Ten pes se musí zažít, vidět jej obrázku nestačí!

Rádi byste si pořídili menší krátkosrsté plemeno a pořád jste se ještě nerozhodli, které by to mělo být? Možná tedy přivítáte informace o zatím u nás málopočetných dánsko-švédských farmářských psech a jejich chovu v České republice. A třeba se zamilujete hned na první dobrou…

Při letmém zhlédnutí úvodní fotografie byste si možná řekli, že na obrázku vidíte nepříliš povedeného Jack Russell teriéra. Ale chyba lávky! Dánsko-švédský farmářský pes, i když je jeho původ nejasný, s ním velmi pravděpodobně nemá vůbec nic společného. A už vůbec ne po povahové stránce, je velmi milý, přizpůsobivý, nekonfliktní a hodí se téměř do každé rodiny. U nás se s jeho chovem teprve začíná, a tak bychom vám chtěli nabídnout velmi zajímavé podívání s poradkyní chovu Klubu málopočetných plemen psů a majitelkou chovatelské stanice Haguro Kensha, sympatickou Sandrou Rudolfovou.

Myšlenka na pořízení DŠFP mne nenapadla překvapivě vůbec. Byli jsme rozhodnutí pořídit malého pejska zejména kvůli našemu synovi. Máme pracovní plemena, měli jsme předvýchovu a výcvik i pár dalších německých a belgických ovčáků a tak jsme chtěli, aby syn poznal, že ne všichni psi ho koušou, povalují na zem, nebo ho švihají ocasem. Volba padla na trpasličího pinče, se kterým jsem vyrostla já. Osud tomu chtěl ale jinak.

Foli k nám přišla právě úplnou náhodou, když mi ji paní Žáková svěřila na výcvik. Ale s ní to byla láska okamžitě, už když s námi jela domů. Přijeli jsme po desáté večer a doslova jsme si ji užívali až do dvou do rána, nemohli jsme se od ní odtrhnout, doslova nám učarovala. Proto jsme se po pár dnech s paní Žákovou domluvili, že Foli už zůstane u nás.

Folinka je nesmírně veselá, stále dobře naladěná a připravená na cokoliv – na cvičák, na náročnou túru i celodenní lenošení. Nevadí jí nic, hlavně když je s námi. Zbožňuje lidi, s dětmi si hraje až do úmoru, vychází se psy i s většími zvířaty. Je krásně ovladatelná, snadno a rychle se učí, nic ji nerozhodí. Neřeší povrchy, nemá reakci na střelbu, ohňostroje i bouřky v klidu prospí. Je to skutečně společník do nepohody, doprovází nás všude.

Foli přišla do smečky dalších čtyř psů – dva němečtí ovčáci, pyrenejský ovčák a fena malinois. Zapadla okamžitě, od prvního dne byla součástí smečky, jako by se v ní narodila. Všichni psi, včetně maliňačky, ji brali jako samozřejmost. Opravdu její srdečná a přátelská povaha si získá každého. Vloni do smečky přibyl ještě pes malinois, Foli jej prakticky vychovala a on ji naprosto zbožňuje.

Dáni jsou velmi společenští, ve smečce žijí rádi, často a obvykle spolu vycházejí. Ale není to typický smečkový pes, jako třeba někteří honiči, vyhovuje jim být i na postu jedináčka. Ale pouze v případě, že je jedináček náležitě hýčkán, ve smečce občas projevují žárlivost, když se člověk věnuje jinému psovi.

Plemeno je u nás poměrně krátce a není jich mnoho. V současnosti máme odchov tří chovatelských stanic, aktivní jsou momentálně dvě. Eviduje již přes sto narozených štěňat, z nichž bylo několik exportováno do zahraničí. Ze psů chovných v naších republice se do chovu zapojilo sedm jedinců (plus dva zahraniční), narozené nebo plánované vrhy eviduji u třinácti fen. Ve střední Evropě jsme určitě na horních příčkách, co se týče počtu jedinců a odchovů, před námi je Německo, a v Rakousku se plemeno chová také. V Polsku rovněž najdeme první odchovy, na Slovensku momentálně řešíme zápis prvního DSF do plemenné knihy SKJ a je to fena od nás.

Bonitace u nás probíhá klasicky s tříčlennou bonitační komisí – PCH, rozhodčí a člen bonitační komise. Pes pro bonitaci musí absolvovat klubovou výstavu a RTG HD. U bonitace se psovi píše posudek, zaznamená se kohoutková výška, počet zubů a skus. Zatím se nestalo, že by nebyl nějaký DŠFP uchovněný. V ČR se zatím vyskytly jen dvě vady vylučující z chovu, jak mi je známo – kryptorchid a modré oko. Takže se dá říci, že naše chovná základna i importy jsou kvalitní a máme pevné základy pro další chov České republice.

V Čechách jsou krycí psi nepříbuzní a máme zbonitované i první odchovy. Ale nové krve za mě není nikdy dost a přikláním se k častějšímu využití zahraničních plemeníků.

V jedné knize o plemeni akita je psáno, že majitelé těchto psů jsou povahově akitám podobní, rezervovaní a ne příliš přátelští. Totéž bych řekla i o majitelích a chovatelích DŠFP – jsme mezi sebou vstřícní a přátelští stejně jako naši psi. Máme tu importy ze země původu, komunikujeme i s několika zahraničními chovateli a probíhá i vzájemná výměna informací.

Budu tedy hovořit za naši republiku, ale feny zabřezávají lehce, nemívají komplikované porody a jsou výborné matky. Feny rodí samy, z našich devatenácti odchovů vím jen o jednom císařském řezu. Početnost vrhů se obvykle navyšuje, feny mívají v prvním vrhu tři až čtyři štěňata, v dalších nejsou neobvyklé početné vrhy o šesti až sedmi štěňatech. Mléčné feny bývají výborně a ani početné vrhy nebývá třeba přikrmovat.

V posledních letech se počet vrhů zvyšuje, celkem osmnáct vrhů, v loňském roce (2023) šest. Všechna štěňata odchází do nových domovů ve standardní čas. Na rozdíl od větších plemen, není takový problém sehnat pro ně zájemce. Hodně našich štěňat jde i na export do různých zemí, kde je plemeno známější.

V chovu bych určitě vyzdvihla povahy. Minimálně se setkáváme s problematickými jedinci a doufám, že si to udržíme a zachováme to, protože hlavně povaha je za mě pro dána nejdůležitější a odlišuje jej od ostatních, vzhledem podobných plemen. Určitě bych plemeni přála více zapálených a nadšených chovatelů, další kvalitní importy a více zahraničních krytí. Našlápnuto, si myslím, máme díky našim chovatelkám velice dobře.

Jak jsem už psala v předchozích odpovědích, plemeno je velice univerzální a opravdu hodně se přizpůsobí majiteli. Určitě nezklame aktivní lidi, kteří vybírají parťáka na sport, ani běžného člověka, který hledá toho nejlepšího společníka na normální procházky. Ke komu se nehodí? Řekla bych, že k lidem, kteří jsou uzavření, netouží po sociálním kontaktu, neboť kam s dánem přijdete, tam se dán o kontakt s ostatními postará. Nebude vyhovovat lidem, kteří mají rádi nezávislé povahy psů, kteří preferují psa po svém boku a nestojí o to mít ho neustále na sobě a psí jazyk v obličeji. To je asi jediná skupina lidi, která by nebyla s DŠFP spokojená a ani DŠFP u nich.

Poznejte je osobně! Jeďte třeba na klubovou výstavu, kde míváme kolem dvaceti přihlášených psů. Promluvte si tam a s majiteli a s chovateli a nezapomeňte si pomazlit psy. Pokud vás plemeno zajímá a nejste si jistí, věřím, že až je uvidíte naživo, váhat nebudete, toto plemeno se musí zažít, vidět jej na obrázku nestačí!

Moc děkuji za krásný rozhovor, přeji hodně štěstí v další chovatelské práci a ať se tomuto milému plemeni jen a jed daří.

Michaela Weidnerová

Foto:   Archiv Sandry Rudolfové

https://www.haguro-dsf.cz/