I socializace na ostatní zvířata je důležitá – 9. díl

Souhlasíte s tím, že i postupné přivykání na domácí, divoká a také exotická zvířata všeho druhu patří do základní „výbavy“ každého slušně vychovaného psa? Takový jedinec by se neměl bát, neměl by útočit, či lovit, ale ideálně vůbec nic neřešit. A právě o tom všem je další díl našeho seriálu…

Ano, socializace je proces, v němž si tvor zvyká na různé podněty z prostředí, ve kterém se pohybuje a žije a výsledkem správně socializovaného zvířete je takový tvor, který těmto podnětům nevěnuje zbytečnou pozornost a zkrátka je nijak extra neřeší, nechávají ho chladným, jsou pro něj přirozenou součástí světa a nejsou hodna zvýšeného znepokojení nebo naopak přehnané pozitivní excitace.

Socializace na zvířata

Stejně jako socializace na lidi, s nimiž se pejsek v lidském světě bude potkávat neustále, je důležitá socializace na zvířata. Jedna věc jsou samozřejmě psi, které je potřeba pořešit důkladně a zaměříme se na ně samostatně. Ale zvířat, s nimiž přijde náš pes do styku během svého života, je mnohem více.

Na zvířata je třeba psa zvykat, na jejich existenci, od malého štěňátka a spojit pak socializaci s výchovou (a i výcvikem), která pomůže pejskovi určit pravidla chování v jejich přítomnosti. Je důležité, aby se pejsek ani zbytečně nebál, ani nevyrazil na lov, jakmile mu zkříží cestu první zajíc za plotem, když zareaguje přirozeným a vrozeným reflexem loveckého chování. 

Socializace na domácí mazlíčky

Mnozí z nás mají v kategorii pets nejen svého pejska, ale i kočičku, papouška, křečka, morče nebo třeba želvu. Některá z těchto zvířat budou zajímat psa více, některá méně. Ale ať tak nebo tak, se všemi členy domácnosti je třeba ho seznámit a habituovat (tedy socializovat ho na ně), aby bylo společné bydlení nejen poklidné, ale i bezpečné. Zpočátku je velmi pravděpodobné, že může být naše zvíře z přítomnosti druhého tvora nervózní, anebo se mu spustí přirozená reakce v podobě loveckého chování. V prvním případě budeme psa zvykat postupně a bez nátlaku na přítomnost druhého zvířete, v klidu a bez zbytečného upozorňování. V situaci, kdy má pes potřebu zvíře lovit, ho zkorigujeme do žádoucího chování a opět ho učíme existovat v přítomnosti druhého zvířete, kdy cílem je ho neřešit a pouze akceptovat jako přirozenou součást světa okolo. Je samozřejmostí ale si svá zvířata, všechna, zabezpečit tak, aby jak v přítomnosti psovoda, tak v jeho nepřítomnosti, nehrozilo nikomu nebezpečí.

Socializace na domácí a hospodářská zvířata

Domácnost jako taková je jedna věc, pak ale máme celou plejádu zvířat na dvorku nebo zvířat hospodářských. Opět to mohou být kočky, ale třeba také slepice, kachny a všechno možné drobné i velké zvířectvo, které běhá po dvoře. V mnoha případech, zejména pokud bychom nechali pejska bez výchovy a korekce v přítomnosti takových zvířat, bude se psovi spouštět lovecké chování a uvedená zvířata bude nahánět a „lovit“. Pokud nechceme toto, byť vrozené chování podporovat a rozvíjet do budoucna, kde se přesune na větší a zejména divokou zvěř, psa jistě musíme korigovat a vysvětlit mu požadované chování u domácího drobného zvířectva úplně stejně, jako je tomu v předchozí kategorii pets. Taktéž u městských psů platí, že nenecháváme štěně zbytečně rozvíjet lovecké chování na honění holubů a jiné tvorstvo, které můžeme potkat ve městě.

Kromě drobných domácích zvířat se ale pes během života jistě potká i s těmi velkými hospodářskými zvířaty, jako jsou skot, koně, ovce, prasata, a to ať někde na statku, v ohradě u pastvy anebo třeba i ve městě, které brázdí v centru povozy s koňmi pro turisty. Velkých zvířat se psi často mohou bát nebo být nejistí. Socializace v tomto případě na zvířata, stejně jako na lidi, kteří mohou být divní, hluční, nebezpeční, by měla vést k navyknutí na existenci daného jevu a znecitlivění, nikoliv zbytečnému navádění nebo ukazování. Zkrátka opět cílem je neřešit. (Ještě jiná kapitola jsou psi pracovní, co mají naopak s velkými hospodářskými zvířaty pomáhat, ale to není předmětem našeho povídání).

Specifika socializace na zvířata v zoo, aneb proč zařadit zoologickou do svého hledáčku

Mnohdy se setkávám s názorem, proč by měl být proboha pes socializovaný na žirafu, plameňáka nebo slona. Ano, samozřejmě, běžně na ulici nebo v lese nepotkáme slona (i když v centru města jsme se svým psem potkali na vodítku už leccos, včetně velblouda). Ale o to vůbec nejde. Vzpomeňme na definici socializace, která říká, že cílem je neřešit a to proto, protože pes je habituovaný, tedy navyknutý na co nejvíce možných podnětů. To množství není nikdy kompletním výčtem toho, co pes v životě může potkat a potká. Ale čím pestřejší je škála, tím bohatší je zkušenost, která se pak lépe globalizuje i na nové podněty. Pes, který se bude bát velkých zvířat, má velkou příležitost na ně habituovat právě třeba v zoo, kde jich je plno a rozmanitých. To, jak se pes učí a co se naučí v jedné konkrétní situaci, je pak používáno i v situacích jiných, a to i v těch, které jsou od původní vzdáleny. Zkrátka čím bohatší zkušenost, tím větší frustrační odolnost, a tudíž i schopnost v budoucnu nové nezvyklé situace řešit s větším nadhledem a rozvahou. A zoo příležitost podnětů bezpochyby přináší.

A co divoká zvířata? Jak se chovat v přírodě a proč v lese používat nejen výchovu a socializaci, ale zejména výcvik přivolání a ignorace?

S naším psem se ale nepohybujeme jenom doma nebo po městě, chodíme také na procházky do přírody, kde žijí další zvířata, ta divoká. Můžeme začít u bažantů a zajíců, přes kuny, srnky, až po klidně třeba divočáky. Všechna tato zvířata pes v životě pravděpodobně někdy potká nebo může potkat, pokud vyrazí s psovodem na výlet. Ignorace a habituace na tato divoká zvířata není úplně jednoduchá, protože její podstatou je dostatečně dlouhé vystavení podnětu, které ale není natolik intenzivní, aby vyvolávalo emoce (ať už negativní nebo pozitivní).

Naneštěstí běžící srna vyvolá bezpochyby u většiny psů vzestup adrenalinu a spustí se lovecké chování zcela automaticky. U některých plemen méně nebo třeba i minimálně, u jiných naopak extrémně. Rychlý pohyb, kterým se zvěř pohybuje, lovecké chování spouští a pokud nemáme ovladatelnost na dostatečné úrovni, pes se velmi často rozloví. Není možno reálně se psem pracovat stejně v lese u náhodné srny jako v domácnosti u slepičky na dvoře. Zkrátka v lese netrvá situace dostatečně dlouho a v dostatečně nízké intenzitě a klidu, abychom mohli habituovat jako doma. Základem slušného chování se psa v lese je to, aby se nerozlovil, tedy neposílil si vrozené lovecké chování adrenalinem, který samotný lov přináší. Proto je nezbytné mít psa plně ovladatelného a pokud tomu tak není, tak zajištěného stopovačkou nebo vodítkem, které dokáže zajistit korekci nevhodného chování a dostát ovladatelnosti. To je ale už pak kapitola zejména výchovy a výcviku.

Socializace na zvířata, stejně jako ta na lidi, je velmi košatá a nabízí řadu příležitostí, jak zvyšovat našemu parťákovi frustrační odolnost. Nezaměřujte se u zvířat jen na psy, ale využijte pestrost zvířecí říše naplno.  

Veronika Chramostová

Foto: archiv Veroniky Chramostové, D. Sádecká, Pixabay

https://www.socializacepsu.cz