Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Také se váš pes žene do stopy s takovou vervou, že ho sotva stíháte? A všímáte si, kolika chyb se pak dopouští při samotné práci? Tak to nejste určitě jediní! Podobné problémy řeší také jeden náš čtenář…
Kdo se psem nic nedělá, také nic nezkazí, a to, že se při výcviku vyskytnou nějaké problémy, je naprosto normální. Důležité je ale neusnout na vavřínech, a chceme-li se někam posunout nebo dostat, začít je včas řešit. A právě jednomu takovému poměrně častému úskalí ve stopařině se budeme nyní společně věnovat.
Dotaz: Dobrý večer, mohu vás poprosit o radu, jak mého dvouletého NO při stopování zpomalit, aby nebyl tak zbrklý? Na žrádlo je namotivován perfektně. U nášlapu však hrozně řve, a pak rychle vyrazí, lomy samozřejmě přejde, a když zjistí, že je mimo, vrátí se a najde si na lomu pokračování. Předměty suprově sám zalehne. Začínali jsme na čtvercích, tam se vždy asi po druhém zpomalil. Teď ale trénuji stopy dle ZVV1 a právě je strašně zbrklý, některé žrádlo ani nesežere, lom přejde, předměty tedy zalehne, rovné úseky jsou jakž takž, ale „díky“ rychlosti je nepřesný a chybuje. Prostě se moc těší. Předem děkuji za odpověď. Míla
Dobrý den Mílo,
děkujeme za dotaz. V první řadě je třeba říct, že takové internetové poradenství může být velmi zavádějící, protože bez znalosti psa a osobní zkušenosti s vaším tréninkem jsou všechny rady jen pouhé dohady a spekulace. V ideálním případě by bylo potřeba vidět psa i vás při práci naživo, a následně analyzovat. Ale pokusím se rozebrat nejčastější příčiny zbrklosti, se kterými jsem se setkala a vy si budete muset sáhnout do svědomí a na rovinu si říct, kde se stala chyba. Pravda je ale taková, že odpověď na vaši otázku byste stoprocentně našel v našem stopařském seriálu.
Jak ve výživě, tak ve výchově a samozřejmě stejně i v tréninku preferuji celostní přístup – tj. v první řadě řešit příčinu, nikoliv důsledek. To, že je váš pes zbrklý, má nějakou – možná ne jedinou příčinu, a vaším úkolem je zjistit jakou. Já vás můžu jen nasměrovat a následně pomoct s řešením.
Pokud je pes ve stopě příliš rychlý, zcela jistě nechápe, že odměnou je pro něj cesta, nikoliv cíl!
Úvodem trocha teorie. Pokud je pes ve stopě příliš rychlý, zcela jistě nechápe, že odměnou je pro něj cesta, nikoliv cíl. A to znamená, že jste postupoval buď jiným způsobem než podle metodiky přesného stopování (viz náš seriál), nebo jste během tréninku udělal chybu, nebo nepracujete správně s motivací a odměnami. Sám o sobě žádný pes zbrklý není, vše je jen otázkou správného či chybného tréninku.
V případě všech těchto tréninkových chyb doporučuji se vrátit až tam, kde se chyba stala. Ano, vašemu psovi jsou již dva roky a chápu, že chcete jít na zkoušku – ale položte si otázku, zda je vaší metou splnění této zkoušky za limitní body, nebo zda se chcete v budoucnu stopování ještě věnovat a na úplně jiné úrovni. Z tohoto pohledu dva roky nejsou zas tak moc, stopovat může pes do dvanácti let.
Všechny tyto tréninkové chyby vedou k tomu, že pes není správně motivován pro sledování stopy. Tyto, nebo některé z těchto chyb, nyní pravděpodobně umocňujete nevhodným vedením po stopě nebo špatně našlapanou stopou, což psovi umožňuje spěchat.
Pokud odpověď na všechny výše uvedené chyby je NE – potom se příčina nenachází ve stopě, ale bud před stopou, nebo po ní. Varianta b), tedy po stopě, je úplně nejčastější chybou, se kterou se v praxi setkávám a i ti nejlepší psovodi se jí dopouštějí, aniž by si to uvědomovali. Ale pojďme popořadě.
Fakt, že váš pes je dobře motivovaný na samotnou stopu jako takovou je na jednu stranu dobře, na druhou stranu pokud před stopou řve, jak píšete, a následně zbrkle vyráží, potom nemáte vůbec zvládnutou klidovou fázi. Jak známo, všechny kynologické disciplíny, resp. veškeré chování potřebuje mít fázi vzruchu a fázi klidu. Žádný pes nedokáže dlouhodobě ani přesně pracovat ve fázi vzruchu a na práci, zejména na stopě, je potřeba klid. Proto já bych svého psa v tom stavu, který vy popisujete, nikdy nenechala do stopy jít. Tím, že ho v tomto stavu do stopy vypustíte, on začne zbrkle, potom vůbec nemůžete počítat s tím, že sledování stopy bude dobré. Tady se jako psovod dopouštíte první, a zcela zásadní chyby ještě dávno předtím, než samotná práce na stopě započne.
Řešením je psa před stopou zklidnit, naučit ho rituál (téma rituálu se objevuje hned v několika dílech našeho seriálu) a naučit ho klidně sedět u nohy. Teprve za klidné zaujetí základní pozice a nabízení očního kontaktu můžete psa, opět v klidu, vypustit do stopy.
Pokud má tendenci vyrazit rychle vpřed, opět nemáte vůbec zvládnutou fázi vypracování nášlapu – opět prolíná se několika díly stopařského seriálu a začíná už ve čtvercích.
Řešením je jednak se vrátit do čtverců, jednak dávat dostatečně velký počet odměn do nášlapu, jednak při kladení šlapané stopy nikdy nevycházet z nášlapu rovným směrem. Zkrátka – naučit kvalitně vypracovávat nášlap.
Jaká je tedy správná koncová odměna? Žádná!
Největší chybou, jak už jsem zmínila, je odměňování psa po stopě. Dle metodiky přesného stopování se nachází odměna ve stopě, na předmětech, a po stopě už není nic (opět viz pudové versus přesné stopování). V případě, že dáte na konec stopy krabičku s jídlem, balonek, peška…, učíte psa pudovému stopování a motivujete ho, aby spěchal nakonec. Protože toto je problematika, kterou omíláme stále dokola, mnoho psovodů už od koncové odměny zdánlivě upustilo, tedy nedávají nic nakonec stopy – přesto však psa odměňují po stopě, aniž by si to uvědomovali. Často slýchám: „Ale já mu házím ty balonky až po stopě.“ Nebo: „Krabičku s jídlem má vždycky až v autě.“ Z pohledu psa je to ale úplně stejné, jako kdyby koncová odměna byla přímo ve stopě. Je to zkrátka odměna, kterou dostává, z jeho pohledu, za vypracování stopy. A je to odměna tak velká, že čím častěji se opakuje, tím více motivuje psa k tomu, aby po stopě spěchal.
Jaká je tedy správná koncová odměna? Žádná! Odměna byla na stopě, na stopě se pes nažral, získal odměny na předmětech, psovod ho maximálně podpořil emočně (případně zvolil nějaké vhodné korekce v případě nežádoucího chování) a stopa končí tak, že psa odměním u posledního předmětu, posadím, dám na vodítko a jdu domů! Bez jakýchkoliv, ani pozitivních ani negativních emocí. V případě chyb na stopě mám prostor pro korekce, a pokud jsem je zvolila nevhodně, potom se mohu zlobit jedině sama na sebe, zlobit se na psa po stopě NIKDY NESMÍM! Negativní emoce (vztek, zklamání) po stopě povedou pouze k demotivaci psa, nikoliv k nápravě nežádoucího chování. V žádném případě se ale nesmím ani příliš radovat. Jakékoliv nadšené chválení po stopě bude psa opět motivovat ke spěchání na konec stopy, protože tam se panička vždycky raduje a po pár opakováních takové radosti si pes spojí právě konec stopy s pozitivními emocemi. A to opravdu není naším cílem! Emoce patří zkrátka na stopu!
Držíme vám palce a budeme rádi, když se ozvete s novými pokroky ve stopování!
Ilustrační foto: Alena Vanžurová, Michaela Weidnerová
Také se se svým psem věnujete přesnému stopování a řešíte nějaký problém? Neváhejte tedy a podělte se o něj s ostatními čtenáři prostřednictvím našeho magazínu. Stačí zaslat na redakce@ecanis.cz a Katka Houšková vám na něj ráda odpoví.
-->