Ve Španělsku káplo českému canicrossu zlato!

Koketujete s myšlenkou, že uděláte něco pro zdraví své i svého psa, a začnete běhat? Canicross by mohl být pro vás tím pravým ořechovým! A vůbec nevadí, že už vám není „náct”. Třeba jednou dosáhnete na metu nejvyšší.

Jaroslavu Sedlákovou není třeba dlouze představovat. Před třemi lety vyšel u nás na eCanis moc pěkný článek právě o ní. Tehdy se v něm s námi podělila o své canicrossové poprvé. A co se za ty tři roky změnilo? Kromě toho, že Jarku běhání stále baví, reprezentovala letos v říjnu Českou republiku na IFFS World Championships & World Masters Dryland 2023 ve španělské Olveze.

Před šesti lety na mě na Facebooku vykoukla upoutávka na druhý ročník Hard Dog Race - překážkový závod se psem, takový sparťan (smích). Samozřejmě jsem se se svojí fenou australského ovčáka Bastetkou musela zúčastnit, a moc se nám to líbilo. Společně jsme překonávaly na 6 km dlouhé trati různé překážky, o bláto nebylo nouze. Tehdy jsem bez tréninku byla 44. z 800 žen. Na další ročník už jsem se začala připravovat asi dva měsíce předem a bylo z toho 11. místo z 660 žen, a tím to všechno začalo. U běhání jsem zůstala, úplně mě to pohltilo, ale musím podotknout, že mě baví běhat se psem, bez psa NE! Později jsem se se svojí Bastetkou, a také s Delinkou, zúčastnila mnoha sprintových hobby musherských závodů. Často z toho byla bedna, a to i mezi velkými psy typu ESP. Jenže po čase už Bastetka přestala ve sprintech těm velkým ohařům stíhat, a tak jsme začaly běhat dálkové závody typu Winter Sky Race – 21 km v zimě ve sněhu a z toho dvakrát na Ještěd, byly i jarní Ještědy a vždy byla bedna, většinou první místa. Také jsem s Bastetkou dvakrát běžela noční závod Horská výzva - 64 km po horách v noci a bylo z toho 2. a 1. místo, dále jeden Dog maraton - 3. místo. Ale to už jsme nikdy neopakovaly, protože Dog Maraton je orientační závod a to není nic pro mě, vždy se ztratím (smích).

Před dvěma lety jsem si doma vyfňukala svoji první ESP fenku Wings (evropský saňový pes) a zde začala moje profi dráha mushingu - canicrossu. Letos v červenci jsem ještě začala běhat pod vedením trenéra a průšvih v podobě závislosti na běhání je na světě…

Běhat jsem začala s mojí fenkou australského ovčáka Bastetkou (Bastet Černý kondor), a posléze s její mladší sestrou Delinkou (Delicate Storm Černý kondor). Jak už jsem řekla, v roce 2021 přišla fenka ESP Wings a musherská licence. A protože „éespéček“ není nikdy dost, přibyla druhá fenka Katnys, a letos v létě ještě nejmladší posila týmu fenka Eurohund Lotty.

Jsou to úžasní psi, srdnatí, milí, silní, rychlí, a s obrovskou chutí k tahu a sportu všeobecně. Byli vyšlechtěni právě za tímto účelem. Právě díky využitým plemenům (německý krátkosrstý ohař, pointer, greyhound, sibiřský husky, aljašský malamut) má ESP tyto skvělé vlastnosti. OK, tak se přiznám, stát na stupních vítězů, v první trojici, je báječný pocit. Komu by se to nelíbilo? Abych „ustála“ konkurenci, tak to bez běžeckého drilu a skvělého psa prostě nejde…

Ano, moje první běhání probíhalo naprosto spontánně, nekontrolovatelně a vlastně jsem všechno dělala úplně špatně, často jsem byla bolavá, přetížená. Oprava - vždycky jsem pak byla bolavá a přetížená, prostě jsem měla pocit, že když budu dřít – běhat jako pako, že budu dobrá. Moje forma se sice zlepšila, ale po čase jsem začala stagnovat. Cítila jsem, že potřebuji odbornou pomoc, a tak jsem oslovila trenéra Vladimíra Šáfra, a poprosila ho, zda by mě mohl trénovat. Slovo dalo slovo, a dnes běhám ještě víc, víc dřu, ale moje tréninky mají smysl a řád, a směřují ke svým vytyčeným cílům. Nedám na něj dopustit. Moje tréninky jsou tvrdé, mnohdy vlastně často těžké, ale vidím na sobě výsledky, zlepšení. Perfektní výkony bez dřiny a bez bolesti prostě nejdou dosáhnout.

Základem je mít musherskou licenci. A pak dobře, tedy výborně, zaběhnout nominační závod – takže dřina, dřina a zase dřina.

Moji psí sportovci mají tréninkové plány, vybranou stravu, před i po tréninku nesmím zapomenout psa řádně zavodnit. Samozřejmě mají speciální regenerační dečky, po tréninku či po závodě musí patřičně odpočívat – regenerovat. Když zmíním svou osobu, tak si každého 1. ledna dávám předsevzetí o tom, že nebudu jíst sladkosti ve velkém, že budu jíst zdravě, že nebudu jíst večer, že nebudu pít Jacka Danielse Honey s coca colou... A fyzio??? Co to je ???Opravdu si od ledna 2024 vezmu příklad ze svých psů a začnu se, co se týče stravy a odpočinku, chovat jako sportovec (smích).

Tréninky mých psích parťáků z 99% probíhají jako scootering, tedy pes mě táhne na musherské koloběžce značky Doxtor. Většinou při jízdě držím brzdy, a mám smrt v očích. Často své psy beru běhat s sebou na volno, a také jezdím na koni. Psi chodí s námi ven na vyjížďky, zde nabírají rychlost – kůň většinou nestíhá. V tréninku využívám i jízdu na kole. Naivně jsem si myslela, že budou běhat vedle mě, ale většinou z nich vidím jen zadní nohy.

V podstatě mi nic jiného, než vlastní zdroje, nezbývá. Abych byla spravedlivá - letos mi na moje canicrossové aktivity přispělo moje rodné město Mašťov menší finanční částkou, ale jinak… Sponzor? Co to je? Kdo to je?

Na každých závodech chci uspět, proto trénuji, proto dřu. Stoupnout si po závodě se svým psem na stupínek vítězů je třešničkou na dortu po tom všem, co pro to musíme udělat. A hlavně JE TO NÁVYKOVÉ!!!

Děkuji za rozhovor. S vaším nadšením jistě v budoucnu titul obhájíte. A kdo ví? Třeba se najde i sponzor, který se rád pochlubí, že zaštiťuje mistryni světa.

Kateřina Smětáková

Foto:  archiv Jaroslavy Sedlákové