Jöringový trhák s mistrovstvím plemen

Zkoušíte rádi nové výzvy? A už jste si někdy připadali ve světě psích sportů tak trochu šílení? Pak vás vítáme v klubu psích bláznů.

Volný sváteční den 28. října 2022 doslova lákal k tomu někam vyrazit se svým čtyřnohým kamarádem a užít si to, jak se patří. V tento den se v Němčicích konal Jöringový trhák, závod v individuálních musherských disciplínách, jako jsou canicross (běh se psem), bikejöring (jízda na kole taženém psem) a scooter (jízda na koloběžce tažené psem). Aby toho nebylo málo, bylo v rámci závodu otevřeno i mistrovství několika plemen.

V rámci trháku měla svůj závod a samostatné vyhlášení plemena australská kelpie, australský ovčák, beauceron, bílý švýcarský ovčák, belgický ovčák, border kolie, český horský pes, český strakatý pes, ohaři, rhodéský ridgeback, stafordšírský bulteriér a chodský pes. Vše organizoval spolek Nučická smečka v čele se zakladatelkou Alenou Zbožínkovou. Té s organizací pomáhala řada pomocníků a také zástupci jednotlivých klubů zmíněných plemen. Jelikož sama jedno z těchto plemen vlastním (konkrétně chodské psy), rozhodla jsem se, že se závodu také zúčastním. Až později mi začalo docházet, kam jsem se to vlastně přihlásila.

Skvělé načasování

Už od vydání propozic bylo zřejmé, že organizátoři mají vše do puntíku skvěle vymyšlené a naplánované. Před závodem přišel účastníkům do e-mailu ještě přesný harmonogram i časy jednotlivých startů. Po příjezdu na místo konání, které bylo v těsné blízkosti areálu a restaurace Vigvam v Němčicích, a zaparkování na prostorné louce si mě okamžitě odchytla organizátorka mistrovství chodských psů a v rámci přejímky mi předala sponzorskou tašku a jakousi obálku. Coby naprostý musherský začátečník jsem se zájmem nahlédla dovnitř a zjistila, že je tam připravené naše startovní číslo, textilní pásek a čip. Chvilku jsem přemýšlela, jak čip na pásek umístit a kam jej přichytit, ale hned vzápětí se z repro bedny ozval přesný návod, kde co má být a jak to má být vidět. Super – jako na myšlenku.

Cestou zpátky k autu a ke kolu jsem si nemohla nevšimnout ostatních závodníků a jejich vybavení. Většina z nich měla přesně padnoucí sportovní dres, kola s kvalitními brzdami a hlavně širokými s terénními plášti, kterým obvykle nechyběla ani pružná vidlice proti zamotání vodítka do kola. To už mi začalo pomalu docházet, že jsem asi fakt střelec, když se sem hrnu. Jelikož bylo možné si trať předem projít či projet, využila jsem této možnosti a se svým trekovým kolem s úzkými dušemi a vzorkem pouze po stranách, které mám od svých deseti let, jsem se vydala mlhou zahalenou trasu prozkoumat. Hned první úsek se stoupáním v písku mi dal celkem zabrat a pak už jsem se jen modlila, aby tam podobných kopečků nebylo víc, ale naštěstí už na mne žádný další nečekal. Trasa pro bikejöring měřila asi 3,2 km a vedla převážně lesními cestami. Byla skvěle značená štítky, takže se účastník nemohl ztratit. Po zkušební jízdě následovala krátká rozprava k trati a hned se začalo. Vše tedy odsýpalo jako na drátkách.

Trénink byl vidět

Startovní listina byla úžasně sestavená, a tak si diváci i závodníci mohli užít starty jednotlivých plemen v kategoriích hezky po sobě. Už na samotném startu bylo vidět, že většina závodníků trénink nepodcenila a jejich psi už přesně tušili, co je čeká. Natěšení skákali na vodítkách a těšili se na povel svého páníčka, aby mohli vystřelit na závodní trasu. Tušila jsem, že u nás takové nadšení vidět nebude, protože to byl pro mě i pro moji 10,5letou fenku první start, a tak jsme obě moc nevěděly, co čekat. Fenka je sice v dobré fyzické kondici, dříve jsme občas spolu na kole někam vyrážely, ale v poslední době už podnikáme výlety výhradně „po svých“. Startovaly jsme jako poslední, což mi dávalo alespoň jakýsi klid, že nás nikdo nebude předjíždět, a tím pádem se budu moct soustředit jen na sebe a svého psa. Posledních pár vteřin do startu, start… Ejvinka se rozběhla a já se snažila rozjet z těžkého převodu, který jsem jaksi zapomněla přehodit na nižší stupeň. Pískový kopeček za první zatáčkou jsme zvládly projet překvapivě snadno a pak už následovaly spíš rovinky, lehká stoupání, objetí bahnitého úseku a další pískový úsek. Ten nás potrápil nejvíc, jelikož moje kolo zde zapadlo a nevypadalo to, že bych se tam rozjela. Popoběhly jsme pár metrů a znovu pokračovaly.

Trasa byla krásná, ale závodník v tom shonu spíš kouká na to, kde má psa a kam správně uhnout. Celou dobu jsem se snažila moji fenku podporovat, a tak jsem vlastně skoro nezavřela pusu. Vyžvanila jsem v tom lese všechny podpůrné věty, co nám kdy fungovaly a vydýchala při tom snad všechen okolní kyslík. Zároveň jsem se radovala, že alespoň první půlku trasy hezky cválala. Z kopečka dolů, kdy se člověk dodrncal po kořenech a přes pár děr na cílovou část cesty, už jsem viděla, že jí síly docházejí a z cvalu plynule přechází do rychlého klusu. Po stranách už stáli diváci a fotografové a já, šťastná jak blecha, že jsme se někde nevymázly, dojela s Ejvou do cíle.

Co se na závodě hodí?

A jaké to bylo? Prostě skvělé. Ten pocit, že jste na trase vy a váš pes a jste odkázaní jeden na druhého a jedete či běžíte se stejnou myšlenkou, byl opravdu nepopsatelný. Stejně jako radost, když pes správně uhne na povel doleva či doprava, zrychlí na vaši slovní pobídku a dokáže v klidu proběhnout vedle fotografa či pomocníka na trati. Tyto dovednosti se zde opravdu hodí a byla jsem ráda, že je máme naučené už z dřívějška. Stejně tak se hodí pružná tyč na kolo (naštěstí jsem vyhrabala v garáži alespoň jednu starou, neohebnou), která zabraňuje případnému namotání vodítka do předního kola, pokud pes náhle změní směr nebo zpomalí. Pokud máte rychlejšího psa, samozřejmě by měl mít natrénováno i míjení jiných psů, aby se k nim nechoval agresivně a nepletl se jim do cesty. Nezapomeňte také, že i vy můžete být někým předběhnuti a je slušné rychlejšímu týmu uvolnit bezpečně cestu.

Pokud plánujete účast na podobném závodu, určitě si vezměte kolo určené do terénu. Nezapomeňte si prodyšné oblečení (a další suché do auta), protože se při jízdě pravděpodobně dost zapotíte. Pokud máte temperamentního psa, bude se vám pro disciplíny bikejöring a scooter hodit pomocník, který vám psa na startu přidrží. Po dojezdu je dobré psa vykrokovat a až po pár minutách v klidu napojit. A samozřejmě nezapomeňte doma dobrou náladu, protože bez ní to nejde.

Běžely i děti

V rámci závodu byla vyhlášena i kategorie pro děti do 7 let, mladší žáky od 7 do 10 let, starší žáky od 11 do 14 let a dorostence od 15 do 18 let. Tato kategorie startovala v odpoledních hodinách, kdy už se místo mlhy objevilo sluníčko a začalo pěkně hřát. Ti nejmladší běželi v doprovodu svých rodičů, kteří jim pomáhali celou trať zvládnout, a společně byli připnuti každý svým vodítkem ke psu, aby se jeho síla rozložila. Nejstarší kategorie měla trať dlouhou 3,5 km, mladší děti 1,8 km a ti nejmladší jen pár metrů. Diváci i ostatní závodníci se postarali o skvělou atmosféru, a tak si každé dítě mohlo užít zasloužené ovace a hlasitou podporu.

Vyhlašování

Celé klání bylo šikovně rozděleno na dopolední a odpolední část. Dopoledne se konal závod v bikejöringu a scooteru, po kterém proběhlo samostatné vyhlašování. Odpoledne byl na programu canicross s vlastním vyhlášením vítězů. Všichni pomocníci a organizátoři museli mít se závodem spoustu práce a bylo vidět, jak je vše promyšlené a případné dotazy a náměty závodníků byly ihned řešeny. Jakmile byla vyhlášena první tři místa v jednotlivých disciplínách v rámci všech plemen, přišlo na řadu vyhlašování samostatných závodů plemen, kde byly udíleny i tituly mistr ČR, pokud se v kategorii zúčastnil dostatečný počet startujících. Bylo vidět, jak skvělou podporu má každý chovatelský klub a jak je hrdý na své účastníky. Všichni dostali krásné ceny a následovalo společné focení, abychom si celý zážitek ještě zdokumentovali. Pokud vás zajímá, jak jsem dopadla já s Ejvinkou, tak vás asi nepřekvapí, že jsme byly třetí ze tří v naší kategorii. Ale máme skvělou památku a novou zkušenost a už teď se těším, jak začneme trénovat s mladší fenečkou.

Pokud jste podobní střelci jako já a máte pejska, kterého baví běhat a je nekonfliktní k lidem a jiným psům, nebojte se a pojďte si to na některé závody také vyzkoušet. Třeba zjistíte, že vás to oba baví.

Text: Marie Trauškeová
Foto: Alena Kromková