Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Černota si posvítila na množírny!

Víte, jak těžké je odhalit množitele psů? To si na vlastní pěst vyzkoušeli tvůrci internetového seriálu Černota, který obvykle odhaluje praktiky českého podsvětí. Jak náročné bylo natáčení a pátrání, se vám nyní pokusíme zprostředkovat…


Černota si posvítila na množírny!
Marie Trauškeová 6.5.2020 5415x Na ostří nože

Množírny jsou v posledních letech často omílaným tématem, před kterým se sice opakovaně varuje, přesto mají stále svou silnou základnu a bohužel i odbyt štěňat. Přinášíme vám proto poutavý rozhovor s Martinem Klesnilem, spoluautorem internetového seriálu Černota, který, lidově řečeno, udeřil hřebíček na hlavičku.

Martine, kdy vás napadlo, že se budete v pořadu Černota věnovat právě množírnám?

To nás napadlo po třetí sérii, kdy jsme se zabývali sexuálními predátory. Ten nápad přišel od přítelkyně kolegy, která se hodně věnuje psům a říkala, že toto téma je ještě v českých médiích takové neotevřené. Sice se v nich už několikrát probíraly různé zákony, ale ještě nikdo neudělal takovouto dokumentární sérii, tak jsme se do toho pustili. Hned jsme také začali spolupracovat s organizací Hlas zvířat, která se tomu věnuje už dlouho a problematice rozumí, ti nás do toho zasvětili a vysvětlili nám, jaké jsou největší problémy.

Jak probíhalo samotné natáčení? Odhalili jste několik množitelů, ale asi to nebylo jednoduché, že?

Černota si posvítila na množírny!

Nebylo to jednoduché. Všechny ty série se natáčejí velmi dlouho a vycházejí třeba až po roce od toho, kdy začneme. U této série bylo těžké, že většina množitelů se nachází v nějakém obydlí, kam se jen tak nedostaneme. Předtím jsme natáčeli sérii o drogách v centru Prahy, o prostituci nebo o sexuálních predátorech, ale tohle bylo těžší. Když jsme třeba přijeli na schůzku jako zájemci o štěně, tak nám množitelé vždy ukázali jen to, co sami chtěli. Byli na to připravení. Prostředí upravili, psi byli namydlení, takže bylo těžké odhalit to špatné. Kolikrát jsem ze schůzky s množitelem, na kterého jsme dostali několik upozornění, odcházel třeba s pocitem, že se tam neděje nic tak hrozného. Ale když jsme pak získali záběry, jak to vypadá, když ten člověk návštěvu nečekal, tak to bylo úplně něco jiného. V tom to bylo asi nejtěžší, že to nešlo natočit jen tak, třeba pozorováním. Museli jsme si domlouvat schůzky, získávat informace, zajistit skryté kamery, často tam byli lidé, kteří se s tím daným člověkem znali, ale už jim také vadilo, jak se chová k těm zvířatům. I díky tomu jsme získali ty informace, jak to tam ve skutečnosti vypadá.

Tipy na množitele jste získávali nejčastěji jak?

Nejvíce od lidí. Většinou od organizace Hlas zvířat, ale také jsme několikrát našli množírnu podle inzerátu. Některé inzeráty jsou dost nápadné, množitele může prozradit už styl nafocení štěněte. Nebo, když si člověk rozklikne kontakt, tak zjistí, že má zadavatel několik dalších inzerátů. Často je to vidět na Sbazaru nebo na Bazoši.

Setkali jste se s velkým zájmem veřejnosti, ale také s kritikou – jak ji vnímáte? Mám na mysli třeba nevydařenou kontrolu množírny krajskou veterinární správou u pana Jindřicha.

Vím, že to pod těmi videi komentoval přímo i nějaký příbuzný toho pana Jindřicha. Ale upřímně to moc nečtu, takže nejsem úplně v obraze. Někdo psal, že jsme to té veterinární správě řekli pozdě, ale oni to věděli tři dny dopředu, to samé policie. Dřív jsme jim to nahlašovat nechtěli kvůli kontaktům, které tam pan Jindřich měl (na té veterinární správě). To nám potvrdily jeho bývalé přítelkyně, které s ním na jeho farmě pracovaly. Proto on vždy věděl, kdy k němu kontrola zavítá. Představitelé města i policisté jednali tak, jak měli, ale koordinace byla špatná. Policie tam přijela hned, a pak jsme dvě hodiny čekali na tu veterinární správu. Mezitím si pan Jindřich všimnul policie a psy vypustil z klecí. Bylo také vidět, jak ti psi hned běží k vodě, aby se napili. Také mezi sebou tyto dvě složky moc nekomunikovaly. Policajt tvrdil, že viděl psy zavřené v kleci, ale když dorazila veterinární správa a prošla to, tak zkonstatovala, že tam žádní psi v klecích nejsou. Po odvysílání nám také přišla zpráva, že jsme nedali veterinární správě prostor k vyjádření, a poslal ji jejich tiskový mluvčí. Díval jsem se na to jméno a říkal si, jestli se mi to nezdá. Tomuto tiskovému mluvčímu jsme totiž posílali tři e-mailové zprávy s výzvou k vyjádření. Nevím, jak víc prostoru jsme jim měli dát. Měli tam přesně otázky na množírny a na tento konkrétní případ. Vše bez odpovědi.

Předpokládám, že jste tento případ hlásili i na obec s rozšířenou působností…

Ano. To bylo město Slaný, ale chybou bylo, že to v tom videu nebylo moc dobře řečené. Město k tomuto případu tedy jelo také. Kdyby tedy ty psy chtěli odebrat, tak mohli. Další vtipnou věcí bylo, že jakmile pan Jindřich psy z klecí pustil, tak mu hned jeden utekl přes plot. Z toho bylo zřejmé, že je tam takto volně nemůže mít, protože by mu okamžitě utekli. Vraceli jsme se tam pak po měsíci, protože nám veterinární správa napsala, že tam ty podmínky pro chov zlepšil, ale když jsme to tam obcházeli, tak jsme zase viděli psa, jak tam žere nějakou mršinu.

Dokonce ve videu zaznělo i to, že psy pálil a pohřbíval je na zahradě, je to tak?

Ano, tyto informace jsme měli přímo od jeho bývalé přítelkyně, a také od bývalé pracovnice. Ty nám říkaly, že to viděly na vlastní oči. Prý by stačilo prohrabat pozemek a našly by se tam kosti. Ale to může udělat jen policie s povolením. Mimo psů tam měl pálit i další zvířata, třeba koně. Sousedi to tam prý také věděli, protože to bylo samozřejmě cítit, i když na to ten člověk házel pneumatiky, aby ten zápach překryl. Bylo to tam časté... Měl těch zvířat hodně a minimálně přirozenou smrtí mu musela některá odcházet.

Která množírna byla pro vás tou nejhorší?

Černota si posvítila na množírny!

Rozdělil bych to asi na dva typy. První je taková, kde ty podmínky nejsou tak strašné, ale psi jsou v šíleném počtu. Narazili jsme třeba na jednu, kde jich bylo přes sto. To mi přišlo fakt nemorální, protože bylo vidět, že na těch psech člověk jen vydělává, a kromě krmení se o ně moc nestará. K těm zvířatům se už lidé nechovají tak, jak by měli, ale spíš jako ke zboží. Pak byly ty druhé, jako byl třeba případ u pana Jindřicha. Viděli jsme například místnost, kde stály malé zrezlé klece, v nich kosti, zavření a pohublí psi, jeden z nich měl nejspíš vypíchnuté oko. V dalším patře se nacházelo také něco šíleného, třeba úplně malé štěně zavřené v miniaturní kleci bez pití. Podle našich zdrojů odjížděl pan Jindřich třeba na dva dny a ti psi tam byli celou dobu bez vody. A když tam byl, tak je prý pouštěl jen na půl hodiny denně, kdy se mohli napít. Dokážete si to představit? Jinak byli celý den zavření v kleci. To nám říkali jeho bývalí pracovníci. Prý to zdůvodňoval tím, že když je pustil na delší dobu, tak se prali. Musím ale říct, že jsem viděl záběry i z jiných množíren, kde jsme my nezasahovali, a tam to bylo kolikrát ještě daleko horší.

Takové natáčení si říká tak trochu i o problémy s aktéry – dostihlo vás něco takového?

Ano, každá série má takové problémy, ať už jsou to dopisy, zprávy, žaloby a cokoliv dalšího. Ale většinou jsou to věci, které soud zruší, protože uzná, že je to nesmysl.

Je ovšem velice záslužné, že jste na toto téma upozornili touto cestou…

Je to fakt zajímavé téma a jsem rád, že se ta diskuze o tom zase trochu probudila. Je to potřeba, zákony je nutné změnit. Co jsme také viděli, tak třeba u hranic s Německem se často děje „podnikání“ se psy. Jsou to Němci, kteří tuto činnost provozují zde, protože je to pro ně výhodnější nejen finančně, ale i kvůli zákonům, které jsou u nás mírnější. Mají množírny, kde je třeba těch sto psů a pak to prodávají do Německa za daleko vyšší peníze. Je to něco šíleného. To byl vlastně i jeden příběh, který jsme nezveřejnili. Natáčeli jsme takto u německých hranic a ten množitel nás odhalil. Vyběhl na nás a zničil nám natáčecí techniku. Ještě nás tam fyzicky napadl. Řeší se to ještě s policií.

Překvapilo mě, že i u nás, v jižních Čechách, existuje kamenná prodejna, kde si za několik tisíc můžete koupit ve zverimexu štěně jorkšíra nebo čivavy bez průkazu původu…

O tom jsem nevěděl, myslel bych, že toto se děje třeba v Asii. To by bylo zajímavé vědět, i když upřímně teď nevím, jestli se na takový prodej vztahují nějaké zákony, zda je to třeba nelegální.

Špatné bylo, že ta štěňata byla hodně malá, apatická, měla nafouklá bříška, takže byla dost možná i začervená. Také kolem nich lítaly mouchy a neměla u sebe svou matku...

Zajímalo by mě, jak je možné, že si někdo z takto špatných podmínek štěně koupí. Asi se jim ho zželí. To je bohužel dost časté. Tomu jednomu pejskovi možná pomohou, ale problémem je, že na jeho místo hned nastoupí další. Takže se tím nic nevyřeší. Jedinou možností je přestat si psy z množíren brát, aby těm lidem skončily zisky, které z toho mají.

Bohužel to často zájemcům o štěně nevysvětlíte a nařknou vás z toho, že jste rasisti...

Oni si lidé většinou myslí, že tam jde jen o to, jestli je čistokrevný nebo nečistokrevný, ale o to ve skutečnosti vůbec nejde. Naopak, já jsem pro to, aby si lidé brali psy z útulků, to je nejlepší řešení.

Spolupracovali jste ještě s jinou organizací, než je Hlas zvířat?

S žádnou jinou ne, protože jsme to nechtěli mělnit mezi víc organizací. Navíc, co vím, tak organizace mají každá svůj názor a pohled na věc a mezi některými probíhá i boj, do kterého jsme se nechtěli zapojovat. Měli jsme ale třeba schůzku s ministrem zemědělství panem Tomanem a to bylo velice zajímavé. Také jsme spolupracovali se Seznamem – chtěli jsme změnit situaci na Sbazaru, kde je množitelství velkým problémem. Přáli jsme si, aby byli lidé informovaní, a také měli možnost nahlásit podezřelý inzerát a měli tam nápovědu. Také jsme udělali to, že v den premiéry série o množírnách byl pes Krasty (maskot Seznamu) umístěn na hlavní stránce do klece, takže si toho každý návštěvník všimnul. Když na něj lidé klikli, zobrazil se jim tento pořad.

Z posledního dílu série bylo cítit určité zklamání, že to vše nedopadlo úplně podle vašich představ. Dá se ale něco hodnotit kladně?

Černota si posvítila na množírny!

Měli jsme možnost to udělat i kladně, ale my to vlastně kladně ani zakončovat nechceme, protože když to tak uděláme, tak pro veřejnost to znamená, že ten případ je pryč, že je to vyřešené. Ale ve chvíli, kdy uděláme nějaký tlak na politiky a ukážeme, že je tady konkrétní problém pořád a řekneme jim: „Pojďte to změnit!“, tak se to dá dál řešit. Musíme tam dát jasnou otázku, co se bude dít a proč je to stále špatné, když už se to natáčí rok. Hlavní je vzbudit zájem o problém u veřejnosti. Veřejnost pak dokáže vzbudit potřebný tlak na politiky, policii, veterinární správu. U předešlých sérií jsme za politiky nebyli, ale u této ano. Viděli jsme, jak třeba ANO má jiný názor, než se prezentuje veřejně, a naopak, které strany jsou k řešení nakloněny.

Co by podle vás muselo nastat, aby se situace změnila?

Tak asi nejjednodušší by bylo změnit myšlení lidí, kteří si kupují psa. Aby si víc prověřovali ty chovatele. Ve chvíli, kdy by nebyla poptávka, tak by nebyla ani nabídka. To je jednoduché. Když lidé odhalí množírnu a nebudou si chtít od ní vzít psa a upozorní na ni, tak ta množírna časem skončí, protože nebude mít odběr. Možná jednodušší by byla ale změna zákona, aby byly větší postihy pro provozovatele podobných zařízení. Aby už neodcházeli s podmínkou nebo s pokutou, která je ve výši jednoho prodaného psa, to mi přijde směšné. Oni vědí, co jim hrozí, a to je vůbec neděsí. Já jsem seděl před jednou množírnou tři hodiny v kuse, kdy jsem to monitoroval a natáčel a za ty tři hodiny tam přijelo asi pět zájemců, tři z nich si následně odváželi štěně. Takže to máte kolikrát ani ne za hodinu jedno prodané štěně. To je celkem masakr. To byla právě množírna toho typu, kde měla paní asi sto psů.

Průšvih je, že najdeme množitele i v chovu psů s průkazem původu...

Ano, tak to je. Ale o tohle mi vůbec nejde, jde mi spíš o to týrání těch psů. Najdete samozřejmě chovy, kde se papíry falšují, nebo má fena každý rok štěňata. Nebo se štěňata prodávají mladší, než zákon povoluje. Proto nechceme lidem říkat, berte si psy jen s průkazem původu, protože to moc neřeší. Chce to si ten chov dobře prověřit, nebo si vzít psa z útulku. Dokonce i ten pan Jindřich z naší reportáže měl oficiální chovatelskou stanici pod FCI a nejsem si jistý, jestli ji ještě stále nemá, ale řešilo se to.

 

Moc vám děkuji za rozhovor.

 

Foto: Martin Klesnil, archiv redakce

Všechny díly pořadu Černota zaměřené na množírny psů jsou ke shlédnutí zde: https://www.televizeseznam.cz/porad/cernota/mnozirny-1245111


 

Tento článek vám přináší www.fotochod.webnode.cz

Kam dál ...