Studénka je za námi…

Říjen je za svou polovinou a pro nás to znamená, že je za námi také 29. ročník Obranářského speciálu ve Studénce, který začal celkem příhodně, a to v pátek třináctého večer. Rozhodně se ale nedá říci, že by to byl smolný den. Ba naopak. Pokud vás ovšem zajímá, jak to celé vypadalo, tak určitě pokračujte ve čtení…

Sedím v Pendolinu, popíjím šampaňské na uvítanou a rozjímám nad tím, jaký vlastně ten letošní devětadvacátý ročník Obranářského speciálu ve Studénce byl. Pokud milý čtenáři čekáš klasickou reportáž z proběhlé akce, pak tě musím trochu zklamat. Toho se v tomto případě nedočkáš. Na následujících řádcích budu psát o svých pocitech a dojmech z této parádní soutěže. O tom, jak vnímám závod, soutěžící, pořadatele a partnery já jako pouhý divák.

Pokud chci, abych nic neopomněla, a aby byl článek opravdu odrazem toho, co jsem viděla a cítila během celé akce, pak mi zbývá jen jediná možnost. Napsat jej prakticky ihned po jejím skončení, tedy poněkud netradičně ve vlaku. Možná bych si tu raději četla Poslední aristokratku, na kterou pořád nemám čas, jenže vím, že pak by můj článek ztratil onu atmosféru.

Naši pravidelní čtenáři vědí, že mám pro tuto soutěž slabost. Poprvé jsem ji navštívila roce 2017 a již tenkrát jsem byla ohromena tím, co „visí“ všude ve vzduchu. Úplně jsem nevěděla, co mě čeká, ale start závodu byl tehdy také  pátek třináctého a má cesta na soutěž odpovídala tomuto tak často obávanému dni. Nebudu se vracet zpět ve vzpomínkách, co vše jsem tehdy zažila. Ostatně kdo bude chtít, může si mé povídání vyhledat. Ale zmiňuji to především proto, že letos vyšel start závodu opět na tento datum. A právě o to pro mě bylo zajímavější. Hned v pátek jsem si položila otázku. „Co mě dneska čeká?“ Avšak na rozdíl od prvního pátku, kdy jsem před šesti lety cestovala do místa konání, to tentokrát probíhalo hladce a jak se říká na pohodu. Jdeme ale dál…

Vítejte ve Studénce

Nejsem typickým psavcem reportáží, ale přesto nesmím opomenout určitá fakta, která je třeba napsat – zdůraznit. Jak jsem již nastínila, závod se uskutečnil v termínu od 13. do 14. října. Byl sice dvoudenní, ale někteří soutěžící zůstali až do neděle. Stejně jako já. Propozice soutěže jsou ustálené již několik let. Staří „bardi“ tedy vědí, do čeho jdou a ti noví si to mohou vždy detailně pročíst v dobře zpracovaných propozicích na webu soutěže, který mimochodem je také již mnoho let stejný.  Soutěžilo se již tradičně ve dvou kategoriích – hlavní soutěž a Junior Cup pro mladé psy. Obranářský speciál je opravdu vyhlášenou soutěží zvláště v ozbrojených složkách. A tak není divu, že krátce po otevření přihlašování se startovní listina hlavní soutěže naplnila. Jenže člověk míní, život mění, a tak k samotnému startu závodu se nakonec postavilo patnáct soutěžících. V Junior Cupu pak nastoupili čtyři závodníci. Síly byly vyrovnané, dvě ženy ku dvěma mužům.

Vztah člověka a psa…

Junior Cup je vždy postaven tak, aby se neublížilo mladým psům. Soutěž je jinak prakticky totožná s tou hlavní, jen je na mladé psy vyvíjen menší tlak a jsou vynechané dvě velmi náročné disciplíny. Koneckonců to bylo vidět také v hlavní soutěži na těch udělených nulách. O tom ale až níže. Ráda bych trochu více popsala práci této čtveřice. Hodnotit poslušnosti se mi ani moc nechce. Ne že by byla špatná, ale její výkony byly celkem vyrovnané. Všichni dosáhli podobného bodového hodnocení. Nyní ale dumám nad tím, jak začít. Tak asi nejvíce starostí pro psy bylo zadržení prchající osoby. Tam padly dokonce dvě nuly. Není to ale tím, že by pes nechtěl kousat, ale hlavně proto, že dva psi ztratili orientaci. Vypouštělo se asi ze 100 m, což bylo speciálně upraveno pro mladé psy. V hlavní kategorii je to na vzdálenost 150 metrů. Tuto disciplínu zvládl nejlépe belgický ovčák Valentino Mi-Ji Martina Provázka od PČR. Je tedy velká škoda, že se této dvojici nepovedl kontrolní výkon, který je v této soutěži opravdu těžký a ne každý jej psychicky unese. Této dvojice jsem si ale všimla hned v pátek a speciálně jsem se na ně zaměřila. Martin Provázek má neuvěřitelně krásný vztah ke svému psu. Myslím, že jeho chování by mohlo být příkladem pro nás všechny. Tato dvojice je mladá a má před sebou ještě dlouhou cestu. Já jim moc držím palce a budu ráda, když je za rok ve Studénce opět potkám. Budu velice zvědavá na to, kam se za ten rok posunou. Letos to pro ně bylo krásné druhé místo. Moc gratuluji.

Nutno ale podotknout, že ostatní závodníci si také zaslouží pochvalu. Vítězka soutěže Radka Vodová a její Raptor des deux Sabres měli sice nepovedené zadržení prchající osoby. Tam byla opravdu úplná ztráta orientace. Nicméně její přepad při pochůzce byl tak skvělý, že si zasloužil plný počet bodů. A noční hladké bylo za 47 z možných 50 bodů. Takže Radko, velice vám gratuluji. Byl to krásný výkon.

Jediného německého ovčáka ve startovním poli měl Petr Šprla. Byl to krásný vlkošedák Candy (ano opět se zde projevuje má slabost pro tyto psy). Tato dvojice si vedla velmi slušně. Mají před sebou ještě velký kus práce, ale jsou určitě na dobré cestě.

No, a na konec jsem si úmyslně nechala poslední soutěžící. A tou je Dominika Bláhová a její „Togo“ Jaguár Karkus Must Haja. Tato dvojice mě potěšila hlavně tím, že jsme vlastně krajanky. Startovali totiž za Policii ČR SZKČ Louny. Bohužel jsme se stihly na konci soutěže pouze pozdravit. Tak se třeba za rok opět potkáme. Těší mě, že na tuto soutěž jezdí soutěžící od nás. Děkuji Dominiko. Nutno vypíchnout, že tato dvojice měla naprosto nejlepší noční zadržení osoby, která se snaží střetu vyhnout. A to není snadný cvik.

Takže milí junioři, těším se, že se uvidíme při dalším ročníku a třeba už v hlavní kategorii. Již víte, co vás čeká a můžete vesele trénovat.

Začíná se v pátek večer

Protože se letos počasí zbláznilo a je stále krásné teplo, tak jsem zde poprvé za ty roky nedrkotala zuby. To jsem opravdu uvítala zvláště při nočních pracích. Takže jako každý rok se startovní listina rozdělila do skupin po stejném počtu. Tedy tři skupiny po pěti soutěžících. Jako první se šlo na noční hladké zadržení a poté zadržení prchající osoby, která se střetu snaží vyhnout – velice těžký cvik. Nejlepší práci na nočním hladkém ukázal německý ovčák (mé srdce zaplesalo) Bravo Igora Trnovce z KR PZ SR Žilina. Loni tato dvojice soutěžila v Juniorech a skončila na třetí pozici.  Nutno podotknout, že z patnácti startujících si deset odneslo přes čtyřicet bodů. Smekám přátelé. Druhý noční zákrok byl o dost těžší. Nejlépe si vedl Aston Fantasaurus. Maroše Ondrejky. Aston je opravdu velice šikovný pes. Už loni jsem jej pozorovala. Stejně jako jeho psovoda Maroše, kterého opět doprovázela manželka s malou dcerkou. Není divu, že jim práce tak skvěle funguje, když mají tak úžasnou podporu. Páteční večer tedy začal velice slibně. Žádný pes, ani psovod nepřišli k úhoně. To se ovšem nedá říci o některých psovodech, kteří oslavovali úspěch večera a setkání s přáteli. Jo, rána bývají někdy těžká…

Co přinesla sobota?

Studénka se probudila do krásného rána. V kantýně voněla káva a stoly praskaly ve švech pod tíhou jídla, které bylo pro všechny připraveno. Po snídani a informacích o tom, jak bude soutěž během dne nadále probíhat, se soutěžící rozjeli do všech koutů. Jak jsem psala již v předešlých ročnících, tak vzhledem k náročnosti jednotlivých disciplín, není možné vše provádět v areálu SKP Ostrava Studénka. Zde probíhají jen poslušnosti, likvidace výtržnosti a zadržení prchající osoby a kontrolní výkon. Soutěžící se tedy podle svých skupin vydali na jednotlivá stanoviště. Opět smekám před způsobem organizace. Vše probíhalo naprosto skvěle a bez komplikací.

Na poslušnostech na nás letos čekala velká změna. Předchozí ročníky pískala Veronika Staniová, kterou letos důstojně a s noblesou zastoupil David Polzer, kterého známe z minulých klání jako figuranta. Nejlepší výkon předvedl Dobby Tomanland Radka Urbana. Tato dvojice si vybojovala 91 bodů.

Nejobtížnější z obtížných…

Za těžké cviky by asi mnoho lidí považovalo třeba kontrolák s protiútokem či likvidaci výtržnosti. Disciplíny to jsou sice těžké, ale rozhodně nepatřily k těm, které našim soutěžícím doslova zamotaly hlavu. To, co našim závodníkům dělalo největší obtíže a vysloužilo si nejvíce nul, byly oba revíry. Revír v objektu byl patrně velmi těžkým cvikem. Celkem deset dvojic obdrželo nulové hodnocení. Našel se ale i takový „borec“, který dostal plný možný počet bodů a tím byl Dusty Jindřicha Šulce. Bohužel stejný počet nul byl rozdaný i při revíru v terénu. Tam si ale nejlépe vedl Kevin Kateřiny Illkové, který získal 46 bodů z padesáti možných. Jeho výkon byl naprosto luxusní. Ostatně tato dvojice byla na Obranářském speciálu prvně a opravdu si jich každý hned všimnul. Pevně věřím, že se za rok zase vrátí.

Proč byly revíry tak obtížné?

Těžko říct. Myslím si, že pokud budu hovořit o revírech v objektech, ve Studénce už dřív byly určitě těžší. Proto mě celkem překvapilo, že s nimi měli psi problém. Při revírech v terénech psi zase systematicky neprozkoumali terén. Není jednoduché to hodnotit z mého pohledu. Hodně jsem nad tím přemýšlela a rozhodla jsem se, že by asi stálo za to, více téma revírů rozebrat…

Další perlička…

Divácky velice oblíbenou disciplínou je likvidace výtržnosti. Probíhala opět na stejném místě jako vždy, tedy před hlavní budovou v ohraničeném prostoru. Dle mého laického oka ale dost těžká záležitost. Nastíním celou akci. Psovod se psem vejdou do prostoru, kde se postaví na značku. Už cestou na ně pokřikují dva figuranti, kteří se snaží vyprovokovat hádku. Po chvíli jdou ostrým krokem oba figuranti na dva metry před psovoda se psem. Stále se hádají. Pes se přirozeně otáčí čelem k figurantům a štěkotem brání psovoda. Jenže když je pes plně soustředěný na dva pachatele, vyběhne další z řad diváků a psa s psovodem napadne. A zde nastal velký problém. Málokterý pes si totiž včas všiml, že někdo vyběhl. Většina z nich totiž v tomto okamžiku stála ke třetímu figurantovi otočená zády. Přes hlasitý křik a jeho vlastní štěkot neměl moc šanci třetího figuranta ani slyšet. A podle toho to také vypadalo. Hodně silní obranáři měli, jak se říká, „zatměno“ a třetího výtržníka vůbec nezaznamenali. Ačkoliv to bylo velmi těžké, jen dva psi si odnesli nulu. Tu si „zasloužili“ za zákus do jiného figuranta, než kterého měli zadržet. No, snadné to nebylo. Přesto se našli tací, kteří byli excelentní. Například 45 bodů si odnesli Dasty Jindřicha Šulce a Dobby Tomanland Radka Urbana.

Poslední disciplíny

Závod byl zakončený jako již tradičně zadržením prchající osoby a kontrolním výkonem s protiútokem. Další divácky velice oblíbené disciplíny. Psi se vypouštěli ze 150 metrů a do cesty jim byla ještě postavena stěna z balíků slámy. Většina z nich ji oběhla, ale našli se i tací borci, kteří slámu přeskočili a pokračovali dál v pronásledování pachatele. U zadržení prchající osoby ještě těsně před střetem odhazoval figurant na psa předmět. Letos to byl batoh. Některé psy to zpomalilo, jiní to prolítli a pokračovali. Nejvíce bodů si odnesl Cedrik Tomanland Dušana Kochwassera a to celkem 47. Kontrolní výkon s protiútokem byl opět hodně náročný a psy velice prověřil. Nejlépe si zde vedl Dobby Radka Urbana. Nejlepší po tomto výkonu ale byla hláška hlavního rozhodčího Jiřího Ščučky: „Slušný výkon na domácího skřítka“. Fandové Harryho Pottera jistě pochopili.

Zlatý hřeb Obranářského speciálu

Blokace – dobrovolný cvik, který má vypadat asi takto. Účelem cviku je zadržet osobu, která se v době kdy ji pronásleduje pes, svým chováním jednoznačně vzdává, odhodí zbraň, zůstane bez hnutí stát s rukama složenýma u těla a je ochotna se podřídit požadavkům zasahujícího psovoda. K tomuto cviku se přihlásila pouze jedna dvojice a tou byla Petr Fiala a jeho Arutš Duxroyal. Poprvé od té doby, co jezdím na Obranářský speciál, jsem viděla, jak takový cvik vypadá. Přiznávám, že to bylo úžasné. Ostatně podívejte se na video.

Rozhodcovské klání

Tradičně jsme se na místě potkali s hlavním rozhodčím Jiřím Ščučkou, přepad při pochůzce posuzoval Dalibor Klement, revíry v objektu zase Josef Šesták, David Polzer poslušnosti, jak jsme již prozradili, a René Konečný revíry v terénu. Na ostatních disciplínách tým rozhodčích úzce spolupracoval. Bylo skvělé sledovat jejich porady, komentáře a obzvláště oceňuji, že byli ochotni vždy odpovědět na nějakou mou otázku vztahující se k výkonu konkrétní soutěžní dvojice.  Psům se postavili naprosto úžasní figuranti Libor Kostera, Michal Řehoř a David Hanel.

Jak to celé dopadlo…

Gratulujeme vítězům, čest patří poraženým. Každý, kdo se postaví na takto obtížný závod, si zaslouží náš obdiv a úctu. Slavnostní zakončení soutěže opět probíhalo už za tmy. Počasí se začalo pomalu horšit a občas spadla i nějaká ta kapka vody. První se vyhlašoval Junior Cup, kde na třetím místě skončil Petr Šprla s Candym z organizace TART Valmez. Druhé místo obsadil Valentino Martina Provázka od Policie ČR, OSK KŘP-S, SZKČ Benešov. Vítězem se stal Raptor des deux Sabres Radky Vodové z VS ČR, Praha Ruzyně.

V hlavní soutěži se na třetím místě umístil Dobby Radka Urbana z VS ČR, VSSK Věznice Rapotice, druhý skončil Kevin Kateřiny Illkové od Policie ČR, OSK KŘP-B, SZKČ Znojmo a vítězi se stali Dusty Jindřicha Šulce od Policie ČR, OSK KŘP-B, SZKČ Znojmo. Kateřina Illková a Jindřich Šulc se stali také vítězi v družstvech – zřejmě silný oddíl.

Srdečně gratulujeme!

Studénka pomáhá…

Tak jako každý rok mohli i letos během obou dnů návštěvníci a závodníci kupovat losy do tomboly. Cen bylo opravdu hodně, ale to není v tuto chvíli podstatné. Důležité bylo, že její výtěžek byl určený pro dobrou věc a poputuje k „Nadaci policistů a hasičů“. Organizátoři tento nápad realizují již několik let. Letos se podařilo na tombole vybrat 24 660 Kč. To ale není vše! Do 25 000 korun, tedy částku 340 korun, dorovnala dobrá duše ze sousedství. Přesněji řečeno jeden z obyvatel Studénky sousedící se cvičákem. Vítězem soutěže se stal Jindřich Šulc, který dostal jako výhru obnos, ze kterého přidal 2000 Kč právě do vybraných peněz. Díky němu se tak částka zvýšila na 27 000 Kč. A nutno podotknout, že toto je opravdu obdivuhodné a skvělé gesto. Díky, Jindro!

www.nadacepah.cz

V závěru všem poděkoval nejen za sportovní chování ředitel závodu a jeho dlouholetý pořadatel Mgr. Petr Kozák. A připomněl, že za rok na nás (ano, i na eCanis) čeká jubilejní 30. ročník, což vybízí k tomu nenechat si jej ujít. Takže přátelé: „Uvidíme se příští rok, ve stejnou dobu, na stejném místě! Už teď se moc těším.“

Iveta Panýrková

Foto, video: Berdok.cz