Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Stopujeme přesně I. díl

Také vás pilotní díl k našemu novému stopařskému seriálu „Stopujeme přesně“ dostatečně namotivoval, že jste se již nemohli dočkat pokračování? A to je právě tady! Nejprve si osvojíme ty úplné základy, seznámíme se s teorií a používnými pojmy a teprve potom vyrazíme na louku našlapat náš první pachový čtverec.


Stopujeme přesně I. díl
Katka Houšková 10.12.2017 13664x Pachové práce

Pokud jste se prokousali mým pilotním článkem k seriálu o přesném stopování a uznali, že by vás to mohlo zajímat, potom vám s radostí přináším díl první. Dozvíte se v něm, v čem přesně metodika spočívá, jakým způsobem se dají postavit dobré základy pro budoucí nadšené stopaře a v čem je ten „vtip“.

st Správná motivace je základ

Motivace je základem každého tréninku, každé metodiky, každé disciplíny. Pes, který nemá správnou motivaci, nemá důvod s vámi spolupracovat. Pro každou metodiku stopování je ale vhodná jiná motivace. Jiným způsobem se motivuje pes pro účely praktických stop, jiným způsobem pro účely stop sportovních. Zatímco v praktických stopách hraje největší roli rychlost vypracování (vyhledání pachatele, ztracené osoby atd.), a motivace bývá tedy v tréninku především na konci, při sportovní stopě je to přesně naopak. O úspěchu rozhoduje přesnost a preciznost vypracování, proto motivace musí být v tréninku v průběhu celé stopy rovnoměrně rozložená. Pokud chceme psa přesvědčit, aby vypracovával se stejnou intenzitou a rovnoměrným tempem každý úsek stejně, s nízkým nosem a aby precizně prověřil každou šlápotu, potom ho musíme přesvědčit, že v každé šlápotě může být odměna. Pes zkrátka musí věřit, že mu stojí za to se úplně každou šlápotou zabývat.

Pudové versus sportovní stopování          

To se hezky řekne, ale jak na to? Každý pes stopuje přirozeně pudově. Ať už je nebo není kořistník, každý pes to má v sobě, a to je přirozený pud lovit, shánět obživu. I když v moderním světě už pes není odkázán sám na sebe, a stravu za něj obstarává jeho majitel, přesto má pudy hluboko zakořeněné v sobě – a ty mu přesně říkají, jakým způsobem má sledovat stopu kořisti, aby došel svého cíle. Představíme-li si kořist – například srnu – jak se pohybuje terénem, je jasné, že dohnat ji může pouze pes, který bude poustupovat po stopě pudově – tj. co nejrychleji, bude sledovat tu nejčerstvější stopu, a tím zvýší pravděpodobnost, že svou kořist dožene. Pokud by postupoval tak, že by čichal z jedné šlápoty do druhé, nedohnal by srnu ani za týden. A protože příroda je moudrá, všechny instinkty pro pudové sledování pachu dala šelmám psovitým do vínku. A naším úkolem momentálně je přírodu „obejít“ a vysvětlit psovi, že má na své pudy zapomenout. Přesvědčit ho, že nemá smysl spěchat a že kořist NENÍ NA KONCI, ale že odměna se nachází v průběhu celé stopy. A proto nemá smysl spěchat, ale naopak, pracovat precizně a pomalu. Že rychlá a nepřesná práce může vést pouze ke ztrátě odměny.

Jak na to?

  • naučit psa vyhledávat zdroj pachu- otisk šlápoty
  • vymýt z mozku psa pudové stopování
  • odměňovat psa v průběhu stopy, nikoliv na konci
  • odměňovat za prověření celého otisku boty

Ve finále pes prohledává všechny šlápoty, i když se zde pamlsky již nenacházejí.

Pachový mrak, zdroj pachu a staré stopyst 

Abychom si řekli i něco k teorii a lépe pochopili smysl přesného stopování, pojďme k běžně používaným termínům. Objekt (člověk, srna…) se pohybuje terénem a za sebou přirozeně zanechává pachový otisk. Je to otisk boty, nohy, zkrátka šlápota, která se více či méně otiskne do terénu. Tomu říkáme ZDROJ PACHU. Z tohoto zdroje pachu a také z objektu samotného se uvolňují pachové molekuly, které se vlivem povětrnostních a klimatických podmínek rozprostírají do okolí. Těm říkáme PACHOVÝ MRAK. Pachový mrak se tvoří nepravidelně a je přímo závislý právě na klimatických podmínkách a síle větru, který ho rozkládá do okolí dál či blíž od zdroje pachu. V přirozeném stopování pes sleduje právě pachový mrak, který se drží nad úrovní terénu ve směru pohybu objektu a směru větru, zatímco v přesném stopování sleduje zdroj pachu, který se nachází přesně tam, kde objekt prošel. S pudovým stopováním souvisí ještě jedna velice důležitá věc, a to je schopnost psa sledovat pouze relativně čerstvou stopu. Z hlediska přežití totiž pro psa nemá vůbec žádný význam sledovat stopu kořisti starší než tři hodiny, protože ta už je dávno pryč. Proto má v sobě takový vnitřní „vypínač,“ který ho nutí sledovat ty nejčerstvější stopy, tedy stopy kořisti, která je nejsnáze dostupná. To se může v budoucnu ukázat jako problém při křížení a samozřejmě také při sledování starších stop, které pro psa nebudou dostatečně atraktivní nebo je nebude ochotný sledovat vůbec.

Pachový mrak

  • Pes sleduje částice molekul uvolněné do okolí.
  • Pudové sledování vede k rychlému postupu na stopě ve snaze včas dohonit „kořist“ a nepřesnému vypracování stopy.

Přesné stopování

  • Pes sleduje zdroj pachu (otisk šlápoty).
  • Přesné sledování vede k přesnému a intenzívnímu vypracování stopy.

Zdroj pachu – zdroj obživy

Nyní si řekneme jak resetovat vše, co má pes o pudovém stopování v hlavě, a naučit ho sledovat zdroj pachu jako zdroj odměny – obživy. Cesta je to dlouhá a nikdy nekončí. I když položíte dobré základy, časem se bude stávat, že pes bude mít tendenci vracet se ke svým původním vrozeným návykům. Ale nebojte – když vytrváte, nebudete litovat! Jak tedy přimět psa, aby sledoval zdroj pachu. Tím úplně nejjednodušším způsobem, a to uložením odměny do zdroje pachu, tedy do šlápoty. Aby ale metoda byla efektivní, musíme zvýšit množství odměn ve zdroji pachu na maximum denního limitu krmné dávky a zvýšit frekvenci tréninku v minimálně denním režimu. V překladu bychom řekli, že od teď už nebudete vůbec krmit psa z misky, ale že jídlo už budete dávat pouze do stopy. A že to budete dělat velmi, ale opravdu velmi dlouho a čím častěji, tím lépe.

st Náš první čtverec

Naším cílem je tedy vytvořit psovi spojení mezi zdrojem pachu a odměnou, aby se vytvořil přirozený reflex, který bude psa nutit zdroj pachu vyhledávat. Bude to vyžadovat velký počet opakování a osvojení si pár jednoduchých pravidel. Začneme tak, že si v terénu vybereme místo (ideální pro první začátek je snadný terén, jako například nízká tráva), jedním dlouhým krokem do něj vstoupíme, nášlapnou tabulku zapíchneme vedle levé nohy a pomocnými tyčkami si vyznačíme další tři rohy čtverce o stranách cca 1 x 1 metr, podle velikosti psa. Zatímco dospělému hovawartovi našlapeme klidně 1 x 1 metr, dvouměsíčnímu štěněti borderky postačí 60 x 60 cm. Když máme čtverec vyznačený, postupně důrazně vyšlapeme jeho kompletní plochu. Přitom dodržujeme přesné okraje a rohy, které jsme si vyznačili tak, abychom velmi přesně věděli, kde je vyšlapaná plocha a kde už je čistý, nedotknutý terén. Výsledkem by měl být pěkně viditelně vyšlapaný čtverec, kolem kterého se rozkládá pachuprostý terén, kam jste ani jednou nešlápli. Celý tento vyšlapaný čtverec následně vypamlskujeme, tedy vysypeme granulemi. A to tak, aby v každé šlápotě bylo několik granulí a mimo vyšlapanou plochu nebyla ANI JEDNA! Množství granulí na jeden čtverec je přímo úměrné jejich velikosti a mělo by se pohybovat v desítkách a v budoucnu stovkách kusů. Granule v dalších čtvercích by měly být co nejmenší, aby je pes skutečně musel hledat, ale pro účel prvních čtverců můžeme použít klidně standardní granule do velikosti 1 – 2 cm. Když máme čtverec hotový, odebereme všechny tři pomocné tyčky, které nám vyznačují rohy, a ponecháme pouze nášlapnou tabulku, kterou máme v levém rohu čtverce. Když se nyní podíváte na ten čtverec označený tabulkou z dálky, nepřipomíná vám to něco, stopaři? Ano, zkušení stopaři již vědí – není to nic víc ani nic míň než nášlap – budoucí začátek vaší stopy.

Naším úkolem momentálně je přírodu „obejít“ a vysvětlit psovi, že má na své pudy zapomenout. Přesvědčit ho, že nemá smysl spěchat a že kořist NENÍ NA KONCI, ale že odměna se nachází v průběhu celé stopy!

Podmíněný reflex

Tím, že psa naučíme pracovat ve čtverci, následně vytvoříme podmíněný reflex. Ať už máme malé štěňátko nebo dospělého psa, naším prvním úkolem ve čtverci bude vysvětlit psovi, že na místě, kde je otisk šlápoty, se nachází odměna. V budoucnu začneme pracovat i na rituálech, které budou uvedení do stopy/čtverce předcházet. Ale v tuto chvíli se budeme soustředit pouze na vytvoření reflexu a spojení vyšlapaného čtverce s přijímáním potravy. Psa přivedeme před čtverec, do ruky si vezmeme jednu granulku, kterou psovi ukážeme, a s povelem stopa granulku viditelně vhodíme do čtverce. Automatickou reakcí psa by mělo být skočení do čtverce a vyhledávání granulky, přičemž velmi rychle zjistí, že tam není jen jedna, ale že jich tam je celá řada. A začne vyhledávat. Pokud jste čtverec opravdu dostatečně vypamlskovali, bude váš pes nacházet jednu granuli za druhou. Jak je bude postupně vyžírat, granule začnou ubývat, a on bude nucený začít pracovat nosem a vyhledávat je. Při prvním čtverci zcela jistě dříve nebo později zkusí váš pes čichnout i mimo něj. Toto chování ponechte bez odezvy. Sám okamžitě zjistí, že v místě, kde se nenachází otisk šlápoty (zdroj pachu), není žádná odměna a brzy přestane zkoušet mimo čtverec čichat, protože se mu to nevyplatí.

st V podstatě i v budoucnu bude veškerá práce ve čtverci pouze na psovi, vy se nebudete muset vůbec snažit. Není nutné nijak psa povzbuzovat k práci, pokud je pes ve správném stádiu hladu. Lačný pes bude sám chtít vyhledávat granule a časem se dostanete do situace, kdy se mu v tom budete snažit spíš zabránit, abyste podporovali jeho aktivitu. Ale o tom až později…

Co budeme potřebovat pro náš první čtverec:

  • tabulku k označení nášlapu
  • 3 tyčky k vytyčení dalších rohů čtverce
  • Pamlsky/krmnou dávku
  • stopovací vodítko
  • připraveného psa (ve správném stavu dráždivosti a hladu)

st Konec je nejdůležitější

Málokdo se zabývá ukončením stopy tak, jak by měl. A přitom platí, že právě zahájení a ukončení stopy/čtverce je často daleko důležitější, než její průběh. Zejména pokud se bavíme o motivaci. A platí to zejména ve čtverci, tedy v první fázi tréninku. V každé disciplíně a v každém oboru kynologie platí, že trénink by měl být ukončen vždy pozitivně, a vždy ve chvíli, kdy má pes plné nasazení pro práci. Proč? Protože správný trénink končí tak, že pes chce pracovat a vy mu to neumožníte. A do příště se bude těšit už už…, aby mohl zase trénovat. Pokud ukončíte práci ve chvíli, kdy se pes už nudí nebo je unaven, zkrátka nemá správnou motivaci a chuť do práce – bude si říkat „díky bohu, že už je konec“ a na příště se rozhodně těšit nebude. Proto i práce ve čtverci by měla být ukončena tak, že ve čtverci jsou ještě granule, pes je chce sbírat, a vy mu to neumožníte. Zpravidla se to dělá tak, že buď viditelně ještě granule zbývají, nebo jednu hrstičku granulí přidáte. A když pes dojde ke granuli a chce jí sebrat, nenásilně ho za obojek nebo vodítko ze čtverce vytáhnete, a ještě ho přitom můžete povzbuzovat „hele, granulka, a ty už jí nedostaneš…“ Následně samozřejmě psa neodměňujeme, ale táhneme ho od čtverce pryč a necháme ho věřit, že opustil místo plné jídla. Takto ukončená práce povede při dalším tréninku k ještě větším výkonům a k tomu, že pes se na další čtverec bude opravdu těšit. Pokud se nám to nepovede, a dříve než ukončíme práci my, začne pes zvedat hlavu, přestane pracovat, bude sám odcházet ze čtverce – potom jsme udělali velkou chybu a příště ji nesmíme již opakovat.

Tak – a máme za sebou první čtverec…st 

A příště si o práci ve čtvercích povíme úplně všechno! O rituálech, zlepšování motivace, o zvyšování kritérií, práci s hladem, výběru terénů… a na konci dalšího dílu bychom měli umět čtyřicet minut pracovat ve čtverci za jakýchkoliv okolností. Do té doby – pilně čtverečkujte, a pamatujte, že krmná dávka patří na stopu!!! Kdo bude mít do příštího dílu splněných třicet čtverců, dostane jedničku s hvězdičkou.

Foto: Kateřina Houšková

www.katcinasmecka.cz

Kam dál ...