Bez socializace na lidi se neobejdeme! – 8. díl

Jistě se shodneme na tom, že do sféry socializace patří i řádné přivykání na lidi, a to se vším všudy. Jak to ale udělat správně, a některé aspekty nepodcenit, ale ani nepřehnat? I zde platí staré osvědčené „všeho s mírou“ a my si to společně s Veronikou Chramostovou podrobně probereme v dalším díle našeho oblíbeného seriálu…

Ano, socializace je procesem, v němž si tvor zvyká na různé podněty z prostředí, ve kterém se pohybuje a žije a výsledkem správně socializovaného zvířete je takový tvor, který těmto podnětům nevěnuje zbytečnou pozornost a zkrátka je nijak extra neřeší, nechávají ho chladným, jsou pro něj přirozenou součástí světa a nejsou hodna zvýšeného znepokojení nebo naopak přehnané pozitivní excitace.

Vše začíná již u chovatele

Jako základní a pro život v lidském světě nepostradatelná je socializace psa na člověka a obecně na lidi. Začíná už u chovatele, kdy malý pejsek nebo fenka se musí ve věku několika málo týdnů poznat s člověkem, aby ho v budoucnu byl schopen chápat jako sociálního partnera, kterého má brát jakkoliv na vědomí. To znamená, že chceme-li psa, který bude ochotně a rád v budoucnu spolupracovat s člověkem a bude celkově chápat, že ho na takovou aktivitu má brát v potaz, je třeba mu člověka v příslušném období vtisknout a seznámit ho s ním. Proto je nanejvýš důležité pro pohodu budoucího zvířete, ale i pohodu vlastní a pohodu okolí, abychom vybírali pečlivě a zodpovědně. Nejde pouze o volbu psa s PP nebo bez PP, kde u voříška (každý pes bez PP) ne úplně můžeme odhadnout povahu a zdraví, protože neznáme předky, jde ale hlavně o nemožnost prověřit si, jak bylo štěně opečováno v době, kdy mělo získat první zkušenost s člověkem.

Kvalitní vtištění člověka, bez ohledu na původ a rodokmen, znamená do budoucna základ, bez něhož budou pouze problémy, kterým se dá dobrým výběrem chovatele štěněte předejít. Je proto nanejvýš vhodné vybírat skutečně zodpovědně, odkud si svého budoucího parťáka vezmeme. Spousta štěňat nechtěných nebo pomnožených pro peníze a dále prodávaných jako stoprocentní jorkšír o velikosti pudla nebývá nejlepší volbou. Zanedbaná socializace na člověka v prvních týdnech života psa je v budoucnu nenapravitelná, co není vtištěno zde, nelze dohonit. Celý život u takto zanedbaného pejska pak budoucí majitel/é řeší bázlivost z lidí, nepřiměřené reakce na ně a to vše je zcela zbytečné a dá se vyřešit jen zodpovědnou volbou, od koho štěně koupíme.

Začneme od jednoduchého ke složitějšímu …

Jako u každé socializace, tedy ani u té na lidi nevyjímaje, je třeba začít od jednoduchého a krátkého vystavení pejska přítomnosti lidí a postupně to zesložiťovat. Určitě není na místě hned ho vrhnout do davu, ale na druhou stranu není třeba ho zbytečně držet na pozadí. Postupně a s rozumem, od jednoduchých situací, po ty složitější.

Různorodost tvoří komplexnost

Pejska postupně seznamujeme, resp. navykáme na přítomnost a existenci různých prvků, které lidi nabízejí. V úplném základu už od malého štěněte přivykáme zvíře na přítomnost obou pohlaví. V běžných rodinách to není nic neobvyklého, ale je třeba si uvědomit, že pokud někdo žije sám a není úplně v centru velkoměsta, nejenže nemusí přijít do styku s tolika lidmi, ale může být potíž v budoucnu i nezvyk pejska na druhé pohlaví, než jakým byl nebo je psovod. Totéž platí pro přivykání psa na děti, které jsou specifické svým projevem – dělají prudké pohyby, mohou jít přímo proti psovi, což v něm může vyvolat nejistotu a ohrožení, často křičí nebo brečí, zkrátka vydávají mnohdy pro psa nepříjemné zvuky. Bavíme se ale pořád o zvykání psa na lidi včetně dětí, což je o bezpečném vystavení přítomnosti těmto podnětům, a to tak, aby nijak neohrožovaly ani neobtěžovaly nebo zbytečně naopak nezcitlivovaly psa.

Stejně jako dospělí vs. děti, tak i staří lidé jsou specifickou skupinou, která se může projevovat divnějšími pohyby i zvuky. Mohou mít různé hole, kterými dělají hluk, mohou s nimi i mávat anebo prostě je to jen nezvyklý doplněk člověka.

Speciální kategorií jsou pak lidé nemocní nebo postižení, kteří mohou jak pohyb, tak tvar nebo zvuk mít zcela specifický a nezvyklý, například nevidomí s holí nebo vozíčkáři.

Taktéž pro psa nezvyklí mohou být lidé opilí, bezdomovci anebo jen obyčejní pouliční zpěváci. Všichni tito lidé vypadají pro psa trochu odlišně, mnohdy i zvuková a pachová stopa je intenzivnější, než ve standardní populaci. Na to všechno je třeba, aby si pes zvykl a nevěnoval tomu pozornost a neřešil to.

Pokud toto všechno máme, můžeme postoupit do komplexního tématu, kterým je třeba dav v centru města. V davu je třeba být extra opatrný a dávat psovi ochranu a bezpečí.

Kromě pohlaví, věku a morfologie hraje svou roli i pohyb konkrétních lidí, kde zejména rychlý pohyb může spustit a často i spouští lovecké chování. Ano, bavíme se o běžcích, sportovcích, bruslařích nebo cyklistech. Opět je třeba psa postupně navyknout, že takové komponenty v lidském světě existují, ale nijak neohrožují, ani se neloví, nehoní a není třeba na ně nikterak reagovat.

Zvolme vhodné prostředí i čas

Pokud chceme naplnit podmínku od jednoduššího ke složitějšímu a od jednotlivého ke komplexnímu, musíme se zamýšlet i nad prostředím a časem, kdy a jak socializaci provádíme. Pro začátek není určitě vhodné vyrazit rovnou do centra ve špičce, ale naopak zvolit místo a čas méně rušnější. Postup ke složitějšímu prostředí by měl být postupný, ale nikterak zdlouhavý. Tak jako není vhodné hned napoprvé spadnout do nejvyšší zátěže, tak stejně nevhodné je navyšovat zátěž zbytečně pomalu. Je potřeba brát v potaz dispozici a nervovou soustavu psa a přizpůsobit jí zátěž.

S lidmi se pojí i divné věci

Přesně tak. Lidé neexistují sami o sobě, ale mají většinou s sebou různé tašky, kufry, ale také třeba čepice, kapuce, deštníky, berle, atd. Na to všechno je třeba pamatovat a psa s existencí těchto divností seznámit.

Socializace na lidi není hlazení a krmení psa lidmi na ulici

Jak jsme již řekli, psa dobře socializovat, na cokoliv, tedy i na lidi, neznamená zcitlivět ho. Psa nesocializujeme tím, že malé štěně každý hladí a excituje se nad jeho krásou. Tím u něho vyrábíme naopak vzorec, že lidé jsou super a je vhodné se k nim hnát, skákat na ně, atd., protože z nich padá hlazení a odměna. U jedinců, kteří jsou odtažitější, to naopak může být ještě navíc příliš intenzivním a negativním zážitkem. Podstatou socializace na lidi je naučit psa být v prostředí lidí a neřešit je, to znamená vystavovat je prostředí, které existuje, ale které si ho ani nijak nadbytečně nevšímá, ani ho zbytečně neohrožuje. Náhodný kontakt stačí trénovat na mnohem menším vzorku lidí, než aby každý vaše štěně na ulici hladil.

Veronika Chramostová

Foto: archiv Veroniky Chramostové, Pixabay

https://www.socializacepsu.cz