Poznej svého psa! Tělo, exteriér psa a kosterní soustava – 1. díl

Právě pro vás otevíráme nový seriál s názvem „Poznej svého psa!“ A proč to? Do redakce nám denně přichází velká řada dotazů. Ty bývají mnohdy takové, že zkušení pejskaři jen protáčí panenky. Je však třeba si uvědomit, že každý měl někdy svého prvního psa a každý jednou začínal. Takže co je samozřejmostí pro jednoho, nemusí být pro druhého. Tak pojďme na to!

Tento seriál bude pomalu rozebírat díl po dílu psa jako takového. Naleznete v něm odpovědi na věci, které vás třeba doposud trápily. Smutné je, že před rokem 1989 byla fyziologie psa samozřejmostí každé kynologické knihy. Je proto nejvyšší čas, abychom my všichni do této kapitoly chovu psů opět nahlédli.

Tělo ale nemá jen hlavu a čtyři nohy

Přesně tak! Když se řekne tělo psa, tušíme vůbec, o čem tedy vlastně hovoříme? A víme vůbec, jak se jednotlivé části dokonalého psího těla jmenují? Dokážeme po telefonu přesně popsat veterinárnímu lékaři, kde se to či ono zranění nachází, když jde do tuhého? To jsou otázky, na které bychom si ale měli umět odpovědět. Tak hurá do toho! Tělo psa se dá rozdělit na 29 částí, které by měl každý majitel umět rozeznat a popsat. Je nebo by alespoň mělo být štíhlé a svalnaté s mohutným hrudníkem, na který je zhruba pod úhlem 40° nasazen krk a na něm pak s prodlouženou čenichovou partií hlava. Na hlavě pak vidíme ušní boltce a dle typu plemene jsou buď vzpřímené, klopené nebo převislé. K hrudníku jsou připojeny hrudní končetiny, které mají pět prstů, z nichž tzv. palec je zakrnělý. Pánevní končetiny mají prsty pouze čtyři. Občas se narodí štěně s pátým prstem, který mu je ale krátce po narození odstraněn. A poslední nasazenou věcí na těle psa je ocas. Opět dle plemenné příslušnosti je buď krátký, či dlouhý. Může být šavlovitý, srpovitý nebo stočený, prostě takový, jaký vyžaduje ten či onen standard plemene.

Vždy je třeba myslet na to, že pes je psovitá šelma a tomu je také jeho tělo uzpůsobeno. Navíc bylo během domestikace vyšlechtěno nespočet psích plemen, která se od sebe výrazně liší právě stavbou těla a svou velikostí.

Co znamená dobré tělo?

Tělo jako celek je důležitým faktorem například při posuzování psa na výstavách a bonitacích. Při postavení do určitého postoje pak hovoříme o exteriéru psa.  Ten se hodnotí a skládá z popisu kladných, ale i záporných hodnot jeho těla. Nejúčelnější exteriérové tvary jednotlivých částí těla v celém komplexu spolu s povahovými vlastnostmi zvířete pak dohromady tvoří standard daného plemene. U psů s průkazem původu se pak při bonitacích exteriér hodnotí dle bodovacích karet a kódů, které se zapisují do bonitačních karet a pak do rodokmenu psa.

Pes se ale neměří od hlavy k patě!

Jedním z výrazných znaků exteriéru je rozhodně výška psa, která se měří v kohoutku. A pes vždy stojí na tvrdé podložce. Na to je třeba pamatovat! Další důležitou hodnotou exteriéru psa je jeho formát. K základním formátům patří: čtvercový (kdy výška psa odpovídá jeho délce), obdélníkový (kdy délka psa přesahuje jeho výšku).

Jak se dělí tělo psa?

Tělo psa lze rozdělit na tři základní části. Přední část, ke které patří hlava, krk, přední část hrudníku a soustava hrudních končetin. Střední část, v níž je hrudník a břicho. A zadní část, k níž se počítá záď, soustava zadních končetin a ocas. Základní orientací při popisu exteriéru jsou také jednotlivé krajiny. Jejich dělení se řídí hlavně kosterním podkladem a proto je důležité znát kosterní soustavu psa.

Zajímavosti z psí říše

V současné době známe více jak čtyři sta psích plemen. Mezi ta nejmenší patří čivava, jejíž ideální hmotnost se pohybuje od 1,5 do 3 kg. Naopak nejvyšším plemenem je irský vlkodav, který má kohoutkovou výšku 70 cm. Zajímavé ale je, že rekordmanem v psí výšce není vlkodav, ale německá doga, která dosáhla kohoutkové výšky přes jeden metr. Když už jsme u té velikosti, pojďme se podívat na těžkou váhu. Mezi nejtěžší psí plemena rozhodně patří bernardýn nebo třeba anglický mastif, s hmotností přesahují 100 kg. Přesto jsou všichni psi příslušníci jednoho živočišného druhu a jejich vnitřní anatomie je do značné míry totožná.

Kolik kostí má pes?

Jak nás učili již na základní škole, tak kostra je opěrnou částí těla, která tvoří pasivní pohyblivou složku. Kostra psa má 272 až 282 kostí, které jsou navzájem spojeny pohyblivě klouby nebo pevně švem. Kostru tvoří: lebka, páteř, hrudní koš, pánev, hrudní a pánevní končetiny. Nebudeme zde popisovat detailně všechny kosti. Důležité je ovšem vědět, jak třeba taková kost vypadá. Kost se skládá z kompaktní povrchové části potažené okosticí a vnitřní houbovité spongiózy. Uvnitř některých kostí je dutina naplněna kostní dření. Některé části kostí jsou potaženy pružnou chrupavkou. Kosti jsou navzájem spojeny napevno švy, na tuho vazy a pohyblivě klouby. Kostru do pohybové soustavy doplňují svaly, šlachy a vazy.

Zdrojem pohybu jsou svaly

Svaly jsou zdrojem pohybu a skládají se ze svalových vláken. Tvar a velikost se liší v závislosti na funkci a poloze svalu. Hlavní svaly se upínají svou vazivovou složkou na kosti.

Mechanika pohybu psa

Pes se pohybuje krokem, klusem nebo cvalem. Nejpomalejším pohybem je krok, při kterém se všechny čtyři končetiny posunují za sebou střídavě v diagonále. Klus je rychlejší chůzí. Z hlediska námahy je pro psa nejúspornější. Cval je naopak nejrychlejším chodem psa. Je také ale dost únavný a je složený z řady skoků, kdy pes představuje pánevní končetiny před hrudní.

Co možná nevíte o uších?

To, jak pes umí pohybovat ušima na všechny strany, pro nás není ničím překvapivým. O tom, že uši mají obrovský komunikační význam v řeči psů, asi také není třeba mluvit. Ale víte, že mají celkem osmnáct svalů, které s ušima hýbají?

Iveta Panýrková

Foto: archiv redakce

Zdroj: kniha Pes a jeho výcvik, Prof. MVDr. Jozef Hrušovský, Dr.Sc. a kolektiv

Kniha, Chov psů, Zdeněk Procházka