Poporodní eklampsie neboli odvápnění

Slyšeli jste už někdy o poporodní eklampsii a víte, o jak nebezpečný problém se jedná, a která plemena k ní mají větší predispozice? Základní povědomost o tomto onemocnění by měl mít jistě každý zodpovědný chovatel, a samozřejmě také vědět, jak se zachovat a zbytečně neriskovat. Vše potřebné najdete v našem článku.

Eklampsie neboli odvápnění je onemocnění, které děsí celou řadu chovatelů a dlužno říci, že je děsí zcela oprávněně. Jednak pohled na fenku s eklampsií není nic příjemného a také platí, že pokud se jedná o neléčený stav, může jí to stát i život. Přesto, že eklampsie postihuje fenku, má celý problém dopad i na štěňata. Oč se vlastně jedná…

Jak z názvu vyplývá, podkladem pro onemocnění je tak zvaná hypocalcinemie, tedy nízká hladina vápníku v organismu. Tento popis není úplně přesný, protože na eklampsii se může podílet celá řada dalších věcí včetně nedostatku hořčíku nebo nadbytku fosforu v organismu. Hypocalcemie je ale tou nejdůležitější příčinou.

Jaké jsou příznaky?

Příznaky eklampsie jsou většinou nepřehlédnutelné. Fenka bývá neklidná, vypadá, že ji svědí oblast čenichu a dře jím o podložku. Nemá zájem o štěňata a často odmítá potravu. Stoupá jí teplota až k vysokým hodnotám, obtížně se pohybuje a následují tak zvané tonicko-klonické křeče, tedy stav, při kterém dochází ke krátkým záškubům kombinovaným s delším obdobím, při kterém je organismus fenky ztuhlý. Některá fenka zvrací a má průjem.

Co dělat?

O první pomoc se může chovatel snažit tím, že dá fence několik kostek cukru. To lze ale udělat, pokud ještě nenastoupily výše uvedené křeče. V každém případě platí, že je třeba co nejrychleji navštívit veterináře. Ten aplikuje fence do žíly roztok s vápníkem. Zákrok u eklampsií patří k těm nejefektivnějším. Chovatel na stůl položí fenku, která má vysokou horečku a mlátí sebou v křečích. Za pár minut skáče ze stolu zdánlivě zdravý pes. Slovo zdánlivě je třeba brát vážně. Pokud se nepřijmou potřebná opatření, onemocnění se může rychle vrátit. Ta opatření spočívají nejen v podávání veterinářem předepsaných léků, ale také v rychlém odstavení štěňat.

Kdy eklampsie hrozí?

Často se chovatelé ptají, kdy k eklampsii dochází. Onemocnění se uvádí jako poporodní odvápnění, nelze ale vyloučit, že u fen s větším sklonem k problému a početnějšími plody může dojít k odvápnění již před porodem na konci březosti. Nejčastěji se eklampsie ukáže cca 14 – 21 dnů po porodu, tedy v době, kdy štěňata nejvíce pijí, a tvorba mléka klade na fenku velké nároky. Pro štěňata vzniká problém v tom, že se doporučuje je rychle odstavit a převést na umělou stravu, což zvláště u úplně malých štěňat není ideální. Fenka se nemůže o štěňata řádně starat v době záchvatu a následně často musí být od štěňat oddělena, protože jejich přítomnost zvyšuje tvorbu mléka a tu je třeba omezit. Tím dochází nejen k narušení přirozené stravy štěňat, kterou je mateřské mléko, ale i k omezení výchovy, která je ze strany feny pro zdárný vývoj potomků potřebná.

Existuje nějaká prevence?   

Určitě i v případě eklampsie by chovatelé přivítali nějakou prevenci. Není to ale tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Základem je vyvážená strava v březosti, která nezpůsobí nadměrné přibývání váhy feny ani nadměrnou velikost štěňat. Krmná dávka musí obsahovat přiměřené množství vápníku a měl by být také zachován požadovaný poměr mezi vápníkem a fosforem. Stejně jako u rostoucích štěňat tady platí, že příliš velký přísun fosforu může znamenat nežádoucí vylučování a následnou nízkou hodnotu vápníku. Teď si možná někdo řekne, že to není žádný problém, existuje přece velké množství přípravků s vápníkem. Ale pozor, to je právě přístup, který fenku bude ohrožovat. Přísun vápníku potřebuje, ale v takové formě, v jaké si jej její organismus musí z potravy brát sám. Dostane-li ho koncentrovaný, organismus nemusí nijak pracovat a v době laktace se dostane do situace netrénovaného sportovce, který není připraven na zátěž maratonského běhu. Pokud fenka patří k plemenům s predispozicí pro eklampsii nebo již eklampsii prodělala, poraďte se s veterinářem, jak postupovat.

Malá plemena jsou „náchylnější“   

Za připomenutí možná stojí i to, že eklampsie nemusí být nutně vázána na štěňata. V praxi jsem ji viděla i u fen s falešným mateřstvím. Je to spíše výjimka, ale vyloučit to nelze. Je určitě dobré vědět i to, že jsou plemena, kterým je třeba z pohledu eklampsie věnovat pozornost, protože pro ni mají větší predispozici, tedy zvýšený sklon než plemena jiná. Jedná se o malá plemena typu jorkšír, malý knírač, trpasličí a králičí jezevčík, maltézský psík atd. Důvodem je poměr velikosti fenky a velikosti štěňat. Pokud si někdo spočítá poměr váhy fenky a jejích štěňat. např. u jorkšírského teriéra, a porovná to s retrívrem, určitě zjistí, že fena malého plemene ze sebe na potomstvo musí vydat víc energie než fenka plemene velkého. Chovatel, který má plemeno, u kterého se eklampsie častěji vyskytuje, by měl být připraven a řešit vše hned při prvních příznacích. Eklampsie se rozvíjí neskutečně rychle a nelze si říkat: „Ona je nějaká divná, zítra až přijdu z práce, pojedeme za panem doktorem.“ To by už fenka nemusela být živá.

Závěrem…

Chovatelská zkušenost učí, že trpí-li eklampsií matka, lze očekávat stejný problém u dcery. Vychází to většinou z vlohy pro velkou mléčnost fen. Ono v reprodukci, ať se týká zabřezávání, četnosti potomků ve vrhu nebo eklampsie velmi platí staré české přísloví říkající „jaká matka, taková dcera“.

Bc. Vladimíra Tichá

Foto: Pixabay