Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Dogdancing aneb Tančíme v rytmu psa! 1. díl

Líbil se vám úvodní rozhovor s Markétou Kunckovou o tanci se psem a už se nemůžete dočkat prvního dílu jejího seriálu? Máme pro vás skvělou zprávu – je to tady! Dozvíte se něco málo z historie tohoto sportu a zároveň si uděláte obecnou představu, o čem to vlastně celé je. Přejeme příjemné čtení!


Dogdancing aneb Tančíme v rytmu psa! 1. díl
Markéta Kuncková 24.7.2018 7690x Dogdancing

Ponořme se společně do světa souhry psovoda se psem, nespočtu neskutečných triků, perfektní ovladatelnosti, krásné hudby a k tomu všemu ještě popusťme i uzdu své fantazie. To všechno a mnohem víc je dogdancing…

Kde se vzal, tu se vzal…

dogdancing Dogdancing neboli česky tanec se psem je poměrně mladá sportovní kynologická disciplína. Historie dogdancingu se píše zhruba od devadesátých let minulého století. Vznikl ve Velké Británii z jiného psího sportu a to z poslušnosti. Proto je také v zemi svého původu známý především jako Heelwork to Music (práce u nohy do hudby). V roce 2000 zde vznikl rovněž první dogdancingový klub Paws n Music Association, na který později navázal i český klub. Poměrně rychle se začal dogdancing rozšiřovat i jinde ve světě. V Americe byl zase spíše známý pod názvem Musical Freestyle (volnější styl, mnohdy s příběhem, práce i na dálku). Dogdancing ovládl celou Evropu a dostal se i do Japonska a Austrálie.

V Česku se k počátkům dogdancingu musíme vrátit někam do roku 2004, kdy byla pořádána první soutěž u nás s názvem Dog Dancing Show Prague. O rok později zde mělo prvenství i Mistrovství České republiky. V průběhu let u nás postupně vznikly tři kluby zaštiťující tenhle nový psí sport, z čehož v současné době zůstal funkční pouze jediný, a to Dog Dancing Club Czech Republic (DDCCR).

O čem že to vlastně je?

A jak tedy vůbec takový tanec se psem vypadá? Jak už bylo výše zmíněno, základním stavebním kamenem byla prostě poslušnost, ke které byla přidána hudba. Postupně, jak se dogdancing vyvíjel, se začaly přidávat i další prvky a směry. Svoje místo si zde našly psí triky, práce se psem na dálku, přidalo se i víc opravdového tance, došlo k větší synchronizaci psovoda a psa, vznikaly sestavy s příběhy, mnohdy okořeněné i humornými scénkami. A tak dneska můžeme vidět představení, kde pejsek dělá slalom, otočky, různé pózy, panáčkuje, válí sudy, vyskakuje, couvá, chodí po zadních, chodí u nohy, obíhá, kulhá, podává packy, plazí se, chodí do strany, běhá před psovodem, za psovodem, kolem psovoda apod. Zkrátka většinou se fantazii meze nekladou a to jak v oblasti cviků psa, tak i co se týče choreografie sestav, rekvizit i kostýmů. Jediným omezujícím faktorem je bezpečnost psa. Je zakázáno provádět cviky, při kterých by mohlo dojít ke zranění pejska či jiné jeho újmě. Divácky je dogdancing velice oblíbeným sportem, často jsou žádána vystoupení na různých kulturních akcích, kde můžeme vidět už ten krásný výsledek, za kterým se skrývají hodiny tréninků, práce, moře trpělivosti a hlavně pevný vztah mezi psem a jeho pánem založený na důvěře a lásce.  I když je dogdancing jenom jeden, na vrcholných závodech a soutěžích, kterých se účastní závodníci z mnoha zemí, je patrný rozdíl. Zatímco český dogdancing je více zaměřen na technickou stránku a mnohdy náročné cviky, u závodníků z některých jiných zemí vídáme spíše taneční sestavy zaměřené na estetickou stránku. Všechno ovšem musí mít svůj řád a nejinak je tomu i v dogdancingu, kde právě tomuto velí klub se svými řády.

Jak se to všechno organizuje?dogdancing 

Celé tohle taneční dění zastřešuje Dog Dancing Club Czech Republic (DDCCR). A že se u toho nenudí, je víc než jasné. Kromě evidence členů a příspěvků klub vydává zkušební a závodní řád, řád pro rozhodčí, školí a přezkušuje rozhodčí, vydává výkonnostní knížky, pořádá a organizuje zkoušky a závody, kvalifikační závody na vrcholové akce včetně podpory reprezentace, zajišťuje ceny, vyřizuje požadavky a připomínky členů apod.

Závody jsou rozděleny na oficiální a neoficiální. Neoficiální závody jsou báječnou věcí pro nováčky na osmělení a vyzkoušení si toho, co se naučili. Je tu dovoleno používat pamlsky a hračky, což na oficiálních závodech už možné není. Další dělení je na jednotlivé divize. Jedná se o divizi Heelwork to Music a Freestyle. Společné pro všechny závody je, že nemají ani přesný časový limit sestav, ani přesně předepsané cviky a záleží tedy na fantazii a tvůrčích schopnostech závodníků včetně vymýšlení vhodných kostýmů k sestavě.

U zkoušek je to trochu jinak. Jsou skládány ve čtyřech divizích – Musical Dressage (MD), Heelwork to Music (HtM), Freestyle (F) a Dances with Dog (DwD) a ve třech stupních obtížnosti. Každá zkouška má svůj časový limit a předepsané povinné cviky. U zkoušek nepotřebujeme žádný kostým.

A co výstup na vrchol?

dogdancing Český dogdancing se určitě ve světě neztratí a má velmi dobré jméno. Za ta poměrně krátká léta historie v Čechách jsme si vychovali velmi dobré závodnice (závodníci v českých vodách nějak vymizeli, ve světě je jich vidět víc), které nejenže zvládly překonat všechny zkoušky a získat tak se svými čtyřnohými přáteli prestižní titul – Champion of Dogdancing a na našich vrcholných závodech se umístit na příčkách nejvyšších, ale zároveň byly schopné se prosadit i na světových závodech a soutěžích. Jmenujme alespoň největší úspěchy, ke kterým nepochybně patří vítězství Aleny Smolíkové na Cruft´s 2010, v roce 2012 se stala vicemistrem světa Vanda Gregorová v kategorii Freestyle a následně v roce 2013 vicemistrem Evropy ve Freestylu a současně druhým vicemistrem Evropy v Heelworku, Hanka Maršálová pak obsadila 3. místo na World Dog Show 2015, Irena Ištvánková 4. místo na ME 2016, Alena Smolíková je vicemistr světa 2017 a Vanda Gregorová 2. vicemistr světa 2017.

Foto: Martina Irglová

Úvodní rozhovor s autorkou našeho nového seriálu si můžete přečíst ZDE

Kam dál ...