Psí senioři v nouzi

Uvažujete o pořízení psa z útulku? Máte doma místečko, kam by se vešla jedna vděčná psí duše? A nevadilo by vám, kdyby to nebylo štěně? Adoptovat psa ve zralém věku může mít řadu výhod.

Možná vás nepřekvapí, že v útulcích nejvíc času stráví psí senioři, o které už není takový zájem, jako o štěňata a mladé jedince. Přitom za psího seniora už je kolikrát považován i pes starší sedmi let, o kterém by naopak někdo mohl říct, že je to pes v nejlepších letech. Popovídali jsme si s Mgr. Vendulou Wolfovou, která založila spolek Psí senioři v nouzi.

Když jsem hledala na internetu fenku k adopci, viz příběh Šaši v otázce níže, poprvé jsem se setkala s pojmem dočasná péče, neboli „dočaska“. Řekli jsme si, že zkusíme i to. Od roku 2014, po adopci Šaši, jsme tedy začali s mým tehdejším přítelem aktivně zachraňovat pejsky z útulků. Zaměřili jsme se především na starší psy. Bylo nám jich hrozně líto. Brali jsme si je k nám domů, poskytovali jim dočasný domov a dávali je takzvaně ,,do kupy“ (veterina, socializace, hledání nového majitele). Začínali jsme pod jedním spolkem, kde jsme se naučili, jak to vše funguje. Poté jsme zachraňovali sami na sebe. Z finančních důvodů jsme ale byli schopni pomoct vždy tak jednomu až dvěma pejskům, což bylo fajn, ale zároveň tam za mřížemi útulků čekalo stále dost (a stále dost jich čeká!) psů, kteří potřebovali naši pomoc. Abychom mohli poskytovat péči ještě kvalitnější a navýšit tak počet zachraňovaných pejsků, rozhodli jsme se v březnu 2019 založit spolek Psí senioři v nouzi. Časem se naše společná cesta s mým bývalým přítelem rozešla a já k sobě přibrala kamarádku Kristu, a po jejím odchodu Elišku. V lednu 2020 jsme spolek rozšířili o další dobrovolníky, kteří si berou pejsky pod naší záštitou k sobě domů do dočasného domova, a stále rosteme.

Dočaskářů máme kolem deseti, ovšem toto číslo se různě mění. A kolik lidí pomáhá jinak, to nelze spočítat, jsou jich spousty. A my pokorně děkujeme. Často si uvědomuji, co jsem díky záchranám potkala za skvělé lidi.

Většina dočaskářů má i vlastního psa/psy. Já osobně mám dva. Jsou to úžasní pomocníci a učitelé nově příchozího psa. Vždy říkám, že půl práce zastanu já, půl oni.

První moje fenka je pitbullka Vendy, je jí jedenáct let. Tu jedinou mám od štěnětě, byť se jednalo také o záchranu. Usměrňuje nové psy. Nikdy se nepere, je moc hodná, toto dělá pouze hlasovým projevem. A je takový hravý prdloušek, proto, když vycítí ze psa podobnou energii, říkám tomu, že dělají „hrobesa", rozumějte, hrají si a sami se tak i unaví.

Další moje fenka se jmenuje Šaši, je to kříženka jezevčíka nejspíš se stafordem, věk odhaduji kolem dvanácti let. Pochází z nezvládlého chovu, kde žilo cca šedesát psů na jednom dvoře, ve vlastních výkalech, živili se vším možným. Představte si divoké nesocializované psy. To byla Šaši. Tento chov převzal jeden spolek, pejskům pomohl zdravotně a udělal s nimi už kus práce. Tak jsem se dostala k Šaši a v roce 2014 se stala členkou naší trvalé smečky. Šaši je psí psycholožka. Jak byla zvyklá žít v divoké smečce, v tomto má perfektní chování. K novému psovi beru vždy první jí, aby mi ukázala, co od něj mám čekat (co se týká chování ke psům). Již máme takovou společnou řeč.

Charlie, byl to pitbull, který zemřel v minulém roce ve věku čtrnácti let. V jeho čtyřech letech jsem ho adoptovala. Majitelka fetovala, psa věnovala pochybnému člověku, kterému prý utekl, tak se dostal do útulku. Pro agresivitu měl být utracený. Ze začátku to s ním nebylo úplně jednoduché, nicméně on byl pes, který vrčel, „nadával", ale nechtěl ublížit. Postupem času se z něj stal opravdu táta všech psů. Samec se silnou energií, který nepoužíval fyzickou sílu, prostě stačilo, že byl ve smečce. S ním jsem se nebála nechat nově příchozí psy o samotě. S ním se stávali psi beránky (téměř). Po jeho odchodu cítím ten rozdíl. Moc nám všem chybí. Je to třičtvrtě roku a já mám stále slzy v očích.

Větší problémy jsou s lidmi. Ale ke psům. Prvních pár dní je někdy náročných. Spousta nových psů často značkuje, někteří štěkají, ničí, koušou. Někteří mají urgentní zdravotní problémy. Někdy jsme na veterině víc „než doma“, někdy máme zničené vybavení bytů, domů, stěžující si sousedy na hluk. Ale víte, jaká je to pak odměna, když se vám tito psi mění pod rukama?

Psi jsou jak u mě, v sídle spolku v Chrástu, tak i u našich dobrovolníků, dočaskářů. Fungujeme formou tzv. dočasné péče, což je mezistupeň mezi útulkem a přímým domovem. Nejsme azyl, domeček, kde najdete všechny psy. Jsme parta lidí, která ,,ubytuje“ psy přímo u sebe doma, vždy uvnitř. Psi projdou kompletní veterinární péčí (krevní rozbory, vyšetření srdce, kastrace, odstranění nádorů, čistění zubů a další), kterou útulky poskytovat nemohou, protože, mimo jiné, jde o finančně náročnou záležitost, nicméně nezbytnou pro další fungování a prodloužení života psa a pro jeho adopci. Jelikož jsou psi umístěni uvnitř v domácnosti, jsme s nimi v kontaktu více a můžeme tak zjistit povahu psa, co je třeba v chování upravit, naučit…Ve finále je nafotíme, vytvoříme inzerci, a vybíráme trvalý domov na míru.

Přijímáme psy nad sedm let. Ale záruky neexistují, výjimečně, už se nám i stalo, že „omylem“ přijel pes, kterému byly odhadem dva roky.

Snažíme se dělat spíše „větší záchrany“, což jsou větší psi, samci, které často učíme životu uvnitř, který nikdy nepoznali. Ale vždy je jednodušší najít dočasnou péči pro malého, líbivého psa. Je třeba si i uvědomit, že naše činnost je na bázi dobrovolné, čili máme svá zaměstnání a časové možnosti jsou tak omezené. A začátky s některými těmi „většími záchranami“ jsou náročné.

Psi k nám přicházejí z útulků, výjimečně od majitelů. Často se jedná o tzv. „nechtěná dědictví“, kdy jim páneček zemře a rodina se nepostará. Jsou ale i případy, kdy je pes odložen z důvodu problémového chování (což je vždy vinou člověka), stěhování, vysokých veterinárních nákladů.

Přijímáme psy pouze z České republiky, což je téma na déle, nicméně, u nás máme spousty potřebných jedinců.

Obecně najít domov psímu seniorovi je obtížnější. Záleží na pohlaví, vzhledu, velikosti, „plemeni“, povaze. Nejhůře adoptovatelní bývají velcí tmaví samci, kříženci nebo plemena typu bull. A když se k tomu přidá nějaký problém v chování, tak takoví psi jsou u nás v průměru až několik měsíců. Nejlépe hledají domovy ty nejmenší fenky, to lidé většinou neřeší zdravotní stav ani problémové chování. Když se navíc jedná o plemeno typu čivava, jorkšír, to nám lidé „trhají ruce“, a taková fena najde domov maximálně za pár týdnů (pokud není třeba léčení). Samozřejmě jsme zodpovědní a domovy vybíráme dle povahy a potřeb psa. Shrnuto, nejrychleji našel pes domov za tři dny, nejdéle byl u nás pes čtyři měsíce.

Klasické útulky nemohou poskytovat kompletní veterinu. Lidé se tedy bojí nákladné veterinární péče, nemocí, úmrtí psa, vlastní bolesti z úmrtí. Dále v klasickém útulku nemohou zjistit, jak přesně se pes chová doma, a toto chování upravovat, čehož se lidé také bojí. Proto spolupracujeme s několika útulky, ze kterých psy přebíráme do našich péčí, a jak jsem již uváděla, o vše toto se postaráme.

Já vždy říkám, že štěně už bych nechtěla. Kromě toho, že adopce seniora je velkou záchranou, tak senior už netrpí pubertou, spoustu toho již umí a nepotřebuje tolik pohybu jako mladý pes. Obecně i platí, že adopce psího seniora je i pro nezkušené snazší, než adopce štěněte (nemluvím samozřejmě o problémových psech).

U nás se to mění opravdu ze dne na den. Většinou máme pod spolkem osm až patnáct pejsků. Snažíme se o kvalitu, ne kvantitu. On i tento počet dá někdy zabrat. K dnešnímu dni jsou připraveni k adopci tři pejsci, a dalších jedenáct je ještě v léčení.

Ne každý pes je vhodný pro každého. Nové majitele vybíráme pečlivě, nejprve po telefonu, kdy už se toho dá spousta zjistit, poté osobně. Musí to být „ono“, bez váhání ze všech stran. Samozřejmě používáme i různé ověřovací metody, vždy s ohledem na ochranu osobních údajů. Adopce obecně zbytečně neprotahujeme, většinou stačí jedna návštěva. Jedním z důvodu je i to, že psím seniorům ubíhá čas rychleji.

Zůstat s námi v kontaktu je jednou z podmínek adopce. První se nám lidé ozývají do týdne od adopce, poté co půl roku. Pokud ne, kolegyně Eliška má toto na starost a lidem se za nás ozývá ona, s prosbou o fotky a informace, jak se pejskovi daří. V případě problémů jsme novým majitelům také k dispozici. Co se týká problémů v chování, tak ve smlouvě mají jakýsi „manuál po adopci“, návod, jak začít. Když toto dodrží, většinou nové problémy nenastávají.

Za jakoukoli pomoc jsme moc rádi. Protože veterina tvoří největší část nákladů, jednou z nejlepších cest pomoci je finanční podpora na náš transparentní účet u Fio banky, č. 290 159 7990/2010.

Samozřejmě uvítáme i pomoc materiální, jako jsou kvalitní granule, konzervy, pamlsky, mikročipy, odčervovací tablety, pouze nové pelíšky a deky apod. Na našem webu www.psiseniorivnouzi.cz uvádím toto konkrétně. Dále stále přijímáme nové „dočaskáře“, dobrovolníky na pomoc s inzercí a propagací obecně, převozce a další ochotné lidi.

Marie Trauškeová

Foto: archiv spolku Psí senioři v nouzi, Michaela Piňosová, Barbora Starčevičová, Blesk tlapky, Jana Ulrichová, Šárka Vondrová, Gabriela Havejová, Šárka Vondrová

Nabídka psů k adopci

Koudy (Koudelka) – devítiletý pes, vážící 24 kg. Tři roky strávil v útulku. Je to pes, který je vděčný za vše, velmi aktivní, hodný, přátelský a společenský. Má radost ze všeho, směje se od ucha k uchu, vrtí ocáskem. Hygienické návyky dodržuje, neničí. Když dočasná panička odejde, párkrát štěkne, pak je tichý. Veškerou manipulaci snese, i odběr krve si skoro užíval. Na vodítku umí, zprvu trošku táhne, po chvíli se uklidní. Můžete s ním i na výlet, s jízdou v autě nemá problém. Feny snese, většinu psů také. Kočky prohání. Domov hledá pouze uvnitř. Je kastrovaný, čipovaný, přeočkování ho čeká. Krev i srdíčko má v pořádku. Nachází se v dočasné péči v Chrásti u Prahy, okres Nymburk.

Sagvan (je to ten pes vpravo na fotce, vedle RTW)

Sagi (Sagvan) - Jedenáctiletý kříženec dobrmana, vážící 32 kg, ve skvělé kondici. Kdyby jeho věk nebyl potvrzený, veterináři by mu odhadovali méně. Jeho páníčci, které miloval, ho odložili do útulku. Prý se o něj už dál nemohli starat. Přechod z teplého domova do studeného útulku plného plačících psů psychicky nezvládal. Útulek proto oslovil spolek Psí senioři v nouzi, který ho přijal do dočasné péče. Nyní je sice v teple, ale cítí, že domov nemá. Je přátelský, mazlivý, užívající si lidské přítomnosti s tlamkou od ucha k uchu. Ve všem rád asistuje. Dle dočasné paničky je to „zlatíčko, dobrá duše, která touží být se svým člověkem“. Hygienické návyky dodržuje, o samotě neničí, zprvu pláče, ale po chvíli se uklidní. Na vodítku umí, procházky si užívá, ale i další aktivity, i v autě jezdí rád. Manipulaci zvládá. Psy i feny snese, kočky prohání. Domov hledá pouze uvnitř. Je kastrovaný, čipovaný, přeočkování ho čeká. Krev i srdíčko má v pořádku. Užívá kloubní výživu. Je v dočasné péči u Jesenice u Prahy.

Leknínek – asi třináctiletý nalezenec, který čekal v útulku, odkud putoval k nám do dočasné péče do Náchoda. Je to už takový dědeček, hodně spinká. Miluje lidi, je velmi mazlivý, hodný. Manipulaci snese. Na vodítku umí, procházky mu stačí kratší. Hygienické návyky dodržuje. O samotě neničí, ale když je bez druhého psa, štěká. Feny a rozumné psy snese, zvykl by si i na kočky. Je kastrovaný, očkovaný, čipovaný, váží 11 kg. Má problémy se slinivkou, proto je třeba dodržovat speciální dietu. Do budoucna bude nejspíš užívat léky na srdce. Na léky můžeme přispívat.

Endinka – asi desetiletá fenka, vážící 8,5 kg. Čekala v útulku, odkud putovala k nám do dočasné péče do Náchoda. Je to moc hodná, pohodová, zvědavá fenka. Manipulaci snese. Na vodítku umí. Hygienické návyky dodržuje. O samotě je hodná. Feny i psy snese. Kočky prohání. Je očkovaná, čipovaná, po revizi chrupu. Brzy bude i kastrovaná a bude jí odstraněna mléčná lišta. Užívá léky na srdce, cca za 800 Kč/měsíc.

Pretík – sedm až osm let starý podvyživený německý ovčák, který má aktuálně 21 kg. Trávil delší dobu v útulku, odkud putoval k nám do dočasné péče do Chrástu, okres Nymburk. Původní majitel se k němu asi nechoval hezky, je bázlivější, bojí se každého prudkého pohybu, plazí se, nicméně nekouše, je to úžasný, mazlivý a citlivý pes. Hygienické návyky má perfektní. O samotě je hodný. Na vodítku umí. Manipulaci snese i bez košíku. Feny i psy má rád, s některými si chce i hrát. Kočky prohání. Je to takový chudáček, vděčný za jakoukoli pozornost, nové zážitky. Je očkovaný, čipovaný, bude kastrovaný. Důvodem jeho podvýživy psychika a parazit, kterého aktuálně léčí.

Kamil – asi desetiletý pes, vážící 4,5 kg. Dostal se jako nechtěné dědictví do útulku, odkud putoval k nám do dočasné péče do Liberce. Je to hodný, čistotný, čiperný pejsek, který se rád mazlí. Snese psy, feny i kočky. Na vodítku umí. O samotě neničí, neštěká. Některá manipulace se mu nelíbí, ale s košíkem ji hravě zvládne. Nejspíš hůře slyší. Je čipovaný, bude přeočkovaný, kastrovaný, s vyčištěnými zoubky. Léčíme vřed v oku.

Benji má cca 9 let a 30 kg. Jeho pán je od prosince v kómatu, Benji zůstal v domě sám. Nikdo ho nechtěl, přeci jen je větší, starší a černý samec. V únoru jsme ho přijali do naší dočasky ve Dvoře Králové nad Labem. Je velice milý, akční, snášenlivý, užívá si toho, že má kolem sebe opět lidi. Člověka si hlídá, ani na zahradě bez něj být nechce, je to opravdu věrný kamarád. Na vodítku umí. Doma může o samotě chvilku výt. Manipulaci snáší dobře, jen se o sebe hodně bojí např. u veterináře. Hygienu dodržuje. Snáší psy, pod dozorem i další domácí zvířata - kočky, slepice. Je kastrovaný, očkovaný, čipovaný.

Vendy – asi devítiletá fenka, vážící 15 kg. Dostala se jako nechtěné dědictví do útulku, odkud putovala k nám do dočasné péče do Dvora Králové nad Labem. Je to veselá optimistka, moc hodná fenka, ztělesnění hezké a pohodové energie. Ráda papá. O samotě je bez problému. Hygienické návyky dodržuje. Při manipulaci je hodná. Psy, feny, kočky i drůbež snese. Je očkovaná, čipovaná, bude kastrovaná. Je po operaci ploténky, domov tedy bude hledat pouze bez schodů.