Jak naučit psa zvládat samotu bez stresu

Souhlasíte, že váš pes miluje vaši přítomnost, ale zvládne bez problému a v pohodě i vaši nepřítomnost? Naučte ho samotu zvládat klidně, bez stresu a s důvěrou. Praktický a citlivý návod naleznete na následujících řádcích…

Zní to jako maličkost – nechat psa doma a jít jednoduše do práce. Ale pro mnoho psů je samota těžkou výzvou, která může vést ke stresu, destruktivnímu chování nebo zoufalému štěkání. V tomto článku se podíváme na to, jak našeho čtyřnohého kamaráda naučit zvládat takovou situaci klidně, bezpečně a s důvěrou – a jak na to jít krok za krokem, bez nátlaku a s respektem k jeho emocím.

Byli jste spolu celý den. Na procházce, u večeře, u televize. Váš pes vám ležel u nohou, sledoval každý váš pohyb, reagoval na každé vaše slovo. A teď? Oblečete si bundu, vezmete klíče do ruky a on ihned zpozorní. Ne proto, že by chtěl jít ven, ale protože ví, co bude následovat. Dveře se zavřou. A on zůstane sám. Pro někoho běžná situace. Pro mnoho psů ale jedna z největších výzev, se kterou si sami neumí poradit. A právě v tom tkví důležitost tréninku samoty – aby pes rozuměl, že vaše odchody nejsou neštěstím, ale přirozenou součástí života. A hlavně: že se vždycky vrátíte.

Samota není přirozená – ale dá se naučit

Psy jsme si vybrali jako parťáky. Jsou s námi neustále, následují nás, učí se od nás, reagují na naše emoce. Právě proto je pro ně osamocení nepřirozené – zejména pokud na něj nejsou od mala dobře připraveni. Samota je dovednost. A stejně jako povely „sedni” nebo „ke mně”, i tohle je třeba učit. Trpělivě, krok za krokem, bez trestů a zmatků. Štěně, které vyrůstá s člověkem 24/7, se nenaučí být samo jen tím, že jednoho dne zůstane doma. Naopak to je recept na stres, paniku nebo frustraci. A ty se mohou projevit jako štěkání, ničení věcí, pokusy utéct nebo i poruchy trávení.

Ale dobrou zprávou je, že se samota dá trénovat. A že správně vedený trénink je pro psa nejen srozumitelný, ale i bezpečný.

Emoční mapa psa aneb Co se v něm děje, když odcházíte?

Než si řekneme, jak samotu učit, zastavme se na chvíli u toho, co vlastně pes prožívá. Často si totiž myslíme, že „zlobí“, „dělá naschvály“ nebo „je rozmazlený“. Ale v jádru všeho je emoce, a to nejčastěji úzkost nebo nejistota. Pes vnímá všechny naše rituály – klíče, kabát, boty, tašku. Už v této fázi může začít být nervózní. Pokud předchozí zkušenost byla: „Paní odešla a já byl tři hodiny sám a zoufalý,“ mozek spustí poplach. Pochopit tento proces je klíčem. Pes vás nechce ovládat ani testovat. Jen se bojí. A vaším úkolem není ho „nechat vyřvat“, ale naučit ho, že vaše odchody nejsou hrozbou, ale přirozenou součástí běžného života.

Základní pravidla tréninku samoty

Trénink samoty není o tom, že psa necháte samotného a budete doufat, že to zvládne. Je to vědomý proces, který má své fáze, pravidla a rytmus.

Začněte, když jste doma. Trénink samoty začíná tím, že se pes naučí být chvíli bez vás, i když jste doma. Jděte do jiné místnosti, zavřete dveře, a po pár vteřinách se vraťte.

Zachovejte klidný návrat. Není třeba psa vítat přehnaně. Stačí klidné „ahoj“, pohlazení a dál se věnujte běžnému režimu. Pes se tak učí, že váš návrat není nic mimořádného.

Zvyšte délku odchodu postupně. Vteřiny – minuty – desítky minut. Sledujte, co pes zvládá. Pokud začne kňučet nebo panikařit, zkraťte dobu a krok zopakujte.

Změňte i denní dobu a rituály. Učte psa, že samota není vázaná jen na určitou hodinu. Někdy si oblečte bundu a nikam nechoďte. Jindy si vezměte tašku a běžte do jiné místnosti. Pes se naučí, že signály neznamenají vždy totéž.

Co když pes nezvládá ani pár minut?

V takovém případě je důležité vrátit se ještě o krok zpět. Někdy je pes natolik nejistý, že nezvládne být bez vás ani za dveřmi. V takové situaci doporučuji:

Trénujte klidové zóny. Vytvořte psovi místo, kde se cítí bezpečně – pelíšek, deka, přepravka. Odměňujte, když tam sám odpočívá.

Používejte pachové stopy. Nechte psovi vaši mikinu nebo tričko. Vůně pomáhá snižovat stres.

Zaveďte rituály před odchodem. Když se pes naučí, že před odchodem dostane např. čmuchací kobereček nebo interaktivní hračku, spojí si odchod s něčím příjemným.

Pomůcky, které mohou pomoci

Existuje řada nástrojů, které vám mohou pomoci trénink samoty zvládnout efektivněji:

Kamera s přenosem na mobil. Můžete psa sledovat na dálku a včas zasáhnout (třeba návratem nebona něj  z kamery promluvit).

Čmuchací hračky a hlavolamy. Zaměstnají mozek psa a sníží stres.

Hudba. Tlumí vnější zvuky a pomáhá vytvářet klidové prostředí.

Když nic nepomáhá – kdy vyhledat pomoc?

Někdy je stres ze samoty natolik silný, že běžný trénink nestačí. V takových případech je dobré:

Konzultovat s trenérem nebo behavioristou. Ideálně s někým, kdo pracuje pozitivní metodou a má zkušenosti s emočně náročnými psy.

Zvážit pomoc veterináře. V extrémních případech (např. panické stavy) může být na přechodnou dobu vhodná i medikace – vždy však pod dohledem odborníka.

Udržovací režim a jak dál?

Jakmile pes zvládne být sám 30–60 minut bez známek stresu, můžete začít budovat delší intervaly. Ale i po úspěšném tréninku je důležité:

Nadále dodržovat rituály. Pes má rád předvídatelnost.

Nezanedbávat fyzické i mentální vybití. Unavený pes je spokojený pes a lépe zvládá samotu.

Zachovat samotu jako přirozenou součást. Občas odejděte i jen „naoko“ – pes tak nezapomene, že je to normální.

Samota jako dovednost, ne trest

Zvládnutí samoty je jednou z největších zkoušek důvěry mezi člověkem a psem. Ale pokud k tomu přistoupíte s citem, respektem a trpělivostí, váš pes se naučí, že vaše odchody nejsou hrozbou, ale přestávkou. A vaše návraty? Se budou rovnat malému svátku.

Iveta Panýrková

Foto: Pixabay