Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Po válce je každý generál!

Právě přinášíme jeden velmi citlivý rozhovor! Paní, se kterou si budeme povídat tentokrát, musíme chránit. A tak z důvodu ochrany její rodiny i jí samotné nezveřejníme žádné jméno ani fotografii, která by ji mohla odhalit. Přeci jen téma je ale velice závažné.


Po válce je každý generál!
Panýrková Iveta 26.3.2019 1863x Na ostří nože

O čáslavské kauze Bull Azylu jsme psali před pár dny. V článku jsme slíbili rozhovory a výpovědi svědků. A právě nyní přišel na řadu první z nich. Budeme se ptát paní „T.“. Snažte se pochopit, že nikdo z nás nemůže vědět, co byste mohlo stát, pokud by byla její totožnost odhalena. My tedy samozřejmě respektujeme přání dotazované.

Paní „T.“ patří k těm šťastnějším, kterým se jejich psa ještě podařilo zachránit. A i když to nebylo bez následků, svého čtyřnohého kamaráda mají doma, šťastného a relativně zdravého. A jak to u nich doma bude fungovat dál, se nyní pozeptáme…

Proč jste vůbec umístila vašeho Jerryho v tomto azylu a jak na vás působil jeho majitel?

Po válce je každý generál!

Pro umístění Jerryho do Bull Azylu jsme se rozhodli s přítelem po několika marných pokusech vyřešit jeho ohánění se po mě a po našich dětech. Zkoušeli jsme kastraci, která nám byla doporučena, psího psychologa i cvičák, kde nám bylo řečeno, že doba svépomocné převýchovy nebude nižší než deset měsíců a jelikož jsou děti několik hodin v týdnu s pejskem sami, museli jsme jednat rychle. V době, kdy jsme si na internetu vyhledávali informace o Bull Azylu, nic špatného jsme nenašli, ba naopak… Nacházeli jsme videa z různých pořadů a doporučování Bull Azylu jakožto profesionály na převýchovu psů. Majitel nepůsobil nijak zvláštně. Až teď když se k tomu vrátím zpět, tak jeho chování nebylo úplně profesionální, jako třeba, že se psa ptal: „Nějak se ti nelíbím, co?“, ale tohle nám v tu chvíli nedošlo…

„Díky všem pozitivním komentářům a videím, které bylo a je stále možno na internetu nalézt, nebylo těžké majiteli Bull Azylu Čáslav uvěřit, že on je tou správnou osobou.“

Nepřišlo vám divné, že od vás vybírá ne zrovna malou sumu za umístění a převýchovu psa?

Suma nám naopak přišla nízká, jelikož na pražském cvičišti chtěli za totéž 30.000,- za měsíc. Teď už však víme, že na převýchovu psa není potřeba pouze pomoc cizího cvičitele, ale hlavně práce nás majitelů.

Kdy jste začala tušit, že něco není v pořádku?

Jerryho jsme umístili do Bull Azylu v pátek 3. února 2019 a 8. února 2019 se přítel díval na jejich facebookový profil, zda třeba Jerryho nenafotili jako nový přírůstek do jejich „rodiny“, ale profil byl nedostupný. Začali jsme pátrat po internetu a nacházeli jsme komentáře, které byly opravdu otřesné, jak o mizení psů, tak o nedbalém zacházení s umístěnými pejsky.

Jak probíhala komunikace s panem „K.“?

Komunikace po předání nebyla nikterak valná, ale přisuzovali jsme to velké práci okolo psů. Když jsme se rozhodli si pro Jerryho dojet a dostat ho zpět, telefon nezvedal, ani neodepisoval na zprávy. Podařilo se mi ho zkontaktovat až přes Ligu pro ochranu zvířat.

Nakonec se vám podařilo vašeho psa dostat zpět. V jakém byl stavu a jak na vás reagoval?

Po válce je každý generál!

Jerry opravdu nebyl v dobrém stavu, na to že v Bull Azylu strávil „pouhých“ sedm dní. Měl rány na lících a na nohách a byl pohublý. Vítal mě velice přátelsky, bylo na něm vidět, že je opravdu šťastný, že mě vidí a nechtěl se ode mě ani hnout. Náhubek, se kterým jsme ho do Bull Azylu vezli, měl nasazený, když jsem mu ho sundala, šlo to i s masem. Na veterině v Čáslavi nám paní doktorka řekla, že se domnívá, že ho měl nasazený po celou dobu „pobytu“ a nemohl tedy pít ani jíst. Měl o šest kilo méně, než když jsme ho tam vezli. Byl opravdu vyřízený a vystrašený, bál se rychlých pohybů, či pohlazení po vrchu hlavy, toho se tedy bojí dodnes.

Co teď bude s vaším psem dál?

S Jerrym jsme navštívili pána, co se zabývá výcvikem psů a opravdu se nám věnuje. Dle jeho slov bude Jerry brzo úplně v pořádku, a jelikož se opravdu snažíme dělat vše správně, věřím, že ho odnaučíme všem jeho „neřestem“. Ano, nabízí se otázka, proč jsme to takto neřešili dříve… Řeknu vám to takhle, po válce je každý generál a vědět, že existuje někdo takový, řešíme to tak… Pokud se však jedná o bezpečí dětí, musí se jednat rychle a my jsme se domnívali, že to bude nejlepším řešením pro nás i pro Jerryho. Jsme poučení a věříme, že vše zvládneme.

Pan „K.“ sice smazal svůj web a Facebook, nicméně na internetu zůstalo mnoho jiných zmínek, rozhovorů a videí. Pořád si říkám kde se stala chyba? Proč tak dobrá myšlenka takto skončila? Co si o tom myslíte?

Myslím si, že dobrá myšlenka nebyla nikdy… Nevím, jak více se k tomu vyjádřit.

Řekněte, jak lidé reagují na hledané psíky? My jsme také zveřejnili jejich album a víme, že se velice často aktualizuje.

V tuto chvíli se stále hledá přibližně sto dvacet psů a stále přibývají další. Někteří jsou však z útulků, tedy bez původních majitelů, hledání je proto velmi obtížné. Hlavním důvodem je snaha o to, aby se původní majitelé dozvěděli, zda jsou pejsci v pořádku a v nových domovech, jak pan „K.“ uváděl. (Toto fotoalbum i s kontakty naleznete na stránkách eCanis - ZDE. Pozn. red.)

Bohužel namísto pochopení se dostává pouze urážek, jak jsme pejska mohli dát pryč, a že za vše můžeme pouze my, jejich původní majitelé, místo toho, aby pochopili podstatu věci, že je někdo, kdo je místo slíbené převýchovy držel v naprosto nevhodném prostředí a nestaral se o ně. Ano, velký podíl viny na výchově psa má majitel, avšak pokud člověk nezná veškeré podrobnosti, není na místě pouze prohlašovat kdo, kdy a kde udělal chybu. Většina bývalých majitelů, co pejska do Bull Azylu umístili, pro to měli vážný důvod. Nikdo nechtěl pejska jen někde uvázat, že už ho nechce, nebo mu překáží, téměř každý z nás mu chtěl pomoct. Pejsci stále přibývají a já doufám, že se najdou. Myslím si však, že šance je bohužel mizivá.

Jaké z celé kauzy plyne poučení pro lidi? Co by měli podle vás udělat, než někam psa dají?

Poučením je nejdřív zkusit najít chybu v sobě, a pokud není jiná možnost a pejsek musí pryč, určitě doporučuju místo pořádně prověřit a nedělat nesmyslné chyby jako my. Ne, nebylo nám divné, že jsme si předávali pejska někde u rybníka, protože z citových důvodů jsme to chtěli udělat rychle, teď bych si samozřejmě chtěla místo prohlédnout. Jak už jsem však jednou psala, po válce je každý generál a nyní bych vše udělala jinak.

Bull Azyl fungoval od roku 2014 a za tu dobu jím prošlo mnoho psů. Tušíte aspoň nějaké číslo?

Dle Čáslavského deníku činil v roce 2017 hrubý součet psů dvě stě padesát, k letošnímu roku si myslím, že jich mohlo být až čtyři sta padesát.

Děkuji vám za rozhovor.

Foto: archiv paní T.

Kam dál ...