Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Poznáte spolehlivě belgického ovčáka variety tervueren? Má krásnou dlouhou srst v barvě mahagonu. Je temperamentní a připravený dělat s vámi naprosto vše, pro co se rozhodnete. Přesně takový totiž je! A zajímá-li vás také, jaký je s ním život nebo jak náročný je na pohyb, péči, zdraví a krmení, pak musíte určitě číst dál!


Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Belgický ovčák tervueren je takový celkově velmi příjemný pes. Je to plemeno, které je věčně usměvavé, temperamentní a navíc přitom ještě moc krásné. Alespoň takto nám jej v následujícím rozhovoru popisuje sympatická chovatelka Alexandra Burláková, majitelka chovatelské stanice Dog Arabat.

Paní Alexandro, vy pejskaříte od dětství, nebo jste se na psy dala až v dospělosti?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Pejskařím aktivně od svých patnácti let. To byla doba, kdy mi rodiče po velkém přemlouvání pořídili štěně německého ovčáka, přestože jsme tehdy měli doma dvě feny plemene čau čau, devítiletou a jedenáctiletou. Tyto fenky jsem venčila už od svých deseti let a tu starší jsem i cvičila a šlo to, i když čau čau není vůbec psem na výcvik. Mezi psy jsem vyrůstala už od malička. Když mi bylo pět let, tak si rodiče v roce 1969 pořídili prvního psa – již zmíněnou fenku čau čau. Měli i chovatelskou stanici Lan čou, kde odchovali tři krásné vrhy. V tu dobu jich zde bylo velmi málo. Se svým prvním německým ovčákem Redym bez PP, narozeným v roce 1979 jsem velmi úspěšně absolvovala zkoušky ZM, ZVV1, ZVV2 a jezdila aktivně na závody podle zkoušky ZVV2. Dostala jsem se i na Mistrovství mládeže ve výcviku, a z více jak čtyřiceti závodníků jsem se umístila na 6. místě a na 3. místě pak ve stopařích. Také jsem se třikrát obsadila krásné 2. místo – ženy na Branném víceboji kynologů na republice. Po revoluci tento druh závodu bohužel skončil, ale nyní už zase začíná získávat na oblibě. Jezdila jsem s Redym i na závody podle IPO do NDR.

Řekněte nám, kdy zahořelo vaše srdce právě pro belgického ovčáka tervuerena?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Když mi umřel můj první německý ovčák ve svých osmi letech na rakovinu plic, tak jsem měla ještě jednoho psa. Také německého ovčáka jménem Caro z Ir-Du, ale stále jsem si přála mít dlouhosrstého variantu. Jenže v té době nebyli do chovu uznáváni (dlouhosrstá varianta německého ovčáka se do chovu v ČR uznává od roku 2012 pozn. red.), tak jsem začala sledovat první vrhy belgických ovčáků u nás v Československu. Napsala jsem pak i několika jejich chovatelům, a všichni mi s ochotou odepsali. A někteří měli i vrhy, a tak bylo rozhodnutí velmi rychlé.

Vy, jak jste sama zmínila, tíhnete k dlouhosrstým psům. A právě mezi BO jsou celkem dva – ještě černý groenendael. Ten vás nezaujal? Proč?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Goenendael je také krásný, ale u tervuerenů se mi líbí, že je opravdu každý jiný, nejen v osrstění a barvě těla, ale hlavně každý má jinou masku a tím i mimiku. První fenku tervuerena Arna Borreli jsem si přivezla v červnu 1988 jako tříměsíční. Začala jsem s ní chodit na cvičák a skládat zkoušky, zároveň jezdit i po výstavách a to mě začalo velmi bavit. Arna do svých tří a půl let složila zkoušky ZM, ZVV1, ZVV2. Ve svých deseti letech dokonce zvládla i obranářskou zkoušku ZPO1. Avšak kdo ví… Možná že někdy přibyde i ten černý…

Jaký byl tedy váš první vysněný „tervík“?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Byla to již výše zmiňovaná Arna Borreli, která měla výbornou povahu a byla i na tu dobu velmi hezká. Na tu dobu proto, protože tenkrát zde BO teprve začínali. Odchovala pět vrhů. Z prvního „A“ vrhu jsem si nechala Any Arabat, která mi bohužel uhynula na parvovirózu v osmi měsících vinou špatného veterináře, který začínal a neměl ještě takovou zkušenost a finanční prostředky, aby si mohl otevřít ordinaci. Potom jsem si od Arny nechala z jejího  posledního vrhu fenku  Edis. Arna se dožila čtrnácti a půl roku a její dcera Edis více jak třinácti let. Potom jsme importovali ze Španělska po belgických rodičích krásné štěně Crona del Segadal a koupili si fenku Adafy Oridix, a ty mi velmi zvedly kvalitu chovu. Adafy rodiče pocházeli z Francie.

Kolik máte v současné době doma psů a mohla byste nám je i maličko představit?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Nyní máme doma sedm tervuerenů. Casyk s Guts je tři roky starý z Holandska importovaný pes, který má četné výstavní úspěchy. Mezi ty nejvyšší patří Český Junior šampion, Český šampion, Šampion ČMKU, BIS Junior z klubové výstavy, BIS Speciální výstavy BO 2020 a FMBB Světový vítěz belgických ovčáků 2019, takový jedinec se skutečně chovateli i majiteli povede jednou za život. Tak uvidíme, jak se nám bude dařit dál. Máme také šestiměsíční štěně z našeho chovu Annar Dog Arabat, který vypadá velmi nadějně a má výbornou povahu. Nejstarší fenou je naše více jak dvanáctiletá Laen Dog Arabat, dcerou našeho Crona de el Segadal, který byl velmi úspěšný 5x BIS + 9x BIS veterán belgických ovčáků na klubových a speciálních výstavách BO a dožil se krásných patnácti a půl roku. Laen  byla velmi úspěšná na výstavách, vyhrála BIS belgických ovčáků na klubové výstavě, má Evropského vítěze, francouzskou a českou selekci, Interšampiona a je šampionkou několika zemí. Mawi je naše téměř jedenáctiletá fenka, velmi úspěšná na výstavách, má tituly Junior Šampion CZ, Šampion CZ, Šampion ČMKU a Grand Šampion CZ, Interšampion. Nyrete je devítiletá fenka s výbornou povahou a je to kapitánka naší smečky, tu všichni respektují, ale zásadně se ve smečce neperou. Tato tervuerenka má na svém kontě Interšampiona, Klubového šampiona, Šampiona Moldávie atd. Další je naše tři a půl letá fenka Wivi, je dcerou naší Nyrete, má tituly Junior šampion CZ, Šampion CZ, Nejlepší fena klubové výstavy BO, Národní vítěz atd. Nejmladší je velmi hodná Yrti Dog Arabat, je dcerou Mawi a do svých dvou a půl let si připsala tituly Junior šampion, Národní vítěz, Vítěz plemene atd.

Belgický ovčák se hodí ke všem aktivitám, je temperamentní, všechno ho baví a je k neutahání!

Jaké aktivitě se se svými psy věnujete a pro co si myslíte, že se nejlépe hodí?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Belgický ovčák se hodí ke všem aktivitám, je temperamentní, všechno ho baví a je k neutahání. Chodila jsem na cvičák pravidelně do roku 2013, potom byla pauza a od roku 2019 opět navštěvujeme cvičiště, kde je výborné zázemí a kolektiv. Jinak je opravdu vhodný pro všechny kynologické sporty, jen majitel musí vědět, co by ho bavilo a co by jeho psovi tak nejlépe vyhovovalo. My máme nejraději turistiku a máme radost, jak jsou všichni šťastní, že můžou být s námi venku.

Dívala jsem se na vašem webu do aktualit a nestačila jsem se divit, co vše jste letos stihla. To tedy smekám, protože rok je to velmi náročný. Jak vůbec vypadá příprava, aby byl pes tak úspěšný, jako jsou ti vaši?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Ano, letos je to hodně omezené „díky“ koronaviru a člověk by nikdy nevěřil, že něco takového může vůbec přijít. Zúčastnili jsme se jen pár výstav, ale dopadlo to skvěle, ani jsme to nečekali a o to je to příjemnější. Tím i náš Guts „dojel“ dva šampionáty. Příprava na výstavy není nijak náročná, protože belgičák se před ní nesmí koupat, aby neměl otevřenou srst. Má ji totiž samočistící a hlavně u BO dlouhosrstých je fajn, že postrádají psí zápach a srst je opravdu v pohodě.

Jak jsou na tom tervíci s celkovou „údržbou“? Jsou to nároční psi třeba na česání a další péči?

 Jak už jsem napsala výše, belgičák není náročný na údržbu srsti, ale to neznamená, že ho budete zanedbávat. Krásně se češe a necuchá se. Stačí ho jednou za týden učesat, když je to i třeba jedenkrát za čtrnáct dní, vůbec nic se neděje. Líná většinou pořádně jedenkrát za rok a druhé línání je jen tak málo. Když ale probíhá ta hlavní výměna srsti, tak je to práce na více dní postupně, než to všechno vyčešete.

Belgičák není náročný na údržbu srsti, ale to neznamená, že ho budete zanedbávat!

Máte sedm psů, jak se dá taková smečka vůbec zvládnout? To zabírá velké množství času? Jak tedy vypadá váš den?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Náš den se točí hlavně okolo psů a začíná po páté hodině ráno, než jdu do práce na osmihodinovou směnu. Na dvě etapy vyvenčím, nakrmím a jdu do práce. Máme výhodu, že bydlíme na konci vesnice a venčení je lepší, nebo jsou psi případně na zahradě. Po nakrmení jsou vždy zavření. Když přijdeme z práce, tak je pustíme na zahradu všechny dohromady, protože se neperou a potom se všemi odjedeme autem do přírody, máme pick-up, tak se tam všichni krásně vejdou. Přijedeme po dvou hodinách, pokud je to všední den a nakrmíme, pokud je léto, tak jsou ještě do pozdních hodin na zahradě a potom teprve krmíme a zavíráme, aby se jim nepřetočil žaludek. Přece jenom jsou to temperamenti a nevydrží jen tak v klidu.

Čím vaše psy krmíte? Dáváte přednost BARFu, granulím či vařené stravě a proč?

Krmíme granulovým kvalitním krmením, přidáváme na ochucení maso nebo psí salám s 97% masa.

Opravdu nejsem odbornicí na belgičáky, ale zjistila jsem, že se například ve vrhu maliňáků může objevit tervík. Jak je to možné a kdy se pak „rozsoudí“, že je to opravdu tervík, a ne malina?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Vzhledem k tomu, že dělám kontrolora vrhů v klubu Belgických ovčáků, mohu říci, se s tím setkávám zřídka. Ale dá se to poznat včas, vím podle zkušenosti, když jsem byla s kamarádem vybírat štěně malinoise ve věku čtyř týdnů, tak tam tehdy chovatel měl i dvě štěňata tervíků. A je to poznat dobře, mají jiný typ srsti a za ušima takové jemné chlupy, vypadají opravdu jinak. Při kontrole vrhu, která probíhá na šestém až sedmém týdnu věku, je to opravdu vidět na sto procent.

Když už jsme u štěňat, tak jak jsou na tom se zabřezáváním a porody?

Tervíka bych za žádné jiné plemeno nevyměnila!

Porody mají většinou bezproblémové. Je třeba, aby březí fena měla dostatek pohybu a nebyla tlustá. Jinak rodí většinou bezproblémově a belgičandy jsou skvělé matky. Nikdy za tu dobu, co chovám a to už je od roku 1992, kdy se nám narodil první vrh, tak jsem neměla problémovou fenu, co se tohoto týče. Je fakt, že každá naše matka má svůj klid. Máme ji v domě v porodní místnosti, potom po měsíci jdou všichni ven, kde mají zastřešený kotec, zateplené nové boudy a jako podestýlku hobliny. Je jim tam dobře a nevadí jim ani přechod z tepla do zimy.

Na závěr se zeptám, co byste řekla o tervíkovi člověku, který se o plemeno zajímá a ještě toho moc neví?

Tervík je skvělý a nikdy bych ho za jiné plemeno nevyměnila, hluboko se mi uložil v mém srdci. Je to plemeno i tak trochu praštěné, mají v sobě stále humor a milují celou rodinu a také ji respektují. Jsou hodní k dětem, což jsem si sama vyzkoušela, raději utečou, než aby jim ublížili.

Děkuji vám za rozhovor.

 

Foto:   Alexandra Burláková

Chovatelská stanice Dog Arabat

www.dogarabat.com

Kam dál ...