Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

Fandíte také všem těm, kteří pomáhají potřebným zvířatům v nouzi? A určitě také tušíte, že jejich záslužná činnost stojí spoustu času, energie a financí. Pojďme tedy nyní společně nahlédnout do činnosti spolku, který se snaží vrátit zpátky do života opuštěné či týrané kavalír King Charles španěly…


Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

Ne každý pejsek nebo fenka má ve svém životě to štěstí, že se hned na první dobrou dostane do báječné rodiny, která by je milovala a ani za nic na světě nevyměnila. Někteří slouží v produktivním věku jako továrna na štěňata kdesi v množírně, jiní už se svému pánovi třeba znelíbili nebo na ně prostě není čas, či možná v tom „nejlepším případě“ se o ně člověk například ze zdravotních důvodů nemůže dál starat. Kam tedy s nimi? A právě takovým kavalírům a nejen jim zcela nezištně pomáhá 

ještě se dvěma kolegyněmi i paní Zuzana Poláková. A takových lidí není nikdy dost…

Zuzano, prozraďte mi, co vás osobně přivedlo ke kavalírům, že jste rozhodla právě pro ně?

Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

V roce 2001 jsem potkávala jednu fenečku, TR kavalírku a její krása a povaha mě navedla k tomu, že můj pes bude také kavalír. V chytré knize jsem si vše poctivě nastudovala a zaujala mě tam fotka RU kavalíra. Náhody se nestávají a během pár dnů jsme se jeli podívat na štěnda v barvě ruby. Vybrala jsem si úžasného chlapečka jménem Albion Arbes Ruben, kterému jsme říkali Sam. Sam mě doprovázel téměř čtrnáct let.

Kolik jich máte v současné době doma po svém boku a mohla byste nám o nich říci něco více?

Momentálně mám doma skoro třináctiletého adoptovaného Benjiho, pejska z klece. Je hluchý, skoro slepý, má artrózu a špatné srdíčko. Takový staroušek, který statečně bojuje o každý den.

Mým druhým kavalírkem je Boleslav Auri z Panství Lomnice, úžasný BT kluk, absolvovali jsme i pár výstav. Ale nejdůležitější je pro mě to, že je to opravdový parťák na výlety, na procházky do přírody, ale jako správný kavalír samozřejmě miluje i válení na gauči.

Vy však máte doslova otevřenou náruč nejen pro své vlastní psy, ale také pro ty, kteří se ocitli ať už z jakéhokoliv důvodu v nouzi. Založila jste dokonce spolek, jestli to tak jde nazvat, který právě těmto kavalírkům pomáhá. Co vás k tomu vůbec vedlo?

Vedla mě k tomu zodpovědnost za chlupáče, kterým jsem otevřela náruč. Hodně z nich potřebuje nákladnou veterinární péči, kvalitní krmivo a také různá vyšetření. A když jsem vyčerpala své finanční možnosti, založení spolku bylo nezbytné pro to, abych mohla dál pomáhat. A samozřejmě nejen já. A tím se dostávám k další otázce…

Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

„Druhá šance pro kavalíry“ je tedy opravdu výstižný název. Mohla byste nám více přiblížit, o co konkrétně jde, jak dlouho vlastně fungujete a kolik máte třeba spolupracovníků nebo pomocníků?

Spolek „Druhá šance pro kavalíry“ není jen můj, ale i mých dvou úžasných přítelkyň, které jsou vždy ochotné věnovat svůj čas, lásku a teplý pelíšek pesanům, kteří to opravdu potřebují.  Fungujeme od dubna 2018. Dano a Heleno, moc děkuji, že jste do toho šly se mnou!

Vůbec nechápu, jak se tak úžasného tvora může chtít někdo zbavit. Jaký bývá tedy vůbec ten nejčastější důvod, který k tomuto kroku člověka vede a odkud k vám potřební pejsci většinou přicházejí?

Dostávají se k nám pejsci, kteří už splnili svůj úkol v produkci levných štěňat bez PP, pesani, o které se jejich lidé už nechtějí nebo nemohou starat a rovněž pejsci, kteří se ocitli v útulcích.

Mnoho podobných organizací „v nouzi“ se snaží pomáhat tomu svému plemeni i v zahraničí nebo minimálně na Slovensku. Jak to máte v tomto ohledu vy?

Konkrétně na Slovensku máme dočaskářky, které s námi spolupracují.

Při příjmu pejska zažívám celkem adrenalinové chvíle, spousta telefonů a psaní, a když to klapne, vždycky si oddechnu!

Naše čtenáře bude určitě zajímat, co se děje od chvíle, kdy se o nějakém kavalírkovi dozvíte. Jaký je potom postup?

Postup? Neexistuje... Snažíme se vždy zjistit více informací, ve stejném momentu hledáme převoz, snažíme se najít někoho, kdo by mu poskytl bezpečí. Jsou to celkem adrenalinové chvíle, spousta telefonů a psaní, a když to klapne, vždycky si oddechnu.

Zachráněné kavalírky „před“ a „po“!

Veliké díky patří všem obětavým duším, které se o opuštěné nebo týrané pejsky starají a hledají jim nový láskyplný domov. Z následujících obrázků pochopí snad úplně každý, že adopce má opravdu smysl. Fotografie vlevo vždy ukazuje, jak kavalírky vypadaly v době příjmu. A vpravo je vidět, že trpělivost a příkladná péče „ovoce“ opravdu přináší…

Simba

 

V době příjmu měla fenka na jedné mléčné liště obrovskou zatvrdlou bouli a veterináři se přikláněli k rakovině. Na druhé liště byl další velký útvar. Po zaléčení následovala operace, která naštěstí dopadla dobře. Nádor byl pouze tukový a druhá lišta skrývala kýlu, která jí zasahovala až k žaludku. Při dalším porodu by nepřežila. Teď si Simbuška pomalu zvyká, jaké to je být milovaná, opečovávaná, zvyká si také na spaní v posteli a hrátky s druhou fenečkou v domácnosti.


 

Mia

  

Mia se opravdu moc bála, trápily ji záněty uší a zánět dělohy. V dočasné péči já hodně pomáhá adoptovaná fenečka, ale postupně se zlepšuje a dokáže se radovat ze života.


 

Maggie

 

Maggie byla také plašanda, bála se vlastního stínu, jakéhokoli zvuku, a když se na ni člověk jen podíval, panikařila. Chtělo to mnoho trpělivosti, ale pochopila, že už jí nikdo neublíží. V novém domově je to umazlená fenečka, která moc miluje svoji paničku.


 

Marlenka

Tato blenheimka byla také velmi vystrašená. Děsilo ji vodítko, tráva, auta, projití dveřmi a hlavně se neuvěřitelně bála lidského dotyku. V dočasné péči se krásně všechno naučila, začala si užívat mazlení a hlavně se přestala bát. Teď je šťastná ve svém novém domově.


 

Olivia

Olivia byla v době příjmu neuvěřitelně podvyživená, trápily ji zažívací problémy a ke všemu byla březí. Po poradě s několika veterináři a chovateli jsme se rozhodli Olivku co nejméně ohrozit a nechat ji porodit. Nakonec porodila krásnou holčičku, které jsme dali jméno Princess. Byla naprosto úžasnou mámou,  přibrala na váze a nyní je z ní spokojená fenka v novém domově.


 

GiGi

GiGince bylo v době příjmu šest měsíců. Byla velmi bojácná, bála se člověka a na vodítku panikařila. Měla špatně vyvinuté přední nožky, v dočasné péči se nasadilo speciální krmivo a podstoupila operaci. Hrozilo jí, že postupem času přestane chodit nebo bude mít velké bolesti Dnes je to velmi kontaktní a pozitivní fenečka. Nožky má pořád malinko křivé, ale nevadí jí to v ničem a operující ortoped je velmi spokojen.

Zmiňujete dočasnou péči, předpokládám tedy, že všechny psy si sama domů vzít nemůžete. Jakým způsobem tedy vybíráte lidi, ke kterým jste ochotná zvíře na nezbytnou dobu umístit?

Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

S lidmi, kteří se nám přihlásí, že by byli ochotní poskytnout pejskům dočasnou péči, se snažíme hlavně komunikovat, vysvětlit jim, co je čeká, a na co se mají připravit. Vždy popisuji tu nejhorší možnou variantu. Pokud se i přes to rozhodnou do toho jít s námi, jsme jim vždy připraveni poradit. Společně schvalujeme veterinární péči, různá vyšetření či operace. Vše je podloženo smlouvou. A veterinární náklady jim vždy hradíme.

Určitě není jednoduché takového člověka najít a nestává se vám občas, že se dočaskář do pejska prostě zamiluje a už ho zkrátka nedá? To by byl určitě i můj případ…

To, že pesan v dočasné péči zůstane natrvalo, se nám stává poměrně často. Oni si totiž dočaskáři vypiplají ustrašené zvířátko, naučí ho chodit na vodítku, zbaví ho strachu z lidí… No, a pak se jim samozřejmě nechce se s chlupáčem rozloučit. Takže pokud je to opravdu ten chybějící kousek v jejich životě, vím, že se tam bude mít báječně, nemám s tím sebemenší problém.

Věřím, že stejně pečlivě „kádrujete“ i potencionální nové majitele. Co tedy musí takový člověk splňovat, abyste mu s čistým svědomím pejska nebo fenku svěřila? A vyžadujete potom v budoucnu i nějakou zpětnou vazbu?

Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

Když vybíráme nový domov, musí být vždy ideální pro určitého psa. Takže se přihlíží k mnoha okolnostem. Záleží vždy na konkrétním pesanovi. Pes, který se bojí malých dětí, rozhodně nepůjde do rodiny s dětmi, pes, který miluje výlety a dlouhé procházky, nedáme ke staršímu člověku, který chce jen parťáka na gauč. Je to vždy složité, mnohdy se lidé na nás zlobí, že jim psa nechceme svěřit, ale pokud máme možnost vybrat ten nej domov, tak to prostě uděláme. Po adopci jsem moc ráda za každou novou zprávu, za každou fotku, za pokroky, které ti naši svěřenci udělali.

Stalo se vám někdy, že bylo nutné kavalírka z nové rodiny odebrat nebo vám byl třeba vrácen?

Zatím jsme žádného adoptovaného pejska neodebírali. Vždy novým majitelům říkám, že pořád to jsou i naši pejsci, takže kdyby byl jakýkoli problém, ať se na nás obrátí. Nedávno jsme zrovna řešili případ staršího kavalírka, kterému panička onemocněla a udělala přesně to, co měla. Zavolala mi, vysvětlila situaci a pejsek poté našel nový domov.

Máte představu, kolik přibližně vám za dobu vašeho fungování „prošlo pod rukama“ pejsků, kterým jste hledali nový domov?

Za dobu fungování našeho spolku jsme s kolegyněmi pomohly cca stovce psů.

Všichni ti pejsci mi vzali kus srdce, ale dali obrovskou vůli pokračovat!

To je krásné číslo. A byl mezi nimi nějaký mimořádný jedinec, který vás osobně chytil za srdce, a na kterého byste nyní ráda zavzpomínala?    

Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

Těch dojemných příběhů, které mě opravdu chytly za srdce, stály spoustu nervů, slz a strachu, je spousta. Vzpomínám třeba na maličkou Grace, sedmitýdenní štěňátko, u kterého jsme si na začátku myslely, že jeho největším problémem bude pupeční kýla. Během pár dnů v dočasce se však ukázalo, že maličká má bohužel vážnou kombinovanou srdeční vadu. Prvotní naděje na přežití byly pouze okolo patnácti procent. Jen díky obrovské starostlivosti dočaskářky, výborné péči odborníků a hlavně výjimečné vůli k životu maličké Grace, se už holčička dožila jednoho roku. A v podstatě je to zdravá a veselá fenečka.

Další, která mi tak probleskla hlavou, je GiGi, v době přijetí šestiměsíční štěně s růstovou vadou předních nožiček. Měla je vyvrácené do stran, do oblouku. Navíc to byla naprosto vyděšená fenečka. GiGi okamžitě dostala kvalitní speciální granule a podstoupila operaci u výborného ortopeda. Nedávno jsem ji měla možnost opět vidět. I když má nožky pořád trochu křivé, ničemu jí to nebrání a hlavně je neuvěřitelně pozitivní, veselá a kontaktní.

Vzpomínám také třeba na Nathánka, nádherného BT psa, byl to plašánek, který se bál i vlastního stínu, z kontaktu s lidmi panikařil a bál se chodit ven. Má báječnou rodinu, je to mazlík a venku to naprosto miluje.

Maggie, to byla další plašanda, která si teď naprosto užívá kontakt s novou paničkou.

A Olivia… Neskutečně podvyživená fenka, která se k nám navíc dostala březí. Porodila nádhernou holčičku a obě si už teď užívají v nových domovech.

Za každým dalším jménem se skrývá příběh, náročná cesta k fyzickému uzdravení a hlavně k získání důvěry v lidi, naučení se na vodítku, hygieně a radosti ze života.

Ozzynka, Bryanek, Janie, Vendulka, Chorizo, Carlito, Juliet… Vlastně všichni mi vzali kus srdce, ale dali obrovskou vůli pokračovat!

Za každým jménem zachráněného psa se skrývá příběh, náročná cesta k fyzickému uzdravení a hlavně k získání důvěry v lidi, naučení se na vodítku, hygieně a radosti ze života…

Když si tu tak s vámi povídám, říkám si, kolik času, úsilí a jistě také nemalých nákladů musíte na vaši činnost vynaložit. Jak to celé vůbec financujete a mohli by vám nějakým způsobem pomoci třeba i naši čtenáři?  

Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

Financujeme to vše z příspěvků na náš transparentní účet, z finančních darů nebo z aukcí. Čtenáři se můžou účastnit našich aukcí na FB (https://www.facebook.com/groups/246537005892903), které míváme tak čtyřikrát ročně, mohou pomoci libovolným příspěvkem na náš transparentní účet 2601420296/2010 nebo nám poslat tolik potřebné věci pro pejsky, jako jsou kvalitní postroje, obojky, vodítka, podložky apod.

Máme tady leden, a tak se na závěr přímo nabízí jedna otázka. Co byste popřála kavalír King Charles španělům, ale i ostatním psům a jejich majitelům do nového roku?

Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

Všem kavalírkům přeji hlavně zdravíčko, zodpovědného majitele, spoustu lásky a teplý pelíšek.

A majitelům? To je jednoduché. Milujte ty svoje chlupáče, užívejte / si s nimi krásné chvíle a buďte rádi, že můžete být spolu.

 

Děkuji vám za velmi povzbuzující rozhovor.

 

Michaela Weidnerová

Foto: archiv spolku Druhá šance pro kavalíry

https://www.facebook.com/Druhasanceprokavaliry/

Nezisková organizace „Druhá šance pro kavalíry“

 

Kdo jsme?

Pomáháme kavalírům ke druhé šanci na život, kde budou mít plnou misku, veterinární péči a

hlavně milující domov. Chcete pomáhat s námi, víte o kavalírovi v nouzi nebo byste měli chuť nabídnout některému z pejsků dočasnou péči? Tak pište nebo volejte!

Rádi byste kavalírkům v nouzi přispěli libovolnou částkou?

Zde je číslo našeho transparentního účtu: 2601420296/2010.

Kontakt:

Dana   736 657 165
Hela    723 125 029
Zuzka 739 358 163

https://www.facebook.com/Druhasanceprokavaliry/


 

Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!
Druhá šance pro kavalíry

Splněný sen... Sen, který se stal skutečností – spolek Druhá šance pro kavalíry!

Spolek na pomoc kavalírům z množíren, vyhozeným a nechtěným!

A my jsme tu nyní pro ně. Pro kavalíry, kteří tak moc touží po lásce a lidské společnosti.

Jsme tu pro kavalíry, kteří dosud živořili v množírnách, byli týráni chovem, neměli adekvátní veterinární péči a kvalitní stravu.

Jsme tu pro kavalíry, které už vlastní lidé nemůžou nebo nechtějí mít.

Pokud o nějakém kavalírovi, který potřebuje druhou šanci, víte, neváhejte nás kontaktovat!

A kavalírkům můžete pomoci i vy:

                  Adopcí

                  Dočasnou péčí

                  Převozem

                  Finančně

 

Nemůžeme pomoci každému, ale každý může pomoci někomu…

Kam dál ...