Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

Víte, že chov pomeranianů není vůbec jednoduchý a jeho chovatelé se potýkají s celou řadou překážek, omezení nebo i s nedorozuměním? A jak a čím se vlastně liší od německých špiců? Odpovědi na tyto a další otázky naleznete na následujících řádcích.


Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

Tento rozhovor bude možná pro mnohé chovatele poněkud kontroverzním... Na druhou stranu zde však bude vyřčeno to, co je veřejným tajemstvím, ale moc se o tom nemluví. A copak to je? Standard americký versus standard německý. Povídat si budeme s chovatelkou, která opravdu velmi dobře ví, o čem mluví, protože právě ona stála u počátku chovu pomeranianů u nás. Řeč je o paní Hance Brzobohaté a její chovatelské stanici z Malebného Povltaví.

Paní Hanko, vlastníte poměrně velkou chovatelskou stanici, kolik vlastně máte pomeranianů celkem?

Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

Máme deset chovných fen pomeraniana různého věku, pět dorůstajících fen, šest chovných psů a ještě šest veteránů. Do roku 1990 jsem chovala na dostupných českých chovných jedincích – německých trpasličích špicech. Jelikož jsme žili v době „komunistického temna“ a neznali jsme nic jiného než to, co se dovezlo buď z tehdejší Německé demokratické republiky, nebo bylo odchováno na českých chovech

Co to přesněji znamená?

Tento český chov německých špiců byl založen na registrech. Zakladatelkami chovu německých špiců a Klubu chovatelů špiců byly paní Ludmila Pavlíková a její kamarádka paní Mellita Šťastná. V  prvopočátku se do chovu dostali špicové takřka řečeno „z vesnice od boudy“. Přeřazovalo se a tak se pomalu špicové začali řadit podle velikostí a podle německého standardu na trpasličí, malé a střední. Jinou kategorií jsou vlčí a velcí špicové.

Po „Sametové revoluci“ v roce 1989 se nám pomalu otevíral svět a také oči. Dostala jsem svůj první počítač, přes který jsem pronikla do „velkého chovatelského světa“ mimo střední Evropu!

A kdy se tedy začalo s pomeranianem?

Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

Do té doby jsme znali jenom malé a střední špice černé, bílé a hnědé a pak importy z NDR. Paní Šťastné se v době uzavřených hranic s „kapitalistickým světem“ podařilo k nám z Rakouska dovézt oranžového psa jménem Cherry vom Pfafenkogel. Byl to potomek pomeranianů po rodičích z amerického importu, dovezených do Rakouska. Byl to první krásný pomeranian v Česku v barvě oranžové. Zkřížením s domácími německými špici se dostala oranžová barva mezi německé špice v Česku, ale typ se pomalu vytratil a zůstali nám tu oranžoví potomci, ovšem v typu německý špic. Později byli importováni další oranžoví němečtí špicové nebo kříženci pomeraniana s německým špicem, a tak se oranžová barva dál rozšiřovala. Po „Sametové revoluci“ v roce 1989 se nám pomalu otevíral svět a také oči. Dostala jsem svůj první počítač, přes který jsem pronikla do „velkého chovatelského světa“ mimo střední Evropu. Uviděla jsem tam něco, do čeho jsem se hned zamilovala. Byl to  p o m e r a n i a n  amerického standardu.

Pomeranian amerického standardu byl něčím úplně jiným, než se doposud v Česku a střední Evropě chovalo!

A to bude pro neznalce špiců obecně určitě velmi zajímavé. Jak jste tyto jedince tehdy vnímala a v čem se tedy vlastně americký standard tak liší?

Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

Bylo to něco úplně jiného, než se doposud v Česku a střední Evropě chovalo!!! Mělo to krásnou hlavu medvídka se širokou krátkou tlamičkou, vzhledem připomínající dětskou tvářičku. Pejsek byl úžasně chlupatý, měl jiné úhlení pánevních končetin, byl kratší ve hřbetě a nosil chlupatý ocásek přilepený na hřbetě, přímo nesený k temeni hlavy a měl i bohatě osrstěné nohy. Prostě jsem se zamilovala  do  plemene jménem p o m e r a n i a n. Začala jsem  studovat historii tohoto  plemene. A popravdě řečeno tím nastal i problém mezi mnou a vedením Klubu chovatelů špiců, kteří tvrdili, že je to jedno a to samé plemeno. Jsou o tom přesvědčení i někteří současní představitelé stávajícího klubu špiců. Ale i úplný laik vidí, že mezi německým špicem a pomeranianem je obrovský rozdíl.

Předpokládám tedy, že jste hledala přesně takového psa?

Můj první import sice pocházel z tehdejší Německé spolkové republiky, ale byl již potomkem rodičů z USA. Jmenoval se Ivanhoe vom Ahnepark alias Gizmo a jako štěně to můj milovaný Gizmoušek „odnesl“ nejvíc. Nebyl to totiž typický německý špic, i když získal v Německu titul Evropský vítěz mladých.

Chovatelství patří k jednomu z nejzajímavějších, nejzáživnějších, ale i nejtrpčích koníčků vůbec!

Tomu nerozumím. Co „odnesl“ nejvíce? Že byl vzhledem k jinému typu na výstavách znevýhodňován?

V podstatě ano. Na jedné z výstav v Česku mně řekla jedna starší rozhodčí k typu psa a úpravě uší, že se německý špic neupravuje střihem. Já jí slušně odpověděla, že je to pomeranian, a že se takto upravují i jinde v Evropě a po celém světě. Paní rozhodčí řekla jen: „Tady nejsme v Evropě, ale v Česku!“ A na to nikdy nezapomenu!

Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

To bylo jistě nemilé, ale vraťme se k vašemu importu z Německa. Jak jste se k tomuto psu vůbec dostala?

Import z Německa mně zařídila paní Angelika Kamm. Měla sestru v USA, takže importy byly pro ni jednoduché. Zasvětila mě do chovu pomeranianů a je to také žena, které vděčím za všechno, co o plemeni vím. Jezdila k nám do Česka na výstavy a přespávala u nás doma. Moji rodiče mně pak pomáhali s německým jazykem.

Určitě jste ale nezůstala u jednoho importu, že?

Dále jsem si začala psát s paní Vinni Jacobsen z Dánska (Vinni Jacobsen, nynější prezidentka Dánského klubu), odkud jsem si přivezla krásného černého pomeraniana po USA rodičích jménem Soffies Snoop Dog alias Snoopy. A pak již přišly roky několika importů z USA od chovatelek z kennelů  Jan Shar´s a Char´s a dalších.

Máte celou řadu výstavních a chovatelských úspěchů, kterého si nejvíce vážíte a proč?

Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

Největší úspěchy jsem měla s fenkou Jan Shars Come Fly With Me  alias Goldy. Stala se Interšampionkou a na Evropské výstavě v Maďarsku získala z deseti fen v otevřené třídě 4. místo. Byla šampionkou Rakouska, Polska, Slovenska. Je velmi smutné, že šampionem Česka se stal každý náš import jako poslední. Z prvopočátku mi byl u psa vytýkán jeho typ, že to není trpasličí špic, dále pak střihová úprava. Bylo velmi složité získat v Česku šampiona na typického pomeraniana.   A myslím, že je to tak i nyní.

 

Dalším úspěšným pejskem z chovatelské stanice Jan Shar´s byl pes v oranžové barvě Chicky, který obsadil v české soutěži Šampion šampionů v roce 2010 od norského rozhodčího 1. místo v 5. skupině FCI.

Náš milovaný Snoopy Dog z kennelu Soffies se stal také Interšampionem. A posledního šampiona získal opět v Česku jako poslední.  Měl celý život smůlu. Ale vydobyl si ho s úctou. Byl krásný. I jemu byl vytýkán typ a střih od starších posuzovatelek, které znaly jen německé typy špiců.

Nikdy nebudeme souhlasit, že německý špic je pomeranian!!!

Paní Hanko, vy jste se mi svěřila, že nejste členkou Klubu chovatelů špiců, který pomeraniany zastřešuje. To mě překvapilo. Na druhou stranu každý máme možnost volby. Ale předpokládám, že za tím stojí nepochopení oněch rozdílů, je to tak?

Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

Členkou tohoto chovatelského klubu jsem byla přes třicet let. Od začátku importů pomeranianů z USA, Kanady a Dánska jsme s manželem bojovali o samostatný Klub pomeranianů, neboť jsem importovala plemeno pomeranian (Breed Pomeranian), a do rodokmenu nám psali německý špic a to ještě zprvopočátku bez výškového rozdělení. Jako chovatele mne to rozčilovalo a hlavně mrzelo, protože mi v české plemenné knize změnili plemeno! Časem se začalo psát plemeno německý špic rozděleně podle výškových variant na  německý trpasličí špic, malý špic a střední špic. To se zase nelíbilo chovatelům  německých špiců. Díky přeřazování se rodily ve vrzích všechny velikostní rázy špiců a tito chovatelé čekali, až co jim z toho vyroste a teprve na bonitaci se rozdělovaly velikostní rázy. Někteří zavilí chovatelé německých špiců pomlouvali  pomeraniany, že je to nemocné přešlechtěné plemeno, ale přesto si s nimi vylepšovali své odchovy – zjemňovali hlavy, získali větší bohatost srsti apod.  Jeden chovatel nám také řekl, že si s ním „narovnávají hřbet“ a to bylo opravdu úsměvné. Říkala jsem, že křížením dvou příbuzných, ale v typu již jiných plemen se pomeranian bude postupně vracet k původnímu neprošlechtěnému  pomeranianovi z počátku 20. století., a že tzv. „zplaní“ a budeme chovat evropského pomeraniana v typu pomeranian/německý špic.  Ano, je rozjetý vlak a to znamená, že pomeraniani jsou již téměř vkříženi mezi středoevropské německé špice, protože v roce 1998 se dostal pomeranian do německého standardu jako plemeno. Ale nikdy nebudeme souhlasit, že německý špic je pomeranian!!!

Pro mne je toto doslova španělská vesnice nebo možná i trochu „gulášek“. Jak to funguje v jiných zemích?

Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

Ani v Německu se nesmí křížit pomeranian s malými špici a nepřeřazuje se. Vědí moc dobře, že by jejich typický německý špic zanikl. Ve standardu se píše:Německý špic včetně pomeraniana a keeshonda“. I plemeno keeshond je téměř ve všech znacích jiné než německý vlčí špic a je i menší! Prostě je shůry povoleno křížení!!! A s tím já nikdy nebudu souhlasit, jako každý chovatel čistého plemene pomeraniana a keeshonda.  Psala jsem, aby mně napsali zahraniční předsedové Klubů UK Pomeranian (Anglie) a APC (americký pomeranian klub) názor na malé fontanely a chybějící řezák. Odpovědi ze zahraničí jsem otevřeně přečetla na členské schůzi v roce 2014. V odpovědi od prezidentky Klubu pomeranianů  v USA a představitele anglického klubu se psalo, že jsou daleko závažnější nemoci u jiných plemen, která trpí nemocemi srdce, kloubů, slepotou, hluchotou apod. A že malé fontanely, pokud při pohlazení hlavy nezapadne prst do jamky na hlavě, je zbytečná hysterie a že se v chovu toleruje i chybějící řezák. Nicméně náš boj byl předem prohraný, a tak jsme s klubem skončili.

Ještě mi dovolte otázku. Na vašich webových stránkách jsem viděla, že jste se stala členkou American Pomerian Clubu. Je to tak?

Mezi německým špicem a pomeraniem je obrovský rozdíl!

Po vyloučení z českého klubu jsem si začala dopisovat s dřívější prezidentkou amerického klubu paní Fran Stoll a požádala jsem ji o členství v APC (American Pomeranian Club). Byla jsem několik měsíců bez odpovědi, protože si mě tzv. „kádrovali“. Napsala jsem i čtyřstránkový článek do amerického časopisu Pomeranian.  Prošla jsem! V roce 2016 jsem dostala ze sekretariátu od paní Victorie Oelerich APC dopis se souhlasem stát se čestným členem amerického pomeranian klubu. Jak často píšou Američani: „I'm happy.“ (Jsem šťastná.) nebo  „I´m enjoy.“ (Užívám si to.)!

 

Děkuji vám za rozhovor.

 

Foto: archiv Hana Brzobohatá

Kam dál ...