Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Americký buldok černý? Jako vážně? ANO! Úplně vážně – vy jste nevěděli, že jsou i černí? A věděli jste, že toto plemeno ... Ale víte co? Přečtěte si podrobnosti níže...


 Je mnoho věcí, které neznáme, nevíme nebo jsou nám utajovány. A to nemluvíme jen o chovu psů. Avšak právě chov psů je naší parketou, a tak se vás snažíme seznamovat i s plemeny méně obvyklými, či jejich s nejrůznějšími barevnými variantami. A právě nyní vám představíme amerického buldoka tak, jak jej možná neznáte. A povídat o něm si budeme s člověkem snad nejpovolanějším panem ing. Tomášem Sobkem.

Jste chovatelem amerických buldoků, respektive jejich černé varianty, což je dosti ojedinělou a vzácnou záležitostí. Bylo tomu vždycky tak?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Ano i ne... Chovem amerického buldoka se aktivně zabývám již dvacet jedna let a svého prvního jsem si koupil ještě o dva roky dříve, tj. v roce 1996. Byl to můj první pes vůbec... Jmenoval se Tenesco Aradir White Power, ale všichni ho znali pod jeho volacím jménem „Jerry“, protože to byl svého času nejlepší výstavní americký buldok v celé střední a východní Evropě (CEE). Byl celý bílý a měl dvě čistě černé skvrny na hlavě a na  kořeni ocasu. Postavil jsem na něm i svůj chov, takže mnoho jeho potomků bylo zbarveno podobně (s černými znaky) a to platí i pro další generace.

Jestliže se nyní soustřeďuji na chov těch opravdu černých amerických buldoků, tak z jistého úhlu pohledu chovám stále ty samé buldoky, pouze s jiným plošným zastoupením barev. Ostatně první celočerný americký buldok, kterého jsem vyšlechtil, má tu „černou“ stejně od Jerryho..

Kromě černé se u vás vyskytuje také barva hnědá. Jak je to s těmi barevnými rázy?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Hnědá barva je pro amerického buldoka zcela typickou a jestli máte na mysli celohnědé psy, tak je to podobně čistá záležitost genetiky barev. Povšimněte si například, že ani ta tolik diskutovaná černá nebývá vždy úplně černá a např. na sluníčku se často jeví s nahnědlým či narezlým nádechem. V chovu černých AB se zcela běžně vyskytují čokoládoví, tmavě či světle hnědí nebo i plaví jedinci, jedinci s maskou a jak dokladuje můj aktuální vrh, ve kterém jsem použil oba rodiče celočerné, narodit se může i klasicky zbarvené štěně, tzn. bílé se znaky. Z černých jedinců v určité kombinaci s jiným zbarvením už dávno vznikají i modří američtí buldoci, které, jak doufám, již brzy uvedu také...

V této souvislosti podotýkám, že si nejsem vědom toho, že by určitá barva měla být nějakou překážkou v celkovém pojetí či užitkovosti rasy, zvláště u pracovních plemen.

Americký buldok je plemeno neuznané FCI, ale přesto se dá u nás pod hlavičkou FCI chovat, avšak zde říká standard, že barva černá je přímo vadou. Kde se toto zbarvení vzalo a proč to u nás považují za vadu?

Americký buldok je skutečně plemenem neuznaným FCI. Zásadním argumentem je nestálost fenotypu této rasy, jinými slovy absence jednotného vzhledového standardu. Tímto rysem je toto plemeno už od svého vzniku přímo pověstné (neznám v kynologii nic podobného) a zaznamenal jsem už téměř dvě desítky různých chovných standardů nebo jejich postupných revizí v průběhu celé historie plemene. Bavíme se však o rase, která vznikla v USA, což je, jak známo, země neomezených možností... Navíc si musíme uvědomit, že první američtí buldoci dostali papíry až v roce 1970 (!) a to u National Kennel Clubu (NKC) a byli to většinou psi a jejich F1 potomci, kteří splňovali představu a nároky vážených zakladatelů plemene pánů John D. Johnsona a Allana Scotta na tuto rasu, ale v první generaci byl jejich pravý původ většinou nedohledatelný. Je dobré vědět, že NKC od počátku až dodnes uznává čistě černou barvu v jakékoliv ploše a ža tento 1. standard rasy byl společnou prací obou zakladatelů plemene JDJ a AS.  Jednalo se skutečně o záchranu skvělých pracovních a rodinných psů typu Bull Dog, kteří se v Americe vždycky vyskytovali, ale kteří po druhé světové válce „díky“ radikálním civilizačním změnám přestali být potřební, a proto už  vymírali... I když se pak k jejich snahám přidalo pár dalších průkopníků a úzký genofond se rozšířil, ale typově to moc nefungovalo. John D. Johnson měl vlastní vizi o vývoji rasy a tak do chovu přidal buldoka, ovšem anglického (Argument? Oba mají stejné předky kdesi dávno v Anglii, což je pravda). Jeho produkty začaly vypadat stabilněji a hlavně mohutněji. Allan Scott s tím nebyl ztotožněn, preferoval výkon před vzhledem. Po jedné výstavě kdesi na parném jihu to Johnsonovi buldoci úplně neudýchali a proto nevyhráli. Neustál to také Johnson a oslovil další americkou organizaci Animal Research Foundation (ARF) pro registraci jeho typu AB. Uspěl, jak jinak.

 

Partnerskou organizací FCI v USA je American Kennel Club (AKC), který se však na vzniku amerického buldoka  nikterak nepodílel a od počátku od něj dává ruce pryč právě z výše uvedených důvodů. Naprostá většina evropských zemí, resp. jejich FCI organizací se k tomu postavila stejně. U nás (a následně či souběžně v několika okolních východoevropských zemích) se však k tomu postavili FCI-čkáři chytřeji a prohlásili toto nové plemeno za tzv. „dosud neuznané FCI“ a přijali ho pod svá křídla. Až do tohoto momentu na tom neshledávám vůbec nic špatného, spíše naopak, neboť všeobecná kynologická propagace zcela nového a navíc nadmíru zajímavého plemene nemohla být provedena lepší cestou!

Aha, a co je tedy podle vás tou horší stránkou věci?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Mnohonásobně horšími se pak však jeví důsledky tohoto kroku, protože byl opravdu ušit narychlo tzv. „horkou jehlou“ bez jakékoliv snahy se dozvědět cokoliv o momentálním stavu a vývoji plemene přímo v zemi jeho původu!!! Tam to totiž celou dobu vřelo a nakonec jednotlivé konkurenční organizace začaly ve své práci ku prospěchu plemene většinou rozumně spolupracovat a zvítězil model tzv. dvou základních vzhledových a později i výstavních typů v rámci plemene (zpočátku typ Johnson vs. Scott, později Classic nebo Bully vs. Standard). Upravovaly se starší a vytvářely novější tzv. kompilační standardy, které hledaly tzv. zlatou střední cestu mezi vzhledovými extrémy a současně byly rozšířeny o nespornou existenci vzácnějších barevných rázů. Vedoucí roli v AB komunitě v USA i na celém ne-FCI světě převzaly specializované kluby pod společným vedením těch nejlepších chovatelů obou základních typů, které kromě pořádání velkých výstavních show zavedly také běžná zdravotní vyšetření (dysplasie kloubů atd.) a dále nejrůznější sportovní soutěže, které měly za úkol otestovat vlohy psů k práci. Tyto kluby často vydávaly své pravidelné zpravodaje, informací bylo více než dostatek. Už od roku 1989 byl kupříkladu organizací American Bulldog Association (ABA) vydáván naprosto skvělý čtvrtletník American Bulldog Review, plný aktuálních a objektivních informací o historii a aktuálním dění o AB v celé Americe a prosazujícím právě tento názor!

Naneštěstí lidé z FCI u nás sáhli po v té době (rok 1995) jediné doposud vydané knize o plemeni American Bulldog, kterou v rámci předchozího boje na vlastní náklady vydal chovatel John Blackwell, jednoznačný zastánce a propagátor typu Johnson a navíc tzv. inkvizitor v pohledu na tzv. „čistotu rasy“ podle svých představ. Blackwellův standard byl mírně pozměněn v USA i v jeho domovském klubu ABCA ještě před touto dobou, a za pár let zanikl i tento klub... John Blackwell se posléze vydal cestou chovu jiných ras a časem byl obviněn z mixu AB s jinými molossy...

V tom samém roce 1995 ale vydává ABA ve svém magazínu celou dvoustránku z velkých písmen: „VYHRÁLI JSME!“, což se potvrdilo v roce 1998 na prestižní výstavě Moloss Clubu CZ pozvaným rozhodčím přímo z USA, který docela zajímavě zamíchal s dosavadními FCI výsledky zúčastněných AB a překvapivě nechal vyhrát jiné. Už nikdy jsme pak u nás neměli rozhodčího ze země původu plemene…

Resumé je nasnadě: FCI má starý, v USA už dávno neplatný a hlavně naprosto neaktuální plemenný standard!!!

 

Všechny vaše odchovy jsou s průkazem původu. Výše jsme si řekli, že FCI černé „nebere“! Pod jakým klubem své psy chováte a jaké jsou podmínky do chovu?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Nesouhlasím, že v FCI černou nebere, ačkoliv to mají skutečně v tom nepovedeném standardu!!! Jedná se o maximální pokrytectví a prospěchářství, když mašina na peníze, která když už něco spolkla, si ani nepřipustí, že udělala chybu a nechce nic změnit. Stačí, když máte jejich PP a vše je rázem jinak. Chcete dohledatelné důkazy?

  1. a) Prvním šampionem FCI - CZ se stal Rocky, bílý pes s malými černými flíčky.
  2. b) Můj Jerry, jeho syn, se stal FCI šampionem CZ i SK s mnohem výraznějšími černými skvrnami. Jeho sestra Arissa dosáhla s ještě větší plochou černé barvy podobných výsledků.
  3. c) Lebora z té samé krve dosáhla snad všeho, co se FCI titulů šampiona u nás a na Slovensku týče, a měla těch černých ploch jako typický mustang, cca čtyřicet procent.

Každý si to může ověřit podle fotek a dostupných informací na webu...

 

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Ačkoliv můj Jerry měl kromě vstupních US papírů také FCI registraci, rozhodl jsem se svůj chov postavit na papírech americké ABA. Upozorňoval jsem už v té době Moloss Club CZ na jisté nesrovnalosti v rodokmenech, ale hlavně na problém jejich standardu, nedalo se však už nic dělat. Prý každá sebemenší změna trvá v průměru tak pět let... Založil jsem proto s několika přáteli The Heart of Europe American Bulldog Club (HEABC), nezávislé sdružení všech chovatelů a majitelů amerických buldoků bez rozdílu plemenného typu a PP, které navázalo úzkou spolupráci s vedoucími AB organizacemi v zemi původu plemene tj. s American Bulldog National Alliance (ABNA)a sportovně orientovanou organizací IRONDOG.Akce HEABC se každoročně pořádají u nás, na Slovensku, v Maďarsku a Rakousku.

Později jsem založil také Xtra Bully Breed Association (XBBA), rozšířenou o všechny stávající a nově vznikající plemena typu bull, která s pověřením Ministerstva vnitra ČR navíc spravuje i vlastní plemennou knihu, pod kterou všechny své psy registruji už devět let. Naším dalším významným partnerem se stala holandská American Bulldog Europe (ABEU), přátelské kontakty máme se všemi významnými organizacemi a registry bull plemen po celém světě.

Kdy nebo za jakých podmínek se AB u vás stává chovným?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Naše podmínky uchovnění jsou zcela jednoduché: Chceme konkrétního jedince prostě  „vidět“ ve věku blízkém reprodukčnímu na nějaké akci (nejlépe na naší XBBA klubovce, ale přijímáme také výsledky všech akcí HEABC či jiných specializovaných AB klubů z celého světa, problémem není ani akceptace písemně doložených výsledků z multiplemenných výstav včetně FCI). Jedinec by neměl po stránce exteriéru ani povahy vykazovat znaky, které by plemeno vysloveně poškozovaly, nevyžadujeme přitom však žádná nutná vítězství ani tituly. Procedura uchovnění se dá řešit i individuální bonitací za přítomnosti minimálně dvou klubem uznávaných odborníků na plemeno.

Doporučujeme rovněž zdravotní vyšetření na dysplasii (HD i ED současně, příp. problémy s lokty jsou totiž mnohem hůř řešitelné než problémy s kyčli), dalšími běžnými RTG vyšetřeními u bull ras jsou SA, OCD nebo i PL. Z důvodu zachování maximální objektivity máme pouze jednoho vyhodnocovatele, který by ovšem neměl příslušné RTG snímky sám dělat... Dalším našim doporučením je vyšetření na NCL/CCL.

Prověření povahy je dalším naším vřelým doporučením, akceptujeme přitom naprosto všechny dosažené výsledky, testy či tituly ze všech světových kynologických organizací a jejich soutěžních řádů. Sami pořádáme jednoduché testy povahy a síly v rámci XBBA Septathlonu na každé naší klubovce.

„Nejdůležitějším aspektem na všech PRŮKAZECH PŮVODU je pouze samotná PRAVDA uvedená v těchto papírech!“

Takže pokud to dobře chápu, PP jsou vystavovány u nás v Čechách?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Jak bylo výše uvedeno, máme nyní všechno už přímo „doma“. Jednalo se o racionální vyvrcholení naší dlouholeté snahy o nezávislost, efektivnost a také jistou zpětnou vazbu. Přímý kontakt s každým chovatelem a následně i s majiteli jejich odchovů bez vzdáleného prostředníka umožňuje jednak jakousi kontrolu dění (nehezké slovo, ale asi mne chápete), a dále konkrétní seriózní nabídku na případnou pomoc či radu od našeho klubu v případě snahy o výstavní kariéru a následný chov. Informace, které klub shromažďuje, slouží čistě ke prospěchu chovu a to výlučně neveřejnou formou. Jedná se tedy o něco mezi „free“ chovem přes US či NL plemenné knihy a až nesmyslně byrokratickým systémem FCI apod. Zastáváme názor, že nejdůležitějším aspektem na všech PP je pouze samotná PRAVDA uvedená v těchto papírech a bohužel mám po svých dlouholetých osobních zkušenostech snahu to dělat trochu jinak a hlavně poctivěji...

 

Pod jakými dalšími kluby lze černého amerického buldoka chovat?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Pokud jde jen o barvu jako takovou, tak určitě ve všech. Pokud ale jde o její celkovou plochu na konkrétních jedincích, nastávají rozdíly. Celočerného AB bez výhrad akceptuje už výše zmíněná americká NKC(nejstarší plemenná kniha pro tuto rasu), která je současně i pořadatelem výstav a v Německu a Anglii má naprostá většina AB jejich papíry a pořádají se tam samozřejmě jejich show, v USA dále druhý nejstarší registr na světě Animal Research Foundation (ARF)a hlavně momentálně nejsilnější  organizace pro toto plemeno na celém světě American Bulldog Registry & Archive (ABRA),která má kromě nejobsáhlejší  plemenné knihy také největší počet výstav, mnohé z nich i v Evropě. Ve svém standardu sice uvádějí, že by měla být nějaká bílá barva na hlavě, ale praxe je mnohem volnější (jak mohu dokladovat).

V Evropě je to náš momentální partner ABEU(který dělá pouze výstavy), registrovat však můžete tyto psy bez výhrad také v Animal Research Foundation Europe (ARFE), což je dnes nejoblíbenější plemenná kniha pro všechny non-FCI chovatele v našich končinách.

Pokud to v krátkosti shrnu, tak je to ve světě amerických buldoků v akceptaci těchto jedinců asi tak napůl, vzkříšení těch pár desítek celočerných AB, kteří v historii rasy kdy existovali, přišlo samozřejmě s rozvojem vzácných barev u všech bull psů, a je to čistě marketingovou záležitostí. Na kvalitu rasy však máme odedávna jiné parametry, nechť tedy rozhodnou ony...

Jaké mají lidé, kteří si od vás štěně koupí, možnosti, co se třeba výstav týká? Je jasné, že na MVP do Prahy nemohou, ale kam tedy mohou a kolik akcí to tak za rok je?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Upřímně??? Kolik dnešních kupců má vůbec zájem někam jezdit na jakékoliv akce a být aktivní v chovu? Dle mého se doba rapidně změnila a psa si lidé kupují spíše jako doplněk ke svému image a osud plemene je naprosto nezajímá.

Na MVP do Prahy by mohlo více AB, nejen těch černých. České FCI však přestalo komunikovat s okolním světem, zakázalo jiné papíry než jsou ty jejich a tudíž si tvoří svého „vlastního amerického buldoka bez návaznosti na Ameriku“... Dokážete pochopit systém, který vám při importu kvalitního jedince ze zahraničí doslova a do písmene vymaže jeho rodokmen, protože tam nejsou psi registrovaní v FCI??? Jak by tam asi mohli být, když celý civilizovanější západní svět toto plemeno pod FCI dodnes neuznává!!!??? Slováci to na chvilku „obešli“ formou, že cizím psem si můžeme nakrýt (pozor, ale cizí fenu nepřijmeme!), a teď se dělají importy z Běloruska, Ukrajiny, Ruska či z bývalé Jugoslávie, aby vůbec měli nějakou novou krev, která tady stejně už před mnoha lety byla...

Kromě více akcí pod záštitou NKC v Německu pořádá každoročně tři akce v dosahu HEABC (ABNA/IRONDOG) a to Beroun, Nitra, Opava nebo Rakousko),  další dvě akce jsou v Maďarsku (ABRA resp. ABNA/IRONDOG), naše klubovka XBBA (ABEU/SEPTATHLON) je jednou ročně u Svitav.

Momentálně se blížíte k finálním přípravám na jednu takovou akci. Mohl byste nám ji trochu přiblížit?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Letošní akce, kterou pravidelně pořádám už od roku 2003, proběhne tradičně ve „svatováclavském“ termínu 28. a 29. září v areálu Hotelu Otakar v Hamrech u Poličky (okr. Svitavy). Jedná se o dvě mezinárodní výstavy amerického buldoka a všech plemen typu bull pod patronací ABEU (jedna v sobotu a druhá v neděli), kde přijímáme psy ze všech světových plemenných knih bez rozdílu a sobotní Mezinárodní soutěž XBBA Septathlon v sedmi sportovních disciplínách (Sprint, Obedience, Protection, Hang Time, High Jump, Tug Of War a Weight Pulling), které se mohou zúčastnit všichni psi bez rozdílu plemene, psi bez PP i kříženci a mohou si také vybrat, do jakých soutěží nastoupí. Veškerá ubytování máme vyřešena v rámci areálu, je zde opravdu hezké prostředí, kuchyně funguje skvěle, je zde zázemí pro návštěvu celých rodin i s dětmi.

Udílí se na takové akci nějaká ocenění?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Výčet je poměrně dlouhý a vychází z „americké“ neboli západní tradice pořádání těchto show a následného vyhodnocování výsledků. V každé výstavní třídě si psi mohou přijít pro zlatou, stříbrnou a bronzovou medaili za 1., 2. či 3. místo, vítězové tříd spolu dále bojují o malé poháry za nejlepšího psa nebo fenu a vítězové příslušné konkurence dále o čím dál tím větší poháry za nejlepšího zástupce plemene (BOB), nejlepšího jedince v plemenné skupině Bulldog, Bull & Terrier a Moloss (BIG) a na vítěze celé výstavy čeká samozřejmě pohár největší (BIS). Vše je řádně bodováno podle významnosti dosažených výsledků a započítáváno do Mezinárodního šampionátu ABEU. V XBBA se jedná o podobný systém, dokonce přísnější než na západě, laťka je úmyslně posazena hodně vysoko...

V obou zmíněných případech dostává jedinec více bodů za větší počet poražených konkurentů a to mi připadá jako nejvíce objektivní a nejspravedlivější systém, jak vyhodnocovat kvalitu psů v rámci každého plemene. Sám jsem to kdysi zažil se svým Jerrym, byly FCI supervýstavy o třiceti a více jedincích, ale také jsme zažili akce o dvou nebo třech AB a stejně jsme dostali CAC nebo CACIB a BOB, který měl ale tu samou váhu, jako ten předešlý v pořádné konkurenci! U nás si nemohou psi titul Champion jen tak „vyjezdit“ účastí na mnoha a mnoha malých akcích, musí prostě předepsaný počet konkurentů porazit, jinak mají smůlu... Na zadávání CACů (mimořádná kvalita psa bez nutnosti konkurence) vs. naše 1P (první místo ve třídě) odpovídám, že u nás by slabší jedinec nedostal 1P, 2P a popř. ani 3P, i kdyby byl ve své třídě zcela sám, ale není to o tom samém, to musím uznat. Ale co už je fakt masakr z mého pohledu, ať se furt nenavážím jenom do FCI, tak to jsou ty podbízivé tituly stylu „Evropský, Světový nebo bůhvíjaký vítěz nebo rovnou šampion“, které nabízejí menší organizace konkurující FCI na té samé platformě. Prostě jestli chcete vědět něco více o kvalitě svého psa, jezděte na akce, kde je ta největší konkurence v rámci vašeho plemene a kde o ni rozhodují opravdoví odborníci.

Malá, ale důležitá paralela: Většina lidí sleduje fotbal, hokej, tenis, formuli 1 a další sporty a všem se zdá zcela normální mít umístění podle pořadí, bodový systém v tabulce a vyřazovací systém „play off“. Proč by to mělo být v soutěžích psů jinak?

Tak, pojďme se více podívat na tyto psy. Pro koho jsou podle vás vhodní a jak nároční jsou na výchovu?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Toto je pro mne nejzáludnější otázkou (smích). Americký buldok se od časů počátků svého organizovaného chovu docela hodně změnil. Původní forma skvělého rodinného a hlavně tvrdého univerzálně upotřebitelného pracovního psa se časem změnila díky vzrůstající popularitě, kdy se jejich chovu chopili také tzv. množitelé, stále se zmenšující možnosti je v civilizovaném světě po pracovní stránce nějak pravidelně využívat a hlavně díky chovu pro extrémní fyzické parametry a celkový vzhled až  brutálně připomínající buldoky z kreslených seriálů pro děti. Je asi všem jasné, že tento typ AB by svou původní práci už asi nezvládnul...

U tohoto plemene bych ale, a to bez rozdílu typu či krevní linie, vypíchnul maximální vhodnost do rodiny a to i s malými dětmi. Tito psi dokáží být neuvěřitelně jemní a ohleduplní, co se týče takových věcí a jejich výchova je rovněž nadmíru snadná. Jsou obvykle nenažraní, takže za pamlsek se naučí spoustu užitečných věcí. Reagují výborně na normální mluvu, resp. na její intonaci, odhadnou vaši náladu a podle toho se chovají, vůbec nemají tendence se nějak prosazovat na váš úkor. Respektují zcela přirozeně člověka jako svého pána a obecně vzato mají rádi všechny lidi a pro kynologii ve smyslu obranářském se musí spíše povzbudit jejich vrozené předpoklady výcvikem. Na svém pozemku hlídají, budí respekt už svým vzhledem. Nevyštěkávají zbytečně, akční jsou až v přímém kontaktu. Hovořím nyní o obecném vzorku bull typu, v rámci rasy mohou být samozřejmě rozdíly.

Je toto plemeno náročné, co se týká krmení?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Toto plemeno nemá žádná speciální doporučení ohledně stravy. Obecně platí, že čím lepší stravou budete svého psa krmit, tím bude i on lepší a zdravější. Vyvarujte se ale všichni především levných komerčních značek granulí, prodávaných obvykle v supermarketech, zabíjíte si tak vlastního psa. V období růstu do jednoho roku doporučuji určitě superprémiové granule, pak se dá pracovat i s lepšími prémiovkami, ale spíše na střídačku se superprémium. Čas od času prostřídat značky a pracovat také s jiným složením hlavních zdrojů živin. Doplňky stravy (vitamíny, minerály, kloubní výživa) doporučuji čas od času rovněž. Maso je ovšem maso, a já většinou krmím své psy ve stylu BARF, samozřejmě i s těmi doplňky.

A co zdraví?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Zdraví plemene ve zkratce? Podařilo se nám obecně vzato porazit dysplasku, kterou toto plemeno trochu trpělo v minulosti, poslední výsledky jsou všechny výborné, spondylóza v akutní formě se už dlouho neobjevila, je to prostě mnohem lepší. Kožní problémy rovněž ustupují. Trošku se v budoucnu obávám možných následků příbuznosti v hlavních liniích rasy, nějaké náznaky už tam jsou, ale to je jednak řešitelné a jednak to nepředstavuje nějaký současný problém. Takže v tomto směru jsme se skutečně posunuli kupředu.

Co doporučujete, aby se lidé vyvarovali například růstovým či jiným problémům?

Americký buldok černý – to je ale nádhera!

Jíst přiměřeně je asi tou nejlepší odpovědí. Mnoho lidí, hlavně začátečníků,  kupujících si štěně po impozantním 50 – 60kg zcela výjimečném psovi (žádný střed, prostě extrém) si myslí, že když bude své štěně krmit formou „čím víc, tím líp“, tak toho taťku jejich pejsek brzy dožene a bude vypadat úplně stejně. A štěňátku prostě chutná... To je přesně ta cesta, na které si zadělají na vážný problém, který může přerůst až do zdravotních komplikací. Neuvědomují si totiž, že ten taťka musel do svých parametrů také nějak dorůst a že mu to trvalo minimálně tři roky, než se rozvinul do své plné síly. Poslední štěně AB, které jsem si koupil, je pes „Jimbo“ a toho jsem krmil velmi obezřetně až do deseti měsíců. Pak jsem mu přidal a začal fest nabírat, jenže jeho kostra už na to byla připravená. Nejkritičtější období je ve věku přezubování (cca 4 až 5 měsíců věku), organismus potřebuje více vápníku a když mu tam nasypete samý protein na růst, svaly a hmotu, tak přestane stíhat budovat kosti a důsledkem jsou křivé a prošlápnuté nohy, prohnutá záda atd. V tomto věku se utvářejí i klouby, a jestliže je jejich struktura příliš měkká, dochází k závažným deformacím „díky“ nadváze štěněte. Přicházejí zbytečné problémy, jejichž náprava už kolikrát není ani možná...

Bylo to velice příjemné povídání, děkuji vám za rozhovor

Foto: archiv Miura Buldog

Kam dál ...