – kašel, rýma, alergie, bolesti zad nebo kloubů a podobně.

V poslední době se dost probírá typický mopsí rys – zkrácená čenichová partie. Samozřejmě na to musí brát všichni majitelé ohled. Nepůjdu na procházku v poledne, když je největší vedro.  Nebudu svého mopse brát na dlouhé procházky, když na to není zvyklý. Pokud si jsou majitelé vědomí, čeho se mají vyvarovat, nevidím v krátkém mopsím čumáčku žádný velký problém. Občas se projeví problémy s měkkým patrem nebo průdušnicí, které je třeba léčit. Zodpovědný chovatel ale mopse s takovými predispozicemi do chovu nepoužije. Velká část mopsů, které mají takového potíže, pochází z nekontrolovaného chovu.

Když se všechno podaří tak, jak chceme, a v naší chovatelské stanici se narodí štěňátka, rádi se se zájemci předem sejdeme, popovídáme si o mopsích kladech i záporech a zároveň chceme vědět, do jakého prostředí náš odchovanec odjede. Samozřejmostí je námi poskytovaný chovatelský servis. Kdykoliv mohou majitelé zavolat nebo napsat a my jim vždy v rámci našich možností a schopností poradíme.

Rok 2020 a 2021 jsme dost jezdili se Sisi a Toníkem na výstavy. Povedlo se nám splnit naše předsevzetí, mopsíci byli úspěšní. V letošním roce bychom rádi odchovali nějaká štěňátka a věnovali se poklidnému životu s našimi pejsky na chalupě a zahrádce.  

Iveta Panýrková

Foto: archiv chovatelské stanice Bard

www.mopsbard.cz

https://m.facebook.com/vera.placha.77