Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Víte, že již zítra startuje Mistrovství světa kníračů v Maďarsku? A tušíte vůbec, co se nyní u kníračů děje? My jsme na to nyní náhodou narazili prostřednictvím rozhovoru s team leadrem reprezentace Veronikou Staniová. A možná budete i velmi nemile překvapeni…


„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Veroniku Staniovou vnímám jako člověka, který celé své srdce zasvětil kníračům. Vnímám ji také jako člověka, který ví a opravdu umí. A tak jsem se na naše povídání velice těšila. Na začátku mě však nenapadlo, že se dostaneme tak daleko a odhalíme i některé nepříjemné pravdy. Ostatně to všechno už se dočtete sami…

Veroniko, vás asi není úplně třeba představovat. Nicméně zkuste se maličko našim čtenářům přeci jen uvést.

„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Přemýšlím, čím začít a stále mi naskakuje myšlenka, že jsem v prvé řadě maminkou dvou chlapců, mám ráda svou práci, která mne velmi naplňuje a rozšiřuje mi jiný obzor, než například kynologie. Pracuji jako farmaceutický reprezentant. Od svého útlého věku mne upoutávají psi, jejich chování, narození, výcvik. Ve svých zhruba patnácti letech jsem aktivní sjezdové lyžování „vyměnila“ za sportovní kynologii. Časem jsem si splnila sen s fenou velkého černého knírače, své první vyšší zkoušky, mistrovství, chov… A tak také vznikla chovatelská stanice Stanios. Protože jsem velmi aktivní a naplňuje mne spokojenost ostatních, začali jsme s malým kolektivem u nás na Severní Moravě organizovat Mistrovství kníračů, VS mládeže MSKS, VZ MSKS, jiné kynologické akce i pro mládež a závody CACT. Možná postupem času, a po oslovení vedení MSKS, zda bych se chtěla ucházet o pozici rozhodčího pro MZŘ, se toto stalo skutečností a je možné se se mnou setkat na poli zkouškovém či závodním. Taktéž postup u mne nastal v klubových záležitostech, kdy jsem byla zvolena hlavním výcvikářem KCHK ČR. Zde působím poměrně krátce a to čtvrtý rokem, tj. jedno volební období. I z této pozice se účastním a posuzuji s bonitační komisí všechny bonitace pro velké knírače. Stále se ve svém volném čase věnuji výcviku a výchově psů a chovu. Poslední dva roky jsme měli velké úspěchy i ve výstavních kruzích a to mi velmi pomohlo i v náhledu na široký obzor, jak například připravovat psa na vrcholovou sportovní kariéru, tak na dosažení šampionátů v exteriéru.

Vaším osudovým plemenem jsou tedy knírači – respektive velcí knírači, o kterých bude dnes řeč. Jak dlouho se jejich chovu a výcviku věnujete?

První velkou kníračku jsem si pořídila začátkem roku 1993, a první vrh jsem odchovala v roce 1997. Jako mládežník, ještě za Svazarmu jsem doslova bojovala, aby mne přijali do svazu se středním pudlem, kterého mi rodiče zhruba v roce 1985 koupili a já si tak stála za svým, že jsme s Beníkem zvládli zkoušky ZM, ZVV1 a také nějaké záchranářské. Beníka mi ale v jeho pěti letech srazilo auto, poté jsem si půjčovala německého ovčáka a snažila se závodit. Když nad tím tak uvažuji, už tehdy jsem měla v sobě ten „tah na branku“ a chuť nevzdat něco, co je jiné nebo těžší, než mají ostatní…

Když nad tím tak uvažuji, už dříve jsem měla v sobě ten „tah na branku“ a chuť nevzdat něco, co je jiné nebo těžší, než mají ostatní…

Veroniko, vy jste dlouholetá členka Klubu chovatelů kníračů (KCHK) a jestli se nepletu plníte funkci výcvikáře. Co to přesně obnáší?

„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Uvažuji, jak nejvýstižněji odpovědět… Mým názorem zejména je, že každý svou roli, úkol, předsevzetí, cíle vnímání chápe a pracuje jinak. Jako i na jiných pozicích, pokud nemáte dostatečné informace, kolegu či partnera v klubu, který vás do všeho zasvětí a jakýmsi způsobem vám pomáhá, jsou začátky komplikovanější, než by mohly být. Mohu říci, že jsem se i přes své jasné vize hledala, ne vždy to bylo ideální. Postupem času, zhruba ten druhý a hlavně třetí rok už je vidět, že snaha a výsledky se dostavují… Mými úkoly je hájit jakoukoli sportovně-výcvikovou činnost v klubu, její plánování na další roky, vnímat požadavky členů. U kníračů například i rozdílnost velikostních variant, zajišťuji organizaci MR, které pro nás různé kluby či pobočky organizují, jednám s vedením svazů ČKS, ČMKU, MSKS, plánuji a předkládám nominační podmínky pro účast na MS ISPU, věnuji se povahovým testům na bonitacích VK, řeším finance související s výcvikem v KCHK, případně řeším záštitu sponzorů pro výcvik, propagaci na webu a FB klubu, aktivně spolupracuji jak s předsednictvem KCHK, tak i se členy, výcvikáři a naslouchám i jejich požadavkům. Organizuji soustředění kníračů a dvě schůze výcvikářů a příznivců výcviku v KCHK, ze kterých zpracovávám opět podněty a zprávy pro členy. Připravuji informace a tým na MS ISPU, kde jsou týmy dva – IGP3 a IGP FH, spolupracuji s druhým team leaderem, když nezávodím sama, jedu s týmem jako druhý team leader. Jednám s organizátory, sponzory, aby měli závodníci co nejlepší komfort. Samozřejmě, že mi také pomohou i kolegové z klubu, že úplně, naštěstí, v tom vždy nejsem sama.

Je těsně před Mistrovstvím světa (ISPU v Maďarsku) jak vidíte šance našich závodníků?

Jestli myslíte šance jako na umístění, tak na to je opravdu nelehká odpověď. To, že v ČR máme jak výborné psovody, tak díky chovu i psy je bez diskuze. Další je pak i o štěstí, připravenosti a věcech okolo závodních disciplín. Bylo by skvělé opět zažít českého Mistra světa kníračů, je to silný pocit!!!

Jen bych připomněla, že po dlouhá léta a hlavně tím, že jsme připravili pro české knírače lepší podmínky ke startu na MS a účastní se nás v průměru osm, vždy se umisťujeme jako družstvo. Přála bych si pro letošní rok minimálně tento úspěch a to jak u IGPařů , tak i u stopařů.

Jedete tam s nimi jako team leader, co přesně je tedy vaším úkolem?

„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Od vyhlášení reprezentace, podepsání dohody s KCHK jsem se závodníky ve stálém kontaktu, připravují se přihlášky, fotky, máme skupinku na FB, kde se stále, někdy i vícekrát denně vkládají informace, řeší se dotazy závodníků, oděvy, sponzoři, vybavení, předávají se i předsednictvu náměty, plánuje se cesta, tréninky, ubytování. Pak na místě se zjišťují podrobnosti k závodu, veterinární přejímky, plán tréninků, popř. trénink ještě mimo tento velký závod v místě konání, schůzky s pořadateli a vedením ISPU, předkládání otázek od závodníků či dotazy týmu. No, a co nejpohodovější příprava a vstup na „plac“, držení palců, povzbuzování. Slyšet českou hymnu, vstup koridorem na cvičební plac či z něho, se povede jen některým, přála bych to zažít všem, kteří si tyto řádky čtou…

Jak KCHK podporuje závodníky na této akci?

Pro letošní rok je pro závodníka zajištěn reprezentační oděv, zaplaceno startovné, pro všechny závodníky, jiné drobné sponzorské dary k doplnění oděvů a výstroji psa, a baget 17 000 Kč, který budeme čerpat po ukončení MS. A pak je to samozřejmě team leader a figurant dle požadavků závodníka.

Jedna věc mi nejde ale na rozum. Možná mi budete umět odpovědět. Nešlo si nevšimnout, že na toto mistrovství ISPU jedou také zástupci Klubu  velkých kníračů. Jak je to možné? Tento klub přeci není uznaný ČMKU? Víte o tom něco?

„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Ano, nešlo si u kníračů, řekněme, poněkud zvláštních změn nevšimnout. A ano, vím o aktivitách spolku velkých kníračů od prvopočátku, dokonce jsem V URČITÉ  sféře chápala tuto aktivitu, i když jsem tušila, že to povede k velkým komplikacím a byla jsem mezi těmi, kteří stáli o to dohodnout se na jiné možnosti a stylu, jak se skupinou kníračkářů stále pod jedním uznaným a pevným klubem pracovat. ČKVK není v ČR uznaný pod žádným svazem, není tedy řádným členem FCI. Pozici tohoto spolku upevnilo rozhodnutí ISPU, kde je loni zařadilo mezi tzv. dočasné členy. Dle podmínek ISPU může i dočasný člen sestavit družstvo a startovat na tomto závodě…

To je tedy přinejmenším zajímavé. Co si o takovém rozhodnutí myslíte?

Co já na to? Ano, musíme to respektovat, i když je to zvláštní a nepřináší to celkově pro ČR žádnou výhodu a sílu, ba naopak…

Tím, že jsou úplně všichni závodníci členové KCHK, zcela všichni se zúčastnili nominačního závodu pro MS ISPU, protože KCHK jej pořádá. Všichni závodníci byli také veřejně vyhlášeni a pozvaní na schůzku reprezentace. Pak přišla fáze, kdy se někteří závodníci ocitli v různých fázích rozhodování za který klub půjdou závodit. A někteří to také vzdali a odstoupili z reprezentace KCHK ČR  a startují za ČKVK.

Takže všichni jsou členové KCHK a startují za Český klub velkých kníračů (ČKVK). Proč startují za druhý klub? To u vás nesplnily podmínky a u nich ano? Jako člověka nezasvěceného do dění kolem kníračů mě to dost mate.

„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Ano, všichni jsou i členové KCHK. Ale také ne všichni, v době, kdy se stávali členy ČKVK, chceme-li i reprezentanty, byli jejími členy. Proč startují, to je spíš otázka na ně, já bych mohla jen reprodukovat odpovědi, které mi dali, když se ptám já: „Proč, když o ně stojíme...? Proč, když například už i podepsali dohodu?“  (Pozn. red. Jedná se o sportovní dohodu mezi chovatelským klubem a reprezentantem ohledně startu na MS.) Mohu odpovědět jen ze svého pohledu a informací. Buďto jsou tito závodníci zakladateli ČKVK a je to přirozené (tito se asi i ke mně a k KCHK zachovali ještě nejčestněji), a pak jsou tu ti, kteří se ptali: „Kdo mi dá víc…?“, „Pojedu za KCHK nebo naopak a dostanu něco od obou, ne? Jsem přece v obou spolcích...“ , nebo „Dejte mi nabídku a já uvidím...“, proběhlo masívní přesvědčování a telefonáty typu: „Nejezdi za ně, odstup, staň se rychle naším členem, my dáme více….“ nebo „Trénuješ s námi, tak se honem staň členem a jeď za nás, my už tě do reprezentace dohlásíme….“

A teď si říkám, jak vám vlastně správně odpovědět? Kvůli penězům? Nebo prostě podle toho „kde dostanu více“? Přiznám se, že i já jsem si nyní jista, že vše není úplně sportovní. Ale vše jde řešit, jednat o tom, avšak ne takovým způsobem…? Co myslíte, že by se stalo v jiných chovatelských klubech? Nebo třeba i jiných sportovních klubech (ne kynologických). Jak pak chcete spolupracovat? A jde to vůbec?

Po pravdě jsem docela zděšená ale logicky, když se nad tím zamyslím tak asi bych se bála startovat za klub, který není členem ČMKU. Vidím na jejich stránkách hodně snahy o získání členů. Platí startovné dávají různé pěkné věci. Myslíte, že to může být TO proč někteří – omlouvám se za to slovo přeběhnou?

„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Evidentně to jen TO není… Je jen otázkou, kdo a jak si to přizná. Aktivita je fajn, je to super věc, ale vždyť toto jsme dělali i zpět rok a něco, či dva společně…, a posuny byly a jsou. Jestli lidé přebíhají, nebo se nechají snad koupit či umluvit, ani snad nechci vědět už čím vším. Každý člověk si opravdu musí udělat pořádek sám v sobě. Ano, v KCHK nebylo snadné dojít k posunu, ale velmi to rozdělilo tuto malou společnost, lidi, výkony. VK v podstatě a to si ujasněme, není jen výcvik, sport a výkon, ta zvířata musím i nachovat, u VK se ročně v průměru odchová tak patnáct vrhů!!!

To, že klub vyšle např. deset závodníků, je na našich podmínkách. Já si pamatuji, a to za velmi jiné doby, kdy o startu rozhodovali lidé v předsednictvu a jelo maximálně pět reprezentantů, a když výkon nebyl, rozhodoval o tom hlavní výcvikář. A to podle toho, jak se mu daný výkon líbil. I jiné kluby vysílají reprezentace o pěti nejlepších… Mám čím dál tím větší dojem, že kníračkáři „málo vědí, málo zažili, a rychle zapomněli!“ Je to pro mne velkým zklamáním…

To, že klub vyšle např. deset závodníků, je na našich podmínkách. Já si pamatuji, a to za velmi jiné doby, kdy o startu rozhodovali lidé v předsednictvu a jelo maximálně pět reprezentantů, a když výkon nebyl, rozhodoval o tom hlavní výcvikář.

Mám také velkého knírače – mladého a zatím nejsem členkou žádného klubu. Ale musím se tedy přiznat, že když vidím co se třeba na Facebooku kolem těchto klubů děje občas i zalituji, že toho knírače mám. Co se to děje? Proč tolik nenávisti a pomluv?

„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Vidíte, a já si říkám přesně to samé. Ale přece není možné si nevšimnout, že z loajálních členů KCHK se takto nevyjadřuje nikdo. Z vedení klubu také ne. Že i ve snaze odpovědět jste ukamenován, stále se vytahují negace, kritiky, jak se zmiňujete i napadání se. Všimla jste si, že by to dělal obdobnými formami někdo na FB zrovna z KCHK? Na to je jen lehká odpověď: „NE!“ Ještě je možné si všimnout, že to stále dělají ti stejní lidé. Škoda!!! Protože jsou mnohdy velmi zkušení a mohli být přínosem než rozdělovači se stálou kritikou.

To jsme se dostaly trochu jinam než jsem chtěla. A věřím, že tento rozhovor vzbudí další vlnu nevole. Nebojíte se toho?

Nebojím se, bojím se úplně jiných věcí. Přála bych si, aby zmizela negace a to zlo, co se nyní rozvířilo, hlavně obviňování a napadání druhých. Přeci úplně všichni vědí, že je před konferencí, a mnozí z nespokojených mají možnost na pozici hlavního výcvikáře něco změnit. Možná by to byla lepší cesta, než ta, která je nyní.

Přála bych si, aby zmizela negace a to zlo, co se nyní rozvířilo, hlavně obviňování a napadání druhých!

Veroniko, vaše srdce opravdu patří kníračům a všemu kolem nich. Co byste plemeni přála?

„Málo ví, málo zažili, a rychle zapomněli

Všeobecně zdraví, a tohle není jen fráze! Zdraví lidé, zdraví psi a plemeno. Spokojenost ze všeho, co okolo svých psů děláme, zdravý rozum, pokoru a žádné rozdělování na skupiny, kluby, reprezentace. Čím více nás bude, tím lepších úspěchů můžeme dosáhnout.

Děkuji všem těm, kteří se nad těmito řádky zamyslí, děkuji i těm, kteří mne ke kníračům dovedli, kteří mne mnoho naučili, i vám, kteří podporují mne, protože dělat něco pro druhé, nejde jen v jedné osobě. No a hlavněěěěě, abychom teď co nejlíp bojovali v Maďarsku na MS ISPU.

 

Ahojte! A MOC se na vás na všechny těším!

 

Veronika

 

Foto: archiv redakce

Kam dál ...