Na různé zvuky i povrchy je třeba psa přivykat hned odmala – 11. díl

Věnujete se vždy velmi pečlivě řádné socializaci svého psího miminka? To je samozřejmě správně. A určitě při tom nezapomínejte ani na včasný a postupný návyk na nejrůznější zvuky i povrchy, a to i takové, o kterých budete „stoprocentně“ přesvědčeni, že se s nimi váš parťák nikdy nepotká. Člověk prostě nikdy dopředu neví… A přesně o tom je další díl našeho seriálu o socializaci…

Ano, socializace je proces, v němž si tvor zvyká na různé podněty z prostředí, v němž se pohybuje a žije a výsledkem správně socializovaného zvířete je takový tvor, který těmto podnětům nevěnuje zbytečnou pozornost a zkrátka je nijak extra neřeší, nechávají ho chladným, jsou pro něj přirozenou součástí světa a nejsou hodna zvýšeného znepokojení nebo naopak přehnané pozitivní excitace.

Socializace na všemožné zvuky

Kromě lidí a zvířat se ale v našich světech objevuje mnoho dalších témat, která spadají do socializace. Třeba taková kapitola s různými zvuky, kde pejska je třeba seznámit od běžného ruchu dopravy, po různé nárazové, ale běžné zvuky sanitek, vlaků, až po těžší témata, která jsou součástí naší společnosti.

Psa je dobré zvykat na běžné zvuky prostředí, a to jak ty, co jsou v přírodě, tak ty, co jsou uprostřed velkoměsta

Jistě přijde otázka, proč bychom zvykali psa na zvuky a ruch velkoměsta, když žije na vsi anebo naopak městského psa měli zvykat na zvuky lesa? Odpověď je jednoduchá. Čím bohatší a košatější je naše socializace, tím lepší má pes základnu, jeho odolnost vůči frustraci je širší a opět je to příležitost pro společné zážitky a možnost našeho psa učit, rozvíjet a být mu lídrem. Nehledě na to, že nikdy nemůžeme vědět, kdy se poslední vesnický bouďák shodou okolností dostane do rukou někoho, kdo bude žít třeba právě ve městě.

V běžných zvucích je možno začít třeba u těch, co vydáváme my, lidé. Není to jen běžná řeč a různé hlasy v závislosti na věku nebo pohlaví. Jedná se třeba i o různou formu emočního zabarvení hlasů, kdy některý pes bude poměrně úzkostlivě reagovat na křik nebo pláč. Je dobré ho seznámit s existencí podobného zvuku, aby ho v budoucnu zbytečně nerozrušoval. Ale pozor, lidé vydávají také náhodné zvuky nárazového charakteru jako je třeba smrkání nebo kýchání, které mohou psa, minimálně pokud se s nimi nikdy nesetká, trochu rozhodit.

Samozřejmě pak prostředí, ve kterém žijeme, skýtá velkou škálu zvuků, od těch v přírodě (různá zvířata, ale třeba také bouřka nebo vítr), až po ty v centru měst (jako doprava, troubení a cinkání aut, tramvají, houkání sanitek, skřípějící brzdy, jedoucí a troubící vlak, helikoptéra přisedající na heliport, atd.). Na všechny tyto zvuky je vhodné přivykat postupně, s mírně zvyšující se intenzitou, v četných intervalech. Pamatujme, stejně jako cokoliv, na co chceme zvíře habituovat, musí působit dostatečně dlouho, ale v takové intenzitě, která zvíře neohrožuje, naopak na ni má šanci jeho mozek přivyknout.

I příroda má svůj hlas aneb Pozor na bouřky

Specifický zvuk v přírodě (ale může nás potkat i ve městě) je bouřka, resp. kombinace větru a hromu jakožto zvukového efektu a blesků jakožto světelných efektů. Opět jako na cokoliv je třeba zvíře zvykat postupně s pomalu se navyšující intenzitou. Je na místě, pokud náš pes ještě toto téma plně nezná, zvážit cestování venku, když je bouřka přímo nad námi. Jde o to, že pokud zatížíme nervovou soustavu náhlým vjemem, který je velmi intenzivní (což např. úlek při hromu přímo nad hlavou pro tvora, který bouřku nezná, bezpochyby je), zaděláváme si naopak na zcitlivění vůči tomuto konkrétnímu podnětu. Je pak zbytečné řešit následný strach z bouřky. 

Specifika přivykání na nárazový zvuk

Přes bouřku se pak dostáváme k tématu kontinuální versus nárazový zvuk. Zatímco ten kontinuální tím, že trvá dostatečně dlouhou dobu, má ve své definici potenciál být dobře habituován, protože prostě doba jeho trvání je dostatečně dlouhá. Zatímco nárazový zvuk je velmi krátký a tato doba z titulu věci nemůže být stejným způsobem dosažena. Reakce na nárazový zvuk pak hodně odpovídá nervové soustavě psa, přičemž má samozřejmě potenciál na to psa řádně vyděsit a být tak do budoucna spouštěčem strachové reakce psa. Zejména lze tuto psí frustraci a strach pozorovat kolem silvestrovského veselí, anebo při střelbě, na kterou není pes naučen a náhodně ji potká. Na obojí dvojí je tedy vhodné psa naučit, a to již od malého štěňátka, a ne to nechat na týden před Silvestrem, kdy víme, že pes má problém. A úplně stejně platí, že nárazový zvuk je skutečně nárazový, a i když máme psa zvyklého na dělobuchy všeho druhu nebo třeba střelbu, může způsobit nemalý problém. Je tudíž nanejvýš zodpovědné zbytečně nevystavovat psa situacím, kdy se podobné zvuky dají očekávat v extrémním měřítku a my je nemáme jakkoliv pod kontrolou. Chodit venčit psa kolem půlnoci na Silvestra tam, kde se dá očekávat Silvestrovské veselí, je zbytečný nerozum.

Socializace na různorodé povrchy

Pak tu máme kapitolu související s povrchy a návykem na jejich různorodost. Ne každý povrch je přirozený a pejskovi příjemný. Bavíme se o různých formách vjemů, které lze na povrchu zažívat, aby pejska nepřekvapil v budoucnu.

Stejně jako u zvuků, i povrchy nabízí širokou paletu možností a je vhodné psa už od štěněte seznámit se vším možným i nemožným, co může v životě potkávat. Jedná se o běžné věci, jako jsou trávník, chodník, dlažební kostky, hlína, voda, louže, ale i třeba různé interiérové povrchy jako dlažba, lino, koberec, rohožky, atd.

Některé z povrchů a materiálů nemusí být vašemu psovi nejpříjemnější, některých se může i bát. Je vhodné psa s nimi seznámit a naučit ho jimi projít, aniž by je musel překračovat či přeskakovat nebo vás třeba odtáhnout jinam.

Veronika Chramostová

Foto: archiv Veroniky Chramostové, Pixabay

https://www.socializacepsu.cz