Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Treadmill je výborným pomocníkem pro všechna plemena!

Četli jste náš úvodní článek o treadmillu a přemýšlíte, že byste tuto formu tréninku kondice svému psovi také dopřáli? Určitě vás tedy budou zajímat i další podrobnosti a odpovědi na některé vaše otázky. Přečtěte si proto následující rozhovor s trenérkou Katkou Kodýtkovou a budete mít jasno.


Treadmill je výborným pomocníkem pro všechna plemena!
Michaela Weidnerová 21.1.2019 12899x Fyzioterapie

Jednou z trenérek v pražském Pesoparku, který nyní mimo jiné nabízí i trénink na treadmillu, je sympatická Katka Kodýtková, která se s námi ochotně podělila o své zkušenosti právě s tímto tzv. běžícím pásem pro psy. Dozvíme se od ní mimo jiné, proč je pravidelné cvičení na této moderní pomůcce pro naše čtyřnohé kamarády tak prospěšné.

Katko, jak dlouho se věnujete kynologii a co vás k ní vlastně přivedlo?

Výcvikové kynologii se pořádně věnuji zhruba dva roky. Vlastně od té doby, co mám svoji leopardici. Předtím to byl vždy spíš domácí výcvik a sranda než nějaké sportovní ambice. Je tedy pravdou, že i s leopardicí jsem původně chtěla vše dělat spíše doma po svém, ale toto plemeno má velmi nepěknou pověst a nesmí se u něho zanedbat socializace, tudíž jsem věděla, že s fenkou budu z tohoto důvodu určitě chodit na cvičák. A tam se to krapet zvrtlo. Socializace se nám povedla tak perfektní, že ji okamžitě všichni chtěli na pomoc ke svým problémovým psům a zároveň se na ní vše dalo krásně předvést tak, aby to ostatní lépe pochopili. Díky tomu jsem se i velmi spřátelila s naší trenérkou ze štěněcí školičky, a ta mě později dostala do Pesoparku, kde nyní působím jako lektorka.

Zmínila jste vaši fenku louisianského leopardího psa, mohla byste nás s ní blíže seznámit, a co všechno společně provozujete?

Moje fenka se jmenuje Trinity, jsou jí dva roky a importovala jsem ji ze Slovenska, kde jsem si vybírala štěňátko ze specifické pracovní linie. Chtěla jsem prostě všestranného parťáka, se kterým můžu dělat všechno a v tomto ohledu si ji opravdu nemohu vynachválit. Tríňa se mnou jde naprosto do všeho, v ničem mě nenechá, ale zároveň to s ní rozhodně není lehké. Přeci jen leopard je svůj, není to borderka ani ovčák. Ale o to větší radost mám z každého úspěchu a z každé nové blbosti, kterou se naučí. Takže spolu děláme víceméně všechno. Od malička se pravidelně věnujeme výstavám, poslušnosti a dogdancingu. Ovšem jí to nikdy nestačilo, takže jsme postupně vyzkoušely obrany, hoopers, dog puller, obedience, pasení oveček, coursing, canicross, dog scootering, bikejöring, dogtrekking, treadmill, agility, lovečinu, stopy, nosework a nevím co ještě. Pasení a lovečinu máme hodně z ruky, takže se tomu věnujeme spíše sezóně, kdy ty akčnější pohybové sporty nejdou dělat kvůli počasí. Klasické obedience nás ani jednu moc netěšilo, tak jsme se na to rychle vyprdly, ale baví nás doma dělat rally obedience. Coursing je její vášní a má z něj již hromadu pohárů a ocenění. Dosahuje při coursingu rychlosti 52km/h, což už se vyrovnává i některým chrtíkům. I z noseworku již máme pár splněných zkoušek a stejně tak máme složenou zkoušku z pasení. Canicross, koloběžku a kolo střídáme dle počasí a dle toho, na co zrovna máme náladu. I zde je schopna dosáhnout 40km/h a párkrát mi to vytáhla až na 50km/h, což je zhruba rychlost ESP na rovině. V loňském roce jsme se účastnily Hard Dog Race v Čechách a to ji musím vychválit, že makala celou trasu a do všeho šla s velkou chutí. Takovéto závody ji hrozně baví a je při nich neuvěřitelně spokojená. V dogdancingu plánujeme letos složit nějaké zkoušky a snad se nám poštěstí i účast na závodech v heelworku. Zároveň, pokud to půjde, chceme letos zkusit další zkoušku z pasení, takže toho máme před sebou až až. Takhle to vypadá, že těch aktivit máme hrozně moc a na jednu stranu to je i pravda, avšak to, čím se chceme zabývat pořádně, tak to tak také děláme. Canicross, kolo a koloběžku provozujeme spíš pro udržení kondice a to ostatní z důvodu, aby měla Trinity občas změnu a ona si o to pak i sama „řekne“. Jsou to disciplíny, u kterých může vypnout a vybláznit se po svém.

Náš rozhovor ale bude zaměřen hlavně na ještě poměrně málo známou aktivitu s názvem treadmill. Připomeňme si tedy krátce znovu, o co se vlastně jedná…

Treadmill je vlastně běžecký pás pro psy, který není poháněn motorem, nýbrž vlastní silou. Je tudíž bezpečnější než motorový pás, jelikož se krásně přizpůsobí psovi. Zároveň pes zde musí vyvinout tah v postroji, aby treadmill rozhýbal, takže to je ideální stroj na posilování. V canicrossu, dog scooteringu a bikejöringu nevytvoříte tak ideální podmínky pro naprosto bezpečný trénink a kondiční cvičení jako na treadmillu. Nejenže zde zaručíte správný a rovný povrch pro běh, ale zároveň můžete psa držet v jednotném dlouhodobém tempu, které má pak největší vliv na jeho kondičku. Zvíře získá rychleji a kvalitněji lepší kondici, když bude na treadmillu běhat ve stejném svižném tempu třikrát pět set metrů, než když mu budete venku házet míček nebo s ním půjdete běhat. Treadmill klade odpor, takže pes opravdu maká a je to vidět. Na spoustě psech je již po dvou stech metrech patrné, že nemají správnou kondičku a již jim docházejí síly. Treadmill je díky tomu velmi vhodný i například k rehabilitaci psa.

A jak jste se k tomu vlastně dostala vy?

K psímu treadmillu jsem se dostala náhodně přes ten koňský. Při výběru vysoké školy jsem mířila do vědeckého oboru dostihových koní se zaměřením na trénink. Pro přijetí na školu jsem zpracovávala rozsáhlou seminární práci na téma sportovní trénink u zvířat, kde jsem se zaměřila kromě jiného i na běhací pásy a treadmilly. Jelikož u zvířat se treadmilly využívají primárně pro koně a psy, tak jsem svou práci zaměřila právě tímto směrem. Momentálně se vzdělávám v oblasti rehabilitace a masáží u psů. Se samotným treadmillem i pásem různých typů jsem přišla několikrát do styku v rámci budování kondice u svého psa.

Zmiňujete různé typy těchto strojů. Liší se tedy nějak zásadně mezi sebou a podle čeho by podle vás měl majitel psa vybírat, kde bude trénovat?

Primárně se pásy dělí na dva typy. Motorový a poháněný vlastní silou. Motorový je víceméně klasický běžecký pás, který najdeme i v lidských posilovnách. Ten poháněný vlastní silou se dále rozděluje na tři základní typy – kobercový, dřevěný a hliníkový, jako máme my v Pesoparku. Kobercový je asi tím nejstarším z nich. A je to přesně tak, jak to zní. Pás, po kterém pes běží, je z koberce. Dle mého to není vhodný povrch k dlouhodobému užívání pro psí tlapky, ale upřímně, s tímhle jediným typem nemám osobní zkušenosti. Dřevěný treadmill je nejvíce využívaný v bull sportech. Pás se skládá z dřevěných latěk. Je pro psí tlapky šetrnější a příjemnější než jeho kobercový kolega. Na rozdíl od našeho hliníkového neklade odpor, takže pes nemusí při běhu tolik zabírat a navíc je i dřevěný treadmill těžší než ten hliníkový. No, a nakonec existuje hliníkový treadmill, jako máme my. Ten má vlastně lehký, ale pevný hliníkový rám a pvc kola a laťky. Je lehčí než ty ostatní, takže se lépe přesouvá a zároveň má z hlediska psích tlapek ten nejlepší možný povrch. Tento typ doporučují i veterináři a používá se v rehabilitačních střediscích.

Výborné je, že máte vlastní zkušenost, neboť treadmill provozujete i se svou fenkou…

Ano, treadmill je u leopardů velmi oblíbenou součástí tréninku coursingu, canicrossu, bikejöringu a dog scooteringu. Moje fena miluje běh vysokou rychlostí. Není lehké jí tuto možnost pohybu vždy zajistit. Treadmill je tudíž pro ni perfektní možností, jak dosáhnout uspokojení a zároveň je to pro ni skvělý způsob, jak se dostat do co nejlepší sportovní kondice. Může se pak bezpečně věnovat všem sportům, které ji baví a činí šťastnou.

Takže i tady určitě platí, že prevence je lepší a levnější než léčba. U kterých dalších kynologických disciplín byste tedy doporučila majitelům psů pečovat o své miláčky tímto způsobem?

Určitě. Vždy je lepší prevence než léčba. Upřímně? U všech. U všech disciplín musí být pes v dobré zdravotní, fyzické i psychické kondici. Ale nejvíce prospěšné to bude určitě pro sporťáky od flyballu, přes agility až po bikejöring. Ale určitě to je vhodné i pro ostatní. Často vidím, jak má pes problém si korektně sednout, nebo i lehnout při cvicích v obedience jen kvůli tomu, že je špatně nasvalený. Dokonce treadmill může pomoci i při výstavách. I zde spousta psů dostává špatné známky kvůli postavení nohou a slabé hrudi. To vše může treadmill pomoci dorovnat.

Může na treadmill chodit i pes, který nemá žádnou zvláštní nebo průměrnou pohybovou aktivitu? Co mu to přinese?

Na treadmillu pes nemusí běžet v nejvyšší rychlosti hlava nehlava. Může jít i dlouhodobě krokem, nebo může klusat. Záleží vždy na každém jedinci…

Ano, určitě může. Nejenže zde může svůj pohyb zlepšit, ale hlavně pes, který nemá žádnou extra pohybovou aktivitu, rychle přibírá na váze, čímž pak zatěžuje hlavně klouby a srdce, což samozřejmě není dobře. Posilování skrze treadmill pomůže s udržením lepší tělesné kondice a posilní srdce. Na treadmillu pes nemusí běžet v nejvyšší rychlosti hlava nehlava. Může jít i dlouhodobě krokem, nebo může klusat. Záleží vždy na každém jedinci, co je pro něj nejvhodnější. Většinou sami psi upřednostňují klus, který je pro ně přirozený a nejlehčí.

Myslíte, že existuje i nějaké plemeno, pro které je treadmill vyloženě nevhodný? A co třeba štěňata, junioři ve vývinu nebo psí senioři?

Kdepak, každé plemeno může na treadmill. Stejně jako každé plemeno může jít plavat. Štěně samozřejmě nenechám běhat naplno, ani ho tam nebudu přetěžovat, ale i jemu, juniorovi nebo seniorovi může být treadmill velmi prospěšný. Štěně si zde může zvednou sebejistotu, naučí se hezky držet balanc, naučí se i soustředit na jednu věc a nebýt tolik roztěkané. Junior se díky treadmillu může krásně připravit třeba na svůj sportovní život a stejně jako štěně i junior zde zlepší svůj balanc, soustředění i sebejistotu. Seniorovi to zase pomůže udržet se v kondici nejen těla, ale i duše, avšak šetrně vůči kloubům. A třeba mu to i pomůže získat pár let s námi navíc.

Víme už, že v současné době působíte jako lektorka v kynologickém areálu Pesopark. Kde konkrétně probíhají tréninky a lekce?

Lekce a tréninky budou probíhat v naší nové plachtové osvětlené hale o rozloze 250m2 s pevnou podlahou a s možností využití zásuvek. Jedná se o nový krytý prostor, který nabízí i tzv. letní variantu, kdy lze odstranit bočnice.

Mohla byste našim čtenářům stručně popsat, na co se mají připravit a jak taková běžná lekce probíhá? A liší se třeba nějak úplně první hodina od těch ostatních?

Na lekci bude přítomno vždy několik pejsků, kteří se budou na treadmillu střídat. Každý z nich by se na pás měl dostat třikrát, ovšem toto může být variabilní dle kondice každého jedince. Před tím, než pes půjde na treadmill, ho určitě musí každý majitel rozehřát. Doporučuji pár minutek okrokovat, pak pár krátkých sprintů (klidně se závažím) a nakonec ještě strečink. V zimě můžete i svaly promasírovat, aby se lépe zahřály. Pokud majitel neví, jak na to, samozřejmě poradím a ukážu, jak pejska správně protáhnout a zahřát. Na treadmill si ze začátku určitě vždy berte silnou motivaci pro pejska. Pro moji leopardici je to třeba kus šunky nebo masa (není a nikdy nebyla na hračky), pro jiného to může být míček, puller nebo klidně i pešek. Prostě něco, co bude psa opravdu hodně motivovat. Po každém kole na treadmillu ho určitě zase vykrokujte. Po posledním kole kromě vykrokování přidejte ještě jednou protažení. Hodně lidí protahuje nohy, ale zapomíná na to, že pes má více částí těla, proto se věnujte i protažení hrudníku, zádi a dokonce i krku psa. I zde samozřejmě poradím. Pít nedávejte okamžitě po doběhnutí, nechte pejska vždy prvně vychladnout a vykrokovat. Než se na tom naučí pořádně běhat, může to chviličku trvat, každý pes je jiný. Ve chvíli, kdy již na treadmillu krásně umí a běhá na delší trať nebo na vyšší rychlost, můžete mu po výkonu podat i různé doplňky (ač to samozřejmě není vůbec nutností). Já sama v tomto případě používám buďto samotné elektrolity nebo třeba Mamut Recovery drinky. Ale ne vždy, záleží na tom, co zrovna po své fence chci za výkon/trénink. Kolikrát jí stačí třeba jen nějaký pribináček, nebo tvaroh. Hodina bude vždy přizpůsobena každému psovi individuálně, takže se může každá lišit, ale třeba ani nemusí. Chviličku trvá, než pes získá stabilitu, ale vždy ho to pak náramně baví a o to lépe se na to kouká.

Jistě už nyní řada pejskařů zvažuje, že treadmill vyzkouší. Zkuste je na závěr nějak namotivovat, že je to dobrý nápad. A proč by měli přijít právě k vám do Pesoparku?

Možná to lidem přijde kolikrát jako nesmysl dávat psa na běhací pás, ale všechny pak překvapí, jak na tom ti psi fungují, v jaké jsou vlastně kondičce a hlavně je to neuvěřitelně baví a dělají pokroky. Zatím všechny pejsky, které jsme na treadmillu měli, byli nadšení, někteří až tak moc, že jsme je nemohli dostat pryč, jak se k pásu stále vraceli. A to je přeci ten nejlepší pocit, vidět svého čtyřnohého parťáka spokojeného a šťastného. V Pesoparku máme ten nejlepší a nejbezpečnější treadmilll, který se na světě vyrábí, v té největší velikosti a hlavně zde máme zkušenosti se všemi typy psů.  Od kříženců, přes kolie až po bully.

Foto: archiv

Úvodní povídání o treadmillu si můžete přečíst zde:
Kam dál ...